Dívka jménem Sus
Jonas T. Bengtsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349495/bmid_divka-jmenem-sus-vYz-349495.jpg
3
200
200
Jonas T. Bengtsson přichází s novým románem, ve kterém nám představuje dalšího hrdinu, jenž by se jen stěží vešel do škatulky „obyčejný Dán“. Přesto nepochybujte, že by se takový příběh nemohl odehrát i u nás. Sus je devatenáct let, ale vypadá na dvanáct. Většinu života strávila v drsném prostředí kodaňského ghetta těch nejchudších. Její bratr leží v kómatu v nemocnici. Otec, pro Sus jen brutální opilecké monstrum, sedí ve vězení za vraždu její feťácké matky. Sus drží při životě jediná touha – touha po pomstě…... celý text
Přidat komentář
Těžko říct, co si o téhle knize myslet.
Přečtená skoro na jeden zátah, taky je dost krátká, ale stejně mi něco chybělo. Kniha o naprosté beznaději, o předurčenosti lidí z ghetta k životu v ghettu.
Největší zklamání je asi nerozehraný vztah mezi Sus a tajemným muzikantem, ale hádám, že to tak bylo schválně. Já sám bych něco nadějného na konci uvítal, možná jen nerozumím severské realitě.
Tato útlá knížka se mi dostala do ruky náhodou a snad ještě nikdy mi nezabralo tolik času, jak a kolika hvězdičkami ji ohodnotit. Po pár stránkách jsem ji chtěla odložit, ale pak(asi ovlivněnou současnou mojí psychickou situaci), jsem si řekla:ne uhýbat a přečetla jsem ji- je to prostě jen jiný život. A musím napsat:stojí za přečtení a dávám pět hvězdiček (hlavní hrdince) i když se mnou třeba nikdo další nebude souhlasit- prostě život nám přináší různé situace i pohledy.
Už jsem ji chvíli měla v knihovně. Teď jsem vybírala, co nového si přečtu a vybrala si ji. Nečetla jsem anotaci a tak mě celkem nemile překvapilo, jak smutné a negativní to bylo a to od samého začátku. Ale takový je život. Mám štěstí, že se mám tak, jak se mám a že jsem nikdy nemusela prožívat to, co Sus.
Ještě bych chtěla říct, že se mi moc líbilo, jak to bylo psané, že to bylo vyprávěné z pohledu třetí osoby a že tam byly často krátké výstižné věty. To je mi blízké.
Mám z knihy rozporuplné pocity, ale přišla mi uvěřitelná. Sus je dívka, která je odhodlaná, plná nenávisti a jde si za svým cílem. Trochu jsem doufal v jiný konec, ale autor měl jiný záměr.
Jedna hvězda ale jen za to napětí, že jsem pořád věřila ve šťastnější konec. Dnešní svět je plný násilí, negativity, zla. Tohle není potřeba k útěku od reality.. tohle je nechutná realita.
A mě mrzí, že jsem si před koupením knihy nepřečetla, o čem je. Takhle jsem to zlo zase podpořila..
Označení realismus je adekvatni, nicméně me pribeh moc neoslovil. Zaver byl dost uspechany a Sus mi k srdci take zrovna neprirostla, i kdyz touhu po pomstě chapu.
Kdo od Bengtssona čeká něco jiného, než severský realismus v tý nejhorší panelákový podobě, tak tvrdě narazí. Každopádně to, co dělá, dělá velmi dobře. Bez příkras, naděje.
Popravdě než jsem si přečetla kdysi první knihu od něj, tak jsem Dánsko viděla dost zkresleně. Města jako kulturní a upravená harmonická místa a rybářské vesničky jako vrchol romantiky.
Jenže Dánsko i přes svou vcelku pružnou sociální síť disponuje ghetty a fakt nepříjemnými vyloučenými lokalitami, do kterých se rodí stále nové a nové generace bez prakticky nulové šance na změnu života (viz autorova kniha Ze sídliště).
Sus se točí v kruhu, ač není hloupá, predispozice k destruktivnímu stylu života tam prostě jsou, ačkoli by možná i chtěla s tím něco udělat za předpokladu, že by dostala pomocnou ruku. A pomocná ruka od dealera drog asi nebude to pravé ořechové.
Ne, nedokázala jsem se do ní vcítit, ani s ní příliš sympatizovat, natož k ní mít třeba nějaký pozitivní vztah. Ale snažím se chápat a nesoudit (i když za několik míst v knize bych ji nejradši vzala a hodila pryč z velký vejšky). Konec mě mírně znepokojil.
Skvělá knížka. Sice útloučká, ale na 140 stranách dokázal autor vylíčit tolik pocitů. Sus je taková neřízená střela a pere se se svým osudem. Doporučuji všem.
Společensko-kritický román, po psychologické stránce perfektně zpracovaný. Sus se narodila rodičům závislým na drogám, její matka zemřela po tom, co ji otec nechal přivázanou u postele a ona putovala do sociální péče. Má ale jasný cíl a za tím si tvrdě jde. Její život jsou krádeže, drogy, spolubydlící v sociálním době, policie a zodpovědnost sama za sebe. Zdá se, že i Sus má ale slabá místa. V 19 letech vypadá na 12 a pro svůj plán musí každý den projít zkouškou, kterou si vymyslela.
Skvěle zpracovaný příběh Sus, kde ji neustále vidíme do hlavy a tak svižný děj, že knihu přečtete za necelé 2 hodiny.
