Devatenáct schodů
Millie Bobby Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541060/bmid_devatenact-schodu.jpg
4
32
32
Láska vzkvétá i v těch nejtemnějších dnech. Historický román podle skutečných událostí od hvězdy Stranger Things. Píše se rok 1942 a Londýnem neustále znějí sirény. Osmnáctiletá Nellie Morrisová považuje za štěstí každý den, kdy se dostane z podzemních krytů nezraněná a s milující rodinou po boku. Po setkání s americkým letcem Rayem okouzlí Nellie představa světa za hranicemi jejího domova. Mladá žena už si představuje život po Rayově boku, jednoho večera však dojde k události, která její svět roztrhá na kusy. Může nakonec navzdory všem překážkám zvítězit láska a štěstí?... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Historické romány
Vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
Nineteen Steps, 2023
více info...
Přidat komentář
Zažila krutost smrti.
Poznala lásku.
Měla nehynoucí přátelství.
Nellie a její rodina se museli vypořádat se vším, co přinesla válka.
Zažili velkou ztrátu...
Nellie měla naštěstí dobrou práci a podporu doma i u přátel.
V tomto příběhu je smutek, naděje, pospolitost rodiny, láska i velké nesobecké gesto.
Příběh není nijak komplikovaný, ale velice čtivý.
Píše se rok 1942 a Nellie se svoji rodinou žije v Londýně. Pracuje na radnici a snaží se během války normálně žít.
Jednoho dne potká sympatického amerického pilota Raye se život se ji převrátí o 360 stupňů. Nečekaná událost však vše změní a Nellie musí přehodnotit absolutně všechno.
Bude nakonec šťastná nebo jí osud připraví další překážky?
Byl to krásný příběh postavený na základě skutečných událostí. Čtivý, poutavý a možná v něčem i předvídatelný příběh mě ale fakt bavil. Autorka, herečka Millie Bobby Brown sestavila krásnou knihu a ja si u něj poplakala. Dávám 4/5 a doporučuji všem, koho baví příběhy lásky za světové války.
Jde vidět, že se jedná o knížku pro mládež, což je ale super, protože můžou nakouknout do žánru románů z druhé světové války a postupně se tak přesunout ke knihám z tohoto období pro dospělé, které mají větší hloubku i dopad na čtenáře. Knížka byla jednoduchá, ale pro cílovku ideální. Konec bohužel hořkosladký, jak už to někdy v životě bývá.
Knihu jsem si koupil jen proto, že mám rád herečku Millie Bobby Brown. Příběh je však velice prostý, plyne pomalu a nepřináší příliš mnoho zvratů. Kniha je sice čtivá a jakožto komerční literatura tedy asi splňuje svůj záměr, ale v mém čtenářském povědomí rozhodně nezakotvila.
Osmnáctiletá Nellie Morrisová žije se svou rodinou ve východním Londýně. Přála by si žít obyčejný život, obklopená svými nejbližšími lidmi a svými přáteli. Jenže to jí uprostřed zuřící druhé světové války není dopřáno. Londýnem každý den zní sirény upozorňující na blížící se nálet německých letadel. Nellie s rodinou, stejně jako její sousedé nalézají útočiště v krytu nedaleké stanice metra. Hluboko pod zemí doufají, že štěstí bude stát na jejich straně a bomby se jim vyhnou. Obyvatelé si přejí, aby už ta zpropadená válka, která páchá tolik neštěstí skončila. Nebezpečí však na ně nečíhá jen z nebe, je tam kde je nečekají. -----------------------------------------------------------
Autorka napsala čtivý příběh inspirovaný vyprávěním své babičky, což mě jako čtenáře chytlo za srdce. Popis tragédie je surový a na mě působil hrůzně. Nicméně ve mně celkově příběh nevyvolal větší emoce, další otázky ani zvědavost, ve srovnání například jako to bývá u knih Natashi Lester. Nellie se někdy chovala příliš impulsivně, což se ale dá pochopit vzhledem k věku a situaci v níž se ocitla. K Billovi jsem si nějak bohužel nenašla cestu. Konec je předvídatelný, jako celek je kniha průměrná, ovšem s velmi osobním silným příběhem na základě skutečných událostí
Jsem ráda, že jsem dostala příležitost si knihu přečíst a dozvědět se o této tragédii . Podmínky žití ve válečném období, následky i důsledky plynoucí z této doby byly a jsou děsivé. A rozhodně by neměly upadnout v zapomnění.
.
.
Hodnocení 3,5*
Moc nevím, kde začít ani co si o knížce pořádně myslet. Jsem z ní lehce rozpačitá.
Kniha rozhodně nebyla špatná, ale i tak se nemůžu zbavit dojmu, že ji něco chybělo. Ale nevím co. Zároveň jsem měla po většinu příběhu pocit, že jsem jen nějaký vzdálený pozorovatel. Jakoby mě příběh nechtěl pustit dovnitř. A podle mě za to nemohlo jen to, že to bylo vykládané ve 3. osobě. I popis postav mi přišel takový jednoduchý, jako bych neměla možnost je pořádně poznat.
