Diagnóza F50
Gabina Weissová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178381/bmid_diagnoza-f50-un1-178381.jpg
3
103
103
Diagnóza F50 souhrnně označuje poruchy příjmu potravy, kterými dnes trpí mnoho žen, a dokonce i dětí. Novinářka Gabina Weissová je jednou z nich: bez obalu vypráví o své anorektické a bulimické minulosti: o tom, jak do toho spadla, o tom, jak hladověla, o tom, jak do sebe cpala cokoli – od strouhanky až po syrové špagety, aby ze sebe vzápětí všechno zase dostala ven. Otevřeně píše o pobytu na psychiatrickém oddělení nemocnice, o lásce, pro kterou se vzchopila, a o dětech, které jí nakonec zachránily život... celý text
Přidat komentář
Zajímavá knížka o životě dívky s poruchou příjmu potravy. Celkem dobře dopodrobna popsané, aby se čtenář, který s tímhle problém zkušenost nemá, mohl do problematiky více vcítit. Někdy byl příběh trochu zdlouhavý, ale i přesto mě knížka oslovila a určitě mi rozšířila obzory,
Celou dobu jsem byla připravená dát knize 5/5, jelikož autorka má velice krásný styl spaní, co mě úplně vtáhl do chvil, které jsem si sama na vlastní kůži prožila. Poslední třetina knihy mě však těžce nudila, nedokázala jsem si vysvětlit proč. Z toho důvodu nedávám plné hodnocení, věřím ale, že pro lidi, co si prošli poruchou příjmu potravy, to může být a skutečně je velice lákavě napsaná kniha.
Místy mi skutečně vyhrkly do očí slzy, jelikož jsem se v Gabi sama viděla.
Knihu bych hodnotila jako průměrnou. Samozřejmě mluvím z pohledu té, která si nikdy poruchou příjmu potravy neprošla, ale příběhů na toto téma jsem už pár přečetla a zaujaly mě více než zrovna tento. Nedočetla jsem ani do konce, jelikož ten je podle mě už dost směřovaný na holky, které v tomto problému lítají. Oceňuji, že se autorka svěřila se svým životním bolem, který určitě pomohl několika nemocným dívkám a ženám. Za mě 3 hvězdy.
Průměrná knížka, trochu zdlouhavý, táhnoucí příběh, kdy jsem čekala na konec, který jsem předpokládala.
Já autorce prostě nevěřila.. samá sebechvála, takhle nemluví tímhle směrem psychicky narušený člověk. Napsáno poměrně nezáživně
Knihu bych hodnotila jako průměrnou. Samozřejmě mluvím z pohledu té, která si nikdy. poruchou příjmu potravy neprošla, ale příběhů na toto téma jsem už pár přečetla a zaujali mě více než zrovna tento. Nedočetla jsem ani do konce, jelikož ten je podle mě už dost směřovaný na holky, které v tomto problému lítají. Oceňuji, že se autorka svěřila se svým životním bolem, který určitě pomohl několika nemocným dívkám a ženám. Za mě 3 hvězdy.
Zajímavá knížka o životě anorektičky/bulemičky, která líčí svůj příběh a jak se jí podařilo z tohoto koloběhu nakonec vystoupit a najít zase smysl života bez dennodenního zvracení.
aj keď kniha bola písaná podľa skutočnosti, trochu som očakávala viac.....prijala by som viac o vzťahoch hlavnej hrdinky. Ako sa cítila v rodine, jej vzťah so súrodencami, s priateľmi.......,alebo som to len ja nepostrehla?? Áno, o anorexii a bulími treba hovoriť, ale choroba je psychická, takže presne rady na liečenie neexistujú, každý prípad je individuálny a videla som priebeh choroby aj v skutočnosti.....moja priateľka to šťastie nemala, žeby sa vyliečila....bohužial.....bola to krásna žena, keď bola zdravá.....
Jedinečný svého druhu? to proč? takových příběhů, vlastní vinou zaviněných, je všude dost a jsou všechny stejné....
Z této knihy si odnáším tyto záblesky: hlavně bych neřekla, že jde o pomalu umírající anorektičku, jak to naznačuje při přijmutí v léčebně, kde ji šokovaně okamžitě odesílají se léčit.
Její váha byla nižší, ale neškodná, jenže v době, kdy bylo normální mít 80 kilo, to bylo málo no, to chápu.
Holka, která si bůhvíproč nedůvěřuje, nejí....pak zvrací- popisuje jak. Přežírá se- popisuje jak. Omdlívá - popisuje jak.
Musí se ze dne na den léčit - popisuje nezajímavé pasáže průběhu a porovnávačky s dalšími vychrtlinami.
Pak je vyléčená (jaksi zvláštně dokonale - najednou zvládne i maso a jíst vše - jaký to zázrak) a další půlka knihy je o zběsilém honu za děckem a když to její vinou nešlo, je naštvaná ne na sebe, ale na doktory.
Je s podivem, že své první děcko potratila s velmi lehkým vědomím.
Nezaujalo.
Tohle téma mi není cizí a příběh je popsán opravdu hodně realisticky. Obdivuji autorku a rozhodně doporučuju přečíst všem, i těm, kterých se toto téma netýká. Prevence není nikdy dost a řekla bych, že tato kniha je jedna z nejlepších v tématu o PPP.
Zajímavá kniha, určitě ne nudná, jak tu někdo psal. Autorka odkrývá veškeré podrobnosti svého boje s anorexií a bulimií...ano, někomu se nemusí líbit číst o neustálém zvracení, ale nudné to není. Normální člověk si řekne, jak může někdo nechtít vůbec jíst a mít takový odpor k jídlu, jednou jsem ale zažila při delší nemoci, že jsem absolutně neměla chuť k jídlu a musela se nutit (na rozdíl od anorektiček jsem věděla, že jíst musím) a přesně si vzpomínám, že jsem si řekla, že už vím, jaké to je nechtít jíst. Už jsem na ten pocit zapomněla, ale je to dost nepříjemné.
Nechtěla bych těmito nemocemi trpět a obdivuju autorku, že se z toho nakonec dostala a to víceméně sama. Já určitě doporučuji k přečtení.
Zajímavá knížka, jedna z těch, která v člověku zůstane svým silným příběhem - právě proto, že se opravdu stal. Jediné, co mě nebavilo, byl závěr knihy, který obsahoval shrnující moudra a rozhovor s paní doktorkou, proto o jednu hvězdičku méně.
knížka o jednom velkém boji se zákeřnou nemocí, která může potkat každou z nás..Gabika měla velké štěstí na lidi ve svém okolí, kteří ji zavčas podali pomocnou ruku a nasměrovali správným směrem
Dojímavé, smutné. Některé pasáže jsem doslova hltala a skoro nevěřícně vrtěla hlavou, že "toto se prostě nemohlo někomu stát, jak to někdo mohl dotáhnout až tak daleko... " . Naopak některé pasáže byly nudné a zdlouhavé. Proto 4 hvězdičky.
Čtivé. Posledních 50 stran utahanejsich. Styl psaní se mi libil