Císařovo kotě přehled

13.07.2022

Nevšední román ve verších mě zaujal hned od první stránky. Autorka v něm krásným jazykem a s nevtíravým humorem vylíčila osudy mladé černošské dívky v dobách, kdy Anglie byla ještě pod nadvládou Římanů. Velmi výstižně zde poukázala na mnohé paralely v postavení imigrantů nebo žen tehdy a nyní.

Podobně jako dva předešlé komentáře, i já jsem ráda, že jsem se ke knize dostala.
Je zase úplně jiná než autorčin oceněný román Dívka, žena a jiné, ale opět jde o velmi nestandardní, novátorskou prózu. I mě okamžitě napadlo, jak složitý byl asi překlad, čím se překladatelka řídila při tvorbě jednotlivých "strof". A chápu, že při takové nezvyklé a náročné práci se mohly vloudit chybičky typu "bez přirozených vnadů" nebo "zaklapala pomyslnými kastaněty".
Zuleika, respektive holčičí trio Zuli duli - Venuška - Albinka, mě velmi zaujalo, podobně jako tmavý "africký" caesar Septimus Severus (ten rozhodně více nežli Felix). Tohle byla opět jedna z těch knih, kdy si nevěřícně dohledáváte potřebné informace, google budiž blahořečen.
Ovšem když jsem si konečně zvykla na zavazadla od Gucciho i na Armaniho tógy (v Londiniu roku zhruba 200 n.l.), vyrazilo mi dech čtyřverší písničky, kterou jsem (v mírně pozměněné verzi) slýchala a zpívala mnohokrát už jako jako malá holka:
Plavala husička po Dunaji,
housátka se za ní kolébají.
Mysliveček na ni čeká,
že starou přefikne,
mladé nechá.