Dirigent
Sarah Quigley
Příběh o síle hudby, touze po slávě i výjimečném talentu. Příběh o hladu a válce. Příběh skladatele Dmitrije Šostakoviče a jeho rodného Leningradu. Píše se rok 1941 a na leningradské střechy už několik měsíců padají zápalné bomby. Většina kulturní elity byla z města evakuována už na začátku německé blokády, ale svérázný a tehdy už uznávaný skladatel Dmitrij Šostakovič se rozhodl zůstat, aby pomohl Leningrad bránit. Když právě nehloubí zákopy nebo nehlídá svou milovanou konzervatoř před požárem, skládá pro obklíčené město symfonii. Ale nakonec utíká i on. Karl Eliasberg, stydlivý i ambiciózní rozhlasový dirigent, nenese tragédii města o nic lehčeji. Ale když je přes německé ležení propašována dokončená Šostakovičova symfonie a Eliasbergovi je nařízeno ji se svým prořídlým a vyhladovělým orchestrem nacvičit stůj co stůj, zdá se, že život konečně nabírá zajímavější směr. Podaří se mu náročnou symfonii s orchestrem chodících mrtvol a v kruté zimě nacvičit? Nezklame Šostakoviče, svůj idol i objekt žárlivosti? Zaslechnou nakonec Hitlerovi vojáci tóny nesoucí z ampliónů poselství, že zdecimované město se nikdy nevzdá?... celý text
Přidat komentář
Pro milovníky vážné hudby určitě 5*, hodně zajímavé čtení i pro milovníky historie. Tento román snoubí oba pohledy na pohnutou dobu obleženého Leningradu. Silný příběh dirigenta Eliase jenž nastudoval Šostakovičovu Sedmou v době kdy lidé umírali hlady a hudebníci nepřišli na zkoušku protože se zhroutili. Jedna * chybí pro menší ponoření do emocí. Ale doporučuji.
Po přečtení knihy, jsem měl velkou potřebu vyposlechnout všechny symfonie D. Šostakoviče a přečíst jeho životopis. Skvělá kniha o vzniku slavné skladby Šostakoviče a o životě v Leningradu za blokády.
Oproti skličujícím Šostakovičovým Pamětem zachyceným Volkovem, z nichž se zde také čerpá, má tento román mnohem životnější náboj, i když se odehrává jen a pouze v otřesných podmínkách zablokovaného Leningradu.
Říkám proto opakovaně: výstižná beletrie umí o atmosféře doby a jejích protagonistech (skutečných, smyšlených či realitou inspirovaných) pojednat svůdněji nežli z vlastní hlavy lovené memoáry. 20/18
ještě než jsem ji dočetla, sehnala jsem knihu Anne Reidové - Leningrad, tragédie obleženého města. S tím to dostalo ještě jiný rozměr. Ač jsem to četla v loňském parném létě, neustále mě mrazilo.
Vzhledem k mé lásce k hudbě asi nehodnotím příliš oběktivně, ale podle mě je kniha skvělá. Postavy jsou zajímavé a z celé knihy sálá odhodlání a láska k hudbě.
Už to tady bylo napsáno. Za mě asi ne. Kniha mně přišla rozvláčná, občas jsem se v osobách ztrácela a to aspoň do půlky knížky. Asi jsem nebyla ten správný čtenář na tuto knížku. Teď už se těším na něco čtivějšího.
Moje dojmy z knihy jsou trochu roztříštěné, protože díky vnějším okolnostem jsem ji četla dlouho a po malých částech. Pro každého bude jistě nezapomenutelné utrpení lidí v obleženém městě. Úžasný byl popis vzniku symfonie, inspirace válečnými hrůzami, tvůrčí posedlost na úkor bezpečí svého i rodiny.
Malinko mi vadilo, že kniha měla v podstatě více hlavních hrdinů. Trochu to nemělo pevný kořen, nebo proud, za který by se dala dějová linka pevně zachytit. Kniha mě bohužel na lopatky nepoložila. Hrůzné popisy rozbombardovaných měst trošku postrádaly jiskru. Asi jsem měla na počátku velká očekávání (ostatně jako vždy). Příběh by se mi asi líbil více ve filmové podobě, což je paradox, většinou si raději přečtu knihu. Ale na plátně by byl příběh podle mě daleko působivější.
