O mé rodině a jiné zvířeně
Gerald Durrell
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359/mid_o-me-rodine-a-jine-zvirene-vge-359.jpg
4
831
831
Dětství na Korfu série
1. díl >
Humoristický román ze středomořského ostrova Korfu. Mladý Durrell žije se svojí rodinou na ostrově a díky jeho zálibě ve všem živém se všichni dostávají do humorných, i když občas hororových scén. Graf. úprava: Miroslav Fulín.
Literatura světová Biografie a memoáry Příroda, zvířata
Vydáno: 1986 , OdeonOriginální název:
My Family and Other Animals, 1956
více info...
Přidat komentář
Spíše 3.5 než plné 4 hvězdičky, protože některé přírodopisné kapitoly byly jednoduše příliš dlouhé - viz kapitolka o kudlance nábožné a gekonovi. Nejraději jsem měla části o Gerryho rodině, ačkoli i tam mě trochu zarážel jejich přístup k matce, který se mi zdál trochu moc drzý a shovívavý. Nejlepší byla rozhodně předposlední kapitola, Zábava se zvířaty, a pak závěr té poslední. Kočovný cirkus, ha!
Úsměvné příběhy ze života jedné anglické rodiny na počátku minulého století, která se přestěhuje na ostrov Korfu. Ústřední postavou je sám autor v útlém dětském věku, přičemž jeho neuvěřitelné zaujetí veškerým zvířectvím (a taky neskonalá shovívavost jeho matky) způsobuje různé komické situace. Velice příjemná a milá knížka, kterou jsem si náležitě užila.
Naprosto kouzelné a neskutečně vtipné vyprávění o přírodě, lidech a jedné anglické rodině pobývající pět let na řeckém ostrově Korfu. I ty nejfantastičtější historky jsou samozřejmě pravdivé! Autorovo barvité líčení zážitků se vším, co se hýbe, prošpikované vtipnými rodinnými historkami, zasazené do kouzelné přírody a svérázného života místních obyvatel – to je neodolatelná směsice, od které se prostě nebudete chtít odtrhnout.
„Jen se podívejte, co tu napsal,“ zvolala pohněvaně matka, „nestoudný člověk!“
Larry se zadíval na formulář a odfrkl si. „Vidíš, co to je trest za to, že jsme odjeli z Korfu,“ poznamenal.
Na kartičce, ve sloupci Popis cestujících, bylo úhledným písmem napsáno: Jeden kočovný cirkus a personál.
Sympaticky s nadhledem a humorem čtivě popisuje autor zážitky z dětství s maminkou, dvěma bratry a sestrou na ostrově Korfu. Chvílemi děj plyne rychleji a někdy nám zase pěkně popisuje přírodu, zvířata a moře. Obě polohy se mi líbí. Ta s lidmi navíc ukazuje, jak žili místní starousedlíci před 100 lety. Ta se zvířaty zase, co všechno lze doma chovat.
Rozhodně stojí za přečtení a já už se těším na některou z dalších Durrellových knih.
Můj oblíbeny autor, kterého jsem četla jako dospívající. Jeho humor je mi velmi blízký a připomíná mi to naše rodinné příhody. Pohodové čtení třeba na dovolené :-)).
Taková skládačka příhod jedné rodiny. Chvíli jsem hledala červenou nit, která by je všechny spojovala, až jsem pochopila, že tam není. Což není výtka, jen konstatování osobní preference. Víc by si tu knížku asi užil někdo, kdo má rád hmyz. :-)
Milé historky, milý anglický humor, krásné čtení.
Vyprávění o tom jak autor v dětství odjede se svou rodinou na řecký ostrov Korfu, kde žije pět let se svou maminkou a sourozenci, než se vrátí zpátky do Anglie. O jeho lásce ke zvířatům, která byla tak obrovská, že za pár let měli doma malou zoologickou zahradu.
