Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum
Manfred Spitzer
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198686/bmid_digitalni-demence-jak-pripravujeme--pXM-198686.jpg
4
220
220
Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Digitální média nás zbavují nutnosti vykonávat duševní práci. To, co jsme dřív prováděli jednoduše pomocí rozumu, nyní obstarávají počítače, smartphony, organizéry a navigace. To s sebou nese nezměrné nebezpečí, říká neurovědec Manfred Spitzer. Výsledky výzkumu, které zmiňuje, jsou alarmující. Na digitálních médiích vzniká závislost. V dlouhodobém horizontu poškozují tělo a především mysl. Jakmile přestaneme vyvíjet duševní úsilí, ochabuje nám paměť. Nervové spoje odumírají, ty nové nepřežijí, protože jich není třeba. U dětí a mladistvých vinou digitálních médií dramaticky klesá schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti. Spitzer ukazuje obavy, jež tento vývoj vzbuzuje, a vybízí k omezení konzumního způsobu života, především u dětí, abychom zabránili digitální demenci. V Německu i anglosaském světě vzbudila kniha mimořádný ohlas jak mezi rodiči a pedagogy, tak i mezi odbornou veřejností, byť reakce byly často rozporuplné. Prodalo se jí přes 200 000 výtisku, několik měsíců se udržela na první příčce bestselleru týdeníku Spiegel a práva na vydání byla prodána zatím do devíti zemí.... celý text
Literatura naučná Věda Zdraví
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
Digitale Demenz. Wie wir uns und unsere Kinder um den Verstand bringen, 2012
více info...
Přidat komentář
Jak knihu jedním slovem charakterizovat - je radikální. V některých ohledech mi možná trochu otevřela oči, nicméně s mnohými výroky autora nesouhlasím, ač jsou možná potvrzena různými studiemi. Nicméně jak sám autor v knize často konstatuje, v sociálních vědách je těžké určit příčinu a důsledek... Naprosto nesouhlasím s totální démonizací počítačových her. Z knihy mám pocit, že autor nikdy žádnou hru neviděl, protože se o nich vyjadřuje opravdu podivně. Především věta "vraždění vetřelců z vesmíru", která se v knize v různých obměnách vyskytuje asi tak 150x mi neskutečně lezla krkem.
Napadá mi otázka - jaktože byl středověk v porovnání s dneškem tak brutální? Násilí vidíme v západní společnosti všude kolem sebe, brutální hry a filmy jsou dostupné jak nikdy jindy, přesto je naše doba ve srovnání se středověkem téměř nenásilná.
Knihu přesto doporučuji a některými radami, především ve výchově svých dětí, se pokusím řídit.
Je ironické, že knihu si přečtou ti, kteří jakási rizika v moderních technologiích vnímají a jen si takhle utvrdí své stanovisko. Naopak ti, kteří by svůj postoj potřebovali přehodnotit jako sůl, po této publikaci nikdy nesáhnou.
Kniha by měla být povinnou četbou ve škole a poté znovu pro nastávající rodiče... je až neskutečné, kolik lidí dnes podléhá digitálním médiím bez jakékoli retrospektivy zdroje:(
Rozhodně si nemyslím, že by Manfred Spitzer vedl jakýsi džihád proti digitálním médiím, ostatně reakce Michala Rybky, člověka, který se chlubí tím, že napsal recenzi na hru z obrázků a který se snažil proniknout i k čtenářům fantastiky svojí ryze podprůměrnou, povídkovou sbírkou Příběhy pro Bastet, nemá autorovi co vytýkat, protože každý z nich si vždycky bude vehementně stát za tou svojí pravdou.
Co se nedá upřít knize jako takové je fakt, že je svého druhu asi jediná a možná proto se Spitzer místy pouští až do přílišného bujarého vykřikování na všechny strany s poselstvím "Zachraňte naše děti!" Statistika a různé výzkumy jsou možná nudné, nicméně už dávno bylo prokázáno, že čím je mozek méně trénovaný, tím dříve zakrní. O vzniku demence nebudu polemizovat, neznám fakta, ale co bych zde vyzdvihl je to, že si až příliš zjednodušujeme život, abychom ušetřili čas a místo toho, abychom se radovali sami ze sebe, z lidí, rodiny a přírody, tak čučíme na nesmysly v TV a čteme nepodložené kraviny na internetu. Takže vlastně žádný čas díky digitalizaci ani neušetříme. Kvůli těm všem přístrojům - chytřejším mobilům, plochým LCD televizím a monitorům jsme naopak čím více v práci a to jen, abychom si koupili statky které vlastně ani nepotřebujeme a to vše na úkor rodiny a volného času pro sebe.
