Dílna zázraků
Valérie Tong Cuong
Učitelce Mariette prasknou nervy a shodí drzého žáka ze schodů. Osamělou Millie přiměje požár bytu ke skoku z okna. Mike je válečný veterán, na kterého po návratu zbyla jen ulice, kde čeká na smrt. Všichni tři se ocitli na okraji společnosti. Ve chvíli, kdy si myslí, že už je nic dobrého nečeká, se objeví Jean a nabídne jim pomocnou ruku. Vezme je do své Dílny, o níž se říká, že je to Dílna zázraků, kde spravuje zlomené duše. Ale kdo je ten tajemný Jean, který tahá za provázky svých loutek? A je jeho pomoc opravdu tak nezištná? A co se stane, když jsou „loutky“ spravené až příliš dobře a rozhodnou se jít svou vlastní cestou?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , MottoOriginální název:
L´Atelier des miracles, 2013
více info...
Přidat komentář
Tak tahle past na mě čekala nastražená v práci, kde jí nějaký dobrodinec nechal ležet na stole v kuchyňce. Jelikož polovina lidí se kterýma chodím do práce nečte a ta druhá polovina pro jistotu vúbec nerozumí česky, bylo to poněkud zvláštní, asi jako najít knihu na lavičce hokejové střídačky. Doteď jsem se bohužel nedopátral osoby, které bych mohl "poděkovat", ale karma si tě najde.
Příběh tří postav se odvíjel přibližně tak jak by se u takovéto knihy očekávalo. Naši hrdinové mají nějaké problémy, necítí se šťastně a nežijí život jaký by chtěli a děj je směřuje do jakýsi dílny. Takže bylo by to trochu klišé, ale čekal bych, že se tam všichni setkají, uplácají společně něco z keramiky a uvědomí si, že život je jinde a dá se žít jinak a šťastně. Takňák jsem si to představoval, nebyla by to sice moje krevní skupina, ale takhle napsané by mi to dávalo smysl. Jenže zhruba od poloviny to nabere o dost jiný směr. Spousta lži, podvodu a faleše. Moje náklonnost k postavám a zájem to vědět co s nimi bude, šla k nule a ani jsem se nedozvěděl jak správně vyrobit batikované tričko.
Čtení, které není nijak náročné. Příběhy postav jsou k zamyšlení ale pouze do první poloviny knihy. Za mě celkem nic moc. První půlka přečtená a pak už jen konec. Ke knize se určitě vracet nebudu.
Prvně si říkáte - super, třem nešťastným lidem bude dána šance, aby žili spokojeně a šťastně. A pak přijde zlom, zůstanete paf, protože dostanou takovou ťafku, že jsou na tom hůř než byli. Nechápete, o co tu jde, proč?...A pak pochopíte, proč to vlastně je a má to logiku. Určitě to není zábavná, optimistická kniha, jak slibuje podtitulek, ale četla se příjemně, fandila jsem hlavním aktérům a přála jim, aby se otřepali a našli sílu vzít život do svých rukou.
Povedená oddychova, která vás provede životem několika postav spjatých s Dílnou. Občas se zasmějete, občas se budete mírně strachovat o osud postav. Zapátráte, jaký osud stojí za samotnou Dílnou, stejně tak vás kniha naučí, že je občas dobré zariskovat, nicméně od problému a minulosti neutečete.
A mě se kniha líbila. Četla se dobře. Zázraky se děly- i když ne tak docela. Jen ty knoflíky tam chyběly.. přečteno jsem měla za dvě odpoledne. Sice bylo spousta zvratů očekávána, ale podávána byla dobře. Jen ale.. co ten chudák, pan Mike? No..
" Všichni děláme stejné chyby. Snažíme se utéct před svými přízraky, místo abychom se s nimi naučili žít. "
Nebylo to špatné, ale titul sliboval asi víc než nakonec dodržel....takové oddychové čtení na nedělní odpoledne, kdy není co by člověk jiného dělal.
