Děvčata z pokoje 28
Hannelore Brenner-Wonschick
Přátelství, naděje a přežití v Terezíně Kniha zachycuje osudy dívek z gheta v Terezíně. Je sestavena ze vzpomínek, citací z deníku a památníku i původního slova a přibližuje dějinné souvislosti a fakta týkající se holocaustu. Patnáct dívek, které na jednom pokoji společně přežily všechny útrapy holocaustu, vzpomínají a přibližují nám sílu vzájemného trvalého přátelství. Autorka líčí životní osudy dívek a pomocí častých citací z deníku Helgy Pollakové ukazuje každodenní strasti života v pevnosti. Publikace obsahuje řadu dokumentárních fotografií a je opatřena poznámkami. ... celý text
Literatura světová Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2007 , Lukáš a syn (Barrister & Principal)Originální název:
Die Mädchen von Zimmer 28, 2006
více info...
Přidat komentář
Kolem této knihy jsem v knihovně chodila asi 2 měsíce. Vždy jsem ji vzala do ruky, ale následně vrátila zpět. Myslím si, že kdybych v tom bývalá pokračovala, tak by se nic nestalo...
Jedná se o životopisné vyprávění o dívkách, které spolu strávily téměř celé období 2.sv. války v Terezíně. Dozvíte se spoustu podrobností o fungování města a o životě lidí v něm. Vyprávění je dle mého neskutečně chaotické a absolutně mi nesedlo. Jednou se vše točí kolem jedné dívky, pak náhle druhé, pak jejího otce a následně zpět atd atd.
Pozitivně ale hodnotím otištění částí deníku a přímé citace, původních fotografií a stručné závěrečné povídání o jednotlivých postavách. Toto mi zabránilo hodnotit méně než 3.
Těžko říci, zda bych knihu doporučila. Pokud vás ale zajímá pohled na 2. sv. válku nejen z koncentračních táborů, tak asi ano.
Kniha vystihuje to,co je na titulní straně:přátelství,naději a přežití v Terezíně.Díky deníkům a vyprávění přeživších můžeme nahlédnout do života obyvatel Terezína za 2SV.Jak přežít každý den,jak se vyrovnat se vším,co se v ghettu děje...???Děkuji všem,kteří se rozhodnou svůj příběh převyprávět a sdílet i za cenu toho,jak to pro ně musí být mnohdy těžké.
(SPOILER) Terezín - Dívky z pokoje 28 popisuje život v tomto pokoji ( co prožívali jaké měli kamarádky o čem přemýšleli) ale i popis každodenního života v koncentračním táboře Terezín včetně hladu zimy nemocích strachu o rodiče či sourozence a kamarádky ale i těšení se na zkoušky přestavení Brundibála a následné přestavení. Je i popisovaná přetvářka nastražená na zástupce červeného kříže a samozřejmě obavy z transportů na východ do neznáma. Zajímavá výpověď přeživších dívek z pokoje 28.
Tak jsem si přečetla toto vydání. Opět je to takový chaotický kdyby alespoň byli nějak naznačeny jména. Některá jména byla opět na konci knihy, ale v jednom se odlišuje. Některé dívky již zemřeli.
Autentické svědectví, je zde více hlavních postav a trochu se pletou. Životy mladých děvčat v ghettu Terezin. Je zajímavé, že zpočátku byly i rády, že unikly do ghetta před společností, která je pronásledovala, Češi je udávali, že nenosí hvězdu a podobně. Byly to normální holky a v Terezíně našly přátelství, lásky, vzdělání, umění.. Ale to bylo jen zdání normálnosti, ve skutečnosti šlo o součást zrůdného zločinu. Autorka popisuje vlastně celou historii ghetta Terezin. Co se tam dělo po celou válku, až po poslední transporty vězňů a odchod SS. Po válce přeživší děvčata většinou emigrovala do ciziny, nějak nezapadala svou životní zkušeností mezi české obyvatelstvo. Je to smutné.
Souhlasím, ale když opomenu ten to zádrhel tak kniha je vyvedená. Četla jsem spoustu podobných knih, ale tato mě překvapila informacemi o hrdinkách a urivkami z deníků.
Kniha je tak trochu neuspořádaná. Do příběhu Helgy, který měl být patrně nosnou osou, vstupují náhle vzpomínky jiných děvčat, v závěru se střídají události z Terezína s dějem z koncentračního tábora. Pozornost čtenáře je tak zbytečně roztříštěna, dovedení jednotlivých příběhů do konce v souvislosti by bylo více působivé. Je však těžké shrnout v jednom díle tolik lidských osudů. Sepsání vzpomínek je velice záslužným počinem a určitě je dobré si knihu přečíst. Též doporučuji životopis Evelin Merové Opožděné vzpomínky.
Souhlasím s předešlými komentáři. Mimochodem jedna z dívek Eva Landová alias nyní Evelin Merová vydala svoji knihu s názvem: Opožděné vzpomínky a podtitulem: životopis, který se nevešel na jednu stránku. Určitě stojí za přečtení.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Ani mi nevadilo, jak už píše kdosi pode mnou, že je spíše teoretická. Vlastně jsem se o hlavně o tu teorii zajímala a překvapivě o to hlouběji pak pronikla do světa nevinných dětských obětí. Musím říci, že jsem nadšená- zpracováním, příběhy, osudy... Dětská opera Brundibár je fascinující! A když pak celý příběh spojíte s tímto https://www.youtube.com/watch?v=U6RfdLD5HwY , tím více vám uvízne v srdci. Děkuji za tuto možnost.
Kniha, která ukazuje radosti i starosti tehdejších mladých děvčat, které skončily v koncetračních tábrech. Děj působí velmi autenticky, kvůli výňatkům z deníku jedné dívky a jejího otce.
Místy byla kniha hodně teoretická. Nejzajímavější byl podle mého názoru až konec knihy, kde líčí i ostatní dívky, jak se jim podařilo přežít koncetrační tábory. Terezín byl oproti tomu procházka růžovým sadem...
Kouzelna knizka, ktera priblizi skutecny svet terezinskeho ghetta a to hlavne diky denikovym zaznamum Helgy Kinsky Pollakove. Jeden divci pokoj, mnoho pratelstvi. Ukazuje nam trochu mirnejsi tvar zidovske genocidy, ackoliv vetsina divek byla zavrazdena v Osvetimi. Cte se to moc hezky a neni to zas tak depresivni, takze lze doporucit i lidem, kteri jsou na toto tema citlivi..
Půjčeno z knihovny. Dětské přítelkyně z Heimu v Terezíně , které popisují co se všechno událo. Děvčátka to v té době neměli vůbec jednoduché, nicméně obdivuju jejich sílu ducha a velkou touhu po vzdělání a kultuře . Je velice smutné co si malé děti musely prožít.