Dívka beze jména
Marina Chapman , Lynne Barrett-Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156263/mid_divka-beze-jmena-HqQ-156263.jpg
4
95
95
Hrála jsem si na zahradě. Najednou jsem uviděla kus černé ruky a bílé látky, kterou mi dali před obličej. Vykřikla jsem zděšením a ucítila jsem ostrý zápach chemikálie. Moje poslední vzpomínka, když jsem upadala do bezvědomí, byla jediná – teď zemřu. Druhý den ráno se probudila hladová a s bolestí břicha. A obklopená skupinkou opic! Lidoopové kolem ní utvořili kruh a občas se na ní jeden opičák zašel podívat zblízka. "Štouchali do mě a hrabali se mi ve vlasech. Křičela jsem, ať mě nechají a jdou pryč. Nic ale nepomohlo a musela jsem čekat, než dokončí svou kontrolu,“ vypráví. Od toho dne měla novou rodinu. Chapmanová popisuje, jak kopírovala jejich zvyky a zvuky. Dokonce se začala i drbat jako opice, což bylo způsobené mimo jiné i blechami. Naučila se hledat potravu a šplhat po stromech. Naučila se přežít v pralese, informoval Daily Mail. "Sílily mi svaly a kůže na rukou hrubla. Začala jsem lézt čím dál tím výš a nikdy nezapomenu moment, kdy jsem vyšplhala "na střechu“ pralesa. Výhled z vrcholků stromů byl naprosto neuvěřitelný, ten čerstvý vzduch! Především jsem se ale stala jejich plnohodnotným členem,“ vzpomíná.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Girl With No Name, 2013
více info...
Přidat komentář
Příběh dívky, kterou vychovávají opice. Domnívala se, že když se dostane zpět mezi svou rasu, tak bude vše v pořádku. Ale život v Kolumbii není pro opuštěné děti vůbec jednoduchý.
Neuvěřitelný příběh dívky, která byla ve 4 letech unesená, žila pár let mezi opicemi, které ji tak nějak mezi sebou tolerovali.. Díky pašerákům se dostala k lidem, kteří ji dokázali hodně ublížit... Schovávala se v parcích s ostatními dětmi "ulice" a nakonec jen díky opravdovému přátelství Maruji získává opravdovou rodinu.. Je krásné, že dívka měla v sobě dost síly, odvahy a naděje, že jednou bude mít svou milující rodinu, která ji držela "nad vodou".
Neskutečný příběh uneseného čtyřletého děvčátka. Marina nám vypráví, jak vyrůstala v džungli ve společnosti opic, které k ní byly přátelské a přesto toužila po své rase - lidech. A právě lidé ji tolikrát zklamou.
Byla jsem v rozpacích. Jak mám tuto knihu ohodnotit? Jde to jinak, než pěti hvězdičkami? Myslím, že ne. Celé vyprávění se vymyká všemu normálnímu. Mně z něj navíc bylo moc smutno. Když si uvědomím, co pro tu dívku znamenala opičí tlupa a jak se k sobě vzájemně chovali...třeba ten opičí dědeček, který dívku vlastně zachránil, když se otrávila špatnými bobulemi. Překvapilo mě, jak rozumná a citlivá zvířata to jsou. Prožívají trápení i radost jako my. Oč horší pak pro děvčátko bylo setkání s lidmi. Už jenom ta scéna, kdy ji její "zachránci" vezou společně s ulovenými utrápenými živočichy, když je vedle klece se zoufalým opičákem! A pak další a další hrůza. Nemůžu si pomoct: lidi jsou (mnozí) ostudou této planety.
Neuvěřitelný příběh plný bolesti a zklamání, ale také naděje a obrovské síly, kterou v sobě člověk vůbec může mít. Nechápu, že se takové věci v dnešním světě stále dějí... je to nesmírně smutné.
Jsem moc ráda, že jsem si mohla přečíst tento příběh a doporučuji ho všem, kteří podobné typy knih podle skutečných událostí vyhledávají. Opět jsem si uvědomila, jaké štěstí vlastně mám, že jsem se narodila právě zde. Protože narodit se v milující rodině, to bohužel nebude taková samozřejmost, jak se na první pohled může zdát.
Zajímavé nejen neuvěřitelným soužitím malé holčičky s opicemi v džungli (i když trochu pochybuji, že se to přesně takto mohlo stát...), ale i otřesnými životními podmínkami v Kolumbii, které se asi ani do dnešních dní moc nezlepšily.
Vyprávění opičí dívky, běhající džunglí po čtyřech, vás zasáhne už jen proto, že je skutečný. Napínavé, neuvěřitelné, skvělé ... více v mojí recenzi zde v záložkách :-)
Neuvěřitelný příběh pětiletého děvčátka, které se ocitne v pralese odkázané samo na sebe, dokazuje, že divoká zvířata dokážou opuštěnému lidskému mláděti projevit víc citu, než mnozí příslušníci lidského rodu. Je hrůzostrašné, jaká zvěrstva se odehrávala a stále odehrávají v Kolumbii. Musela jsem obdivovat Marininu odvahu a sílu, díky níž se nedala zlomit. Zajímaly by mě její další osudy (jak se z Kolumbie dostala do Anglie a založila rodinu).
Přečteno jedním dechem. Hrozně silný a emotivní příběh. Chtělo se mi až plakat, co všechno dítě může zažít a je schopné v tak útlém věku přežít. Krom toho psané velmi čtivě a poutavě.
Rozporuplné pocity, podle obálky jsem očekávala víc...moc hezky byla popsána část, kdy žila s opicemi.