Díkůvzdání
Václav Holanec
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468081/bmid_dikuvzdani-CkC-468081.jpg
4
32
32
Svět skončil tak, jak ho lidé znali. Na konci dvacátých let našeho století způsobila záhadná nemoc, že všichni muži na planetě ztratili schopnost sexuálně žít a mít děti. Nedaleko místa, kde byla nalezena Věstonická venuše, stojí kostel s farou. I zde se vše bortí: faráře Františka Zábranu trápí děsivé sny, zjevuje se mu mrtvý papež a nakonec zjistí, že právě on je vůči nemoci imunní! A k završení všech zemětřesení stačí jen málo – zamilovat se do psychoterapeutky Marie. Na rozdíl od dokonalých virtuálních partnerů, kteří opuštěným ženám umí splnit každé přání, si římskokatolický kněz v Strachohlávkách nedokáže představit, že by porušil celibát. Ale co když právě on může zachránit lidstvo? Milostné drama vychází z důmyslně vybudované zápletky. Napínavý příběh nabízí nečekané předpovědi a perspektivy, osobitý pohled na víru, sex i politiku, ale také originálně reaguje na genderové předsudky a společenská tabu. A v neposlední řadě: nebojí se fantazie! Díkůvzdání – nový román laureáta Literární ceny Knižního klubu.... celý text
Přidat komentář
Psát o víře, sexu, životní krizi, vnitřních dilematech, beznaději, psát o jedinci i společnosti (o vesnici, městu i celé zemi), psát skrz perspektivu blízké budoucnosti o současnosti, není jednoduché. Psát vtipně, napínavě a s nadsázkou pro široký okruh čtenářů je také obtížné. A možná to nejobtížnější je psát tak, že kniha vzbuzuje naději. Z mého zážitku Díkůvzdání tohle vše zvládá. Kniha se obtížně přirovnává. Není to psychologický román, ale neznamená to, že se v knize neodehrává dramatická zápletka. Není třeba se bát ani sci-fi nálepky. Díkůvzdání jde proti zaběhaným žánrům, využívá neotřelého nápadu světa bez mužské sexuality, má mnoho vrstev a vyzývá k zamyšlení, k zastavení.
Kniha se mi četla dobře, drží napětí, od počátku text rychle utíká. Jako bonus zde najdeme množství popkulturních odkazů. Z části jsou odkazy jednoduché a přiznané (Kafkova Proměna naruby), jiné složitější (rozcvička: Winstonovo povinné cvičení před obrazovkou v Orwellově 1984 a Františkův sen s Ježíšem v teplákové bundě). Také odkazy na obrazy a hudbu mě přiměly hledat.
Citát: "Dlouho před nemocí díkůvzdání jsme už vážně onemocněli a nevšimli si toho. Ta nemoc se jmenovala rychlost. Naprosto jsme selhali, ignorovali, že každý k tomu, aby byl šťastný, potřebuje vlastní tempo. Nemoc díkůvzdání je jenom důsledkem takového přístupu a myšlení, které nejdříve přešlo do slov, pak se přesunulo do činů a ty nakonec vytvořily novou skutečnost."
Dystopický román o faráři, který působí svou křesťanskou službou v okolí Pálavy a Novomlýnských nádrží. Ze začátku jsem nevěděl, co mám od toho očekávat a neustále mi myšlenky evokovaly na filmovou sérii Slunce, seno, jahody či Babovřesky. Taky mě překvapilo, že samotný název knihy představuje název onemocnění. Příběh popisující vnitřní život faráře jak se rozhoduje na rozcestí mezi duchovním a světským životem.
