Dievča, žena, iné

29.03.2021

Asi neexistuje moc témat, který by aktuálně rezonovaly společností víc než feminismus, ženská práva a rasová nenávist. Takže jsem se přirozeně bála, že je tahle knížka zbytečně přechválená, protože je to zrovna v kurzu.
Ale bylo to tak skvělý! ♥️
Už jen ten text, který postrádá jakýkoliv pravidla, tečky, čárky chybí, to bylo samo o sobě umělecké dílo...
A pak ty příběhy, komplikované životní osudy 12 žen, kterých se týká minimálně jedno z výše zmíněných témat.
Vlastně jsem si ani nikdy nedokázala představit, kam až může sahat nenávist k lidem jiné pleti, co všechno si muži dovolí k ženám... Nebylo to vůbec jednoduchý čtení, občas jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo, ale rozhodně to stálo za to, protože mi to zase o trochu víc otevřelo oči...

28.03.2021

Libily se mi téměř všechny příběhy, ale nejvíce mě zasáhly Dominique (týrání) a Grace (poporodní deprese). Co mě při čtení rušilo, byly některé feministické a genderove rozhovory a přílišné používání odborných slov. Naštěstí to bylo jen v určitých pasážích. Takže se toho na začátku nezalekněte :)
Mám ráda, když se v knize proplétají osudy několika postav a mluví se o nich z různých úhlů. A to mi tahle kniha dala vrchovatou měrou.

19.03.2021

Knihu jsem četla v originále a byl to zážitek, nejen díky formě, jakou byla psaná. První dvě části jsem moc nepobírala, pak jsem se ale začetla. Velmi mě bavily protínající se osudy postav. V závěru mi dojem kazily úvahy a dialog mezi Ammou a Dominique. Úplný závěr byl příjemným překvapením.

13.03.2021

Velice zajímavá kniha. Při prvních dvou povídkách jsem lehce při čtení tápala. Později už jsem se chytla a nedokázala jsem knihu odložit. Rozhodně velmi zajímavě sestavené příběhy 12 žen, které spojuje Londýn a černošské kořeny, hledajících své místo v životě.

07.03.2021

Autorce se podařilo poskládat velmi zajímavou mozaiku ze životních příběhů tuctu žen, které spojuje nejenom britské občanství a černošské kořeny, ale i všudypřítomná touha a naděje na nalezení nového domova, partnera či partnerky nebo uplatnění se ve společnosti, která je rozhodně nevítala s otevřenou náručí ( řečeno velmi eufemisticky).
Kniha současně nabízí realistický a nijak nepřikrášlený pohled na britskou společnost, zejména pak na měnící se postoje většinové bělošské populace k migrantům z Afriky a dalších zemí.
Evaristo je ve svém líčení ženských osudů velmi otevřená, mnohdy píše o věcech, které by někomu přespříliš prudérnímu mohly připadat až "za hranou" nebo až příliš intimní. Řeší zde genderové záležitosti, feminismus, "jinakost" apod. Nemyslím si, že by to na čtenáře mělo působit jako něco amorálního, zvrhlého či obscénního. Právě naopak, dodává to knize autentičnost a věrohodnost.
Vyzdvihl bych také způsob, jakým byla kniha napsána: originální formulace textu do odstavců a vět, poetický jazyk a zejména popisy osob a událostí z pohledu různých aktérů.
Knihu doporučuji "všemi deseti"!

01.02.2021

Zajímavá kniha. První povídka mě naprosto odrovnala, že jsem si říkala, jestli to tak bude pokračovat dál, tak to nedám a odložím to. Na mě to bylo prostě moc. Naštěstí to tak dále nepokračovalo a dala jsem to až do konce a líbilo se mi to moc.
Propojené životní příběhy černošskcýh žen žijících v Londýně, které mají různé postavení, různé profese, různý věk. Kniha mi dala vhled, jak si ve 21. stolení musí tyto ženy stále těžce vydobývat své místo pod sluncem za cenu mnohem většího úsilí. Ačkoli nejsem ten typ, co by měl potřebu významně a hlasitě řešit otázky feminismu, rasy nebo pohlaví, jsem zastáncem toho, ať si každý je jaký chce, opět si umím o něco více představit, jaké to musí být řešit tyto problémy čistě proto, aby mohl člověk dělat, co ho baví (studovat co chce, žít s kým chce) a nebylo na něj pohlíženo s předsudky, ať ze strany veřejnosti nebo ze strany rodiny. Doporučuji všem.
Není to lehké čtení. Zaprvé neobvyklá forma, na kterou se dá sice zvyknout, ale mně osobně přijde zbytečná a nedokážu to bohužel ocenit, nevnímám ten přínos. A zadruhé již výše zmíněné téma.