Digitální média jsou dobrý sluha, ale zlý pán a už nám začínají přerůstat přes hlavu, to je nesporný fakt. Vidím to všude ve svém okolí i mezi dětmi na ulici. Nicméně už není cesty zpět a trochu mě mrzí, že Spitzer nepřišel s nějaký poselstvím, namísto toho, aby se v poslední třetině knihy neustále opíral do FPS stříleček nebo MMORPG jako WoW a tvrdil, že jsou hry životu nebezpečné, protože si to rozhodně nemyslím a je to stejná polemika jako v případě účinku homeopatie... Jo, já jako děcko hrával třeba Golden Axe a s kuličkovkama běhal po lese hrajíce si na vojáky. Je to naprosto stejné a je vtipné, že to vztahovačného Rybku tak strašně štve.
Zásadní monografie pro každého rodiče. Populární formou podává recentní výsledky neuropsychologického výzkumu. Pět hvězd!
Kniha sa mi veľmi páčila najmä v častiach, ktoré populárno-vedeckým štýlom približujú čitateľovi anatómiu a fungovanie mozgu a celej nervovej sústavy. Ako nelekár som sa s touto tématikou a v tomto merítku nestretol a niektoré poznatky boli pre mňa nové a fascinujúce. Čo sa týka kritiky digitálnych médií, v dosť veľkej miere som sa s ňou stotožnil, pretože podobné účinky, ako popisuje autor (povrchnosť vnímania, nesústredenosť, spoliehanie sa na digitál, netrénovanie vlastného mozgu ...), som začal pozorovať aj na vlastnej koži a napriek tomu, že som počítačovým a digitálnym nadšencom, v poslednej dobe som začal spoliehanie sa na digitálne médiá významným spôsobom obmedzovať. Takže opäť používam klasický diár, zoznamy úloh si píšem plniacim perom a pod. :-) Trošku mi vadil autorov skoro až militantne negatívny postoj ku všetkým digitálnym médiám a záver knihy, kde je tento postoj významne skoncentrovaný, som dokázal čítať už len dosť povrchne.
Digitální demence. Přečetla jsem na doporučení naší psycholožky. Kniha mě okamžitě z jejího vyprávění zaujala. Místy je to k neuvěření, co s námi digitální média dělají, jaký mají na nás vliv.
"Není lhostejné, co děti a mladiství celý den dělají, neboť to v jejich mozcích zanechává stopy."
"Hráči střílecích her si dobrovolně oslabují koncentraci a sebekontrolu, čímž klesají na mentální úroveň reflexivního automatu."
"Užívání digitálních médií především večer, u žen zejména chatování, u obou pohlaví psaní e-mailů a hraní her, jakožto dosažitelnost skrze mobil, kráčely vždy ruky v ruce s rostoucím výskytem poruch spánku."
"Víme, že děti rodičů s menšími příjmy a nižším vzděláním se více dívají na televizi a více hrají počítačové hry, zatímco děti zámožnějších rodičů spíše čtou knihy."
"V Německu trpí demencí 1,3 milionu lidí a tento počet se do roku 2050 zdvojnásobí na 2,6 milionu."
Zamysleme se.
To je trochu smutné, co se děje a nikdo z nás nic nedělá. Nemyslíte..?
Pro některé dílo demagoga a náboženského fanatika, pro mne kniha, která se snaží lidem otevřít oči. Místy je trochu nadnesená, ale věřím, že nadsázku autor používá právě proto, aby si lidé jeho slov vůbec všimli. Většinu názorů, které kniha obsahuje, jsem měla již před jejím přečtením a je sympatické, že takový přístup sdílí i někdo další. Nežiji v jeskyni, nevyhýbám se moderním technologiím, denně je používám, ale také uznávám i tradiční hodnoty a přeji si, abychom dětem nekradli slastné období jejich dětství a abychom je naučili, že moderní technologie jsou nám nápomocny v mnoha úkolech, ale nejsme jejich otroky a je třeba poznávat svět i vlastníma očima.
