Devět dní
Zuzana Strachotová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363423/bmid_devet-dni-RzT-363423.jpg
4
317
317
Věřit a nepochybovat. Lee Parker věří, Sera Trantorová věří – pouze každý něčemu jinému. Vleklé války nejen že měly fatální dopad na tvář přírody, ale rozdělily lidstvo na dva nesmiřitelné tábory. Životním krédem kněžích je askeze. Hlavními hodnotami jsou čistota, zbožnost a také absence citu. Proti této nesmyslné víře stojí Povstalci, kteří bojují za návrat původního světa. A jejich přesvědčení je neméně houževnaté, jak brzy na vlastní kůži pocítí Parker, nejlepší voják z elitní jednotky Jestřábů a vykonavatel kněžské vůle, který má jasný úkol: přivést do Citadely Povstalkyni Seru živou. Ovšem ani Seřiny pevně vštěpované morální zásady nezůstanou ušetřeny tvrdé zkoušky. Brzy však oba shledají, že uprostřed nezmapované divočiny budou muset čelit novému nebezpečí – záhadnému atmosférickému jevu známému jako Růžová bouře, z jejíchž purpurových blesků dosud nevyšel nikdo živý. Budou Sera s Leem první a budou to ještě vůbec oni? Otočil se snad svět naruby, nebo byl takový i předtím? Dva úhly pohledu, dvě přesvědčení. A pravda ukrytá někde úplně jinde.... celý text
Přidat komentář
Kniha není špatná je čtivá napětí tam taky trochu hlavní hrdinka s hlavním hrdinou byly fajn občas na parfacek ale Jinak pěkný příběh
Kniha sice pracuje s poměrně ohraným námětem, ale autorka to uchopila fakt dobře a určitě to zaujme. Originální prvky i zápletka! :-)
Knížka mě zaujala tématem, ale velká očekávání jsem neměl - česká scéna mě už delší dobu moc neuspokojila. Devítka mě proto příjemně překvapila - příběh dobře odsýpal, střídání postav vyprávění pomohlo a nebylo toho až příliš (to mě třeba vadilo u Hry o trůny), svět vypadá zajímavě, příběh byl napínavý a dokonce měl i pár zvratů co jsem nečekal. Celou knihu jsem prolítnul tak během pár dní. Nejvíc mě zaujal obrazný styl vyprávění, kdy jsem si připadal, jako bych četl film - všechno si pak šlo dobře představit.
Z poznámek na pozadí příběhu se nám otvírá obraz společnosti, která žije očividně po nějakém světovém kolapsu a je rozdělena na Citadelu a Povstalce. Citadelu řídí přísná a krutá diktatura kněží, kteří svými pravidly spoutali celou společnost a neváhají jejich porušování trestat smrtí, a to na různé způsoby a pro celé rodiny. To, že je zakázáno tvořit, provozovat hudbu, malovat, je jen máček. Povstalci žijí volnějším životem, ale také věčným soupeřením s totalitním protivníkem. Je to boj na život a na smrt. Okolnosti tomu chtějí, že lovec, perfektně vycvičený zabiják Lee, člen elitní citadelské jednotky Jestřábů, se octne pohromadě s kořistí, se Serou, bojovnicí Povstalců. Proměna jejich vztahu je nasnadě, leč není to jednoduché. Autorka má schopnost pro vygradované akce, dovedu si představit akční filmy podle scénářů na motivy jejích knih. Devět dní je sice ukončený příběh, avšak je zřejmé, že bude mít pokračovaní, takže se pustím do Devíti nocí. Věřte a nepochybujte! :-)
Knihu jsem si pořídil na základě anotace slibující dvě strany skupin lidí v postapo světě a nechal se nachytat reklamou "pro čtenáře Naslouchače". Jediná podobnost jsou hory rozdělující dvě řady měst, vyznávající ve zničeném světě různé hodnoty. Jak svět zanikl se nedozvíme, prvních 130 stran hrozilo, že knihu zaklapnu. První část je hate love romance, ale na základě dřívějších komentářů jsem vydržel a knihu dočetl. Nejlepší je prostřední část, zbytek prostě střílečka s nesmrtelnými hrdiny. Ač má kniha jen 319 stran, neutíkalo to. Nápad je dobrý, ale druhý díl shánět nebudu.
Dlouhou, předlouhou dobu jsem přečtení knihy odkládala. A teď si rvu vlasy, že nemám pokračování! Ze začátku jsem byla trošku rozpačitá, nevěda, co mám od knihy očekávat. Ale nakonec se to opravdu rozjelo. Autorka svým (anti)hrdinům nic nedarovala, byla fakt drsná a nemilosrdná. Seru jsem zpočátku opravdu nemusela, ale vlastně proč ne, opravdu nebyla typická hrdinka bez bázně a hany, naopak. A to mi ji ve výsledku hodně polidštilo. Lee zase vypadá, že si občas sedí na vedení, což je mi vlastně sympatické. Škoda, velká škoda, že jsme se víc nedozvěděli o světě, ve kterém se děj odehrává. Vypadá hodně slibně. Jdu někam splašit ten druhý díl. 85%
Je to prostě fajn. Svět je vymyšlený výborně a příběh mě chytnul. Ani ta romantika není napsána úplně špatně a dá se přejít.
Nejdříve jsem knihu posoudila spíše jako dobrodružnou romanci, pak mě vyvedl z omylu gradující děj a přehodnotila jsem na smysluplné sci-fi s drsným diktátorským světem. Zajímavé je, že mi ten svět, ve kterém je spousta brutálních poprav a mučení přišel s ubývajícími stránkami fakt nechutný. Něž takto žít ( udávající sousedi a zkorumpované vedení), to se raději vydat vstříc Rudé bouři a věřit, že někde najdu jinou cestu.
