Dítě, které v noci našlo slunce
Luca Di Fulvio
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323172/dite-ktere-v-noci-naslo-slunce-k4p-323172.jpg
4
624
624
Raühnval, bohaté knížectví ve východních Alpách. Mladý Marcus tam vede privilegovaný život jako syn zdejšího lenního pána. Až do dne, kdy dojde ke strašlivému krveprolití, při kterém je vyvražděna celá jeho rodina i všichni ostatní obyvatelé hradu. Marcus přežije díky pomoci Eloisy, dcery porodní báby, a prostí vesničané ho přijmou mezi sebe. Vláda krutého nového knížete však způsobí, že v Marcusově nitru brzy začne zrát odvážný plán – chce bojovat za svobodný a spravedlivý život nejen pro sebe, ale i pro všechny ostatní nevolníky v knížectví. Při naplňování tohoto záměru se neustále střetává s nejtemnějšími stránkami lidské existence. Navíc hrozí, že přijde o to nejcennější, co má...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2016
,
Knižní klub
Originální název:
Il bambino che trovò il sole di notte, 2015
více info...
Přidat komentář
Krásný historický román, zavedl mě až do Kostnice v 15. století na místo, kde zrovna byl upálen Jan Hus. Hrdinové byli sympatičtí, na odreagování to bylo to pravé. Kniha mi běžela v hlavě jako film, takže je pro mě snadno představitelná i pokud by byla zfilmována.
Krásná pohádka pro dospělé, četlo se dobře. Chvílemi bylo velmi drsné čtení (popravy, znásilňování atd.) - takže méně pohodové než jsem čekala.
Očekávala jsem historický román, ale dostalo se mi pohádky. Začátek byl velmi slibný. Dětství a dospívání Mikaela mě moc bavilo. Ale s příchodem pomatené Emoke autor přepnul děj na pohádku. Na konci jsem měla dojem, že čtu něco ze série Hraničářův učeň.
Moje první kniha tohoto autora. Děj mě "vcucnul" od prvních stran. Poutavě popsané, ačkoliv účel cesty do Kostnice jsem nepochopila. Konec, jak zmiňují příspěvky dříve napsané, je uspěchaný, to je fakt. A překladatelem tvrdošíjně používané "bysme" mi docela vadilo.
Nikdy se nevzdávejte!
Fulviův příběh vypráví o malém knížeti Mikaeli, který přišel o celou svou rodinu i majetek. Díky dobrotě obyčejných lidí dostane šanci žít, i když v diametrálně odlišném světě od toho, na který byl dosud zvyklý. Mikael je však houževnatý, odvážný a jen tak se nevzdává, naopak. Je to už několikátá kniha, kterou jsem od Fulvia přečetla a ani zde jsem nebyla zklamaná! Příběh Vás vtáhne hned na první stránce a dá Vám pocit, jako byste spolu s hlavními hrdiny žili v jedné vesnici. Ucítíte všechny pachy popisovaných míst a díky autorově umění ve Vás příběh dokáže vyvolat širokou škálu emocí. Vlastně jsem se neuměla rozmyslet, jestli chci, aby příběh skončil nebo abych si ho mohla ještě pár set stran užít.
Dobrá knížka, dobrý děj který v táhne člověka - taková pohádka pro dospělé, reálně by to nebylo asi až tak - trošku mě zarazil uspěchaný konec to jediné bych vytknul ... Jinak knížka stojí za přečtení a i doporučuji ...
Pěkný, čtivý příběh. Původně jsem chtěla dát plný počet hvězdiček, ale nakonec takto a půl hvezdy k tomu :-) Závěr mi přišel takový rychlý, hop hop, šup šup, aby už byl konec a to mi trošičku vadilo.
Moje první kniha od autora z dávné minulosti, která nám vypráví o ustrašeném chlapci, který se narodil se stříbrnou lžičkou v puse, ale zůstal na světě sám. Naučí se jak přežít, překoná svůj strach i obavy, vyspěje a pochlapí se. Jen ty krvavé zhovadilosti a krutosti od nového sadistického knížete jsem měla chuť přeskakovat. Krásně autor vykreslil život obyčejných chudých lidí i pánů na hradech ve středověku. Čtivé, napínavé, doporučuji.