Kniha, která mě místy bavila, místy jsem četla jen shrnutí, protože mě to neustálé omílání výzkumů toho a tamtoho nudilo. Četla jsem to hodně s nadhledem, protože téměř vše autor vidí jen negativně a ani se nesnaží nějaká pozitiva hledat. Na jednu stranu má v hodně věcech pravdu, na druhou je to kritika v podstatě úplně všeho. Co se mu ale nedá upřít je fakt, že poukazuje na spoustu nebezpečných jevů, které by bylo fajn mít na paměti a snažit se "hlídat se". Nemyslím si, že bych byla na digitálních médiích závislá, přesto je dobré se nad určitými věcmi občas zamyslet a nespoléhat se na to, že se nemusím nové anglické slovíčko naučit, protože mi ho Google přeloží. S takovou si ho nikdy nezapamatuju. Knihu bych doporučila hlavně rodičům a učitelům, aby si uvědomili, co s dětmi počítač, internet a média vůbec dělají.
Pravda nebude pravdivější, napíše-li se velkými písmeny. Jak mnoho je tím ale nebohý čtenář odváděn od nezaujatého naslouchání a uvažování: viz např. reakce Michala Rybky na PC Tuningu (http://pctuning.tyden.cz/multimedia/hry-a-zabava/30384-digitalni-demence-a-antidigitalni-dzihad-manfreda-spitzera), která sice na účet knihy obsahuje mnoho oprávněně kritiky, přičemž ale to podstatné pomíjí a spolu s jízlivým způsobem vyjadřování vyvolává dojem "autor je pitomec, jeho názory jsou blud a tady, vážení přátelé, není nad čím hloubat".
Pomocí statistiky lze objevovat mnoho báječných souvislostí. Hůře už se pomocí ní zjišťuje příčina a následek mezi dvěma jevy. A už vůbec pomocí ní nelze nic neprůstřelně dokázat (pokud je něco na základě statistického testu tzv. statisticky prokázáno, např. když je na základě omezeného vzorku vytočených piv prohlášeno, že hostinský nalévá pod míru, zpravidla to znamená, volně a nepřesně řečeno, že pokud bych byl takový neřád a hostinského trápil s tímto testováním opakovaně, křivě bych ho obvinil z nalévání pod míru pouze ve velmi malém a předem daném počtu případů, řekněme v jednom procentu). Přímo excelentně však lze statistikou mást, zavádět a lhát. Na druhé stránce zmíněného článku Rybka předkládá graf, který ukazuje nárůst počtu patentů s rostoucí digitalizací. Dle Rybky to dokazuje, že se Spitzer plete, když říká, že "digitální média přináší duševní úpadek" (V jakém smyslu? U koho?). Ale co tento graf dokazuje? Přímou úměru např. vykazuje také počet udělených Nobelových cen dané zemi na osobu v závislosti na spotřebě čokolády na osobu za rok (http://filipspagnoli.wordpress.com/2012/10/22/statistical-jokes-44-correlation-doesnt-imply-causation-ctd).
Spitzer se do podobného dobrodružství uvažování o příčině a následku často pouští také. Ano, jeho závěry jsou většinou v souladu s naší intuicí, ale to neznamená, že jsou správné. Abychom se pokusili zjistit, zda má třebas na onen zmíněný nárůst počtu patentů skutečně významný vliv rozvoj digitalizace, museli bychom holt obětovat pár měsíců času a důkladně celý proces napříč světem a historií prozkoumat, což by samo vydalo na samostatnou knihu (co když to bude přece jen tou čokoládou?!). Spitzer na hlubší vhled rezignuje a spoléhá se přespříliš na laboratorní experimenty a jejich statistické vyhodnocení, což nás může přivést na stopu, ale samo o sobě nám porozumění nepřinese. Tam, kde se Spitzer do hlubších vod vydává, končí nakonec na mělčině průměrné středoškolské hodiny psychologie či poznatku, kterého si každý patrně již někdy všiml.
Knihu nakonec přesto spíše doporučuji. Popichuje k zaměření pozornosti na věci, které jsme zvyklí přehlížet a o to by tu mělo jít především. Zda a jak nás digitalizace mění, nechť si pozoruje každý sám na sobě a sám si také odpoví. Ostatně těžko učeným textem někoho přesvědčit, že se bude cítit šťastnějším, pokud si místo nočního paření po síti raději zrána vyrazí s přáteli, mapou a kompasem někam do lesa, aniž si to dotyčný sám nevyzkouší. Osobně s lecčím v této knize souhlasím, nicméně na rozdíl od Spitzera se domnívám, že bychom si starosti neměli dělat kvůli nadbytku integrovaných obvodů, ale kvůli nedostatku prachobyčejné sebekontroly a kritického myšlení. Digitální svět je jen mocným zesilovačem, v kterém nedostatek obou velice snadno vyjde najevo... podobně jako ve Spitzerově textu. Pokud jste dočetli až sem, gratuluji k nadprůměrné schopnosti koncentrace.