Příběh... pokud je jen polovina z toho podle pravdy, což by podle všechno mělo být, tak... wow, klobouk dolů. Ovšem i tady mi styl zpracování a předání nesedl. Pořád nevím, jestli na knížku mám pohlížet jako na klasickou beletrii nebo mám zohlednit to, kde se ten příběh vzal, což mi dost komplikuje celkový pohled na knížku.
A postavy... třeba o Nellie pořád nevím, co si myslet. Místy jsem s ní chtěla zatřepat, ale pak si zase vezmu, že v ten moment měla možná tak trochu právo se tak chovat. . A Billie s Reyem? Ti mně taky daly zabrat. Billie byl fajn, ale místy mi moc nesedl. A Rey? U něho mám pocit, že se v knížce objevil stejně rychle jako zmizel.
Takže asi tolik k mojí recenzi, vím, moc jsem vám toho neřekla, ale já sama si musím ještě trochu utřídit myšlenky.
No... za mě úplně nevím, jestli knížku doporučit. Ano, na jednu stranu to byl fajn historický příběh, na stranu druhou příště radši sáhnu po Sepetys.
2,5/5 - takový průměr, ani nenadchne ani neurazí
Knížku jsem měla ve spolupráci s @humbook @humbook_blogeri #humbookblogeri a moc jim za poskytnutí knihy děkuju!
instagram: @sabi_z_knihy
Fuuuuuuu, tohle se mi nebude dobře psát, ale pojďme na to. Nasadila jsem si laťku, protože příběh z druhé světové války podle skutečné události? To bude masakr. Napsaný Millie Bobby Brown? Wow. Hned na začátku mě překvapil styl psaní. Kostrbatý, jednoduchý věty, vůbec mi to nesedělo na příběh pro celou knihu. Povídka možná? O polovinu kratší novela? Možnááá. Ale tohle je na celých 320 stran? No nic, jdeme dál. Čekám tu zápletku, která nám vezme dech, a tak přehlížím ty otravné prvky, ke kterým se ještě dostanu. V necelé polovině knihy to přichází! To na co celou tu polovinu čekáme, a víme, že se to stane, ale konečně je to tady. Malý emoční záchvěv to vyvolá. Čtu dál, dostávám se na 60% knihy, a tady přijde zlom, kdy už na mě všechno dopadne, a já cítím frustraci, nudu, apatii a rozčarování. Už je to moc dlouhý na to, kolik věcí mě tam štve. Moje myšlenky v hlavě začaly na odhadu 3,5 v hodnocení, a postupně to jenom klesalo níž a níž. Začalo mi být jedno jak hlavní hrdinka dopadne, protože byla tak otravná. Ano zažila si hodně, ale proboha to ji nedává oprávnění, aby se ke všem (doslova a do písmene) chovala jak kus skotu. Byla šíleně impulzivní, a pak jenom přicházela na to, co mně bylo jasný hned od začátku. Její příběh sledujeme cca 2 roky, na začátku se nějakým stylem prezentuje, a na konci je z ní totální opak vysvětlený pár slovy, a to: Jsem starší, je to logické, že jsem jiná. Progres nikde, budování něčeho nikde. Věrohodnost nikde. Styl psaní už jsem zmiňovala, vůbec mi to nefungovalo. Nulové emoce, plytký děj, plytké postavy, které buď byly se vším hned hotové nebo naopak všechno přehráli do takového extrému, že to pro mě nebylo vůbec věrohodné. Nuda, ten příběh se točí kolem jedné události, půlku knihy na ní čekáte, pár stránek o ni čtete, a druhou polovinu sledujete nic neříkající následky. Předvídatelnost, jak někdo napsal na Goodreads, název knihy řekl všechno, vy víte dopředu všechno, nic vás v tom nepřekvapí, jen čekáte, kdy to konečně přijde.
Devatenáct schodů
Láska kvete v každém věku a v každé době. Nellie žije se svou rodinou v bombardovaném Londýně za války v roce 1942. Seznamuje se s americkým vojákem Rayem a je z toho osudová láska.
Jenže v této době není nic jisté a tak musejí počkat. Jenže dopadne všechno dobře? Nellie zažívá krutou událost v rodině. Chovala se pak ke každému bezcitně a to se mi nezamlouvalo.
Bolest je při ztrátě blízké osoby velká, ale být zlá na všechny okolo sebe mi nesedlo. Odehnala tak milého, maminku i přítele od dětství Billyho.
Místy mi to ani nepřišlo jako román z války, takový málo autentický. Možná je to tím, že je román psaný pro mladé, young adult, ale i ti by měli znát nepřikrášlenou dobu války.
Jak to celé dopadne, zda bude mít jejich láska šťastný konec a dočkají se konce války? Konec byl takový zvláštní, svým způsobem předvídatelný, ale četla se dobře. Jen to není úplně trhák.
Možná mi ani nesedl úplně styl psaní autorky nebo překladu. Nevyvolávalo to ty správné emoce. Až epilog byl velmi dojemný. Líbila, ale číst znovu nebudu.