Pod junáckou vlajkou
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/184571/pod-junackou-vlajkou-184571.jpg
4
601
601
Devadesátka série
1. díl >
Hlavní postavou příběhu je Mirek Trojan, který přichází do skautského oddílu Devadesátka s úmyslem ukrást stan pro partu vedenou starším Ondrou. V Devadesátce je natolik unešen kamarádskými vztahy mezi jejími členy, že se se starou partou rozejde a s novými přáteli prožívá nejkrásnější chvíle svého mládí. 7.vydání.
Přidat komentář
Dřív bych to tak asi nenazvala, ale po přečtení Hoška a Dvorského knížku vnímám jako oddílovou agitku a reklamu na Jestřábovu Dvojku, byť při hlubším vhledu mohou čtenáři vidět i určité dvojkařské nešvary v podobě jisté kastovní výlučnosti či loučení se s hochy 14+, kteří začali dospívat. Před lety jsem to neviděla, coby dospělý a kritičtější čtenář to tam sice vidím, ale kdyby mě na to někdo neupozornil, stejně by to přebily děj a oddílové nápady, včetně onoho puncu výjimečnosti Devadesátky mezi jinými oddíly a motivu věrného přátelství.
Líbí se mi, že Mirek není klasický kladný hrdina a jeho nedostatky jsou líčeny s krutou upřímností. Samozřejmě díky správnosti skautů zapracuje sám na sobě a dojde nápravy. Vnitřní přerod je velmi zajímavý motiv a skoro mě mrzelo, že ho JF víc nerozvedl, i ve vztahu ke školní třídě (kde třeba v knize Boj o první místo je hrdinova proměna zřetelná i vůči spolužákům). Jak já svého času s Mirkem prožívala jeho trápení s Ondrou a přála mu, aby to dobře dopadlo! Doteď si pamatuji, jak mocně na mě působila scéna, kdy jde Mirek za Ondrou do dílny a pozoruje ho přes okénko. I když jsem si teď po letech ťukala na čelo, jak snadno se dal hrdina zmanipulovat k sepsání kompromitujícího úpisu, stejně jsem cítila jeho bezmoc a bezradnost.
Jak já Mirkovi záviděla ten tábor a Jiřího přátelství a jak i mě okouzloval příběh Ládi Velebila :-). Nevím, jestli to byla některá konkrétní foglarovka, a nebo tak nějak všechny, ale i mě se zmocnila silná a palčivá touha najít takový oddíl a přátelství.
Ač mě démonický výrostek Ondra svého času dlouho nedal usnout, tahle foglarovka patří k mým oblíbeným a osobně ji řadím mezi vrcholy autorova díla. Jistou roli v tom jistě hrají i ilustrace, dynamické, realistické a tolik odlišné od častého foglarovského kreslíře Marko Čermáka.
Po Hoších od Bobří řeky a Tajemné Řásnovce jsem pořád měla chuť na něco dobrodružného pro mládež, a tak jsem se rozhodla zůstat ještě chvilku ve světě Jaroslava Foglara. A vybrala jsem si další z Foglarových klasických příběhů Pod junáckou vlajkou.
Poslouchala jsem jako audio a moc mne to bavilo. Je tu několik motivů, které tu Foglar moc hezky zpracovává. Jednak je tu hrozně hezky zobrazený přerod člověka, který se ze sebestředného lumpa toužícího po obdivu stane hodný kluk, co pomáhá druhým a je přátelský. Ten přerod z grázlíka do slušného člověka je tu skvělý a mně se to líbilo.
Pak se tu taky řeší otázka přerodu mladého kluka v muže, který už o klukovské radovánky ve skautu nemá úplně zájem. To jsem zatím u Foglara neviděla a přijde mi to jako zajímavý pohled na to téma skautingu. Co se děje se skauty, když se stanou dospělými.
Samozřejmě se tu potkáváme s přátelstvím, skautským životem, Foglar tu opět ukazuje určité ideály a hodnoty, které dle něj stojí za to uznávat.
Za sebe určitě mohu doporučit.
2024/10
Jako první musím říct, že se mi fakt líbilo, jak máme ve foglarovce pro jednou hlavního hrdinu, který není černobíle dokonalý. Jakoby ano, Mirkovi stačí na kompletní otočku charakteru jedna návštěva Devadesátky, ale tak změna tam je a to se cení. :D
Jinak se tu opakují témata pro knihy pana Foglara typická - poznávání oddílu, popisy aktivit a her, tábor, vzor dokonalého kluka v jednom z kamarádů hlavího hrdiny. Až na to, že tentokrát nemáme jen jednoho, ale dva!
Mylsím že spojení s Devadesátka pokračuje do jedné knihy by nebyl špatný tah.
Pod Junáckou vlajkou a Devadesátka pokračuje patřily k mým nejoblíbenějším od Foglara. Hezky se to čte a ctnosti typu přátelství, nezištnosti a morálky ve mně kdysi silně rezonovaly.
Obálka s Kampou je navíc opravdu nádherná.
Za lehký patos na konci a příliš rychle vyřešený závěr odebírám bohužel hvězdu, jinak se mi to opět velmi líbilo.
Po třeba třiceti letech jsem si to přečetl znovu. U čtení jsem se trochu trápil, přece jenom text už hodně zestárl.
Autor, který mě provázel dětstvím, skvělé dobrodružné knihy, po kterých by měla sáhnout hlavně dnešní generace.
Jako dítě jsem nejprve přečetla Devadesátku, protože ji měli rodiče v knihovně. Tolik se mi zalíbila, že mi nakonec pořídili i první díl. Po téměř třiceti letech se ke knihám vracím a tentokráte i v tom správném pořadí. Překvapilo mě, že si mnohé fráze vybavuji, jako bych je snad četla teprve včera. Jsou holt příběhy, na které se nezapomíná a tento bude jedním z nich. Jen už nejsem tak naivní jako tenkrát, nicméně svoje kouzlo kniha stále má, i když doba se již dávno nenávratně změnila.
