Diamantový věk
Neal Stephenson
Druhý román autora kultovního Sněhu se vydává do budoucnosti ještě o pár desetiletí dál. Hluboko ve století jedenadvacátém proměnila svět k nepoznání nanotechnologie. Běžné zboží dostanete prakticky zadarmo z kompilátorů hmoty, průmysl vyrábející věci je v zásadě minulostí a jeho místo zaujal průmysl zábavy. Zmizela už i televize, tou dobou nazývaná pasivize, protože současná obrazová zábava je interaktivní: děje teraktů se divák aktivně účastní. V obrazovku lze změnit prakticky všechno, a tak vám reklamy běhají i po jídelních hůlkách. Národní státy dávno zanikly a pod dozorem Celosvětového ekonomického protokolu bojují o vliv fýly, kmenově-firemní kultury, z nichž nejmocnější je Nová Atlantida, která funguje na principech viktoriánské Anglie. John Hackworth je inženýr, tedy artifex, a na zakázku mocného muže vyvinul neslýchaný interaktivní vzdělávací přístroj: Obrázkovou čítanku pro urozené slečny. Složitou shodou okolností se však první exemplář Čítanky dostane do rukou holčičce z nejnižší třídy, třídy thétů, a změní celý její život a s ním možná i podobu světa…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2001 , TalpressOriginální název:
The Diamond Age, 1995
více info...
Přidat komentář
Pokaždé, když tuhle knížku čtu, zdá se mi lepší. A lepší. A lepší.
Cyberpunkové světy jsou občas dost cizí, nepochopitelné, technicistní, a hůř se do nich vžíváte. Diamantový věk je něco úplně jiného, a to i přesto, že je vlastně celý o nanotechnologiích. Tohle je hlavně ohromně zajímavý příběh, a postavy v něm jsou tak živé, že je přímo vidíte před sebou. A ať už jste spolu s "princeznou" Nell v její kouzelné čítance, na podmořské orgii u tajemných Bubeníků, nebo bojujete v troskách Šanghaje s "Pěstmi spravedlivé harmonie", v každém okamžiku si říkáte "kruci, to je ale totální pecka". Nell, držím ti palce :)
Diamantový věk jsem četl ještě kdysi na vysoké, zhruba tedy v době kdy vyšel a tehdy jsem z něj byl nadšený. Teď jsem si s ním zkusil spravit názor po pachuti co mi zůstala po pokusu o přečtení Agentury DODO - a velmi úspěšně.
Diamantový věk popisuje nanotechnologiemi prostoupenou budoucnost, kde svět je díky nim odlišný, ovšem lidstvo zůstává stejné - a jako vždy, mnozí lidé mají na výběr, ale jen někteří se příležitosti chopí.
Příběh popisuje období od narození po dospívání holčičky Nell v oblasti Šanghaje (a jiných postav také jinde, v Anglii, pevninské Číně...), kdy dochází ke kulturnímu střetu západního náhledu na svět s východním, víceméně konfuciánským. Postav v knize je mnoho a procházejí svého druhu vývojem - první setkání je obvykle líčí humorným způsobem, v průběhu děje pak nabývají na celistvosti (například Doktor X, v počátku líčen v podstatě jako šílený vědec, později podstatně jinak, ale to by byl spoiler).
Nell má Čítanku pro urozené slečny, vysoce propracovanou nanotechnologií prostoupenou učební pomůcku, která ji naučí nejen číst a psát, ale také mnoho dalších ponaučení cenných pro život, moudrosti i pokoře.
Od příběhu jsem ještě čekal, že se dozvím, jak dopadl bratr Nell Harv a sem tam zmínku kam se posunul soudce. Jinak brilantní kniha, s krásným překladem a mnoha zábavnými momenty.
Neal a jeho knihy jsou obšírné, všeobjímající a vše ukazující ze světa, který Vám předkládá. Diamantový věk je dlouhý a super, skvělé sci -fi, která je na prázdniny ideální četba.
Celkově Stephenson a jeho knihy jsou, jako když tlačíte vagon uhlí do kopce. Ale když už jste nahoře pak to má švunk a je to krása číst jeho knihy.
Můj druhý román od Stephensona (po Snow Crash) a opět z toho mám trochu smíšené pocity. Na jednu stranu obdivuju jeho úžasnou fantasii a vizi budoucího světa pod vlivem nanotechnologické revoluce, na druhou stranu mi tam vadí míchání určitých prvků minulosti s budoucnosti. Tak jako v Snow Crash do toho zapletl sumerskou mytologii, tak tady do toho zapletl viktoriánskou kulturu Anglie. Zápletka i připomíná román od Charlese Dickense, kdy malé děvčátko z chudých slumů náhodou získá jistou čítanku/učebnici ovládanou umělou inteligencí, a pod jejím vlivem se dostane až na samý vrchol matrixu. Stephenson samozřejmě řeší o filosofická a sociální témata a zamýšlí se nad možnými formami budoucích společností. Takže celkové dojem - bylo to dobré, ale něco mi ten výsledný dojem trochu kazilo.
Knihu hodnotím úplně vulgárně podle počtu stran. Kdyby jich měla 300, bylo by to jasných pět hvězd. Kdyby 400, tak čtyři. Kdyby 500, tak už jen tři. Jenže má 600 stran a tak mi vychází slabé dvě hvězdy.
Omlouvám se fanouškům tohoto spisovatele, ale když se 300 stran těšíte až knihu dočtete asi není něco v pořádku. Nebo jsem žánrově přestřelil. Začátek se mi sice dost líbil, ale kniha je na můj vkus extrémně nudná. Konečně jsem se dostal k něčemu, co by dalo považovat za hardcore sci-fi. Sice steampunk nebo co to bylo moc nemusím, ale bylo to dobře napsané. Atmosféra ucházející a sci-fi z 22. století s námětem nanotechnologií podařené.
