Devátá vlna

Erenburgův nový román je široce rozvrženým obrazem Ameriky a Evropy v časovém údobí tři let od poloviny roku 1948 do května 1951. Je to dílo, které je organicky spjato nejen s oběma předchozími romány — PÁDEM PAŘÍŽE a BOUŘÍ, ale s veškerou prací Erenburga publicisty a bojovníka za mír. Rodilo se z bohatých autorových zkušeností, založených na bezprostředním dojmu z událostí mezinárodního života. Je v něm však také zřetelně cítit satirickou jedovatost Erenburga pamfletisty, lyrický pathos Erenburga básníka, zápal novináře, jímž jsou prostoupeny všecky bojovné Erenburgovy články, zanícenost i nadšení, jímž jsou nesena jeho vystoupení na mezinárodních konferencích a kongresech. Román je zalidněn nejrůznějšími postavami, kladnými, zápornými i kolísajícími, a tato bohatost lidských osudů dává možnost širokého využití Erenburgova charakterisačního a psychologického umění. Již název mnohé napovídá. Mohutné hnutí národů na obranu míru narůstá podobně jako „devátá vlna", která je podle lidové pověry námořníků a rybářů nejsilnější a rozhodující. Proti společné vůli lidu všech zemí jsou slabé síly přípravovatelů nové světové války. Děj románu, jehož hlavními hrdiny jsou celé národy, typisované v postavách několika jednotlivců, přenáší se z New Yorku do Jacksonu, z Paříže do Prahy, autor provází čtenáře Frankfurtem, hrdinným Fenjanem, mladým sovětským zapolárním městem Kirovskem a konečně Moskvou, hrdostí a nadějí všeho pokrokového lidstva. Sovětský člověk vystupuje v Erenburgově románě jako představitel nového světa. Na rozdíl od lidí Západu, pronásledovaných utkvělou a záměrně udržovanou hrozbou atomové bomby a nové války, mají tito sovětští lidé veliký životní cíl: bojují za štěstí lidstva. A tomuto boji je také zasvěcen Erenburgův román.... celý text