Diamantová sútra

Po této knize jsem sáhl hlavně, abych se seznámil s Diamantovou sútrou, což se mi i částečně podařilo. Od Osha jsem nikdy předtím nic nečetl a tak jsem nevěděl, do čeho jdu a také, jaký je jeho styl podání cesty k osvícení. Dle toho, co jsem měl možnost si o něm přečíst, tak jsem usoudil, že spíše než o tzv. mezinárodní komunitu, se jednalo o jakousi sektu. Kdo jiný by měl potěchu z toho, že mu jeho žáci věnovali kolekci 93 luxusních rolls-royců. Ani se nedivím, že byl z USA deportován. Jeho myšlenky na mě místy působily dosti sveřepě a diktátorsky. Věty jako: "Musím vás nejdříve zničit, abyste porozuměli" mi opravdu lezly krkem. Nad čím jsem ale nevěřícně kroutil hlavou, byla odpověď na otázku jedné jeho žačky, která se ptala, proč její známý nebyl do komuny přijat. Osho prý má pro to své zásady a nepustí tedy mezi "své" kohokoliv. Dále jsem nepochopil význam jmen, které dával svým žákům, když i on sám k tomu řekl, že jsou nepodstatná. Je to snad proto, aby se lidé lépe zbavili svého předchozího života? Osho mě s dalšími stránkami svých promluv utvrzoval v tom, že se spíše radši pasoval do role samozvaného gurua a manipulátora, namísto učence, který má předat svojí moudrost a důvěryhodného mistra, jenž si nemusí respekt vynucovat diktátorskými proslovy. Jediné, co se mi líbilo bylo pojednání o rozdílu mezi materiálně bohatým západem a duchovně založeným východem a jeho náboženská tolerance. Nicméně i díky tomu, většinu času mele páté přes deváté. Zmiňuje se velmi často o Bohu, Ježíši Kristu, Kršnovi, Tantře i Zenu i když se sútra týká jen Buddhy a Bódhisattvů. Zní to, jakoby sám nevěděl, jakou cestou jít a jak se zalíbit. Jeho kladný přístup k sexu je všude dosti známý, zde se ale nestihl tak projevit, protože samotná sútra se týká jiných témat. Text je z r. 1977 a tenkrát se k tomu možná přistupovalo jinak, hlavně teda díky dozvukům z let šedesátých... Myslím si, že tehdy mohl tak maximálně zaujmout post hippies, ale normálního, vzdělaného zápaďana asi těžko. Popravdě nechápu, jak si po své smrti mohl mezi lidmi vydobýt až tak širokou popularitu. Já sám, bych mu rozhodně nevěřil a důvěra mezi mistrem a žákem je na cestě k osvícení velmi důležitá!