Bylo to trochu jako na houpačce, ale výsledný dojem je dobrý.
A na prvotinu - velmi dobré !
Knihu jsem náhodou objevila stát v knihovně vedle Naslouchače. Překvapila mě velmi příjemně. Má spád, zajímavý děj, příjemně a rychle se čte. Ihned jdu pro pokračování..
Ze začátku jsem se nemohla do knížky začít, ale brzy se mi to povedlo a už jsem četla bez zastavení a fandila hlavním hrdinům. Líbil se mi svět vyobrazený v knize, i postupná změna postav a odhalování některých věcí. Pěkná oddechovka, kterou jsem zhltla za dva dny.
4,5
Postapo sci-fi je můj velmi oblíbený žánr a Devět dní mě v rámci žánru nezklamalo.
Těžko se sice ubránit srovnání s Naslouchačem , mohlo by zdát že Devět dní je vzhledem k věku hlavních postav dospělejší variantou jenže ten Naslouchač je přeci jen propracovanější a temnější.
V prvé řadě bych chtěl zdůraznit, že podle anotace bych si tuhle knížku nikdy nepořídil, nejsem cílová skupina. Ale když se mi dostala do rukou rovnou i s druhým dílem, rozhodl jsem se ji dát šanci.
Nic jsem od toho nečekal a moc jsem toho nedostal. Svět vypadal zajímavě, ale nedostal moc prostoru. Hlavní postavy mi k srdci moc nepřirostly, ale to se stává.
Nakonec jsem musel dost váhat, ohledně hodnocení. Připadalo mi to lepší než na dvě hvězdy, ale dával jsem tři hvězdy knížkám, které mě bavily přeci jen o něco více. Proto nakonec dvě hvězdy.
Hurá na druhý díl. :-)
V rámci mého čtecího vzdělávání jsem ještě nenarazil na ryzí české dystopické post-apo s lehkým young adult nádechem. Devět dní je tak pro mě novinka a musím říct, že novinka vysloveně povedená. Je teda pravda, že u prvních sto stránek jsem bojoval sám se sebou. Byť jsou pro budoucí vývoj příběhu nezbytné, pořád je to vlastně o romanci, která působí stejně osudově, jako když ve Stmívání Bella potkala Edwarda. No a když už jsem to, joo, chtěl zklamáním odložit, rozjela se akce, která nebrala konce až do samotného závěru. Dění v ní ve mně udělalo solidní základ pro to chtít si přečíst další díl. Dystopický svět sice nijak nevyčnívá od jiných, ale má v sobě atributy povedeného románu, který mě hodně zajímá, jak se vyvine.
Četla jsem jako audioknihu, a příběh mě zaujal. Těšila jsem se jak celý příběh dopadne. Už se těším na další díl.
Nebylo to špatné, ale Naslouchači se to zdaleka nevyrovnalo. První část, po které je vlastně kniha pojmenovaná mě asi bavila víc, pokračování ale ještě zvážím.
Já si teď hluboce sahám do svědomí a přiznávám, že jsem do nedávné doby české autorky zkrátka míjela. Nevím proč jsem si myslela, že nemohou psát tak dobře, jako zahraniční autoři.
Kniha je skvělá, čtivá, děj svižně ubíhá, žádné zdržování. Příběh je poutavý a pro mě je kniha bez vztahů suchá.
Tak tohle se opravdu povedlo, na prvotinu je to fakt mazec a jdu si rovnou objednat Devět nocí, protože mi zůstalo spousta nezodpovězených otázek. Myslím, že kniha by si zasloužila mnohem víc pozornosti
Začátek byl hodně zmatený, vůbec jsem nechápala o čem čtu a chování hrdinů bylo hooodně zvláštní. Potom se to, ale rozjelo a nemohla jsem přestat číst. Bohužel pro mě bylo v knize moc vztahů a málo vysvětlení fungování světa. Nicméně celkově jsem spokojená a moc se těším na druhý díl.
Antiutopický (dystopický) standard pro mladé čtenáře. Bohužel další česká autorka bez odvahy a samá anglická nebo jakože latinská jména. Škoda. Dobrá audiokniha čtená Pavlem Soukupem.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie prvotina náboženství česká literatura akční romantika české sci-fi postapokalyptická sci-fi
Příběh si mě od první stránky získal. Ani mi nepřišel vyloženě sci-fi, kdy moje představa sci-fi jsou roboti, moderní technologie a různé vychytávky, které slouží hrdinům k přežití. Pro mě byl spíš dystopický s vykreslením povah dvou hlavních postav. Autorka umí vše popisovat velice dopodrobna, takže máte pocit, jako kdybyste se do příběhu přenesli. Stejně jako vylíčení pravidel v Citadele, kde jsou krutá pravidla a jejich porušení se trestá smrtí. Jde například o zpívání si, či poslech hudby. Povstalci mají životy lepší, ale přesto jim hrozí nebezpečí a smrt. Lidé jsou v neustálém stresu a všechny tyto pocity, zákazy, příkazy a boj o život Zuzka skvěle vylíčila.
Poslední třetina byla plná akčních scén a soubojů, ale to se přiznám, že na mě bylo už moc. Hrdinové vstupují do bojů v zoufale malém počtu a bezhlavě se bijí a bojují. Tam už jsem se přistihla, že moje pozornost klesá, protože nemusím tyto akční scény. Ale to je pouze můj problém a čtenáři, kteří milují akční scény budou nadšení.