Jsem zklamaná. Žádný zázrak se tu nekoná. Ani knoflíky . Moc hezká obálka a slibný název, ale zázrak bude jen knihu přečíst. Nudné , nezáživné.
Prima čtení na cestě do práce. Pád může být odrazovým můstkem pro hledání něčeho nového...
Od knihy jsem čekala trochu víc. Název, příjemná obálka a podtitulek nejoptimistištější kniha roku. Zajímavá lákadla. Souhlasím s názory čtenářů, že to už by každá kniha s dobrým koncem mohla být optimistická. Hodnotím jako odpočinkovou knížku na dovolenou. Nenadchne, ani neurazí. Přečteno téměř na jeden zátah.
Zvoleno čtenáři neoptimističtější knihou roku? Nechápu. Knížku jsem sice přečetla celkem rychle (je tenká a je v ní hodně prázdného místa) ale čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc jsem byla zklamaná. Příběh dopadne více méně dobře, ale celkově jsem se při čtení jen jednou pousmála.Čekala jsem víc humoru a pohody od "nejoptimističtejší knihy"... Ona ta knížka za to vlastě nemůže. Nebýt toho zvolení, tak by to byla průměrná kniha, o které by se ani nikdo neobtěžoval napsat nějaký komentář.
Tato kniha je zvláštní. Rozhodně z ní nejsem nijak zvlášť nadšená, ale přeci jen mi něco dala a pomohla mi uvědomit si pár věcí... Čekala jsem od ní trochu něco jiného, ale myslím si, že jako oddechovka nezklame...
Co chtěla autorka touto knihou říci, to tedy netuším. Kniha ve mně žádné pozitivní dojmy nezanechala. Ze začátku mě vyprávění o třech hlavních postavách bavilo, pak se to ale vytratilo do ztracena.
Nejdřív trochu s humorem. Při čtení poslední třetiny příběhu mi na mysli vytanul dialog Šimka a Grossmana o kvalitě textů písní. Šimek: „To jsou samý písničky o lásce. On ji má rád a ona ho nemá ráda, nebo ona ho má ráda a on ji nemá rád, v nejlepším případě se oba mají rádi, ale pak to má zase tak úžasně slabou melodii, která nemůže ukázat moje hlasové možnosti. Eloís, Eloís.“
A teď vážně, protože téma této knihy není žádná legrace. Šikana, domácí násilí – byť jen psychické, ale o to strašnější, život s traumatizující vinou, neukotvenost, samota. A tu se najednou zjeví „spasitel“, „opravář duší“. Že nic není takové, jak se na první pohled zdá, napovídá již text na obálce. Konat dobro a přijímat dobro lze jen tam, kde nejdříve bylo zlo. Záleží jen na nás, co si zvolíme, čemu se poddáme. Optimismus díla však, dle mého, netkví v jeho konci, ale právě v té poslední třetině.
Také jsem se nechala nalákat titulkem "nejoptimističtější kniha roku", ale to už by mohla být nejoptimističtější každá kniha, ve které to nakonec dobře dopadne. Kvůli tomuto titulu jsem to také dočetla, jinak mně tato kniha nijak zvlášť nezaujala.
Zvoleno čtenáři nejoptimističtější knihou roku - tak to mne nejdříve na knize zaujalo. A z počátku to tak vypadalo, ale od poloviny knihy jsem pochopil další motto z knihy - Když vám osud nabídne druhou šanci, buďte opatrní. Kniha, která se jevila jako "motivační" příběh ve stylu P. Coelha, ale s dávkou jistého francouzského šarmu, nakonec spíše je o tom, že "účel světí prostředky". Velmi čtivé, velmi příjemné, a jak říkám, od poloviny dosti překvapivé....
Velmi příjemná kniha ze života.Zázraky se dějí a pak šup do reality.Kniha o pomoci bližnímu,a kde by podle mého mělo být nejvíc pomoženo tomu,kdo to vše organizuje