Dívka s pomeranči
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422296/bmid_divka-s-pomeranci-4UR-422296.png
4
1032
1032
Patnáctiletý Georg ztratil svého otce už ve čtyřech letech. Nyní, na prahu jeho dospělosti se objeví dopis, který mu tatínek napsal napříč časem, do Georgovy budoucnosti. V dopise mu vypráví o své osudové a nádherné lásce k dívce s pomeranči, o zvláštních pravidlech života či o svém pocitu paralely života s pohádkou. Konfrontuje ho však především s propojeností života a smrti. Získáme-li život, zákonitě přijde i jeho konec. Na závěr mu předkládá k řešení těžkou otázku. Kdyby měl Georg na výběr a věděl, že jeho život bude pouze kratičkým zlomkem v běhu věků, že bude muset jednou opustit ty, které miluje a nádherný svět, zvolil by žití, nebo by se raději vzdal existence, aby nemusel pocítit toto bolestné poznání loučení a jistého konce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Albatros (ČR)Originální název:
Appelsinpiken, 2003
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala skrz čtenářskou výzvu. Byla jsem nadšena myšlenkou, že otec, který ví, že se blíží jeho smrt, napíše dopis svému synovy do budoucnosti. Během čtení knihy mě štvalo, že otec povídá o dívce s pomeranči místo, aby směřoval myšlenky v dopise přímo na syna: po zjištění, kdo je dívka s pomeranči jsem byla dojatá. Velmi se mi líbily vztahy v rodině. Vzájemná úcta mezi členy rodiny.
Tato kniha ve čtenáři vyvolá různorodé pocity a to činí tuto knihu, tak výjimečnou
Moc krásně napsaná kniha. Ano takto by se měli předávat dětem životní zkušenosti, obzvláště ta těžká témata. Sám mám děti náctileté, ale v těchto věcech, bohužel, selhávám.
Určitě doporučuji nejen dětem, ale i rodičům, třeba ji i dětem předčítat a být si tak spolu blíž.
Hezká dětská knížka. Hezký příklad jak se dětem dají předat důležité životní zkušenosti a postoje ke vztahům, k lásce, ke smrti. Podané je to něžně až romanticky a zároveň otevřeně a upřímně (poctivě).
Paní v knihovně mi jí doporučila a jsem za to ráda. Bylo to hezky napsané a všechno prostě hezký. Dojemný příběh a rozhodně doporučuji.
Přečtená před rokem.
Jako bych četla Sofiin svět od stejného autora. Ale tady na rozdíl od tajemného učitele- filozofa malé holky je hlavní postava kluk a dopisy sice taky, ale do budoucnosti... Georgovi byly 4, když mu zemřel otec a 15, když se s ním opět setkal. Prostřednictvím dopisů samozřejmě, ve kterých pro něj napsal příběh o dívce s pomeranči a jednom nezapomenutelném setkání. Našla ho rodina, která za nevysvětlitelných okolností nesměla vyhodit červený kočárek. Ten předmět byl později prohledaný a spolu s neotevřenou obálkou se stal spojením mezi bariérou jiných světů...
K chlapci se dostane dopis, který mu jeho tatínek napsal před jedenácti lety než zemřel. Vypráví mu příběh o dívce s pomeranči. Spousta krásných myšlenek. O smrti, o lásce, o tom, co tu po sobě zanecháme...
Moc zajímavá a čtivá kniha plná fantazírování mě přenesla do jinošských let, kdy jsem takhle podobně snil o dívkách. K tomu smekám před autorovým jazykem, kterým dovede vyjádřit své pocity a naděje. Píše jemně, něžně, určitě pohladí po duši. Snad jen jsem očekával větší rozvinutí příběhu, který je v knížce redukován na úkor filosofických témat.
Na knihu jsem se těšila a i když to nebylo zrovna to, co jsem čekala, byla to fajn knížka.
Ke konci jsem měla chuť brečet. Vesmír mě moc nebere, ale to nevadí. Dívka s pomeramči se mi zdála poněkud divná, ale příběh se mi líbil.
Příběh táty a dívky s pomeranči se mi moc líbil. A to jeho fantazírování! Zamilovaní jednají krásně iracionálně ...
