Devět povídek / Nine Stories
J. D. Salinger (p)
Bilingvní vydání mistrovsky napsaných povídek klasika moderní americké literatury, které, byť vyšly poprvé již v roce 1953, dodnes neztratily na aktuálnosti a půvabu. Podobně jako v ostatních knihách J. D. Salingera (Kdo chytá v žitě, Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte, Seymour: Úvod a Franny a Zooey) je hlavním tématem střet světa dospělých a dospívajících.... celý text
Přidat komentář
Dokonalé povídky od dokonalého spisovatele, které vám usnadní cestu čtením svou pestrostí a zajímavostí každého díla obsaženého uvnitř. Setkáte se s opravdu úchvatnými povídky do kterých se v průběhu čtení opravdu vžijete.
Salinger je skvělý autor, ale pokud bych si měl vybrat, tak jeho Kdo chytá v žitě pro mě bylo mnohem zábavnější. Ve srovnání s povídkovou knihou budou ale na stejné hladině pro čtenáře, který touží jen po dobrém čtení, kterému se tu dostane v té nejzajímavější a nejkrásnější formě radosti, ale zároveň i opaku.
Jedna z nejlepších povídkových knih, které jsem kdy četl. Každá povídka má něco do sebe, některé promýšlíte a hledáte, co tím chtěl autor říct, jiné vás naprosto rozdrtí (Den jako stvořený pro banánové rybičky, Pěkná ústa, oči zelené) a ty další do vás vnesou radost a zároveň smutek. Miluji styl psaní Salingera, on je ten, který dokáže v knize rozebrat skutečné pocity člověka.
Tohle je opravdový mazec po salingerovsku. Varování: po přečtení člověk do života moc chuť nemá...
Část díla
Chudáček vrtáček z Connecticutu
1948
De Daumier-Smithovo modré období
1952
Den jako stvořený pro banánové rybičky / Deň ako stvorený na banánové rybky
1948
Pěkná ústa, oči zelené
1951
Před válkou proti Eskymákům
1948
Autorovy další knížky
1960 | Kdo chytá v žitě |
1971 | Devět povídek |
1987 | Franny a Zooey |
1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Neodvážím se hodnotit. Salinger napsal mojí nejoblíbenější knížku vůbec a to - kdo chytá v žitě. Proto jsem se rozhodl, dát možnost další jeho tvorbě. Sáhl jsem po DP a nevím. Každá povídka je strašně zvláštní a jiná. Co si tak pamatuji, vím, že po přečtení každé z nich, jsem hodinu ( ne-li více ) seděl na místě a přemýšlel, proč jí Salinger napsal, co mi prostřednictvím dané povídky chtěl říct. Popravdě, většinou jsem na to nepřišel a možná to mě na těchto povídkách nejvíce vadilo, nadruhou stranu každá z nich má něco do sebe a knížka je krásně napsaná :) Nicméně jsem se po přečtení vždy trápil, pač jsem nerozuměl a to já nesnáším.
( nejvíce se mi líbil smějící se muž )