Dílo Jiřího Wolkera

31.05.2024

Mám Jiřího Wolkera velmi ráda již od školy. Líbí se mi jeho básně (Nevěrná, Balada o nenarozeném dítěti), a líbí se mi jeho povídky, nejvíce O milionáři, který ukradl slunce.
S knihou jsem spokojená a ráda se k ní vracím a přočítám, co mi padne do oka.

18.02.2022

Přečetl jsem si komentáře.Knihu mám stále rád již od dětských let.Občas jí otevřu prolistuji a něco si se zaujetím přečtu.

05.04.2021

Wolkerova poezie je asi mou vůbec nejmilejší a k mnoha jeho básním se vracím stále dokola. Z prózy a dramat jsem ale trochu zklamaná. Ačkoli se mi po stylistické stránce líbí, jejich obsah mi moc blízký nebyl a často jsem se musela nutit, abych dannou povídku, pohádku nebo hru dočetla. Za poezii proto dávám 5*, za prózu 3.

09.01.2020

překvapila a okouzlila mne Wolkrova próza, neprávem je téměř zapomenuta

14.09.2018

Jiří Wolker mě zkrátka už dávno okouzlil! Jako první jsem od něj četla jeho Epitaf, který si mě získal a hned jsem chtěla vědět o básníkovi víc, zjistit jaký měl život, čím byla jeho tvorba ovlivněná a dovedla ho k takovému dílu.

Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let.

Líbí se mi hlavně jeho básně z pozůstalosti, mezi které právě patří i již zmíněný Epitaf, ale také Poutník si říká, Noc, Samota, Umírající a další….


Mám rád hvězdy,
protože se podobají kamení na silnici.
Kdybych po nebi bosýma nohama chodil,
také bych se o ně poranil.

Mám rád kamení na silnici,
protože se hvězdám podobají.
Na cestu mi od rána až do večera svítí.
(Poutník si říká)

Častokrát v nich přemýšlí o smrti, o které věděl, že brzy přijde, protože dlouhá léta bojoval s tuberkulózou, bohužel mu nakonec ani všechny léčebné pobyty nepomohly a zemřel tak velmi mladý, ale přesto po sobě zanechal neuvěřitelné dílo, které velmi obdivuji. Dočista mě ohromila jeho báseň Umírající.

……..Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života
těžkého,

co strašné je, co zlé je, to umírání je,…..

Mám od něho rozečtené Dílo Jiřího Wolkera, ze kterého jsem již přečetla poezii Z juvenilií, Host do domu, některé básně z období Host do domu, Těžká hodina, Z pozůstalosti a jeho tři díla Z básní v próze. Vše hodnotím kladně, k některým básním se i vracím, jelikož mají neskutečně hluboký podtext či jsou plné emocemi, které se z nich přenáší i na mě.

Ale dnes sbohem, dnes už vše marné je, dnes napsal jsem list,
aby jsi zapomněla a hledala jinde, kde srdci dávají jíst,
ten dopis byla má největší bolest a největší sten,
ale v umírání musí být každý sám, sám a samoten.

Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení,
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.
(závěr z básně Umírající)

14.02.2016

Některé básně se mi líbily, to je pravda, ale celkově na mě tato kniha nijak výrazně nezapůsobila.