Zaujaly mě některé nápady v knize, ale úplně originální to není. To není vada knihy jako spíš žánru. Kyberpunk poskytuje poměrně dost těsné hranice a přijít s něčím novým bude čím dál těžší. Pokud to vůbec půjde. Kdo zná legendární ShadowRun (není to beletrie, ale hra na hrdiny):
https://www.databazeknih.cz/knihy/shadowrun-283836
bude se při čtení potutelně usmívat. Jenže jen na začátku. V průběhu čtení začne úsměv tuhnout na tváři. Do knih se rád vžívám, ale tady jsem kolem 250 strany dostal kopanec do zadnice. Z příběhu jsem úplně vystoupil. A už se mi nepodařilo znovu začíst. Na příběh a postavy jsem se tak díval z odstupu a nic si nezískalo mou pozornost nebo zájem.
Už se totiž neobjevovaly žádné nové myšlenky a pouze se rozvíjel podivný příběh. Pocitově a atmosférou mi to připomínalo film Imaginárium Dr. Parnasse.
(Rozhodně ne dějem nebo žánrově!) Z knih mě napadá Fowlesův Mág nebo původní Foucaultovo kyvadlo od Eca. (Aktualizované vydání jsem nečetl.) Ikdyž mám rád fantasmagorické knihy, jako třeba Vchody písku:
https://www.databazeknih.cz/knihy/vchody-v-pisku-14689
které až na konci začnou dávat smysl, tak tady jsem strukturu knihy nepochopil. Pro mě zbytečných 300 stran, mizerná čtivost a pak náhle uspěchaný závěr to nedokážu překousnout. Svým způsobem je to kniha pro děti pro dospělé. Nedokázal jsem ocenit Mága ani Foucaultovo kyvadlo. Nedávám ani tohle. Komu se naopak tyto knihy líbily, mohl by být nadšený i z této. 55%
Výborné pozadí příběhu nanotechnologický steampunk doopravdy funguje, ač ze začátku je to dost zmatené. Ale musím souhlasit s burespe1, celá kniha mi přijde nevyvážená, první část odsýpá jak má. Potom najednou vše zpomalí a začne se jako by natahovat, aby v závěru příběh nabral světelnou rychlost a skončil tak nějak .... do ztracena. První knihou, kterou jsem od autora četl byl Sníh a bohužel Diamantový věk ji nepřevyšuje.
Podobnou dobu tu máme už dnes - je stále častější vše vyrábět synteticky, spíše než původní cestou, z původních materiálů. Sice na to nemáme zatím žádná KáHáčka, ale vsadím se, že za pár generací budou naše děti koukat na židli z opravdového dřeva stejně jako Nell na tu, v domě u strážníka Moorea. Mám moc ráda podobné knihy, tohoto žánru, protože člověk nikdy neví, co budoucnost přinese a je zajímavé vidět možnosti. Konkrétně v Diamantovém věku se mi také moc líbila celá ta výchova dítěte pomocí interaktivní knihy, která se přizpůsobuje jeho potřebám - je to svěží téma, provádělo nás a rozvíjelo tu krásně celý děj. Diamantový věk byla má první kniha od Neala, ale určitě hodlám doplnit také o Sníh.
Byl to boj, první třetina knihy je dost obtížně čitelná. Pak se to rozjede a je to paráda, ale ke konci jako by autorovi došel dech a šupem to uzavřel.
Krásná mnohovrstevnatá kniha. Spousta nápadů, ale na úkor čtivosti. Kryptonomikon mi sedl víc.
Vynikající, byť trošku nevyvážená vize možné budoucnosti. Gejzír nápadů geniálního vizionáře, který by vystačil desítkám jiných autorů na několik sérií. Přál bych si, aby se volná dvojice knih Sníh a Diamantový věk rozšířila na trojici. Jenže z geniálního autora je dnes spíš grafoman, který si na svá raná díla možná ani nevzpomene. Škoda, přeškoda!
Neal Stephenson je dobrý autor, ale mám s ním problémy. Zatiaľ čo Snow Crash som prečítal pomerne rýchlo a s pochopením, ďalšie knihy už také ľahké neboli. No práve preto som ten boj podstúpil a neľutujem.
Diamantový vek je kniha nabitá skvelými myšlienkami, o tom žiadna, ale nie je pre každého. Ostatne žiadne sci-fi nie je pre každého. Každopádne priaznivci steampunku, kyberpunku a nanotechnológií si prídu na svoje. A úryvky z čítanky ocenia aj nescifisti.
I přes některé složité pasáže je kniha velmi čtivá. Zvláště pak části z Čítanky. Jelikož knížka zachycuje několik dějových linií, člověk pak zjistí že vše do sebe krásně zapadá. Mé očekávání bylo překonáno a rozhodně se k autorovi vrátím.
Jelikož to byla trochu zkouška odvahy, jestli dočtu knihu až do konce (vzhledem k tomu, že je úplně mimo můj záběr), dá se říct, že obstála. Až časem se ukáže, co v člověku po přečtení takovéhle nesnadno uchopitelné záležitosti (aspoň pro mě) zůstane.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anatém |
| 2001 | Diamantový věk |
| 2000 | Sníh |
| 2019 |  Vzestup a pád agentury DODO |
| 2008 | Rtuť |
Velmi zajímavé představy budoucnosti. Budoucnost nevypadá zrovna dobře. Tedy působí na mne jako negativní. A ten nádech ve mě zůstal. Styl psaní je velice podrobný. Dlouhé popisování není pro mne. Budoucnost jistě potřebuje popsat, ale nenechává tolika představivosti. Těžké čtení žádná oddychovka.