Divadlo Stoka: Eo ipso, Komora, Kolaps
Inge Hrubaničová
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118450/mid_divadlo-stoka-eo-ipso-komora-kolaps-lab-118450.png
4
3
3
Divadlo Stoka bolo bratislavské experimentálne divadlo. Všetky inscenácie divadla vytvorili kolektívne členovia súboru. Jako autorka knihy je zde uvedena Inge Hrubaničová (v souladu s tím, jak byla tato kniha prezentovaná v e-prodejnách knih, ale v rozporu se samotnou knihou, kde jméno Ingrid Hrubaničová není nikde uvedeno), ale reálnými spoluautory jsou všichni herci divadla - metodou kolektivní tvorby Eo Ipso - premiéra 4.3.1994, režie Blaho Uhlár autoři: Peter Batthyányi, Ingrid Hrubaničová, Jozef Chmel, Ladislav Kerata, Erika Lásková, Lucia Piussi, Zuzana Piussi, Blaho Uhlár, Vlado Zboroň Komora - premiéra 27.10.1995, režie J. A. Pitínský autoři: Lubomír Burgr, Ingrid Hrubaničová, Jozef Chmel, Ladislav Kerata, Erika Lásková, J. A. Pitínský, Lucia Piussi, Vlado Zboroň Kolaps - premiéra 23.3.1991, režie Blaho Uhlár autoři: Jozef Chmel, Miloš Karásek, Ladislav Kerata, Erika Lásková, Imrich Maťo, Blaho Uhlár Najznámejšie inscenácie: Kolaps (prvé predstavenie) - malo 75 repríz. Impasse (hrané do roku 1999) malo 106 repríz. Eo Ipso Monodrámy (hrané do roku 2000) Dno (hrané do roku 2000) Gala alebo kto rozjebal Betlhem (hrané do roku 2006) Z diaľky (hrané do roku 2006) Komisia (hrané do roku 2006) Strata (hrané do roku 2006)... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
divadelní hry slovenština absurdno avantgarda absurdní humor
Autorovy další knížky
| 1997 |  Divadlo Stoka: Eo ipso, Komora, Kolaps |
| 2007 |  Láska ide cez žalúdok |
| 2009 | The Slovak Matrix alebo slová v maskáčoch |
„Erika: Ty chceš byť vždy prvý, však?
Jožo: Prvý nie, celkom mi stačí, keď som druhý.
Laco: Predstav si, ako by to vyzeralo, keby všetci ľudia na svete museli byť druhí.
Jožo: Všeci nemôžu byť druhí, niekto musí byť aj prvý.“
Všechny tři hry mají společné, že rozehrávají absurdní situace, někdy humorné, někdy mrazivé, mnohdy se jedná o „bezpoinťáky“, jindy se pracuje s poetikou trapnosti - žádné velké myšlenky nebo poselství zde není vyřčeno. Přesto se nejedná jen o zábavu, alespoň já jsem pod těmi bizarními dialogy viděl zobrazení našeho emočně vyprázdněného světa, mechanicky udržovaných vztahů, kde lidé komunikují nacvičenými frázemi, a tak ani nepostřehnou, když si navzájem vymění repliky (občas jsem si při tom vzpomněl na divadelní hry Václava Havla, ale nevím, jestli se jednalo o vědomé aluze, nebo jestli se mi to jen tak vybavilo).
Absurdní situace mě často ponoukali k hlasitému smíchu, až se spolucestující v tramvaji otáčeli - to se mi nestává často.
(Eo Ipso byla z mého pohledu nejméně „vážná“ hra, vlastně série nepropojených skečů.
Komora zase nejvíce dějová, jistě vlivem Pitínského
Kolaps se mi zdál nejvíc depresivní, ty situace byli naprosto absurdní (otec čekající dítě informuje, že ještě neví, koho označí za matku apod.), ale zobrazovali vyprázdněnost mezilidských vztahů a nuznost života žitého bez vzájemných citů.)
Zajímavá věc - po přečtení jsem se ještě díval na internet, jestli nenarazím na obrazový záznam některé z her, našel jsem Eo Ipso (odkazy jsem uložil do Diskuzí k této knize – patří to sice do Zajímavostí, ale tam se to nepřehledně formátovalo) a měl jsem stejný pocit, jako u divadla Sklep nebo Monty Pythonů. Tedy, že to divadelní ztvárnění - myslím to pitvoření, úmyslné přehrávání, „žertovné“ kostýmy a účesy - mně prožitek víc komplikuje, než mi k němu pomáhá. Ale toho, že jsem si záznam představení z roku 95 pustil určitě nelituji, protože vidět dvojčata Piussi v době, kdy byla ještě písklata, to stálo za to! To bylo něco, co udělalo z obyčejné soboty rozveselenou sobotu.