Dítě v pravý čas

28.02.2024

Velmi působivý příběh který se moc dobře četl

07.02.2024

To je dost nesnadno hodnitelná a obecně snad i komentovatelná kniha, budu si ji muset možná přečíst ještě jednou, ovšem nejsem si jistá jestli na to komplexně najdu sílu. Je to velmi působivé a položené do všech možných zákoutí lidského života, je to komorní a velice hluboké. Konec mě maličko zmátl až překvapil, ale možná byl ten závan zapotřebí....
Ian vám na malém prostoru sdělí poměrně dost, je to nebezbečně pravdivé v místech, které by člověk nejraději neslyšel, neviděl....

26.10.2023

Taťka Hraboš v komentářích níže vše vystihl stručně a jasně

tentokrát McEwan překvapil emotivním závěrem a oproti jiným jeho prózám vcelku umírněným popisem mrtvol a jiného nehygienického tělesna

víc než samotné dějové linie mě zaujal způsob, jak je text komponován, jak se forma promyšleně prolíná s náměty a tématy, na malém prostoru je jich natěsnáno požehnaně, a přesto působí vyváženě a harmonicky: jednak je na principu kvantové teorie ve vyprávění organizován čas a prostor, setkávání i vzájemné míjení se postav, relativnost, pravděpodobnost a neurčitost + jednak je v mottech, aluzích a latentně neustále přítomen metatext, tj. kontroverzní znění na veřejnost uniklé interní zprávy sociálního odboru výchovy dětí a mládeže (politická a sociální linie velmi povedená)

neustálé prostupování se mužského/otcovského a ženského/mateřského principu v nejrůznějších podobách a leitmotiv dítěte, jeho zrození, dospívání, ztráta, smrt..., moc se mi líbily pasáže o "dítěti v nás", o touze uniknout dospělosti a nemožnosti vrátit se zpátky do období nevinnosti atd.

je to náročné, myšlenkově a alegoricky přetížené, pomalé vyprávění; ocení ho asi méně čtenářů = je třeba ho číst v ten pravý čas

03.09.2022

Tvrdý oříšek, tato kniha I.McEwana. Určitě nutí k zamyšlení, někdy je složité pochopit vše, co se autor snaží ve svých řádcích napsat. Moc mě nebavily politické pasáže, přiznávám, že jsem se ztrácela... Příběh ztráty a posléze naděje však vše vyrovnal.
Asi to nebude kniha, ke které bych se chtěla vrátit, rozhodně ale nebyla ztráta času ji přečíst.

09.07.2022

Setkání v pravý čas.
Ten pocit.Pocit je málo.Ztráta.Strach o své bližní.A přeci se to stalo.
To co si nikdo nepřeje.A jestli šlo o únos ? O to tu přeci nejde.
Tradičně jazykově vytříbené.Vyvážené? Třeba pasáže z úřadu a s ministry ap.Tady pozornost dosti uvadala.
Nechybí narážky na tehdejší poměry v zemi,kde (vládne) královna s rodinkou jako z pohádek.
Není to o vyšetřování-pátrání.Jen,co se stalo potom ... Thriller zde nehledat.Psycho o manželství a rozpadu vztahu.Kapánek nevyrovnáné,nebo se mi to zdálo.
Převážně je tu pozornost věnována především Stephenovy.
(silná pasáž ve třídě s jeho dcerou)
Jeho partnerce je věnováno o dost méně prostoru,což o to více zamrzelo.Chce být o samotě a tak je tedy jaksi uklizena:)
Určitě spíše ocení a zasáhne čtenáře s nějakou tou ratolestí.Samozřejmě nejenom ty.
O rodičích.O nás dětech.Jaký jsme byli a nebo mohli být.O naději.O lásce která přetrvá.A to není zas tak málo.
Vcelku kvalitně pozitivní,nemyslíte ?
Dítě v čase a nebo spíše dítě v pravý čas ? To už záleží na nás.

