Dítě, které v noci našlo slunce
Luca Di Fulvio
Raühnval, bohaté knížectví v Alpách. Mladý Marcus vede privilegovaný život jako syn zdejšího lenního pána. Až do dne, kdy dojde ke strašlivému krveprolití, při němž je vyvražděna celá jeho rodina i ostatní obyvatelé hradu. Marcus přežije díky pomoci Eloisy, dcery porodní báby, a prostí vesničané ho přijmou mezi sebe. Krutá vláda nového knížete však způsobí, že v Marcusově nitru záhy začne zrát odvážný plán – chce bojovat za svobodný a spravedlivý život pro sebe i pro všechny ostatní nevolníky v knížectví. Při naplňování tohoto záměru se střetává s nejtemnějšími stránkami lidské existence. Navíc hrozí, že přijde o to nejcennější, co má...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
Il Sole Di Notte, 2015
více info...
Přidat komentář
Pěkná knížka, která se moc hezky čte. Zasáhne vás krutost i dobrota lidí, drsné prostředí středověku, slabost i odvaha, láska a nakonec happyend...
Autor umí vtáhnout do děje. Už se těším na další knihu...
Jako jo, autor umí vtáhnout do děje, to se nedá upřít. Fakt máte pocit, že žijete ve středověké vesnici se vším, co k tomu patří. Úplně na sobě cítíte tu špínu, zápach, krev i hlad. Už vás neděsí další mrtvola, protože jste si na to zvykli. Cítíte tu všudypřítomnou beznaděj. Tím větší je ale rozčarování, když se z knížky začne stávat pohádka s hrdiny, kteří mají pomalu nadpřirozené schopnosti a ze všeho se prostě mnohdy až velmi nerealisticky dostanou. To děj trochu shazuje, nicméně jako celek hodnotím, že se jedná o povedený román.
Červená knihovna, která se odehrává ve středověku. Od poloviny knihy už jsem se trochu nudila, konec byl velmi předvídatelný. Ve srovnání s Chlapcem toto není úplně povedený kousek.
Četla jsem všechny knihy od tohoto autora a tato mi přišla nejslabší. Musela jsem se nutit číst, vše bylo nudné a zdlouhavé. Jediné co stálo za to bylo posledních 100 stran. Upřímně jsem čekala daleko víc.
Krásná a velmi čtivá kniha, velmi poutavé a zároveň v historickém prostředí. Celkově nakonec, taková pěkná pohádka :-)
Nádherná kniha. Nejdřív mne hrozně překvapila syrovost příběhu... Ano, je to příběh ze středověku a ten byl hodně tvrdý, to si neumíme ani představit... Nakonec jsem nemohla knihu odložit a potřebovala jsem vědět, jak kniha skončí.
Ojsternig a Agomar... šílené postavy :( Tak strašné duše, tolik zla oba způsobili a pak prosí o slitování :(
Nelíbilo se mi, že postavy byly buď černé nebo bílé, až na konci některé kapku zešedly, ale jinak...
Nějak jsem nepochopila, proč Volod a jeho skupina odjeli do Kostnice-co vlastně hledali? Proč tam byli tak dlouho? A Jan Hus byl taková třešnička...
Všem jsem hrozně držela palce, aby vše dobře skončilo.
V polovině knihy jsem byla v pokušení knihu zahodit a už nikdy od tohoto autora nepřečíst, ale nevím, jestli to splním. Líbí se mi styl psaní tohoto autora :)
Hezky napsaný historický román (nebo spíše pohádka), ale neseděla mi černobílost hlavních postav. Mikaela jsem si neoblíbila vůbec, celou knížku mě hrozně štval - nejprve s tím, jaký to byl uplakánek a potom svou trapně naivní touhou po dobru a spravedlnosti. No a sladkobolný konec to moc nevylepšil.
Hrůza, strašná bída, nenávist, krveprolití, vraždy jen tak ze zábavy, znásilňování skoro na každé stránce, bezpráví, bezmocnost, upalování, ponižování, všudypřítomný strach - to je jen v kostce, co se odehrává na prvních stranách a kvůli čemu jsem chtěla knihu zbaběle hodit na kouta. Nu, nakonec jsem se zatvrdila a dočetla. A četla jsem hrozně rychle, abych i já, snad, dostala svou dávku zadostiučinění a pomsty, a hlavně, abych se už mohla přestat o všechny tak strašlivě bát :)
Za mě taková drsná středověká pohádka, kde ale nechybí krutost a podrobné popisy typu stahování z kůže, upalování apod., . . (to fakt nemusim, ale 15. století je hold 15. století :-))). . . takže jsem určité stránky četla hodně rychle, až přeskakovala :-). . Nechybí zde i pár "životních mouder" a určitá část mi připomínala knihu Alchimista (samozřejmě s trochou nadsázkou) :-). Ale je fakt, že jsem se i zamyslela :-), v určitých pasážích i dojala a celkový dojem byl nakonec "takový milý". A ještě potěším české vlastence: potkáte se tu s mistem Janem Husem :-)
Nejsem schopna zhodnotit historickou věrnost tohoto románu, ale z toho, co posoudit můžu, mu není co vytknout. Poutavě napsaná kniha, plná lásky, napětí, zrady a všeho, co dobrý příběh potřebuje. Nějaký ten happy end se taky najde, takže za mě pět hvězdiček.
Luca opět nezklamal. Po dívce, která se dotkla nebe jsem opravdu přesvědčená o tom, že tento spisovatel se stal mým nejoblíbenějším. Jen tak dál....
Kniha se mi líbila přes všechnu krutost doby, i konci, který celou dobu tušíte. Fandila jsem malému Mikaelovi při hledání sebesama. Prošel se ctí.
I tato třetí kniha se autorovi velmi povedla... suprová kniha, krásný děj, mnoho zápletek, který děj ještě více zpestřily. Někdo už tady psal a naprosto s ním souhlasím, že kniha ve čtenáři zanechá zvláštní pocit, který máte jen po dobře napsané a čtivé knize... Je to historický román, který Vám mohu jen doporučit :) .. Autor patří mezi mé nejoblíbenější autory, takže já byla z knihy nadšená.
Kniha se čte dobře a rychle, ale až moc často je přehnaná a postavy jednají hloupě. Ostjering je krutý až moc, znásilňování a vraždění je tu jak na běžícím pásu, Mikael je většinu knihy nesnesitelné ustrašené trdlo, kde moc nechápu, jak mohl být v devíti letech nepolíbený jakoukoli výchovou k rytířství a to jak jsou hlavní postavy důvěřivé a nesmyslně padají do každé léčky, kterou jim někdo nachystá, mi také hlava nebere.
Super kniha. Nedala se přečíst na jeden zátah, ale já to zkusila. Četla jsem do čtvrt na dvě.
Autorovy další knížky
2016 | Dítě, které v noci našlo slunce |
2015 | Chlapec, který rozdával sny |
2014 | Dívka, která se dotkla nebe |
2019 | Sen, který se naplnil |
2021 | Všechny touhy vedou do Říma |
Zatím snad jeho nejlepší kniha. Postavy mi byly sympatické a dobře se četla. Navíc se mi líbilo, jak do příběhu zapracoval velmi zajímavou filozofii života. Smekám!