Děvče - Mé dětství a druhá světová válka
Alona Frankel
Ukrývat Židy bylo za holocaustu smrtelně nebezpečné. Tiše a ukázněně se měli proměnit v popel a dým. I malá židovská holčička Ilonka, která vypráví tento příběh. Prostými slovy a z pohledu dítěte líčí hlad, strach, nemoci, ztrátu důstojnosti, hony na lidi, organizované zabíjení. Popisuje i způsoby, kterými se Židé v okupovaném Polsku snažili těmto hrůzám uniknout a přežít. Ilonka přežila, většina jejích příbuzných však ne. Psát o tom se odhodlávala dlouho. Nesnaží se šokovat. Ty nejhorší hrůzy nejdříve naznačí a pak se k nim několikrát vrací. Před zraky čtenářů tak postupně vyvstává příběh její rodiny. Ale hlavně osud dívenky, která prožila celou válku oblečená do příliš velkého saka bývalého ředitele továrny na limonádu a jejímž největším pokladem byla červená nitka z látkové trepky s podrážkou vystřiženou z desek Tóry.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , TritonOriginální název:
Yaldah / נערה
více info...
Přidat komentář
Má první kniha k tomuto tématu, kterou hodnotím jako velmi slabou. Vzpomínky na válku samotnou jsou opravdu malé, autorka byla tou dobou opravdu malé dítě a mnoho si pamatovat nemůže, ale stavět na tomto knihu a prokládat to pubertalnimi mindraky a nesmyslným opakováním již řečeného stále dokola sráží i ty části knihy, které tak zle nejsou. Nechci devalvovat ničí vzpomínky, ale kniha mi přijde jako pokus svézt se na vlně memoárů z období okupace, i když z toho vypravěč vzhledem ke svému věku nemohl mít mnoho. Nehledě na to, že některé části knihy jsou vyloženě nevkusné.
Holčička a její nešťastné dětství plné hrůz. Nechápe- nechce chápat, co se kolem ní děje za bezpráví a nelidskosti, myslí si, že tak to na světě má být. Velmi poutavě napsaná kniha. Doporučuji.
Nejdříve jswem si přečetla komentáře, pak recenze této knize. Vážné téma o době, kterou já sama znám z vyprávění rodičů a prarodičů. Doba, která mě zajímá a o které mám spoustu věcí přečteno z různých tématicky podobných knih. Po jedné debatě s rodiči, kteří v době války byli malými dětmi ve věku 5-6 let vím, že traumatické události si dítě pamatuje od 4-5 let, kdy však vnímá hrůzu která na něj přechází z okolí a ač ji nerozumí, bojí se a pamatuje si atmosféru a těžkost doby. Tolik k době. O knize jako takové však budu mít hodně negativ a to nejen proto, že existuje mnoho podstatně kvalitnějších knih. Tady se střídá spoustu negativ a co už jsem vůbec nechápala- to věčné opakování.... soused alkoholik, matka salonní komunistka- ač se nepovažuji za politického negramotu, musel mi přijít na pomoc Google, abych si našla, co to ten salonní komunista vlastně je.....a další a další věci a pojmy , které se v jiných podobných knihách tak snadno četly a člověk u toho plakal, tady v téhle knize to bylo popsáno velice nechutně až bych řekla trapně a morbidně. Za mě snad jediné - divné a nedoporučuji ke čtení, nic nového vám tahla kniha nedá, jedině snad pocit zvláštní nechutnosti.