Akt
Zdeněk Svěrák , Ladislav Smoljak , Jára Cimrman
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247107/bmid_akt-34o-247107.jpeg
5
227
227
Divadlo Járy Cimrmana série
< 1. díl >
Cimrmanova rodinné drama se zpěvy a tanci. Tradiční seminář vás seznámí s nejzákladnějšími fakty o Járovi Cimrmanovi. Následná hra ukáže, jak těžko se smiřují někteří lidé s novými poznatky ze své minulosti. Slovo upravovatele: Jednoaktová hra „Úžas žandarma Kovandy“, kterou uvádíme pod kratším názvem „Akt“, byla napsána v letech 1910–11. Za Cimrmanova života byla provedena, pokud víme, pouze jednou, a to v r. 1913 u příležitosti otevření restaurace Labuť v Tanvaldu. Hra se zdála tehdejším divákům cynická, vulgární, nepravděpodobná a málo vlastenecká, takže zcela propadla.... celý text
Přidat komentář
Neznal jsem příběh této hry, takže jsem byl překvapený a dost se mi líbila. Dostal jsem chuť na rozpíčky a to jsem je nikdy neměl. Nezapomenutelné. (Zajímavost: V nově upravené verzi AKTu slovo rozpíčky zmizelo. Vždy v našich srdcích.)
Když se mi do ruky dostalo souborné vydání Cimrmanových her, nemohl jsem samozřejmě nezačít od jinud, než od... Vraždy v salónním coupé. Nu ale po čase jsem se dostal zpět na začátek.
Akt jsem viděl až jako jednu z posledních Cimrmanových her (od té doby samozřejmě mnohokrát) a musím říct, že jsem se s ní nikdy zase tolik nesžil. Ne, že bych ji neměl rád. Mám. Ale méně než jiné, ne-li dokonce nejméně. Je mi na pomyslném dnu, vedle Němého Bobše. Obě samozřejmě mají naprosto vynikající momenty, ale zase tolik je nemiluji. A tedy patrně i toho Bobše mám rád, jeho struktura je strašně poutavá.
Akt nejméně, pokud mohu soudit, odpovídá klasickému cimrmanovskému meta humoru. Toho humoru, o kterém říkáme, že je chytře vtipný, tak dlouho, že se z toho stala banalita popírající původní výrok – až tak vtipné to není, z čehož (další meta) se opět stala banální sentence při odkazu na to, že to ve skutečnosti opravdu chytré bývá a průměrně, ba dokonce ani nadprůměrně vzdělaný člověk zpravidla veškeré hry a hříčky hlavního dramatu neodhalí. To tu prostě není. Hra je to velice jednoduchá, přímočará. Do značné míry to platí i pro část seminářů – třebaže něco z nich jistě vstoupilo do legend, ať filosofie externismu a uříznuté šle, či "Rád jsem se hry ujal, přátelé!", nebo dále "takové nešvary, jako plivání na podlahu ve veřejných místnostech, karban, hamižnost, zbabělost, přetvářku, čemuž bychom dnes ani nerozuměli!" Je to spíše jen vtipné. A to věru není špatně! Jen je to jiné.
Cimrmanovo rodinné drama o opětovném shledání manželů Žílových se svými syny, které před lety poslali do světa, aby malíř Žíla měl čas na svou uměleckou činnost. Skvělá a vtipná hra, ve kterém dominuje hlavně originální a nenásilný humor. A navíc vás zde čeká tanec a zpěv mamky Žílové, který stojí opravdu za to
Skleničky skleněné
skleničky skleněné
ó, jak je mé srdce
ó, jak je mé srdce
blaženéEj, vy mé mističky
z umělé hmotičky
padáte mi z ruky
padáte mi z ruky
z ručičky
No prostě famozní mamka, doprovází ji geniální taťka...a bránice dostává zabrat. Pokud čtete po shlédnutí hry a to ať v televizi anebo divadle a aktéry vidíte při čtení před očima, tak jako já...víte, že se jedná o naprosto úžasé dílo Jediné na co autor neupozornil je to, aby čtenáři nečetli toto dílo v hromadné dopravě....jednak mohou přejet cílou stanici(tak jak autor tohoto komentáře) a jednak mohou vypadat jak blázni - v chumlu otrávených lidí, jedoucích z práce a smát se...to je na " přesdržku" od ostatních naštvaných cestujících...
Akt jako rodinné drama se zpěvy a tanci aneb přepis první hry divadelního souboru Járy Cimrmana. Kouzlo originálního humoru celé skupiny ať už v rámci úvodního semináře ( který mě v tomto případě bavil víc než samotná hra ) nebo pozdějšího představení mě nikdy neomrzí, nicméně styl asi není pro každého a dnešní dvacetiletí jedinci z něj nadšením příst nebudou. Vynikající Miloň Čepelka v roli matky Žílové, která byla vyvolanou ztrátou paměti "ošetřena" aby zapomněla na své ratolesti, které starý Žíla vyslal do světa. Z Cimrmanových her není Akt ta nejpovedenější, ale pořád lehký nadprůměr, prostor k zasmání obrovský 75 %
"Tys byl, Pepo, taky pěkný prevít! V jednom kuse jsi čmáral po zdech kosočtverce!"
Miloň Čepelka je naše máma. První Cimrmanova hra s několika nezapomenutelnými hláškami.
LÁĎA – Takové jako čtverečky
ŽÍLA – A teď se podívejte na tohle! Co vidíte?
LÁĎA – Takové jako čtverečky.
PEPA – To je ovšem brachiální agresivita.
ŽÍLA – To je normální palička na maso!
