Dětské etudy
Ludvík Aškenazy
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144509/bmid_detske-etudy-qkE-144509.jpg
4
66
66
Drobné vtipné povídky o příhodách, hrách a rozhovorech s "človíčkem", pětiletým synkem autorovým, byly nejprve uveřejňovány v literárních novinách a převzaty pak některými zahraničními časopisy. Aškenazy je vybral, stylisticky vytříbil a seřadil v tuto knížku, doplněnou 5 preludii, v nichž vypráví "človíčkovi", co bylo, než se narodil. V Etudách je zachycen portrét vnímavého a přemýšlivého dítěte, upřímně naivního, toužícího přijít všemu na kloub, napodobujícího ve všem počínání dospělých. Je zde propojen svět dětí se světem dospělých. Kniha se dělí na dvě části: PĚT MALÝCH PRELUDIÍ a DĚTSKÉ ETUDY. V pěti malých preludiích je nevšedně zachycen zrod autorova syna. Dětské etudy popisují rozdíly vnímání dětí a dospělých.... celý text
Přidat komentář
Milé, laskavé vyprávění, kratičké střípky ze života otce a jeho malého človíčka, které si arci užije nejvíce ten, kdo už tatínkem takového človíčka byl a dosud na to nezapomněl. Krásný stesk, dojemná vzpomínka, trocha lítosti s pousmáním, skrytá rosa pod víčky, trocha lehkého sentimentu v běhu času a Praha jako barevná kulisa. Mám radost, že jsem tuhle knížku nedávno vytáhl z knihobudky.
To je zatraceně něžná knížka. Když ji budete číst a budete v pohodě, budete se usmívat. A když budete mít splín, budete řvát jak želva - ale tak nějak mile, tedy se toho nemusíte bát.
Skromné dílo, které mě dostalo do situace ve které jsem na konci knihy zadržoval slzy :) Tolik lásky v tak malé knížečce, že se to nedá ani vypovědět.
Klasika. Aškenázy tady dokazuje, jak lze psát prostým jazykem o malých věcech, které jsou vlastně velké. Je to takové pohlazení, lidština.
Kniha se mi líbila. Je to poměrně krátká kniha povídek, měl jsem ji přečtenou za chvíli, četla se dobře a při čtení jsem pociťoval klid a pohodu.
Líbily se mi např. povídky Vrabčák na desce aneb medicína, Cesta do vesmíru, Tajemství aj.
Citáty, které mne oslovily a které jsou určitě pravdivé:
A na čem že záleží? Záleží na tom, jaký kdo je. Čím nedočkavěji ho vyhlížíš, tím je ten člověk dražší. To poznáš, až vyrosteš a budeš na někoho čekat i ty...
Člověk dělá chyby a človíček tím spíš. Ale chyby je si třeba uvědomit, přemýšlet o nich a přiznat si je. Potom může být leccos napraveno, myslí-li to člověk upřímně.
Našinec se při čtení tak nějak potutelně usmívá. Občas je mu smutno, ale víc veselo.
Kdo zná Malou vánoční povídku v podání Divadla v Dlouhé, tak si asi za človíčka dosadí Pavlíka Tesaře. S Malou vánoční povídkou mají etudy společnou hravost.
"Co všechno ti v tom hlase bylo - kolik lidí a kolik vzpomínek, šepot i křik, radost i bolest..." (s. 22)
"Tehdy jste se vešli na malý bílý vozíček - zítra vám možná nestačí naše planeta." (s. 27)
"Velice se mu zalíbilo slovo stanovisko a probudily se v něm velké naděje. Knihu stížností si bral s sebou do postele a stále přemýšlel, nač by si mohl stěžovat." (s. 75)
(Vydání: Mikulov 1996)
Podruhé se vracím k těmto krátkým textům. Jsou plné moudrosti i něžné lyriky. Dýchá z nich dětství a k němu protichůdnost logiky dospělých...
Z mého pohledu nepopsatelně krásné. Příběhy mile popisují místa, která znám důvěrně sama z "človíčkova" věku. Děkuji, pane Aškenazy!
Pro mě absolutně geniální kniha. Geniální svým nápadem, geniální svým zpracováním. A geniální je i audiokniha jak iterpretací pana Zdeňka Svěráka, tak svým hudebním aranžmá, které je velmi vtipně zvolené k jednotlivým povídkám.
A ještě něčím je tato kniha geniální. Vyplnila mi můj osamělý silvestrovský večer. A najednou již tento večer nebyl tak osamělý, protože jsem jej strávila s panem Svěrákem, s panem Aškenazym a s človíčkem...
Tak ČOKOŠ KUČUK, vážení Adolfané....
ZAJÍMAVOST: žádnou jinou knihu jsem od tohoto autora nečetla. Nechápu, ale děkuji audio archivu ČR2, kde jsem ji objevila.
P.S. Až někdo zjistíte, co je za duhou, dejte vědět. I já bych to ráda věděla...A až někdo potkáte človíčka, pozdravujte jej ode mě.
P.P.S. Hned 2. ledna si půjdu tuto audioknihu koupit.
A teď se, vážení, mějte. Jdu sledovat ohňostroj. Právě tu máme Nový rok!
Četla jsem tuhle knížku v dětství. Na doporučení maminky jsem se začetla a ponechala ve mně dodnes poetický pocit pohlazení ..... chystám se ji znovu otevřít.
„Musím se pracovně zatížit,“ povídám, „jedině tak je možno potlačit působení činitelů přesně nedefinovatelných...“ S poetičtější knihou jsem se zatím nesetkala.
Taková milá poezie v próze... pohladí, nespadá přímo do kategorie "vohřejváčků na zimu", na to je to moc melancholická - útlocitnějším může dle rozpoložení tu a tam ukápnout i slzička...
Autorovy další knížky
| 1959 |  Putování za švestkovou vůní |
| 1967 | Vajíčko |
| 1965 | Praštěné pohádky |
| 1959 | Psí život |
| 1966 | Dětské etudy |
Krásné příběhy ze života. Moc milé počtení o tom, jak vlastně čistě vnímají svět děti a jak vnímáme svět později, jako dospělí lidé :-)