Georgovy úvahy mne oslovovaly trochu méně, ale jsem si jistá, že v mládí by mi přesně tohle sedlo. Doporučováno od 12 let, já bych cca dva roky počkala.
Musím uznat, že se autorovi podařilo pěkně vykreslit Georgův vývoj, jak během té knížky dospěl.
Inspirativní, doporučuji.
Jostein píše velice chytré a zajímavé knihy, které se sice tváří, že jsou určeny dětem, ale přitom by je měli číst spíš dospělí čtenáři.
Dopis táty synovi, kterého nikdy neuvidí vyrůstat, totiž rozhodně není žádné jednoduché ani veselé čtení. Navíc děti se obvykle konečností své existence ani nezabývají. Žijí tady a teď.
Dospělým ale kniha může nabídnout hodně. Kromě milého příběhu lásky i zamyšlení nad životem a trochu nadčasový, lehce "ezo" pohled: Vybrali bychom si se sem narodit a zažít všechny ty obyčejné zázraky, kdybychom věděli, že o ně jednou zase přijdeme?
Přijali bychom dar života, kdybychom věděli, že ho zase budeme muset odevzdat?
A jak s ním vlastně zacházíme?
V knize také najdeme dvě autorova oblíbená témata: Jednak důraz na to, že život sám o sobě je neuvěřitelný zázrak a není třeba hledat okolo sebe (v ufounech,... dnes bychom možná řekli v andělech, Plejáďanech, Atlantidě...).
A jednak připomínku, že chybělo málo, aby v dlouhém řetězci našich předků něco nenastalo, a my bychom tu dnes vůbec nebyli.
"Život je gigantická loterie, v níž jsou viditelné jen vítězné losy. Ty, jenž nyní čteš tuto knihu, jsi takový vítězný los."
Určitě si přečtu i další knihy autora.
Příjemné čtení.
Myslím si, že některé děti pro než je kniha určena nepoberou myšlenky v knize obsažené.
Téma jako smrt blízkého člověka. To že nemůžeme vlastnit minulost lidí, kteří jsou pro nás důležití. Je dobře si o tom občas přečíst v každém věku.
Veľmi príjemné čítanie.. ako stvorené na jeseň/zimu a šálku horúcej čokolády :P. Utkvela mi jedna myšlienka, čo som si aj zapísala "Nemôžeme vlastniť minulosť toho druhého, otázkou je či nás čaká spoločná budúcnosť." Dôležitá otázka na syna je dosť náročná, ale zase môže mať veľmi cennú transformačú hodnotu (aby sa tá odpoveď už nemusela opakovať-v prípade ak je negatívna). Tiež som si o tom popremýšľaľa, občas na to znovu pomyslím. Bolo to pre mňa čítanie, ktoré mi aj niečo cenné dalo.. :)
- "My" - jako by se uzavřel kruh. Jako by celý svět splynul v nějaký větší celek. -
Musím přiznat, že jsem čekala něco trochu jiného... Knížka je prolínáním dopisu od tatínka a vstupy syna, který buď dodává své myšlenky, nebo odpovídá na tátovi otázky. Tatínek vypráví, jeho slovy, napínavý příběh, ale já bych ho asi napínavým nenazvala. Chvílemi mi připomínal spíše vyprávění člověka s ADD nebo ADHD (sama jsem "obdařena"). Příběh je o hlavně o lásce, o lásce k dívce s pomeranči, k životu, k přírodě a vesmíru. Vidím tam ovšem veliký potenciál zklamání, pokud bychom vycházeli z toho, že láska má vypadat takto, protože to tak být nemusí. Vykreslení vztahu takto může překroutit budoucí vnímání toho, jak by měl vztah a komuniakce, chování v něm vypadat. Každý vztah je jiný, každý lásku projevuje a vnímá jinak a nejde vše mít bez špatných stránek věci. Knížka určitě stojí za přečtení, v dnešní době mi ovšem často počínání tatínka přišlo úplně za všemi hranicemi a dalo by se považovat za trestný čin.
@ctenislaskou
Útlá knížečka, kterou jsem si půjčila od dcery, která ji četla jako povinnou četbu.
Je to pěkné čtení, i když pojednává o těch nejsmutnějších věcech.
