Devatero pohádek
Karel Čapek
Devatero pohádek Karla Čapka, s ilustracemi jeho bratra Josefa, bezesporu patří do zlatého fondu literatury pro děti. Pohádky původně vznikaly jednotlivě a prvního knižního vydání se dočkaly v roce 1932. Autor s milým a vřelým humorem, pomocí pohádkových příběhů, objasňuje různé jevy běžného života a vysvětlí nám spoustu faktů ze psí a kočičí říše či tajemství profese pošťácké, loupežnické, vodnické i doktorské. V tomto našem souborném vydání najdete všech devět pohádek a tři další jako přídavek: Velká kočičí pohádka, Pohádka psí, Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka (1. přídavek od Josefa Čapka), Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Pohádka tulácká, Velká policejní pohádka, Pohádka pošťácká a Velká pohádka doktorská… a dvě krátké, které běžně v Devateru nebývají: O začarovaném tulákovi a O šťastném chalupníkovi.... celý text
Přidat komentář
Vzpomínka na dětství, líbí se mi dobrosrdečnost a pestrost jazyka, která z pohádek čiší.
Krásna klasika a ráda je čtu synkovi. Odpočinu si u toho a vždy pobaví a zvedne náladu.
Vždy jsem se těšil až budu moci Čapkovy pohádky číst svým dětem. Teď je čtu vnoučatům a oni i já jsme nadšení. Jsou jedním slovem - překrásné
S Čapkovou tvorbou pro dospělé mám velké problémy, ale jeho tvorbu pro děti miluji. Asi nejvíce Pohádku kočičí a pošťáckou. Vzpomínám, jak jsme se synem v pohádce ptačí řešili, co je to romadur. A ukázky z pohádky vodnické bývají v učebnicích češtiny - jak se voda ozývá - co slov dokázal pan Čapek vymyslet. Doporučuji přečíst velkým i malým. A ne jenom jednou.
Kdo by nečetl Devatero pohádek? Nebo alespoň neviděl nějakou zfilmovanou? Knížku po mě podědil i můj syn a čtení jsme si moc užili, teď už jen čekám, až ji budu moct číst vnoučatům.
A jako bývalý pošťák mám samozřejmě největší slabost pro pohádku pošťáckou a poštovní skřítky :)
Tyhle pohádky jsem milovala, některé byly i zfilmovány pro nedělní odpolední vysílání pro děti. Každá byla z jiného prostředí, loupežnická , pošťácká, doktorská.... Všechny ale byly úžasné a zároveň poučné.
Modernější pohádky z pera Karla a jedné Josefa Čapka, které se velmi dobře čtou a jsou zábavné. Pochopitelně jsou jiné než klasické, na které byl člověk od mala zvyklý. Karel Čapek byl mistr slova, tolik popisů vlastností jsem najednou nikdy nečetl. Celkově byl je zhodnotil jako velmi zdařilé
Ač moderní pohádky moc nemusím, tyto se mi líbily a u některých jsem se docela pobavila (hlavně u Loupežnické). Za přečtení určitě stojí.
Skvost mezi českými pohádkami, navíc je knIha obohacena nádhernými ilustracemi. Prostě klasika.
Devatero pohádek se mi líbilo už jako dítěti, a snad ještě více nyní, když předčítám synovi před spaním. Nádherný jazyk, napsáno s lehkostí a vtipem. Ani nejsem schopna říct, která pohádka je nejlepší, všechny jsou skvělé.
Jedna z knih naší rodinné knihovny. Trochu mě trápí skutečnost, že pro mé děti byla četba těchto pohádek poutavým zážitkem, ale u mých vnoučat je to nadšení viditelně menší.
Ach, ta čeština, ta jen kvetla v této knize. Pohádky nezahřejí jen duši dětí, ale jistě i dospělých. Naprosto mě pak dostal popis tlustého pradědečka, který byl kouzelný. Leckterý pán by byl pyšný, kdyby jej takhle někdo popsal. Nemluvě pak o dalších samotných příbězích. Hotový poklad.
Miluju čtivý a srozumitelný styl psaní bratří Čapků, tudíž se mi pohádky četly samy. Pokud se však zamyslím nad jejich obsahem, už tolik nadšená nejsem. Rozhodně nemůžu říct, že by mě žádná ani trochu neoslovila, ale pohádky s moderními prvky mi zkrátka úplně nesedí. Nejvíc mě zaujaly ty, na jejichž námět byla natočena pohádka Lotrando a Zubejda, a pak ještě Pošťácká pohádka. Knihu celkově hodnotím tak, že neurazí ani nenadchne, čistý průměr.
Mám bolestně smíšené pocity. Do Pohádek jsem se pustila s tím, že od Karla Čapka přečtu všechno, protože je to jedna z největších osobností literatury vůbec. A s přesvědčením, že cokoliv napíše, mi přijde dokonalé.
První pohádka, Velká kočičí, pro mě znamenala šok. (Aha, tak cokoliv asi ne?) Přečetla jsem ještě Pohádku psí (již jsem znala z dětství), Ptačí, První loupežnickou a Tuláckou a chtěla jsem knížku odložit. Ale pak si mě získala Pohádka vodnická a Pošťácká. Z Pohádky policejní jsem vysloveně nadšená. Konečně to pravé čapkovské: veliké, nezaměnitelné, laskavé, nápadité, moudré, humorné a jazykově mohoucí. Já panu Čapkovi věřím, že v podkrovích na Malé Straně bytují ještě strašidla. A v Pohádce doktorské, což je příběh rámcový, jsem u posledního vyprávění (o rusalce) předla blahem: to vám byla nádhera!
Tož nevím. Hodnotit hvězdami pro mě nemá smysl. Jsem jaksi vyjevená a překvapená, že tohle je také Karel Čapek.
„Potom na Karlově náměstí tancovala v noci Světýlka. Ale protože to nedělalo dobrotu a lidi se jich báli, uzavřela s nimi pražská obec dohodu, že se přestěhují do Stromovky a tam že je bude rozžíhat a k ránu zhášet zřízenec od plynárny. Jenže ten zřízenec, který je rozžíhal, musel za války narukovat, a tak se na ta Světýlka zapomnělo." (Pohádka policejní)
Mám pocit, že právě na pohádce se nejvíce prokáže, zda autor za něco stojí. A Karel Čapek stojí za mnoho. Jeho humor a inteligentní projev je naprosto nadčasový, protože jak jinak si vysvětlit, že to co napsal před 86 lety funguje i dnes.
Část díla
Druhá loupežnická pohádka
1932
Pohádka pošťácká
1932
Pohádka psí
1932
Pohádka ptačí
1932
Pohádka tulácká
1932
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Já miluju pohádky, ale tyto se mi moc nelíbily. Byly na můj vkus moderní, oproti jiným. Hlavně jsem měla problém dočíst až dokonce.