Čtivá knížka, sice se odehrávající v době středověku, ale rozhodně ne v pravdě historická - pokud čekáte historické reálie nebo souvislosti, budete zklamaní. Nejlepší charakterizace této knihy je opravdu to, co v komentářích zaznívá nejčastěji - pohádka pro dospělé. Vykreslení života středověkého člověka - ať už prostého venkovana nebo člena dvora - je naopak velmi věrohodné. V napínavém příběhu mi tak trošku přebývá dějová klička kostnická, zdá se mi to kostnické zevlování s poměrně povrchním vyústěním jaksi zbytečné a vyumělkované. Kniha se sama o sobě čte dobře, těch šest set stran čtenář stráví jako nic. Na mě je valná část děje nadmíru násilná a chování Ojsterniga a jeho kumpánů nechutně oplzlé, obscénní, kruté. Holt, z toho, co jeden čtenář nadšeně vítá, by šel druhý nejraději šavlit. Každý jsme jiný a to je dobře, protože díky tomu máme výběr čtiva tak pestrý.
Knihy tohoto autora mam moc rada. Tahle ale byla protkana takovým násilím, ze toho na mne někdy bylo až moc. Ale verim, ze v ty době tomu tak i mohlo byt. Kniha je ctiva, na mne byla trochu dlouhá. Konec byl fenomenální. Přesto považuji za nejlepší autorovu knihu Chlapec, který rozdával sny.
Nechtěla bych žít v té době. Byla krutá a lidé se k sobě chovali nehezky. I když si nejsem jistá, jestli je to teď lepší? V knížce jsem se také setkala s Janem Husem, autor popsal i jeho strašný konec. Ještěže aspoň Marcusův osud byl milostivější a skončil dobře.
Vždycky mě přitahovaly historické příběhy, ale moc mě nebaví, když to má šest dílů, plno zbytečné omáčky a pak to napětí s každým dílem upadá. To ale není případ tohoto románu. 600 stránek napěchovaných akcí, vypjatými situacemi, jsou tam emoce a i trocha sentimentu. Bylo tam všechno co jsem od historického románu očekávala. Doporučuji.
Moc mě potěšilo, že jsem se prostřednictvím příběhu setkala s Janem Husem, byť jen krátce. Sice jsem nějak tušila, jak to asi celé dopadne, ale přesto mě historická fantasy chytla. Fulvio je skvělý vypravěč.
Jsem moc ráda, že jsem tohoto spisovatele objevila.
Někdy mám pocit, že by dokázal krásně vyprávět i o ho**ě :)))
Moc děkuji pane Fulvio.
Za mne super, čtivé, dobře napsané.Pokud bych jel někam na dovolenou nebo k vodě nebo odreagovat se, určitě bych s sebou bral tuhle knihu.
Štítky knihy
středověk Německo Jan Hus, 1370-1415 Kostnice svoboda zbojníci nevolnictví
Autorovy další knížky
| 2016 |  Dítě, které v noci našlo slunce |
| 2015 | Chlapec, který rozdával sny |
| 2014 | Dívka, která se dotkla nebe |
| 2019 | Sen, který se naplnil |
| 2021 | Všechny touhy vedou do Říma |
Má druhá kniha od téhož autora a pocity mám zhruba stejné. Jak může někdo napsat pohádku a obalit ji tolika krutostmi? To je jako kdybych si uspořádala čajový dýchánek na kupičce hnoje. Zkratka to neladí. Mám ráda oboje, jak pohádky, tak také reálné historické příběhy. Ale jsem vždy roztrpčená, když dostanu oboje v jednom balení. Přesto dávám plný počet bodů, ale u vědomí, že autor zahodil obrovskou příležitost napsat román, který by byl vážnou konkurencí snad i Hugovým Bídníkům. Zhruba do poloviny knihy jsem byla přesvědčena o tom, že právě poslouchám nejlepší román letošního roku. Příběh o málem chlapci, který v jednom okamžiku ztratí své rodiče a aby uchoval svůj život, musí předstírat chudobu. Dokonalý scénář, pro dokonalý příběh. Ale bohužel podle mého názoru autor vůbec nezvládnul chlapcův přechod do dospělosti. Strach a nejistotu nahradila odvaha a nerozvážnost. A kniha tím začala ztrácet své kouzlo. Nasadit svůj život a opustit tak právě poznanou lásku pro v podstatě cizí dívku? Hmm, pardon, ale to je hovadina. Celá následující cesta do Kostnice, ale především pobyt v ní je nudnou a zbytečnou pasáží, která příběhu strašně uškodila. Závěr již probíhá v čistě pohádkovém a zcela očekávaném módu. Shrnutí: půlka knihy tak 7 až 8 bodů, či hvězd. Příběh se vyvíjel opravdu až nad očekávání dobře. Dospívání 5. Cesta do Kostnice 4. Pobyt v Kostnici 3. A zrychlený závěr 4. Audiokniha, kterou načetl pan Libor Hruška je naprosto dokonalá a všem ji mohu vřele doporučit.