Tato kniha vzbuzuje mnoho vášní a odsudků. Pravda, autor je příliš radikální a neuškodilo by mu studium faktů, ale na druhou stranu: není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Na toto téma - a knihu - skvěle reagoval Václav Cílek http://echo24.cz/a/igHPc/digitalni-demence-zranitelne-deti-chudi-i-nejisti.
Kniha nutí k zamyšlení nad součaným digitálním světem.... Nemůžu říct, že bych úplně se všemi tezemi souhlasíl - i když s většinou ano :-). Každopádně musím uznat, že kniha je docela čtivá, autor má své názory podloženy arugmentací (různé experimenty...), v některých názorech jde proti proudu. Bohužel realita současného světového vývoje je taková, že za pár let bude vše online a bez uživatelské znalosti "digitálních médii" bude člověk trošku "out", i když paradoxně bude třeba žít spokojenější život....
Malá výprava do vašeho mozgu, v ktorej Vám pán Spitzer otvorí oči zistíte prečo ste takí depresívni a nenaplnení keď strávite denne 6 hodín pri počítači. V žiadnom prípade sa nejedná o niečo kontroverzne, ale o ucelenú vedeckú prácu, kde autor vychádza zo štúdia viac než 300 autorov a štúdií. Jeho slová môžem len podčiarknuť, lebo "obeťou" médií som bol aj ja a môj školsky prospech, ktorý na druhom stupni základnej školy začal drasticky klesať. Aspoň viem, že vinníkom bola televízia a rozprávky na Cartoon Network.
Knihu jsem si koupil omylem, neboť jsem si nepřečetl, že autor je psychiatr a vědec, který hledá fakta. Já jsem doufal, že kniha bude konspirativně fantastická a byl jsem překvapen a nutno říci mile. Po prvním přečtením, jsem zjistil, že Digitální demence je hrůzyplná kniha a její autor je skutečný mistr hrůzy. V každém případě si tento realný horor přečtu ještě aspoň dvakrát a doporučím všem svým známým.
Autor už mnoho let všechny přesvědčuje, že nám digitální média škodí, ale nikdo jeho nářky a argumenty nechce slyšet (poslouchat). Proto se rozhodl napsat tuto knihu (nijak se tím netají).
Pokud se ale dokážete povznést na velmi jednostranný přístup k digitálním médiím, dočtete se mnoho zajímavého (pokud jste laik) o tom, jak funguje mozek, učení, zapomínání a samozřejmě i o tom, jak na nás média působí (a proč bychom se jim měli vyhnout).
Štítky knihy
internet počítače vývoj a výchova dětí školství společnost internetová komunikace závislosti počítače a zdraví
Autorovy další knížky
| 2014 |  Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum |
| 2016 | Kybernemoc! |
| 2019 | Kyber a eko |
Skvela kniha, mnoho vyskumov, statistiky ktore nasledne boli podlozene experimentmi ktroe si vdaka prilozenej metodike mozeme sami overit. Dokonala prirucka ako postupovat pri vychove deti pokial z nich nechceme vychovat prazdnych konzumentov medialneho braku. Osobne posobim v oblasti medii a reklamy, a mnoho postupov poznam z tej druhej strany. Casto prazdni ludia tvoria prazdne umenie, len aby bolo, aby sa minul grant, alebo zaplatal vysielaci cas. A to malo kvality je prehluseno pasovou vyrobou brakov. A tym vsetkym mnoho dospelych ludi krmi svoje deti a seba samych. Vidim rodicov ako dobrovolne vkladau detom do ruk tablety mobily a najme hry. Na zaciatku so zamienkou vyucbovych programov co sa zmeni behom chvilky na bezduche hry. Na bezduche opakovanie rovnakych pohybov v rovnakych situaciach. Dokonala priprava na dospelost za beziacim pasom pokial robotnik nebude vystriedany robotom. Ciastocne ucim aj na skole a pomerne dobre poznam mladu generaciu, pravdou je ze vacsina hlada pomoc najskor mimo svoj rozum. Interent okolie ale aj s najjednoduchsim problemom si vacsina nevie rady. Da sa to zmenit ale bez dobreho vedenia sa velka cast mladej generacie strati vo vlastnej neschopnosti v prazdnych internetovych priatelstvach, ktore sa po skole okamzite rozpadavaju a v depresii. U mna je to kniha desatrocia.