Dívka A
Abigail Dean
Nechci myslet na svou rodinu. Na hrůzy, které jsme se sourozenci museli kvůli rodičům prožít. Chci zapomenout na hororový dům i zvěrstva, která s námi dělali. Teď je ale matka po smrti a dům je náš. Musíme se tam vrátit a postavit se minulosti čelem, protože jiná cesta neexistuje. Stejně jako už nesmí existovat jméno, které mi dali - A. Jmenuji se Lex a toto je můj příběh.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2021 , AlpressOriginální název:
Girl A, 2021
více info...
Přidat komentář
Taky mám bohužel pocit, že se ...... hmm.... dalo z příběhu dostat víc. Alex žije spolu se svými sourozenci a rodiči v malé anglické vesnici. Matka si snila svůj sen o práci reportérky a otec o prodeji počítačů a počítačových kurzů. Děti si své sny jen opravdu snily..... Co se stalo, že z celkem obyčejné, nepříliš bohaté rodiny stalo tohle?
Dívka A: Alexandra (Lex), která příběh vypráví
Chlapec A: Ethan, nejstarší ze sourozenců (korunní princ božího království)
Dívka B: Delilah: nejkrásnější z všech, roztomilá holčička
Dívka C: Evie: sdílela s Alex pokoj, byly si nejbližší
Chlapec B: Gabriel ..... Dobrosrdečný, zlatý chlapeček, ale potom..... :-( :-( Zoufalé hledání podpory a lásky, ale... Bez úspěchu
Chlapec C: (Daniel) - hodně, hodně, hodně pláče
Chlapec D: Noah - nejmladší miminko
_________________________________________
"Počkej, až se vrátí," řekla jsem nahlas. "Když je takový, ber to tak, že odešel někam, kam se ti za ním nechce jít. Vždycky se k tobě zase vrátí."
___
"Vím, jak se asi cítíte. Můžete ten dům zbourat nebo nás vyzvat, abychom ho prodali. Ale nemůžete vymazat minulost ani ji napravit či přibarvit na růžovo. Vezměte ji takovou, jaká je, a použijte ji pro dobrou věc. Můžete z ní vytěžit něco dobrého, podobně jako to musíme udělat my."
Tak to jsem ráda, že nejsem jediná, komu se ta kniha nelíbila. Začátek byl slibný, ale pak se to začalo tak nějak propadat a mé nadšení brzy opadlo. Nedoporučím, ale na prvotinu je to docela odvážný a ne až tak příliš špatný pokus.
Bohužiaľ sklamanie. Kniha mala veľmi veľký potenciál s nápadom a postavami ale bola napísaná trocha chaoticky a nezaujímavo. To, že minulosť a prítomnosť sa prelínali mi osobne nevadilo, nakoľko bolo jasné, čo je čo. Ale samotná kniha bola slabá. Môžno keby autorka išla viac do hĺbky aj ostatných postav a kniha by mala viac strán dopadla by lepšie.
Docela rozporuplná knížka
Ani se mi nechce dlouze rozepisovat. Když to porovnám s Fitzekem, k čemu se styl i téma docela blíží, tak musím říct, že knížka mi přišla nedotažená. Na jedné straně je to napsané hezky, autorka si hraje s časem a informace dávkuje postupně, aby mohla budovat napětí, na straně druhé celý příběh vyznívá do ztracena a hodně nevypověděných věcí by mě dost zajímalo, jak to bylo/bude. Místo toho je to jen spleť vzpomínek hlavní postavy propletené jejím aktuálním životem.
Nevím, jak tohle hodnotit. Dlouhé, smutné, kruté... Opravdu podle skutečných událostí?
V tom případě moc nerozumím, proč to došlo až k takovým koncům - děti si nikdy nepostěžovaly, škola, lékař, veřejnost - nikdo neviděl, co se děje? Bigotního otce a matku v jeho vleku znalo mnoho lidí a nikdo nezasáhl včas?
