Následníci
Manfred Weinland
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39690/mid_naslednici-C9F-39690.jpg
4
17
17
Mezopotámie, 24. srpen 2002 Hornatá oblast biblického kraje mezi dvěma veletoky Eufratem a Tigridem byla rozpálená žhavým poledním sluncem. Jaques Lacombe si otřel z čela pot, na chvíli se zastavil a podíval se na domácí pomocníky, jejichž hlahol už několik dní vytvářel zvukovou kulisu vykopávek. Tím nápadnější bylo náhlé ticho, jehož důvod ihned nepostřehl. -- zdroj: www.legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Die Erben der Menschheit
více info...
Přidat komentář
Tak jsem dočetla celou sérii, autor měl skončit tak třetím dílem a byla by to zajímavá fantazie, pokračováním se stává brakovou literaturou do nekonečna se opakujícími nesmysly.
Celá tahle série dalece předčila moje počáteční očekávání. Ani fakt, že v ní postupně pokračovali 3 různí autoři, nebyl ke škodě (i když dle mě jsou nejčtivější a nejpovedenější díly, které napsal Weinland).
Od Zmizelých dětí se děj stává temnějším, objevuje se stále více závažnější důsledků časových skoků, než jakými jsou pravěcí ještěři, vše navíc stále více komplikuje lidské sobectví a touha po moci. Zápletka se poměrně rychle (někdy až zkratkovitě) stáčí k alespoň částečnému rozuzlení a vysvětlení většiny „záhadných“ fenoménů. Mrzelo mě, že jsme blíže nepronikli k motivacím Jaspera i dalších dětí, protože jako jednotlivci do děje až na pár výjimek moc nezasahovali.
Pro staré známé byl konec bohužel spíše hořký, ale to člověk tak nějak podvědomě očekával, i když jim to nepřál.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Procitnutí |
| 1995 |  Moloch |
| 1994 |  Zmizelé děti |
| 1994 | Následníci |
| 2006 | Dynastie Věčných |
Tak konečně dočteno. I když musím přiznat, že Weinland dokázal budovat nejlepší atmosféru, tak tady tomu už začínala chybět čtivost. Nemohl jsem se sice od čtení odtrhnout, ale jak jsem číst přestal, nemohl jsem najít důvod se ke čtení vrátit. Weinland se tady sice vrací ke spoustě věcí, ale málo co vysvětlí, nebo dotáhne do konce a když už, tak jen aby se neřeklo. Sám rozjel poměrně dost linek a pak si jich přestal všímat, mimo to tu jsou další příběhy, které rozjel Rehfeld a ty prostě vyzmizeli úplně. Závěr mě trochu zklamal, ale trochu jsem to očekával a i ten Pounder se z důsledků taky "vykroutil"...
Těch posledních pár stránek jsem četl fakt dlouho a asi toho už na mě bylo trochu moc. Přesto si myslím, že kdyby se celého příběhu chytli šikovný editor a korektor, vyházeli ten bordel co se pořád opakuje ( za část určitě může překlad), mohla by z toho být pěkná série pěti paperbacků která by určitě obstála i dnes.