Život je zde přirovnáván k pohádce. Pohádka má však svá pevně daná pravidla a jestliže chce kdokoliv do pohádky vstoupit, tak ty pravidla musí dodržovat.
Zaujalo mě tu i několik myšlenek:
Jestliže se rozhodneš žít, zároveň tím souhlasíš s tím, že jednou zemřeš.
Je horší něco drahého ztratit, než to nikdy nemít.
Snít o něčem nepravděpodobném má své jméno, říká se tomu naděje.
Ke knížce jsem se dostala náhodou, má starší dcera jí dostala k Vánocům a dodnes jí nečetla :-( Já se do ní před časem ze zajímavosti pustila a je škoda, že ležela tak dlouho v knihovně. Je to velmi pěkná, čtivá kniha. Také si myslím, že je správně určená pro mládež. I mně jako dospělé se knížka velmi líbila.
Představte si, že se najednou objeví dopis určený přímo vám. Od blízkého člověka, kterého jste ale neměli šanci pořádně poznat. Protože on, váš táta, zemřel před 11ti lety. Byla to nádhera. Víc takových knih.
V recenzích mě nejvíc zaujal názor, že tohle téma není vhodné pro děti, respektive pro mladší čtenáře, kterým je kniha primárně určena. A je to přesně ten názor, který nesdílím. Nemoci, smrt, ale i násilí, jsou věci, které se dětí dotýkají víc než si myslíme. A tvářit se před nimi, jak je svět růžový mi v pořádku nepřijde.
(SPOILER)
Tohle je jedna z těch věcí, které by si měl člověk poslechnout, ještě než umře. Smutný "pohádkový" příběh se k nám dostává zprostředkovaně - dopisem (jak jinak u J.G.),
příběh o tom, že svět lze vnímat jako pohádkové místo a život prožívat jako pohádku. Příběh o lásce, smrti a paměti. Každý z nás prožívá (prožil) podobně pohádkový příběh lásky, někdo si třeba jen neuvědomil, že musel "plnit úkoly", "luštit hádanky" a dělat správná rozhodnutí. Na cestě každého z nás jsou i špatná znamení a smrt je nevyhnutelným zakončením našeho příběhu, hodně lidí snáší umírání špatně a často dokonce negují předešlý krásný, pohádkový život, zvlášť když naděje na nějakou smysluplnou existenci po smrti je mizivá. Ale to není nutné, člověk zůstává součástí vesmíru i po smrti, jen změní formu. Každý z nás je (byl) dívkou s pomeranči a každý z nás je (bude) i umírajícím tatínkem. Když zvládli umřít jiní, my to taky zvládneme.
Dalším podstatným motivem je paměť, člověk jako by podruhé umíral, když se vytratí z paměti pozůstalých. Krásný příběh o tom nejpodstatnějším a připravte si kapesníčky.
Kniha je doporučena dětem středního školního věku (11 – 14 let), přemýšlela jsem nad tím a své dceři bych tu knížku tak brzo ke čtení nedala, puberta je věk přecitlivělosti a děti nemají potřebný nadhled, navíc mi ten dopis od tatínka připadá krutý v tom, že v něm popřel smysl své existence a ještě nutil dítě k zaujetí stanoviska. Pokud se děti musí konfrontovat se smrtí, mělo by to být provedeno mnohem citlivěji.
Tenká kniha s takřka nicneříkajicím obsahem , ale zdání klame . Hluboké, filosofické myšlenky spojené se vzkazem od zemřelého otce svému synovi. Seznámení s dívkou s pomeranči v síťce dodává příběhu nádech tajemna a vtáhne čtenáře do děje s otázkou: " jak to bude dál?"
Štítky knihy
dopisy filozofie zfilmováno norská literatura severská literatura pro dospívající mládež (young adult) otcové a synové ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Knihu jsem přečetl souběžně se sedmákem, který si ji vybral do povinné četby na základě toho, že otec napsal synovi dopis těsně před smrtí.
Bylo to docela pochmurné a smutné čtení. A pro mě ani nebylo překvapením, kdo je ta dívka s pomeranči. Bylo to vlastně jasné hned od začátku.
Každopádně kniha stojí za přečtení.