Moc milé, pěkné čtení.
"Toto je historie pětiletého pobytu na řeckém ostrově Korfu, kam jsem podnikl zájezd se svou rodinou. Původně jsem zamýšlel napsat mírně nostalgické líčení přírodopisných poměrů ostrova, ale dopustil jsem se však vážné chyby, když jsem již na prvních několika stránkách uvedl do knihy svou rodinu. Neboť jakmile se její členové ocitli na papíře, všichni se tu ihned začali prosazovat a přizvávat s sebou do kapitol nejrůznější známé. Toliko s největšími potížemi a s vynaložením nemalé dávky lstivé taktiky se mi podařilo místy vyšetřit několik stránek, které jsem mohl věnovat výhradně zvířatům."
Na knize se mi nejvíc líbily popisy různých šarvátek mezi členy rodiny, to jsem se často smála nahlas, ale i vykreslení přírody na ostrově se četlo hezky.
(SPOILER)
Tuto knihu jsem dostala, a přestože jsem kdysi dávno některou od autora četla, tudíž tušila, o co kráčí, tahle mi dlouhé roky ležela ve frontě a nějak jsem se k ní nedokázala prokousat.
Zasáhl osud, já ji otevřela a rázem získala další přírůstek do svatyně titulů, které mě spolehlivě rozesmějí a zlepší den.
Desetiletý Gerry vypráví příhody z tříletého pobytu na Korfu s početnou, velmi svéráznou rodinou. Tudíž ich-forma a víceméně román v povídkách. Na čtivost to však nemělo vliv, ke stránkám jsem se s nadšením vracela v očekávání, jakou hloupost provede Margo, čím své příbuzné rozčílí nadutý Larry a jaké přiměřeně odporné zvíře si Gerry ochočí. V plejádě barvitě vykreslených postaviček s přehledem září řecký učenec Theodor. Jeho historky mě pokaždé rozplakaly (smíchy) a nejspíš vítězí divadelní představení Tosca, ačkoli ani souboj Řeků s Peršany nebyl marný.
Nesmím opomenout další úžasnou složku nesmírně poetické a barvité popisy jak krajiny, tak počasí, zvířat, budov a podobně. Nejen že mě dokonale vtáhly do prostředí, ale byly napsány okouzlujícím jazykem. Tímto vzdávám hold i překladatelce E. Tilschové. A pochopitelně autorovi ilustrace na obálce, panu Bornovi. Vydání z roku 2004 u BB art má proti tomu obálku nevýraznou a naopak výrazně zavádějící.
Je to čtivé, zábavné, poučné, lyrické, barvité, jedním slovem skvělé. Vřele doporučuji.
Četla jsem na Korfu a o to víc jsem nasávala něžnou atmosféru knížky s poeticky popisovanou přírodou a příběhy potřeštěné rodiny.
Díky tomu, že jsem to poslouchala jako audioknihu, tak jsem dospěla ke zdárnému konci. Ten začátek byl hodně pomalý a nezáživný, ale postupně jsem se zaposlouchala a příběh mě zaujal. Je to spíš soubor různých příhod, které prožívá autor se svou rodinou a faunou a flórou ostrova Korfu. Psáno se suchým anglickým humorem a láskou ke zvířatům.
Tak tohle se mi moc líbilo.
Oblíbila jsem si hlavně maminku s jakým klidem řešila nápady svých dětí.
A pojmenování dvou štěňat - Bobek a Blink - to mě fakt dostalo:)
Milá knížka o britské rodince na ostrově Korfu. Neuspěchaná pohoda, slunce, moře, rozmanitá fauna. A svérázná, ale přitom soudržná rodina. Vzdáleně mi to připomnělo knihu Marcela Pagnola Jak voní tymián.
