Dívka, která četla v metru
Christine Féret-Fleury
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368303/bmid_divka-ktera-cetla-v-metru-3Af-368303.jpg
3
180
180
Juliette zbožňuje knihy, má ráda jejich vůni a na cestu do práce si většinou nějakou přibalí do tašky. Zajímají ji ale i lidé okolo, čtenáři v pařížském metru, které pravidelně potkává. Studentka matematiky, ornitolog amatér, zamyšlená stará paní i mladá dívka slzící nad romantickým románem, ti všichni se noří do svých vnitřních světů a Juliette je se zaujetím pozoruje. Napadá ji, jak jednotvárné jsou její dny a jak jsou oproti osudům na papíře nudné. Proč vlastně pořád pracuje v té realitní agentuře, kam se jí vůbec nechce? Jednou ráno se rozhodne udělat něco nečekaného. Vystoupí jinde než obvykle a vydá se do kanceláře jinou ulicí… A její život se navždy změní. Juliette konečně začne psát svůj vlastní příběh…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
La fille qui lisait dans le métro, 2017
více info...
Přidat komentář
Zaujal mě název, ale asi jsem od knihy čekala vice. Bylo to takové nějaké. Je tam zajímavý nápad, ale ten by měl dostat více prostoru.
.. a ja som dievča, ktoré číta v električke :) mne sa kniha veľmi páčila, dej možno nie je nijak prevratný, ale páčil sa mi "tón" akým to bolo napísané. Nostalgická atmosféra.
Mě se kniha líbila, přišla mi zvláštním způsobem poetická. Přečetla jsem jí rychle, takže pro mne taková oddychovka.
Za mě kniha opravdu nee. Do čtení jsem se musela nutit a to hodně. Kniha není nejhorší, ale mě nesedla. 100 lidi, 100 názorů.
O hlavní hrdince je v knize řečeno, že měla nudné dětství a muže nudila. Nedivím se. Tohle není případ knihy, která má nulový děj, ale je dobře napsaná. To je případ knihy, která by děj měla, ale ten je utopený ve změti banálních slov. Většinu knih zpracovávám hrozně pomalu, protože si několikrát za sebou čtu věty a pasáže, které jsou hezky napsané, ale tady jsem je přeskakovala.
Poetický příběh o kouzelné moci knih - každý čtenář snad někdy sám pozná, kdy ho nějaká kniha volá a láká... V tom je jejich kouzlo, s každou knihou prožívané jiný příběh života.
Mě se knížka líbila. Takové čtení na úrovni. Není to prostě pro každého. Příběh je netypický. Ale krásně popsaný. Opravdu dobrá autorka. Komu se takový hluboký styl psaní líbí - doporučuji Osudy a běsy.
Pořádně nevím, jestli se mi tahle kniha líbila nebo spíš ne, proto jsem byla nucena dát průměrné hodnocení.
Chvílemi se mi příběh četl dobře a jindy jsem s tím měla problémy, ale vlastně nechápu, čím to bylo. Souhlasím s ostatními komentáři, že tato kniha není pro každého, a že téma bylo zajímavé, ale tak nějak zvláštně uchopené.
Jsem v rozpacích, ale znovu už si Dívku, která četla v metru, nepřečtu.
Příběh nevšedního setkání několika lidí, které spojovalo jediné - láska ke knihám.
"Dala si ty svazky pod paži, otočila se a zamířila ke dveřím. S rukou na klice znehybněla.
"Stane se vám občas, že si přečtete něco romantického?" zeptala se zády k němu.
"Překvapím vás," odpověděl. "Ano. Občas."
"A co se přihodí na straně 247?"
Na chvíli se rozhostilo ticho, jako kdyby se nad otázkou zamyslel. Pak odpověděl:
"Na straně 247 to vypadá, že je všechno ztraceno. To je ten nejlepší okamžik, víte."
Tohle rozhodně není knížka pro každého. Ale pro ty z vás, kteří jsou už přesyceni akčností, násilnostmi, povrchními vztahy a povrchními city v různých knihách je to něco, co stojí za zaznamenání.
