Ditta, dcera člověka

21.09.2023

Ditta, jejíž osud je předurčen, Ditta dítě, Ditta žena. Jako jedenáctiletá jsem sáhla po tomto románu do knihovny svých rodičů. Dodnes si vzpomínám na očarování drsnou přírodou, otřesení syrovými vztahy i mezi těmi nejbližšími (matkou Ditty a její babičkou Maren), bezútěšností Dittina života. Jedna ze zásadních knih mého života. Setkání s ní v mém dětství nebylo poslední, ke knize jsem se vracela.
Existuje stejnojmenný černobílý film z roku 1946, přes své "stáří" je velmi dobrých kvalit.

Na začiatku silné, zvlášť keď autor opisoval život Ditty ako dieťaťa alebo detí vôbec. Na konci priveľa proletársko-socialistickej propagady.

SPOILER ALERT!
Nemôžem si pomôcť, ale to svoje prvé dieťa opustiť nemusela. Veď len chcela ísť do veľkého mesta, preč od rečí dediny. Niežeby bolesť z ohovárania nebola reálna, ale zbaviť sa jej za cenu spôsobenia bolesti niekomu ďalšiemu, navyše vlastnému dieťaťu, kojiť v meste cudzie deti namiesto svojho, nebola dobrá voľba. A že ju Lars Peter v tom podporoval bolo pre mňa sklamaním.

25.01.2023

co té kávy vypili...:)

31.07.2020

Román se mi dobře četl, přestože má přes 600 stran. Připomíná spíše dívčí román, styl odpovídá době vzniku, chyběl mi hlubší pohled do motivace a emocí postav. Hlavní hrdinka Ditta představuje jakýsi prototyp obětavé ženy, která myslí jen na ostatní, ne na sebe, nebo nemyslí vůbec a řídí se pouze srdcem. Ze všeho nejvíce miluje děti, kterým obětuje celý život. Paradoxně je nucena vzdát se svého prvorozeného syna a posléze se odmítá provdat za jeho otce, přestože by jí to ulehčilo život. Dle mého názoru mylně je označován jako proletářský román, jedná se prostě o příběh že života nejchudších dánských lidí, kdy i děti jsou nuceny vydělávat peníze. Někteří nalézají oporu v bohu, ale autor se spíše přiklání k vidině socialismu, který by pomohl vyřešit ostré sociální rozdíly.

19.02.2020

Jedna z kategorií čtenářské výzvy byla kniha od dánského autora, tak jsem si vzpomněla na Dittu, dceru člověka, kterou jsem četla jako hodně mladá. I po těch mnoha letech a mnoha přečtených knihách mě příběh ze života chudých venkovanů opět velmi zaujal. Autor tento právem oceňovaný sociální román napsal s velkou znalostí prostředí a empatií k těm nejchudším. Přestože je to příběh velmi drsný, nechybí zde ani lyrické pasáže a hlavně úžasné popisy přírody i lidských charakterů, takže mohu jen doporučit těm čtenářům, kteří se nechtějí u knih pouze pobavit. Je to právem jeden z největších románů dánské literatury a ani po těch letech, vyšel už v 50. letech minulého století, neztratil nic na své barvitosti a naléhavosti.

28.11.2019

Román patří mezi mých TOP 10.

28.03.2019

Sociální román, popisující nepředstavitelně těžký život chudých Dánů někdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Nexö dokáže smutné osudy prosvětlit občasnými veselejšími chvilkami, jeho styl je čtivý a navzdory více než 600 stranám se kniha čte jako detektivka, ovšem jako by ji z břicha Paříže kontroloval a ovlivňoval Émile Zola. Zároveň zde nacházím vysvětlení pro dva jevy:
1. Úžasná pracovitost, vynalézavost, skromnost, samostatnost, organizovanost, předvídavost, tvrdost a touha po něčem lepším, to vše nasměrovalo kdysi Evropany k celosvětové vládě v koloniích na všech ostatních světadílech.
2. Strašlivá bída a pocit nespravedlnosti značné části Evropanů začátkem dvacátého století mnohé z nich dovedl k ateismu a některé celkem pochopitelně až k extrému nesmiřitelného komunizmu (pokud neodpluli budovat Ameriku).
100 % (pouhých 29 hodnotících s průměrem 89 %).

Ditta je takový typický román socialistické literatury, ale faktem je, že se četl dobře. Ano, Ditta měla nepochybně těžký osud. Na straně druhé, kdo ho v proletářské literatuře nemá. Ale atmosféra je vykreslená hezky. Na to o čem se autor snažil psát, je to dobrá kniha.

07.10.2018

Ditta, dcéra človeka - tento názov knihy lepšie pochopíte až po jej prečítaní.... Áno Ditta bola "človek" i napriek neľudskému životu, ktorý prežila a je jedno, z ktorej strany sa na jej život pozeráte....
Kniha patrí medzi tie, ktoré sa nedajú čítať na jeden záťah a aj mne sa čítala pomaly a veľmi ťažko, nie pre nezaujatosť, ale preto lebo bola plná ťažkých životných situácií hlavnej hrdinky, ktoré ma chytali za srdce a vháňali mi slzy do očí...
Je potrebné čítať podobné knihy, aby sme nezabúdali, aký život žili naši starí rodičia alebo prarodičia, dokázali si vážiť čo máme a nebrali to ako samozrejmosť, za ktorú niekto v minulosti musel zaplatiť tým najcennejším - svojím životom a obetovaním sa pre našu lepšiu budúcnosť.
Odporúčam hlavne pre mladšie ročníky !!!

05.03.2018

Nádherná kniha, pribeh ma vtiahol do prostredia chudobných rybarskych dedin kdesi na okraji Danska. Smutný koniec mi svojim spôsobom pripomenul dnešnú dobu... Kedy peniaze predstavujú hranicu medzi životom a smrťou.

23.12.2017

Kniha z knihovny mých rodičů, po které jsem sáhla v době svého dětství, kdy jsem si zrovna řekla, že si přečtu "něco jiného" - rozumějte jiného než mayovky a knížky o partách kluků. (Je vůbec možné, že existovala doba, kdy si většina lidí pod pojmem "severská literatura" nepředstavila hned detektivku?) Tak jsem začala svou "dospělejší" četbu - sociálním dílem v pravém slova smyslu. Přečetla jsem ho statečně a dodnes v sobě cítím jeho otisk. Tragičnost a tíhu.

06.12.2017

Četla jsem před téměř třiceti lety (ve slovenštině) a dodnes si pamatuji ten smutek, tíhu a lítost na Dittiným osudem.

22.09.2017

Krásná kniha. Drsná a smutná tak, jak to muselo být v dané době nejen v Dánsku. Těžší než si vůbec umíme představit.

19.07.2017

Četla jsem v červnu 2008. Podle mých poznámek:
Obsáhlý román. Drsné.

23.11.2016

drsna kniha...Ditta se snaží leč může a stejně padá pořád hlouběji..až do konce....dojemné, drsné, hezkého pramálo...až do konce...věru, jakožto matka na mateřské, citlivá zejména na malé děti, jsem hodně pasáží obrečela...