Dievča vo vojne
Sara Nović
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353234/bmid_dievca-vo-vojne-fOE-353234.jpg
4
96
96
Záhreb, 1991. Ana Jurić je bezstarostné desaťročné dievča, ktoré žije spolu so svojou rodinou v malom byte v hlavnom meste Chorvátska. Keď však vypukne v celej Juhoslávii občianska vojna, nabúra to Anino idylické detstvo. Každodenný život je zrazu poznačený potravinovými raziami a poplachmi. Ako sa vojna blíži až pred dvere ich malého bytu, Ana sa čoraz viac prestáva cítiť bezpečne. New York, 2001. Ana študuje na vysokej škole na Manhattane. Aj keď sa snaží zabudnúť na svoju minulosť, nedarí sa jej utiecť pred spomienkami z vojny - ťažia ju tajomstvá, ktoré skrývala aj pred svojimi najbližšími. Prenasledovaná udalosťami, ktoré navždy zmenili osud jej rodiny sa preto Ana vráti do Chorvátska dúfajúc, že sa zmieri s miestom, ktoré niekedy nazývala domovom. Vojnové dievča je srdečný a úprimne napísaný príbeh o tom, ako história tvaruje jednotlivca. Autorka Sara Nović v ňom nebojácne poukazuje na to, aký môže byť vplyv vojny na jedno mladé dievča.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2017 , MotýľOriginální název:
Girl at War, 2015
více info...
Přidat komentář
Jedna z prvních knih na toto téma a nezklamala. Jsem nadšená a kniha se velmi líbila.
První část knížky byla super. Ve chvíli, kdy se děj přesunul do současnosti, to začalo dost skřípat a do čtení jsem se musela nutit. Je to škoda. Nicméně nelituji, že jsem po knížce sáhla.
Poutavý příběh, jenž vás vrátí v čase do horkých dob devadesátek na Balkáně. Autorka se sice narodila v New Jersey a rozpad Jugoslávie a s ní spojené vřavy ji proto fyzicky nezasáhly. Chorvatská krev po rodičích v ní ovšem proudí nadále, a proto se ji i v tomto smyslu události, kterých se naštěstí osobně neúčastnila, týkají.
Sara Novic je rozhodně skvělou vypravěčkou. Válku na vlastní oči nezažila, a i přesto o ni dokáže napsat dechberoucí románovou výpověď.
Pocit odcizení a znovushledání s tou pravou domovinou. Otevřený konec nám dává prostor pro fantazii. A i přesto bych byl rád za druhý díl.
Kratší, ale velmi čtivá knížka, přečteno za pár dní, neustále jsem v knize hledal, jestli náhodou nebude někdo hluchý, podle autorčina hendikepu. Děj byl poutavý, bohužel však krátký a nepříliš rozpracovaný, konec otevřený. Myslím, že by bývalo stálo za to knihu o nějakých 200 stran prodloužit a dějové linky doplnit. Jinak se mi ale líbila a zřejmě zatím doma zůstane.
Nádherná na první pohled! Musím se přiznat, že jen kvůli obálce jsem si ji nejprve objednala, osobně pak zjistila, že je ještě krásnější než jen na fotce a příběh knihy? Tak ten mě nakonec taky úplně dostal! Skvěle a jednoduše, lidsky přiblížena situace ohledně války v Jugoslávii a vše kolem - žádná konkrétní fakta, žádné složitosti, vše napsáno pohledem malé dívky a poté dospělé ženy. Líbila se mi a zůstane doma. :-)
Zaujímavý príbeh dievčaťa pochádzajúceho z Chorvátska počas vojny v r.1991.
Kniha je rozdelená...časť vojny, ktorú prežila ako dieťa...a potom jej mladosť...
Prvá časť knihy sa mi čítala dobre, hoci ťažko...keď ako dievča musela s rodičmi utekať pred hrôzami vojny...
Neskôr bol príbeh zdĺhavý, nezaujímavý, bez deja...
Jsou knihy, které přečtete jedním dechem, ale čtivost je jejich jediným benefitem. Ne tak Dcera války. Jedná se o knihu, která ve mně rezonuje ještě pár dnů po dočtení. Autorčin poutavý styl se mi dostal pod kůži. "Vinu" na tom má i samotné téma války v Jugoslávii, které mi není lhostejné. Příběh Any a její rodiny je mementem balkánských hrůz.
Kniha má velmi zajímavé téma, které by si zasloužilo více rozpracovat. Některé části mně přišly zbytečně brzy utnuté, jiné zbytečně dlouhé a přitom o ničem. Koukám po jiné knize o dění v bývalé Jugoslávii.
V porovnání s knihou "Hypofýza v exilu" od srbské autorky Sofije Kordić mi "Hypofýza" přijde zdařilejší a hlubší. U "Dcery války" mi přišlo, že se sice autorka snaží o hloubku, ale sotva kniha začne, tak také skončí, obsahuje hluchá místa a rozhodně by stála za širší rozpracování. Už jen z toho důvodu, jak málo se dnes o válce v Jugoslávii mluví, je dle mého škoda, že se autorka vyhýbá důkladnějšímu vysvětlení toho, o co v této válce vlastně šlo (což její kolegyně Kordićová dělá) a řeší jen osobní tragédii hlavní postavy. Dále mi vadil americký styl vyprávění, některé fráze zní v našem evropském kontextu jako pěst na oko, úplně jsem za českým překladem viděla anglickou verzi těchto frází. Kniha pro mě byla tedy malinko zklamáním, i když se četla dobře. 4* volím rozhodně jako pochvalu za to, že se někdo tématem jugoslávské války vůbec zabývá.