A možná se tak jako já začnete v knihách ze zvědavosti dívat, o čem se v nich píše na straně 247.
Příběh o tom, jak knihy můžou změnit náš život. Atmosféra knihy byla hřejivá, ale samotný děj mohl být zpracován lépe.
Námět hezký, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že autorka tak zbůhdarma mrhá náším časem, který bychom mohli věnovat lepším knihám.
Mohla by to být krásná kniha, téma je pro čtenáře určitě zajímavé, ale za mě by se to dalo uchopit lépe, méně kostrbatěji. Za mě tam chybí určitá lehkost, kterou by si tato kniha zasloužila. Těžko říct, zda to do určité míry není způsobené překladem. Na tuto knihu jsem se moc těšila a čekala příjemnou atmosféru Francie a knih, ale trochu mě zklamala. Při některých zbytečně dlouhých pasážích jsem se v odstavcích ztrácela a někdy byla myšlenkami jinde. Hodnotím proto průměrně.
Kniha pro skutečné knihomoly, která uklidní a pohladí po duši. Líbil se mi nápad s knihotočem, kdy se pro každého člověka hledá taková knížka, jakou právě jen on potřebuje. Trochu mi to připomnělo náš projekt Kniha do vlaku, kdy se na nádraží půjčují knihy, které se nemusí vracet. Svazek je prostě vypuštěn do světa a sám si najde svého čtenáře. Zde si dívka čte v metru a všímá si ostatních cestujících, aby si na ně utvářela názor podle toho, co čtou. Nakonec se knihy stanou jejím osudem a procestuje s nimi celý svět. Je to poetický příběh s mnoha odkazy na další knihy přímo v textu.
"Poetický příběh o kouzelné moci knih" doporučuji všem milovníkům literatury, kteří věří, že knihy nejsou jen soubor slov na papíře, ale že si nás sami vybírají a můžou nám změnit život.
Tenhle svazek má pouhých 188 stran, ale přesto autorka dokázala nemožné: u čtení jsem se nudila! Ač jsem tedy knihu zvládla za jediné odpoledne, vůbec jsem z toho neměla ten dobrý pocit, který člověk po dočtení mívá. Děj se totiž vůbec nepohnul z místa a reálně se začal někam posunovat až úplně na konci - a v momentě, kdy to konečně vypadá, že by se mohlo něco stát, otočíte stránku na poděkování.
Ani nehodnotím hvězdičkami. Tak nějak nevím. Mohla to být dobrá knížka, ale něco bylo špatně. Zdá se mi, že i překlad váznul, slovosled byl někdy hrozný, některý odstavec jsem ani nepochopila. Při čtení mi utíkaly myšlenky...Dočetla jsem to jen proto, že kniha byla tak tenká a malé stránky, ale bylo to takové rozporuplné čtení. Chvíli mě to i třeba chytlo, ale pak zase hluché...příští týden nebudu vědět, o co vůbec šlo
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dívka, která četla v metru |
| 2008 |  Nočný jazdec |
| 2011 |  Búrka v klube |
| 2007 | Za každú cenu |
| 2007 | Žriebä z Garrigues |
Naprosto souhlasím s předchozím komentem čtenáře marceltietze.
Myslím, že ti, kdo jsou závislí na své každodenní (v tom lepším případě) dávce příběhů, pokud se s touto knihou potkají, poznají se v ní. A je úplně jedno, jestli s sebou pro chvíle klidu nosí krimi, encyklopedie, kuchařky, nebo historické romány, aby je otevřeli kdekoli to jde a vstoupili do nich.
Já jen tiše doufám, že nádherně otevřený konec Juliettina příbehu znamená, že ho tak autorka nechá a bude mít odvahu nenapsat pokračování.
p.s. mockrát tady na Databázi vídám hodnocení knih jako "odpad". A mně se líbí Solimanův přístup. I kniha, která má tiskovou vadu, se dá použít jako něco užitečného. Třeba jako záložka dveří, za kterými se skrývá něco, co nám změní život.