Akt – Rodinné drama se zpěvy a tanci
Divadelní hru Akt mám sice rád, ale rozhodně to není nejlepší z Cimrmanových her. Má jen privilegium, že je první z Cimrmanových her. A vlastně, po pravdě, nebýt Miloně Čepelky v roli sexuální alkoholičky mamky Markéty Žílové se čtverečkama na čele, moc by mě to nebavilo. Tak že jsem se sice smál, ale rozpičky jsem z toho neměl.
Citát: Pepa (Zdeněk Svěrák) - My sexuologové máme takovou zásadu: ničemu se nedivit.
Komentář k semináři „Život a dílo Járy Cimrmana“, který proběhl před touto hrou, najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky/akt-79790
Chcela som sa trochu pobaviť, tak som po čase siahla po Akte. Vtipný úvodný seminár čo-to opäť doplní o velikánovi J. C. a samotná hra pobaví nielen námetom znovu nájdených synov, vysvetlením minulosti, súčasným stavom detí i rodičov či hláškami, ale najmä postavou starej Žílovej v podaní Miloňa Čepelku - hneď som si hru aj pozrela na DVD, to sa bez toho nedá :).
Jedna z mála her Járy Cimrmana, kde dominuje seminář, kde je nádherně vysvětlena filozofie externismu. Nejlepší hlášky:
„Pane doktore, je to možné?“ – „Ano...to je možné...“ - „Pane doktore, víte o čem mluvím?“ - „Ne...“
„Žílo,...“ – „Někdo tě volal, taťko!“
Shlédnuto v divadle, na internetu, přečteno a naposloucháno. To se jednoduše neokouká, "...ty šikmá plocho".
Parádní hlášky a humor: „Budu citovat z Čepelkova slovníku naučného... kolega Čepelka byl tak laskav, že mi zapůjčil svůj slovník...“
Akt je dle mého názoru hra, kde dominuje "Seminář". Má dvě úžasné přednášky: Smoljakovu Filozofii externismu (kde tento směr obhajoval, a to vítězně na filozofickém kongresu v Basileji Jára Cimrman) a Svěrákovu Rekonstrukci hry Akt .
Vlastní hra vzbudila při premiéře v r.1967 velký rozruch v médiích, i na t.zv.kulturní frontě. K jednomu z prvních představení pozvali osobně autoři i Jana Wericha. Zpočátku neměl zájem: "To jste zase někde vyhrabali nějakého zapomenutého národního buditele, že jo ?" Byl ujištěn, že tomu tak není a do správné nálady se dostal hned při semináři, kde se hlasitě chechtal a ohlížel se po publiku, zda se nesměje sám.
Akt vzbudil i pozornost cenzury, syn Pepa (Z.Svěrák) byl příslušník SNB, samozřejmě v tenkrát modré uniformě. "Neexistuje, aby byla zesměšňována tato důležitá složka státní správy" - pravili soudruzi. Autor Z.Svěrák využil jedné hlášky ze hry: Tys byl Pepo vždy divnej. Už ve škole jsi do sešitů kreslil samé kosočtverce." Z SNB-áka se stal sexuologem. A bylo po ptákách !
Jak pravil jednou ve Všechnopárty K.Šípa pan Weigel: Víte já v Aktu hraji taťku Žílu, jako mamka mi výtečně sekunduje Miloň Čepelka. On se tak do té role vžije, že mi při závěrečném klanění šeptá - podívej se do publika! Vidíš ty kvanta krásnejch mužskejch ?"
Aby nezůstal pan Čepelka těžce feminizován a traumatizován, vyřešili to autoři v následující hře jednoduše - dostal roli sexuálního maniaka - hraběte von Zeppelina.
Touto hrou vstoupilo do divadelních dějin úžasné divadlo, kde je stále vyprodáno a baví nás bohudík již neuvěřitelných 53 let !
Odstartovala jsem svůj rereading série od Cimrmanů. Lepší začátek nemohl být.
První hra Divadla Járy Cimrmana a už zde je laťka nasazená neuvěřitelně vysoko. Humor Svěráka a Smojlaka nelze nemilovat a postava staré Žílové v podání Miloně Čepelky je prostě dokonalost sama. Kde tuto klasiku nezná, doporučuji rychle doplnit mezery.
Další z českých legend. Nabito humorem a hláškami. Opět mne nenapadá lepší komentář, než některé ocitovat:
„Pane doktore, je to možné?“ – „Ano...to je možné...“ - „Pane doktore, víte o čem mluvím?“ - „Ne...“
„...nálož byla silně předimenzována... dr. Hedvábný se domnívá, že po menších úpravách bude z chalupy úplně jiné stavení...“
„Budu citovat z Čepelkova slovníku naučného... kolega Čepelka byl tak laskav, že mi zapůjčil svůj slovník...“
- „Ukaž chlapcům čelo, mamko. Dobře se podívejte. Co vidíte?“ – „Takové.. jakoby čtverečky.“ - „A teď se podívejte na tohle. Co vidíte?“ – „Takové... jakoby čtverečky...“ – „To je ovšem jasná brachiální agresivita.“ – „Cože? To je normální palička na maso!“
„Žílo,...“ – „Někdo tě volal, taťko!“
A samozřejmě originální filosofie externismu. Tomu přece nejde dát méně než 5*.
Nepřestávám obdivovat, jak pánové Svěrák se Smoljakem tvořili a jak ti dva dostávali takové naprosto geniální nápady. Prostě čtete, nebo posloucháte ( já většinou čtu, ale Cimrmana poslouchám nejraději u žehlení) a mám pusu od ucha k uchu.
Jejich humor, nic nevnucující, přitom hodný k zamyšlení , je naprosto obdivuhodný.