Kniha mého dětství. Nebydleli jsme sice na ostrově, natož ve vile, a nikdo z naší čtyřčlenné rodiny nebyl spisovatelem ani střelcem, ale v akváriích nám sídlili žáby, čolci nebo žábronožky. A o pískomilech nebo křečcích nemluvě. Naše dovolené končívaly u rybníků a potoků, kde jsme vytahovali mikroskop a zkoumali, co se pod hladinou skrývá. Nebyla kůra nebo kámen, který jsme opatrně neotočili. V krabicích od bot jsem měl krovky, svlečky hmyzu a různorodé škeble a ulity... Příběhy z Korfu, zejména ty živočišně orientované, jsem tak hltal pravidelně a dodnes na ně vzpomínám – včetně pavouků schovaných pod poklopem, želvích kopců nebo ptačích otců nosících malému Gerrymu vzácné přírůstky do sbírky. Ano, veškeré to rodinné hemžení okolo je pro knihu důležité, stejně jako setkání s místními, ale pro mě je to dodnes "jen" bonus, který jsem teď při "dospělém" čtení znovu objevoval a na které jsem si už nevzpomínal. Výjimkou je samozřejmě neopomenutelný Spiro a doktor Theodore.
Jasně, není to nejlepší literární dílo, co znám, má to v sobě ale šťávu, život a dětské objevování... A pro mě spoustu vzpomínek...
...a ano, když jsme byli na Korfu, alespoň do jedné z vil jsme se šli podívat. To by bez toho nešlo, že...
Vzal jsem si to na čtení na dovolenou na Korfu. Jako celek plní svůj oddechový účel, mě místy nezaujala,místy jsem se pochechtával nad příhody rodinky,celkově jsem to viděl na tři hvězdy,až popis souboje gekona s kudlankou a rozhovor s " matinkou " Kralevského mě zaujal natolik, že dávám čtyři.
Asi působení slunce a moře zavinilo,že kniha více nezaujala.
Ale na popis drožky,že je "vznešeně zchátralá",nezapomenu.
Laskavý humor, hřející paprsky středozemního slunce, vůně moře a jedna úžásná rodina - co člen to originál. Pohodová kniha.
Autorovy další knížky
| 1983 |  Mluvící balík |
| 1986 | O mé rodině a jiné zvířeně |
| 2008 | Ptáci, zvířata a moji příbuzní |
| 1996 | Zahrada bohů |
| 1988 | Ostrov v nebezpečí |
Tahle knížka mi změnila život - nebýt jí (a seriálů Davida Attenborougha plus knih Zdeňka Veselovského), byl by ze mě astronom. Místo toho mě Durrell během čtení první stránky naprosto uhranul, obsahově i jedinečným stylem, jakým pracuje s jazykem (dodnes si živě pamatuju, kde jsem tehdy koncem 80ých let začal číst a celou scénu okolo). Díky mojí rodinné situaci se z Geralda stal můj náhradní "otec na dálku". Chtěl jsem cestovat jako on, poznávat všechny kouty světa a jejich živáčky (nejdřív Řecko, kde se "O mé rodině" odehrává, s dalšími knihami pak zbytek planety). Nejdřív to byl sen zcela mimo realitu. I po roce 1989 jsem bral jako vrchol možného cestu na Nezider do Rakouska... a letos mi vyšla kniha fotek ze všech kontinentů, kterou jsem poprvé fyzicky uviděl až po návratu z dvouměsíční cesty do Bolívie a Brazílie; "Ptačí svět očima fotografa" si hověl ve výkladu knihkupectví hned vedle "Života ptáků" Davida Attenborougha - mého dalšího hlavního vzoru... Bez Durrellovy "O mé rodině" by se to nejspíš nestalo. Kdyby mi někdo v době, kdy jsem tuhle peckovní knihu četl poprvé, vyvěštil, co se mi přihodí o skoro 40 let později, budu si myslet, že se zbláznil.
Můžeme si plnit sny, které jsme si ani netroufli přát. Díky, Gerry.