25.01.2021

Na začátku knihy jsem se jen velmi těžce začítala. Forma je opravdu zvláštní, ale dá se na ni zvyknout. Postupem času jsem knize přicházela na chuť a na čtení jsem se opravdu těšila. Témata, provázanost příběhů a originalita, která rozhodně stojí za přečtení.

02.01.2021

Kniha je psána zvláštním stylem, na který jsem si musela chvíli zvykat, ale pak už mi to vůbec nevadilo. Hodně mě obohatila o ukázku současného života v Británii. Autorka šla opravdu do hloubky a ukázala na těchto ženách, jak je stále těžké být černou ženou ve společnosti a ve finále je jedno, z jakého prostředí, z jaké rodiny pocházíte, jakou sexuální orientaci máte. DÍVKA, ŽENA, JINÉ je psána místy až poetickým jazykem, ale poetiky v životě těchto žen je pramálo. Kniha ve mně bude rezonovat dlouho a budu ji doporučovat všude. Koho zajímá postavení žen ve společnosti, přečtěte si tuto knihu.

Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky

31.12.2020

Tato kniha nám představuje dvanáct příběhů = dvanáct silných žen, které se musely vyrovnat se svou osobností a s reakcemi okolí, které ne vždy byly dobré. Kniha oslavuje černošské ženy a vše ostatní, co je pro běžnou společnost jiné.

Uvnitř příběhů naleznete spousty závažných témat, před kterými někdy zavíráme oči. Něco si myslíme, že už je dávno pasé, ale bohužel, je to stále aktuální. Setkáme se zde s feministkami, s lesbičkami. Budeme číst o rasismu, homofobii, problémů se vztahy i s poznáním sama sebe.

Celá tahle kniha je svá. Chybí tu velká písmena, tečky na konci vět, občas text připomíná až poezii. V každém příběhu se seznamujeme s jinou ženou, která řeší své problémy. Příběhy jsou lehce provázány, což mě na knize moc bavilo.

Ze začátku jsem měla trošku problém, za prvé kvůli stylu psaní a za druhé mi první dva příběhy přišly prostě moc. Jak kdyby do nich autorka chtěla dát všechny již výše zmíněné problémy. Pak se to však ustálilo a ostatní příběhy se mi moc líbily, zasáhly mě a já si čtení užívala.

Témata, o kterých kniha je, jsou stále velice ožehavá, aktuální a někdy bolavá, takže si myslím, že by kniha měla být více vidět, měla by se číst a mělo by se o ní mluvit.

15.12.2020

Prvnich nekolik desitek stranek se mi cetlo velice spatne a pomalu, ne ani tolik kvuli obsahu, jako kvuli formatu. Tezce jsem si zvykala na zformatovani textu, ktery je bez velkych pismen na zacatku vety a tecek na konci. (Mozna v tom ma byt skryty smysl, ale jsem clovek, co ma rad ve vsem system, poradek, idealne vse do praveho uhle:D).

Kdyz se od tohoto odprostim (dalo se na to po nekolika desitkach stranek zvyknout) tak byly jednotlive pribehy ctive a k vetsine postav jsem citila sympatie a obdiv. Jsou to vsechno temata, o kterych je potreba mluvit, aby si spolecnost zvykla, ze je treba druhe respektovat a ctit jejich nazory, ikdyz ne vzdy s nimi souznime, to tak v zivote proste byva.
Propojeni postav mezi jednotlivymi pribehy sice dodava knize na ctivosti, nicmene vedlejsich postav je tam tolik, ze jsem se v nich chvilkami opravdu ztracela (ve finale to nicemu nevadilo, jen to u me asi nemelo ten kyzeny efekt pridane hodnoty).