Kniha z jiné doby a pro někoho možná i z jiné dimenze. Je naivní, ale hezky, až jsem se přistihl, že mě to baví. Takže účel to splnilo :)
Musím říct, že Pod junáckou vlajkou se mi líbí o něco méně než jiné kultovní foglarovky, ale pořád je to můj milovaný Foglar - chápající klukovskou duši, ctící přátelství, družnost, ušlechtilost duše a morálku.
Zatímco Rychlé šípy si rád přečtu i ve svých padesáti ke kníže Pod junáckou vlajkou se již vracet nebudu.
Když se mi po letech zatoulala do ruky kniha, kterou jsem četla v dětství, z nostalgie jsem ji otevřela a už se neodtrhla. Těžko říct, v čem je ono kouzlo, ale funguje, byť jsem vnímala, že už nejsem cílovka. Cesta za nápravou, za poučením i trocha zklamání, to vše zůstává nadčasovým příběhem.
Tak jsem si zase po letech přečetl znova tuto knížku od Jestřába. Zjistil jsem, že pro mě ani v padesáti letech věku neztratila své kouzlo. Tak jsem se do příhod hlavního hrdiny Mirka Trojana začetl, že jsem i zapomněl vyřídit některé své záležitosti... No marné, Foglar prostě uměl a já jsem pořád tím klukem jako kdysi. Doporučuji všem správným chlapcům a holkám k přečtení. Howgh.
Je zvláštní číst ve středním věku Foglara, no. Ale jednou jsem to chtěl podniknout, tak nějak ho kompletně dočíst a někam si v sobě zařadit. Tak jsem si nedávno dal premiérově také jeho knížku Pod junáckou vlajkou. Není to špatné, snad takový lehký podprůměr z JF děl, znovu už to nikdy asi číst nebudu. Co mě zaujalo, je několik částí - odstavců, z nichž plyne, jak Foglar zřejmě v zásadě vůbec nechápal, co je to dospívání; snažil ho pochopit, ale nepodařilo se mu to a tak jej prostě odmítl jako něco z podstaty špatného, mrzkého; něco, co by nemělo být. Tím se jeho uvažování dostalo do bizarní polohy a až lehce šoufl filosofování, které se z pozice mysli "plochy" pokouší vysvětlit mysl "prostoru"; zastavit plynutí času, o kterém jsme přesvědčeni, že je jednoznačným únikem ze Zlatého věku; ve výchovné apelaci na mládež (samozřejmě rozuměj pouze chlapce) pokusit se o kvadraturu kruhu.
Dále už nechám v několika úryvcích hovořit samotného Jaroslava Foglara:
"Nikdo nevěděl, co se s Jiřím děje. Jen Tapin mu rozuměl. Byl to převrat v chlapecké duši, která se měnila v jinošskou. Dospívala. Na každého hocha ty chvíle přijdou. ((a teď: )) Na některého dříve, na jiného později, někdy se projeví slabě, jindy bouřlivě, ale vždy mají jednu společnou linii: neuznávat toho, kdo dává příkazy, kdo je výše postavený. A Jiří v tom byl oběma nohama. Málokterý chlapec ten nápor přečká beze změn vůči svému okolí."
"Nediv se tomu, Mirku!" vysvětloval Tapin, když Mirek pronesl svůj údiv nahlas. "Nikdo nemůže být chlapcem do smrti! Každý chlapec jednou své chlapectví dožije! (sic!!) Některý dříve, některý později. Ti, kteří mají zálibu v práci, zůstanou zde pak (v oddíle) ještě jako moji pomocníci, zástupci. Věnují se mladším hochům, tak jako se věnovali jejich předchůdci jim. A hoši, kteří ztrátou chlapectví (sic!!) ztratí i zájem o oddíl a o práci v něm, odcházejí. Nevyčítáme jim to. Je to docela přirozené. (!!) Junácký oddíl je jenom pro hochy!
Kdo je starší, může v něm být jen tehdy, když pro hochy pracuje."
"Ale Jiří je mírně odstrčil, jako kdyby tím chtěl říci, že již nikdy - nikdy nechce s nimi ani slůvko promluvit, a odešel do stanu. Mirek neměl odvahu jít za ním. A ten večer uslyšel Jiřího podruhé vzlykat. (!?!) Marně Mirek na Jiřího volal šeptem přes uličku stanu, která dělila jejich lůžka, Jiří neodpovídal. Ve stanu pak bylo již ticho, jen peřeje tam nahoře hučely a les šuměl své zelené písně."
((Nyní Jiří opouští příběh i celou knihu a více o něm neuslyšíme. Pro autora Jiří zmizel, de facto zemřel, protože mu začala puberta.))
"...a zas noví a noví hoši budou přicházet, aby Vydří říčku rozjásali novými písněmi. A ona je bude pořád přijímat, protože hoši nevymřou nikdy (!!!), bude k nim trpělivá a odpouštějící, vlídná a usměvavá, neboť ona zůstane věčně mladá a krásná, krásná a mladá - věčně - věčně - věčně! (...)
"Ano, pravil Mirek pevně, "I kdyby všichni dnešní hoši z Devadesátky odešli, já zůstanu. Navždy! Pořád! Do smrti!"
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Musím říct, že je to jedna z mých nejoblíbenějších foglarovek, přečetla jsem ji téměř najednou a příběh se mi opravdu líbil. Strašně ráda na ni vzpomínám a jsem ráda, že na ni Devadesátka pokračuje navázala.