25.03.2020

Co jsem zatím četl od Ewana, tak kromě Betonové zahrady, jsem měl zatím setkání příjemná. Vždy mne četba nutila k zamyšlení a hodnocení témat, které autor vybral, přednesl na ně svůj názor a to literárním stylem a jazykem, který mi velmi imponuje. U této knihy jsem obdivoval, jak až drásavě popsal spolužití manželů po únosu dítěte , zákulisí britské politiky, anebo použil citlivě špetičku magického realismu při popisu vize svých rodičů. Prozatím ale ze všech jeho knih u mne vede Pokání.
Těším se na další setkání. Snad v sobotu?

17.02.2020

Tak jsme se zase jednou s panem autorem nepotkali.
Děkuji Taťka Hraboš, že jsem pochopila o čem kniha je a oč přicházím.
Máme spolu s Ianem McEwanem velice kolísavý vztah a navíc vlastníme pravděpodobně zcela odlišný světonázor.
Úvod byl fajn a příběh se tvářil dobře. I humor se dal postřehnout. Jen se pomalu začala vkrádat nuda a stále větší nesoulad ve vidění světa.
Snad příště. . . .
V Sobotu??

20.11.2019

Zajímavý psychologický příběh o vyrovnávání se s tragédií ztráty dítěte, různém vnímání času a místy i politice. Čte se dobře, i když určitě není pro každého. Mě se moc líbila!

03.08.2019

Do polovice zdlhave, miestami pekne a na zamyslenie, miestami mi pripadali pasaze zbytocne, pribeh raz mysticky, potom striktne realny, taky chaos trosku..ale potom, to rozuzlenie a vysvetlenie dejovych linii, fakt nie zle!

06.03.2019

Zajímavý počin. Co musím hned na začátek vyzdvihnout je, že se kniha čte sama. Opravdu. Děje hezky ubíhá, kapitoly jsou dlouhé, ale přitom není problém je přečíst jedním dechem. Co se tématu týče, mohlo se lehce stát knižním klišé. Zmizení dítěte. Dovedla jsem si představit asi deset způsobů, jak by to zpracovali známí autoři jako je např. Deaver. Tenhle autor to ale uchopil naprosto jinak. Žádná detektivní práce, psychodrama v takovém tom běžném slova smyslu. Ta kniha je zvláštní, celou dobu se motá kolem tématu zmizení malé holčičky, ale vlastně jakoby o to ani tak nešlo. Všechno to ovlivňuje a přitom to tam není otevřeně řešeno. Mění to životy hlavních postav, ale přitom život běží dál. Do toho se mísí politika týkající se výchovy a výuky dětí. Zvláštní kombinace. Zvláštní kniha. Zvláštní pojetí. A přitom to celkem hezky funguje. Myslím, že až odstupem času dokážu knihu opravdu docenit. Tohle je kniha, kterou když dočtete, řeknete si prostě "Páni...!" Otázkou je, co bude za těmi tečkami. A to nevíte bezprostředně po dočtení, protože "něco na té knize je". Jen přijít na to, co.

nejsem si jistá jak knihu hodnotit, myslím, že je šokující i teĎ, rozhodně nemám pocit pozitivního konce, na to jak je to útlá kniha, jsem ji četla dost dlouho, musela mockrát odložit a vždycky jsem stejně bya šokovaná, určitě si ji přečtěte!

10.03.2018

Kouzelná kniha. Teprve druhé autorovo dílo, do kterého jsem se pustila a musím přiznat, že jsem se přes některé pasáže prokousávala dost těžko a už jsem přemýšlela o tom, že to vzdám, něco mi unikalo...Ale jsem ráda, že jsem to nevzdala, protože na konci mi to všechno dávalo naráz smysl.
Stálo to opravdu za to. Silný příběh, po jazykové stránce opravdu skvostné a radost číst. Přesto tu jednu hvězdičku odebírám - právě kvůli tomu, že v některých částech jsem měla problém se orientovat.
Jsem nadšená a pro ty, kdo by už váhali zda knihu dočíst - buďte trpěliví, vydržte to, vyplatí se to!

11.09.2017

Další silný McEwanův příběh, tentokrát s pozitivnějším vyzněním, než bývá obvyklé, ale opět velmi působivý, četl se jedním dechem a nabízí řadu námětů k zamyšlení.

