Dharmoví tuláci
Jack Kerouac
Dnes již klasický, ale stále inspirativní román jednoho z otců hnutí beat generation o vstupu buddhismu do amerického způsobu života. Prototypem hlavního hrdiny románu Japhyho Rydera se Jacku Kerouacovi stal básník a ekolog Gary Snyder. Přel. a závěr napsal Josef Rauvolf; bibliogr. sest. Daniel Kindl.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , Winston SmithOriginální název:
The Dharma Bums, 1958
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi dostala do rukou v pravou chvíli (17 let), užil jsem si jí maximálně; ještě po skoro dvaceti letech si občas vzpomenu na nějaký obraz nebo hlášku ...
Vždy když vyrážím do lesa a na skály, zní mi hlavou Wabi Daňkovo "nikdy Kerouaca nečet, ..", jenže to se mě netýká, Kerouaca jsem četl, a tahle kniha mě nepochybně ovlivnila na celý život.
Na toulky chodím v jeansech, v zadní kapse batohu nikdy nechybí nějaká kniha osvícených bodhidharmů dob minulých i nedávných a pod otevřenou noční oblohou cítím svobodu podobnou té, které Kerouac popisoval. Nepatřím mezi čundráky ani survivalisty, nevyznávám outdoor, i když moiru už jsem vzal na milost, chodím nejraději sám, a místo potlachů si čtu pod pískovcovými skálami v knížkách, jsem totiž dharmový tulák, ohé!
Zatím můj nejoblíbenější román od Kerouaca. Přečetl jsem jich už jedenáct, ale tenhle se mi líbí nejvíc. Je to klidnější než Na cestě, ale právě to se mi na tom líbí. Putování po Americe, lezení po horách, debaty o buddhismus a filosofii, to všechno z toho dělá jednu z mých nejoblíbenějších knížek :-)
A další potulování se, tentokrát více než kdy prodchnuto mystickou atmosférou východní filosofie.
Štítky knihy
buddhismus příroda zvířata, fauna americká literatura USA (Spojené státy americké) Beat generation, beatnici hory a pohoří společenské romány tuláctví, bosáctví, vagabundážAutorovy další knížky
2005 | Na cestě |
1984 | Mag |
2008 | Dharmoví tuláci |
2005 | Andělé zoufalství |
2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Mám ji raději než Na cestě, svoboda z ní přímo čiší. Vždycky si na tuhle knížku vzpomenu, když v Krkonoších vylezu někam vysoko a jen tak zírám do údolí. V tu chvíli jako by Kerouac seděl vedle mě...