Velmi milé překvapení.
Útlá knížka o útlé dívce, která trochu připomíná Lisbeth z Milenia. V Dánsku jsou nejspíš zatížení na trochu narušené dívky, které neváží ani 45 kilo. Ale Sus není tak inteligentní jako Lisbeth, spíš je stejně odhodlaná a žene ji touha po pomstě. Sus stvořilo prostředí, ze kterého vzešla a její činy jsou výsledkem rozhodnutí. Den za dnem testuje sama sebe, vždy o krok dál... k pomstě, ke krutosti. Tak nějak jsem věřila, že určité hranice mohou zůstat nepřekročené, když jste jenom malá holka, která by za normálních okolností byla někým jiným. Ale je to okolí, prostředí, životní situace, dětství a rodiče ... tolik věcí, co nás utváří. Novodobá realistická próza navazující na tradice realismu 19. století, je myslím trefné označení.
No,jako novodobá naturalistická próza se to označit dá...ale nejsem si jistá,zda ji lze označit za povedenou. Prostředí,které devalvuje osobnost dítěte, snad mohl autor vykreslit lépe. Ale i přes to slušné čtení na jeden den:)
Nechápu to nízké hodnocení. Za mě teda 4 a půl* . V doslovu použilo výraz "novodobý realismus" a za mě to sedí. Bylo to krásné čtení. Takové to, co zhltnete za den a půl. O vůli, o tom, že když se narodíte do neideálních podmínek, neznamená to, že musíte klesnout na úplné dno. Sus se sice ze spodu společnosti nevyhrabala, ale žila jakž takž. A to je motivující. Za mě moc povedené.
Kravina. Fakt. Zhulená, sociálně a psychicky nevyzrálá "dívka", která si chce své místo ve společnosti postavit na tom, že někoho surově zbije. Zmůže se však pouze na zabití malého koťátka !!!!!!! a dealování drog dětem na základní škole !!!!! Hovadina od zřejmě řádně vyhuleného dánského autora.
Z pětistránkového doslovu na konci knihy od nějaké paní Olgy Stehlíkové jsem doslova brečel smíchy: "V Dívce jménem Sus se podařilo udržet čtenáře v napětí spoře servírovanými nápovědami, jen POZVOLNÝM OTÁČENÍM KLÍČE, pomalým uvolňováním informací, které čtenář potřebuje, aby příběhovou linii a KAUZÁLNÍ NÁVAZNOST UDÁLOSTÍ ROZLUŠTIL. atd, atd" :-)) No to nevymyslíš. :-))
Od knihy jsem nečekala hodně, protože nemá moc dobré hodnocení a pustila jsem se do ní jen proto, abych dodělala čtenářskou výzvu.
Musím říci, že jsem mile překvapená. Kniha se mi četla moc dobře, hlavní postava mi velmi sedla a děj odsýpal. Věřím, že hodně lidí Sus bude nenávidět, ale když se na její chování podíváme z trochu jiné stránky, tak byla vlastně chudák a "nemohla za to, jak se chovala". Pořád říkám, že člověk se chová tak, jak byl vychovaný a z knihy vyplývá, že Sus vlastně nikdo nevychovával.
Kniha oplývala tématy jako je dealerství, drogy a násilí.
Málo kdo během knihy pochopil, že celé její chování je vlastně kvůli pomstě (i já to pochopila vlastně až v doslovu).
Za mě fajn knížka, na 5 hvězdiček to sice není, ale 4 rozhodně!
Tak po delší době mám po přečtení knihy v sobě takový WOW pocit. Asi tak se to dá jedině popsat. Tato kniha mě opravdu zaujala a opravdu velmi překvapila. Neskutečně syrově, reálně a až děsivě popsaný život dospívající dívky mě opravdu bral dech, prakticky na každé stránce. A poslední kapitola to všechno jen podtrhla. Dokonalé dílo
Tuto novelu jsem přečetla kvůli čtenářské výzvě. Přečtenou jsem ji měla za pár hodin, byla celkem čtivá. Ale... divné. Nebyl mi zde vůbec nikdo sympatický, o Sus jsem vlastně pořádně až do konce neměla jasný názor. Byla jsem zvědavá jak to skončí a vlastně jsem se ničeho nedočkala. Otevřené konce mi nevadí, ale tady bych ocenila trochu delší vyprávění. Takto mě kniha moc neoslovila.
Tenhle typ žánru prostě musíte vyhledat, jinak se vám líbit nebude. Společenská psychologická próza zasazená do naturalistického prostředí, které vychází z předpokladu předem podělaného života na chvostu společnosti. Charakteristiky postav mimo hlavní postavu jsou velmi plytké, nicméně tohle není zas až tak moc o postavách a dějové linii jako o vykreslení prostředí a sociálního postavení o sociální determinaci... Jako zpestření čtenářského deníku si myslím, že tenhle titul není vůbec k zahození.
Dívka jménem Sus
Kniha mě zaujala svou obálkou. Příběh Sus, která to neměla v životě lehké, mě celkem bavil, i když jsem s ní v mnoha ohledech nesouhlasila.. kdyby pořád nevymýšlela kraviny, myslím, že zrovna ona, by se dokázala vyhrabat na nohy a ´mít se lépe´.. ale každý v životě bojujeme tak, jak umíme a vždy to není zrovna snadné. Kniha se dobře a rychle četla, díky krátkým a stručným kapitolám.