05.09.2017

Rozpaky - asi patřím k těm čtenářům, kteří ještě nejsou připraveni... ;-). Moje pocity při čtení byly dost rozdílné - ztráta dítěte a vyrovnávání se (či spíše nevyrovnávání) s touto skutečností - rozdíl mezi přístupem, reakcemi muže a ženy. Dobře napsaná psychologická studie, i když chvílemi příliš rozsáhle, ale to už je zřejmě Ewan - Stephen jde lesem - dvě stránky, vteřiny při havárii - dvě stránky (teď to není kritika, ale pochvala, v tom je autor perfektní). I když to možná koresponduje s hrou časem, která se v knize objevuje: "Čas přítomný a minulý čas jsou snad oba zahrnuty v čase budoucím a budoucí čas obsažen už v minulosti." Jakési fantaskní "cestování v čase" do minulosti. Do toho možná zapadá "přednáška" Thelmy. Ovšem zasedání komise, - hm, hm...
Pobavily mne ale výňatky ze zprávy komise na začátku každé kapitoly. Pokud
i toto bylo součástí "kritiky" systému ... někdy možná trochu cynické, ale vtipné: Kapitola 9. "Sociální péče o dítě, oficiální zpráva vládní komise - Víc než uhlí, dokonce víc než jaderná energie jsou naším nejdůležitějším zdrojem děti."
I když závěr knihy mi dal pochopit její titul a s knihou samotnou mě usmířil, přece jenom mám raději knihy, kdy se nemusím ptát, "co tím chtěl básník říci?". Takže u mne za 3,49 hvězdy. "Sobota" byla lepší.

31.08.2017

Působivá kniha o dětech z nás i v nás. Hlavně o tom, jak se vyrovnat s nepochopitelnou ztrátou vlastního malého dítěte, ale také o přístupu žen a mužů k neplánovaně počatému dítěti či o tom, jak udržet v rovnováze to, co téměř v každém z nás z dítěte zůstalo, s požadavky života v dospělosti. Kromě toho je kniha i břitkou kritikou tehdejší britské vládnoucí garnitury (v čele se železnou lady Margaret Thatcherovou) a jejího postoje k výchově dětí. Konec je - s ohledem na název knihy - docela snadno předvídatelný; to ale knize na síle nijak neubírá.

08.05.2017

Vynikajúca kniha od McEwana, ktorý dokáže veľmi citlivo a reálne opisovať pocity ľudí, ktorí prežívajú veľké trápenia. Stephen a Julie majú všetko, čo si len manželský pár môže priať, kým do ich života nevstúpi veľká tragédia. Ich cesta uzdravovania a zmierovania sa s danou situáciou je podaná úprimne. Koniec som čakala takýto a myslím, že si to zaslúžili obaja. Odporúčam. AJ

11.11.2016

Docela příjemné překvapení, čekala jsem horší. Nepobírala jsem pasáže ze zasedání komise, myslela jsem, že jsou zbytečné, ale pak se to hezky propojilo. Hodně zajímavá knížka.

07.11.2016

Tahle kniha je vážně dobrá. Ano, někomu může připadat, že je místy o ničem, že v ní občas chybí děj, což je svým způsobem pravda, ale styl, kterým je napsaná, mi připadá opravdu zajímavý a "kultivovaný": na mě prostě fungoval, stejně jako celej román. Chápu ale lidi (nebo se o to aspoň trochu snažím), kteří ještě nejsou připraveni tuhle knihu přijmout.

S politováním se musím přiznat, že mi došla trpělivost a chuť dočíst celou knihu. Abych se přesvědčila k tomu ji dočíst, zkoušela jsem si pročíst i názory různých lidí, ale minulo se to účinkem. Došla jsem tedy za půlku knihy.
Mám McEwana jako autora ráda, ale musím říct, že tahle kniha je pro mě určitým zklamáním. V podstatě jsem se v ní ztrácela a nejednou mě napadlo, že jako soubor povídek bych ji možná uvítala spíš.
Je mi líto.. ale buď mé mozkové buňky ještě nejsou natolik vyspělé, aby byly připraveny toto dílko hltat plnými doušky anebo...
Kdo ví, třeba to s ní zkusím znovu... a třeba taky ne.