Hodně působivé čtení a je dobré si uvědomit, jak nedávno a jak blízko byla válka.
Velmi čtivý příběh, který se bez velkých okázalých emocí snaží ukázat tragédii války a vlastní vykořeněnosti, pokud člověk znenadání přijde o všechno a zachrání pouze holý život. Za mě velmi dobře napsané, četlo se to jedním dechem.
Čtu často knihy o válce. Historické knihy. Ale válka v Jugoslávii byla válkou naší generace. V 90 letech jsem užívala veselého studentského života…. O pár stovek kilometrů dál umírali lidé, stříleli se sousedé, hořely domy, vznikaly masové hroby…A život jedné obyčejné rodiny se proměnil v peklo. Můžeme doufat , že nás nic podobného nepotká?
Kniha je psána úsporným způsobem. Jako by hlavní hrdinka Ana stále ještě nedokázala naplno vypovědět vše, co jí válka připravila, o co ji připravila… O to více je její příběh autentický a bolavý. Netřeba zbytečných slov…
Válečné trauma, osobní tragédie, potlačené vzpomínky, překonání zármutku, snaha o vyrovnání se s minulostí - to je přesně obsah knihy, v který jsem doufala a dostala ho. Nikoli už v takové formě, abych ztratila dech. A ten příběh by si opravdu zasloužil, aby srdce čtenářů rozsekal na maděru! Autorce se ale bohužel nepodařilo jej zhutnit a prohloubit. Jakoby jí chyběl osobní prožitek nebo větší zkušenosti, aby příběh nepůsobil povrchně a tak trochu chladně. Na druhou stranu musím uznat, že je v knize několik zajímavých okamžiků, které stojí za zamyšlení, třeba:
"Vrátila ses. To znamená čelit spoustě drsných věcí."
"Jsou to moje věci."
"Nejsou to jen tvoje věci," nesouhlasil. "Nemůžeš z války dělat svoji osobní tragédii. Ne tady."
nebo
"Na ulici jsem se naučila správně utíkat. ... Při běhu od domu do krytu se zprvu mohlo zdát logické utíkat co nejpříměji, abyste tam byli rychle. Já ale pokaždé nahodile kličkovala; věřila jsem, že zvolením nesouvislé trasy zmenším statistickou pravděpodobnost toho, že šlápnu na minu ... Po nějaké době mi došlo, že při běhu kličkují i o statní. ... Někde na mrtvém prostoru mezi domy a pumovým krytem se z civilistů stali vojáci."
Za mě zkrátka nevyužitý potenciál za 3,5*. Kéž by autorka dostala šanci příběh ještě přepracovat a to minimálně s dvojnásobným rozsahem.
Bolavé, depresivní, silně uzavřené v sobě a jaksi opravdové.
Možná to nebyla vhodná kniha na vánoční svátky ale možná to byla ta nejlepší volba. Lépe změřit síly s něčím co vám otevře oči než co vám je stereotypně zavírá.
Nic není samozřejmé a jsou věci které nahradit nelze. Věci kterým je nutno naslouchat, porozumět a ty které je třeba vymýtit.5/5
Zaujímavý príbeh dievčaťa z Chorvátska počas vojny v 1991. Dve časové línie, traumatizovaná hrdinka. Hneď po dočítaní som dala 4*, ale zmenila som to na 3. Príbeh bol priamočiary, štýl jednoduchý, v celkovom dojme s odstupom jedného dňa mi celá kniha prišla skôr ako náčrt budúceho bohatšieho románu. Páčilo sa mi vykreslenie Aniných príbuzných, ona sama ale ako postava ostala trochu plochá. Autorka sa možno priveľmi snažila nám ukázať ako vedia obete vojny trpieť aj po rokoch, ale táto snaha sa úplne nevydarila. Koniec bol priveľmi odseknutý a v príbehu ostalo veľa prázdnych miest. Napriek tomu neľutujem, že som to čítala.
čakala som možno niečo iné ale nemôžem poveďať, že by kniha bola nudná to nie.
Dievča vo vojne
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a nezklamala mě. Dění před a v průběhu občanské války v Jugoslávii je popisováno pohledem malé holčičky, která jediná přežije popravu civilistů včetně svých rodičů, nikoliv však bez následků. Pomocí kontaktů rodinných známých se dostane do Spojených států, kde studuje na univerzitě a po 10 letech se vrací do bývalé Jugoslávie, aby v sobě minulost nějak uzavřela, nebo se s ní alespoň částečně vyrovnala. Celým dějem knihy se na pozadí příběhu jedné rodiny vine politika a občanská válka v Jugoslávii, prvořadými se však stávají vzpomínky a vyprávění událostí dětským pohledem, který se od toho dospělého liší, jak jen je to možné.
Popis Chorvatska 10 let po válce mi částečně připomíná mé vlastní vzpomínky, když jsme poprvé s rodiči v 90. letech jeli do Chorvatska. Jako dítě jsem velmi vnímala opuštěné a vylidněné oblasti a značky a výstražné tabule varující před minami. Zároveň však autorka podle mého názoru skvěle vystihla i momenty,
které činí Chorvatsko jedinečným z opačného důvodu - neskutečná modř Plitvických jezer, krásné, svěží moře, kamenité pláže, hornaté oblasti, uzounké cesty ohraničené na jedné straně skalními masivy, abyste se na druhé straně báli, že z příkrého útesu sjedete přímo do moře hluboko pod vámi.