Jinak (jakožto členka dechového orchestru) jsem především ocenila silné citové spojení postav s hudbou, které autorka vystihla brilantně.
Kniha je napsána vyjímečně inteligentně a střih jaký jí autorka dala v krátkých, vzorných kapitolkách jí vysloveně sedne. Ovšem přišlo mi, že je napsána až příliš přepisovně, že dokonce uvádí na jakési zcestí, protože mezi "orchestrálním světem" a "obyčejnými lidmi" byla jakási blanka, která lidi ukazovala vždy v karikaturní pozici ( pouze můj pohled ). Nejde o to, že by občas nebylo slyšet vlastního slova, to na tom bylo příjemné, ale že téměř kdokoliv kdo na něco hrál, nebo měl cokoliv dočinění s hudbou byl neuvěřitelně odcizen. Jako by Lenigrand nežil jinými lidmi a to přes všechna dramata a peripetie a to i před evakuací.Tento prvek, že se člen rozhlasového orchestru mohl případně střetnout jen se členem rozhlasového orchestru byl poněkud matoucí už od začátku. Nejde o to že by se v knize neobjevil nikdo jný, ale že to na mě dýchlo téměř pokáždé jako by autorka ukazovala něco směšného, nějaké prosťáčky,kteří nikdy neuchopí genalitu hudby. No možná právě v tom tkví genialita knihy nevím.
Obecně se to čte opravdu až příliš dobře, hloubky jenom takové nenápadné a snadno odkrývatelné. Dramatické smyčky, které autorka vkládá doslova do notového zápisu,mají zajímavou intonaci a vypravují svérazně celé téma. Jen ten maličký "prvek dvou světů" mě maličko pozlobil i když v zásadě je mi jasné, že nějak takto ( či podobně ) se srážíme. 4/5.
Kniha si jistě najde mezi mnohými čtenáři své místo a stane se srdeční záležítostí, ostatně i já u sebe pevně věřím, že časem poodkryji ten závoj mezi dvěma zcela odlišnými světy, protože možná právě to dává knize onu vyjímečnost.
Příběhu nelze upřít působivost (i když historie Sedmé symfonie je poměrně známá) a knize spád; nesmí se ovšem porovnávat s ruskými autory popisujícími totéž období - pak Rusko této knihy nutně trochu "šustí papírem". Nicméně fantasticky životná postava dirigenta Eliasberga příběh opravdu táhne a v mých očích je kvalita knihy dokázána tím, že mne opět po několika letech přitáhla k poslechu nejen Sedmé symfonie, ale i dalších Šostakovičových děl. Doporučuji!
Pozoruhodná a nádherná kniha. Literární symfonie o Šostakovičově "Leningradské" 7. symfonii. Pronikavá sonda do lidských duší, výpověď o tvůrčí zarputilosti, o zdrojích životní energie. Jedna z lahůdek naší současné knižní nabídky.
Příběh z obléhaného Leningradu, na kterém se mi nejvíce líbilo vykreslení zoufalství vyhladovělého města, které bylo neustále bombardováno a obléhano, docházelo jídlo - autorka popsala atmosféru velmi působivě. Příběh se točí okolo leningradského orcherstru, který v době dlouhého obléhání, má zahrát symfonii od Šostakoviče, který jí složil právě v době obléhání a měla pomoci zbídačeným obyvatelům i vojákům na frontě. Hlavní postava dirigenta Eliasberga je velmi pečlivě vykreslena, jeho zarputilost, zpočátku syrovost, obdiv a zároveň závist k Šostakovičovi, je velmi umně vystihnuto (v některých pasážích mi to trošku evokovalo Formanův film Amadeus - Mozart x Salieri - vystihnutí obdivu a žárlivosti).
Dirigent
O hudbě a historii dvacátého století čtu rád, tak jsem si přečetl knihu, kde se tyhle dvě témata spojila. Kniha mě velmi bavila a dozvěděl jsem se něco nového o vzniku sedmé symfonie Dmitrije Šostakoviče, navíc jsem si symfonii pouštěl k četbě. Za mě velká spokojenost.