Tahle dystopie je do jisté míry originální; ano, výchozí situace je táž jako v Potomcích lidí, potažmo v Zemi prázdných domů, jak se původně jmenovala knižní předloha - zde však namísto patosu, akčnosti, velkých gest a zásadních sdělení dominuje obyčejnost, prostota a každodennost plus upřímná snaha Františka poradit si s rozpory, jež přináší jeho kněžský stav a ne úplně běžná potentnost, jakož i ne zcela zřetelné hranice mezi světem skutečným a virtuálním, světem magickým a pragmatickým, světem víry a politiky... Je to chytře vymyšlené, se sympatickým humorem a velmi dobrými dialogy. A taky zdlouhavé, nezáživné, tu a tam banální a s nedotaženými postavami, zejména ženskými.... Přiznávám, že četba chce zvláštní nastavení, které jsem tomu ne vždycky byla schopna dát, dost času a klid na soustředění - takže poslední třetinu jsem proletěla, abych věděla, jak to dopadne, bez ponoru... Na druhou stranu, možná se ke knize za čas vrátím, protože v sobě má něco přitažlivého, čemu bych ráda porozuměla - a napoprvé se mi to rozhodně nepovedlo.
Knihu jsem si vybral kvůli "neuvěřitelné" zápletce. Zajímalo mě, jak ji autor uchopí, jestli bude cítit nadsázka a nereálnost nebo to naopak vyzní reálně. Chvíli mi trvalo se začíst, ale jakmile mě kniha chytla, už nepustila. Je vidět, že je V. Holanec scenáristou, protože do sebe všechno zapadalo a i televizní ovladače nakonec sehrály v příběhu důležitou roli. Oceňuji zejména takový jemný humor, který mi občas došel až po chvíli a musel jsem se smát. Některé postavy mě taky bavily, zejména "ajťák" Tomáš, František, Marie a některé z Rachejtlí. Nejspíš si knihu někdy přečtu znovu.
Hodnocení klihy jsem vložila, pak ho zhoršila, pak zlepšila a pak jsem se rozhodla pro zlatý střed. Já jsem taková nějaká rozpolcená z této knihy.
Na jednu stranu jsem byla nadšena absolutní krásou námětu dystopie, která není zase AŽ TAK PŘEHNANÁ. Jediné, co se fakticky změnilo je pouze ztráta mužů o sex. A myslím, že autor skutečně a reálně vylíčil frustraci žen, jejich motor a z každé buňky sálající frustraci. Na druhé straně mi prostě František tak nějak neseděl - ani celá ta událost s Marií, jeho politickou a duchovní angažovaností.
Ubírám také za trochu pro mě vleklejší začátek, kdy mi trvalo se začíst. Nicméně Odeon opět nezklamal hodně zajímavým a vytříbeným výběrem!
Krasné a milé počtení od začátku do konce. Líbí se mi autorův ironický a inteligentní humor. Překvapivé momenty a zvraty jsou v knize přínosem. Naděje.....
Moje soukromá kniha roku 2021. Začala jsem číst ve středu, celý čtvrteční večer a na pátek jsem si musela vzít dovolenou. Knížka bavila, dojímala, měla náboj a přitom byla hodně poučná, psychologie a lidskost level master. Bojím se jen, že po tak dobrém čtení bude těžké najít něco, co snese srovnání.
Štítky knihy
sex psychoterapie milostné romány víra napětí prezidentská kampaň celibát pandemie Pálava muži a ženyAutorovy další knížky
| 2021 |  Díkůvzdání |
| 2012 | Herci |
| 2009 |  Sametová revoluce v Ústí nad Labem |
| 2005 | 99 filmů moderní kinematografie Od roku 1955 do současnosti |
Při své délce má kniha silnější i slabší místa. Dojem je v zásadě dobrý, kniha čtivá. Některé pasáže trpí strojeností, jiné jsou ale zase poměrně životné a lidsky uvěřitelné. Silnější pro mne byla první půlka, druhou trochu kalí politicko-prezidentská linka (trochu křečovitá). V každém případě příjemné zjevení. A hlavně - kniha není intelektuálně plochá, aniž by se o to příliš okatě snažila.