Diamantová sekera: Baltské pohádky
Jaroslav Tichý
Tradiční sbírka baltských pohádek, která poprvé vyšla v roce 1964, obsahuje původní sestavu 30 jedinečných příběhů, v nichž se svérázností sobě vlastní vystupují jak prostí lidé, tak i nadpřirozené bytosti, chytrá zvířátka a zázračné předměty. Věříme, že sbírka potěší a osloví nejen novou generaci dětských čtenářů, ale i jejich rodiče a prarodiče, kteří na tuto krásnou knihu nezapomněli.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1979 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Skazki narodov Pribaltiki, 1953
více info...
Přidat komentář
Hezká kniha pohádek s opravdu povedenými ilustracemi. Trochu mi akorát přišlo, že jednotlivé pohádky jsou si opravdu dost podobné. Je jasné, že hlavní linka dobro vítězí, zlo potrestáno musí být zachována, ale některé jsou si skutečně hodně podobné. Rovněž mi překvapilo, kolik těch pohádek jsou varianty na české klasické pohádky, zřejmě se dobré příběhy kdysi roznesly opravdu do všemožných koutů světa.
Moje dětská klasika, trochu jiné pohádky, a ilustrace už jako pro dítě pro mě byly krásnější, než Trnka.
Díky mým oblíbeným čtenářkám, i já si vzpomínám, že tuto knihu pohádek mám v knihovně. Četla jsem ji v dětství sama a dcerám jsem ji předčítala. Jsou sice trochu jiné, ale děti baví.
Oblíbená kniha pohádek mého dětství. Zřejmě ty pobaltské vycházet mohly. Ale dětským učím je jedno, zda je v pohádce král nebo car. Myslím že k mým nejoblíbenějším patřila pohádka Tři koně. Krásné ilustrace. Dnes jsem si při třídění knih oživila vzpomínky. Trochu mě zarazilo kolik je tam pohádek smutných, ano i se špatným koncem se najde. Snad nebudou tyto pohádky moc kruté, až je budu číst vnukům. Na druhou stranu - nepamatujeme si nejvíce právě tu atmosféru, kdy nám někdo milovaný četl pohádku? O tom pohádky jsou.
Pohádková knížka z padesátých let byla námi dětmi tak čtená, že se rozpadla a poztrácely se listy. Už jako dospělý jsem si pořídil novou pro své vlastní děti, až budu někdy nějaké mít. Nádherné pohádky, a tyto mezi ně patří, velmi rád čtu vnoučatům. Poslouchají ani nedutají.
Jedna z nejoblíbenějších pohádkových knížek z mého dětství. Po letech jsme si s přítelem dali repete. Přestože nás už některé pohádky tolik neoslovily, celek musím hodnotit pořád kladně. Některé příběhy jsou nepřekonatelné (Mráz a Mrazivec je má oblíbená).
Zpočátku krátké pohádky ideální před spaním, zhruba od půlky pohádky delší. To je ale nepodstatné. Důležité je, že se jedná o pohádky čtivé, hezké, které se dceři líbily.
To jsou pro mě top pohádky ,které mě naplno vtáhli do čtení ...Ty byli moje nejoblíbenější...Při čtení jsem se jako malá dostala úplně do jiného světa...
Neotřelé a zajímavé pohádky, které někdy připomínají české pohádky (např. proč je moře slané), ale často jsou tak zvláštní a nezvyklé, že je radost je číst. Občas, pravda, jsem si nebyl jist tím, co je vlastně poselstvím dané pohádky, ale i tak jsou to skvělé pohádky na čtení na dobrou noc u kterých originalita zabaví čtenáře a pohádka uspí posluchače.
Pohádky mne v dětství moc nebavily, líbily se mi spíše foglarovky a knížky "o dětech". Diamantovou sekeru jsem sice dostala až ve třetí třídě, přesto jsem si ji hned zamilovala a někdy jsem po ní sáhla i na vysoké. Stejně jako v českých pohádkách je v nich moudrost a dobro vítězí nad zlem, ale přesto mají větší "šmrnc".
Teď jsme po nich znovu sáhly s pětiletou dcerou a jsme obě nadšené. Řadu pohádek čteme několikrát. Má nejoblíbenější je Hoře přehoře, Jak dal Stepas pánovi za vyučenou a Proč je voda v moři slaná. Nádherné ilustrace tu krásu korunují.
Asi 30 pohádek, většinou krátkých s pěknými obrázky.
Kniha mého dětství. Moc pěkné.
Citát:
"Co je na světě nejrychlejší?
Co je na světě nejdražší?
Jak velký je Měsíc?"
Štítky knihy
litevská literatura estonská literatura lotyšská literatura Pobaltí, Baltské státy BaltovéAutorovy další knížky
1979 | Diamantová sekera: Baltské pohádky |
1962 | Kouzelný koberec |
1993 | Tajemství lesa |
2009 | Kníže Dracula a jiné hradní pověsti |
1960 | Letem ČSR |
Téměř každý měsíc si četbu zpestřím nějakou pohádkovou knihou. Čtením pohádek se navracím do dětství a připomínám si dobu, která je dávno pryč. Tentokrát jsem sáhla po knize baltských pohádek Diamantová sekera, kterou jsem měla jako malá obzvláště ráda, protože je příběhově pestrá a obsahuje krásné ilustrace - jako dítě jsem si vybírala knihy hlavně podle obrázků a tyto jsou moc pěkné.