Ve skutečnosti moc nerozumím výtkám ke knize. Za mne byla skvělá, ačkoli se střídaly pasáže z minulosti a přítomnosti, ale pozornému čtenáři hned došlo, ve které etapě se nachází. Já se neztrácela. Přišlo mi to, jako by skutečně někdo psal vzpomínky, zatímco hlavní děj pomalu plynul. Pravda je, že v knize se toho příliš nestane – nejsou zde naturalisticky popisované hrůzy. Ale zlo je šedé, fádní, plíživé. Nepotřebujete bomby, války a hory mrtvol, aby vynikl skutečný obraz hrůzy. Mě kniha zasáhla. Nechápu, jak někdo může něco podobného udělat vlastním dětem. Nepochybně se ale podobný příběh stal. Jsem ráda, že mě neodradily zdejší komentáře, a knihu jsem přečetla. Bylo to milé překvapení.
Vypadala nadějně,ale nic moc extra to nebylo.Příběh mi připadal nedokončený a knihu jsem moc nepochopila...
Tak nevím pro koho je tahle kniha napsána. Vykutat z ní vlastní příběh je práce pro hodně trpělivé a pozorné, ale nevím, jestli i ti budou nakonec spokojeni. Prolínají se v ní vcelku libovolně dvě linie a té zajímavější je zatraceně málo. Autorka se zřejmě pokoušela o nový literární útvar, který může být dnes pochopen pouze literárními znalci, ostatními čtenáři možná až v daleké budoucnosti a já už to asi nestihnu.
Velké očekávání ...... Velké zklamání.... aspoň co se týče údajného obsahu knihy - život v domě hrůzy. Pokud očekáváte hrůzný příběh z hrůzného domu, budete velice zklamáni. "Dům hrůzy" je opravdu velice nadnesený podtitul knihy.
Dívka A (Alexandra nebo Lexa) nám vypráví příběh svého dětství, o svých sourozencích a o svém otci posedlém vírou, a to, jak žije v současnosti. Čili se tam prolíná minulost s přítomností. Mnohdy musíte ovšem přemýšlet, v kterém časovém období s vlastně zrovna nacházíte. Ve spoustě knih jste upozorněni - "minulost" nebo "současnost", případně "předtím" a "nyní". Tady ne.
Na začátku jsem měla tendenci knihu odložit a nedočíst. Ale protože tohle dělám vyjímečně, vybičovala jsem se a dočetla ji. Nakonec - vyprávění příběhu nebylo tak špatné, proto 3 hvězdičky. Ale vím, že podruhé už se k této knize nevrátím.
Štítky knihy
tajemství dědictví sadismus týrání strašidelné domy psychická traumata hladovění podle skutečných událostí mučení
Kniha, která mě na první pohled zaujala názvem i anotací. Má se jednat o skutečné události prožité dívkou v tzv. domě hrůzy. Rovnou říkám, že příběh je v základu inspirován příběhem rodiny Trupin, kdy měli manželé svých 13 dětí týrat a děti se z tohoto domu dostaly stejně, jak je zmíněno v knize (nechci spoilerovat). Pouze základ je dle skutečnosti, zbytek je fikce.
Kniha jako taková je velmi čtivá. Každá jednotlivá kapitola je věnována jednomu z dětí. V jednotlivých kapitolách jsou časté přechody mezi minulostí a současností, které podle mě nejsou nikterak matoucí. Nicméně, i přes svých cca 328 stran mi kniha nepřišla dobře propracovaná a zdálo se mi, že se autorka v příběhu plácá a hledá kudy kam.
Jako zajímavý nápad, který dle mého také nebyl zcela dotažen je i to, že se autorka ani tolik nevěnuje týrání samotnému, ale rekonvalescenci a tomu, jak je obtížná.
Čtení bych asi doporučila na zkrácení dlouhé chvíle. Kniha neurazí ani nepotěší.