Dívka s pomeranči
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422296/bmid_divka-s-pomeranci-4UR-422296.png
4
1032
1032
Patnáctiletý Georg ztratil svého otce už ve čtyřech letech. Nyní, na prahu jeho dospělosti se objeví dopis, který mu tatínek napsal napříč časem, do Georgovy budoucnosti. V dopise mu vypráví o své osudové a nádherné lásce k dívce s pomeranči, o zvláštních pravidlech života či o svém pocitu paralely života s pohádkou. Konfrontuje ho však především s propojeností života a smrti. Získáme-li život, zákonitě přijde i jeho konec. Na závěr mu předkládá k řešení těžkou otázku. Kdyby měl Georg na výběr a věděl, že jeho život bude pouze kratičkým zlomkem v běhu věků, že bude muset jednou opustit ty, které miluje a nádherný svět, zvolil by žití, nebo by se raději vzdal existence, aby nemusel pocítit toto bolestné poznání loučení a jistého konce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Albatros (ČR)Originální název:
Appelsinpiken, 2003
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha, která skrývá hodně citlivý příběh. Příběh o patnáctiletém Georgovi, který dostal od zesnulého otce dopis, který mu napsal těsně před svou smrtí. Ptá se v něm, zda má smysl žít... Nejvíc dojímavé na tom celém je, že už se nikdy neuvidí a protože Georg si na svého otce moc nepamatuje, jako jedinou vzpomínku na něj má právě ten dopis.
Dívka s pomeranči je dojímavá a až příliš citově silná kniha, která pořádně chytne za srdce. Příběh vypráví o lásce a vztazích v rodině; samozřejmě nechybí ani trocha filozofie. Přestože čtenář ví, jak celý příběh dopadne, stejně ho to na konci velmi emocionálně zasáhne.
Určitě stojí za přečtení a já se k ní s jistotou ještě vrátím.
"Snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje."
Moc krásná knížka, u které vůbec nevadí, že čtenář předvídá, jak dopadne. O to vůbec nejde. Jde o styl psaní, o vykreslení lásky a mezilidských vztahů. Měla jsem pocit, jako by ke mně přišla z jiného světa. Ke konci jsem přes slzy neviděla na stránky, jak to pro mě bylo silné.
Určitě si přečtu i další autorovy knihy.
Naozaj nádhera. Kniha plná lásky a zamyslenia sa nad bytím ako takým, zaobalená do zaujímavého príbehu. Mne sa veľmi páčilo. A film je dostupný s dabingom na YT.
Vůbec mi nevadilo, že už od první třetiny jsem věděl jak příběh skončí. Nebránilo mi to totiž knihu se zaujetím dokončit. Při četbě mi přišla důležitější cesta, než ten samotný cíl, ke kterému to směřovalo. Střídavě jsem na sebe přebíral pocity otce a syna a nechal se Gaarderem emočně pitvat.
90%
Trochu si neumím představit, jak děti dokáží zpracovat všechny ty emoce, které na ně Gaarder nemilosrdně chrlí. Místy mi přišlo, že zbytečně moc tlačí na pilu, naopak pasáže mezi dopisy bych vynechala úplně, jen brzdily hlavní příběh. Rozpačité pocity, přesto si myslím, že stojí za přečtení.
Příběh dívky s pomeranči je vtipný a romantický a něco takového by chtěl jistě prožít každý z nás. Kniha by měla být tvořena jen tím. Zbytek se mi nijak zvlášť nelíbil. Dopisní monolog mrtvého otce se svým, nyní již dospívajícím, synem je zbytečně patetický a citově vydírající. A jeden z pilířů knihy, položení otázky, jestli žít a umřít nebo radši vůbec nežít, a hledání její odpovědi je úplně zbytečný, odpověď je jasná... Tím je pro mě tedy i zbytečná tato část knihy. Přesto dávám ale díky té "dívce s pomeranči" 5 hvězdiček.
Když jsem knihu četl podruhé, již jsem z ní sice nebyl tak nadšený, jako před několika lety. S odstupem jsem si uvědomil minimálně dvě věci: Gaarder je tak trochu citový vyděrač. Samotný námět je totiž tak citově nabitý, že drásá srdce: dopis otce synovi, kterého miluje, ale kterého nikdy neuvidí (proto ty slzy a kapesníky, ale proč ne?). A Gaarder je také skvělý manipulátor: čtenáře vmanipulovává, stejně jako otec syna, do situace, aby zodpověděl otázku, zda má smysl žít. Přičemž pouze pozitivní odpověď na osobní otázku osmyslní i životy předchozí, respektive otec deleguje odpovědnost za osmyslnění jeho vlastního života na syna. No, v každém případě ani podruhé jsem nelitoval, kniha stojí za přečtení a patří k tomu nejlepšímu od Gaardera.
Nádherná knížka, při níž jsem několikrát přes slzy neviděla na stránky.. Tato kniha opravdu stojí za přečtení, protože něco tak poeticky citlivého se vidí málokdy..
úžasná kniha, plná zajímavého zamyšlení o tom, co bude potom... hvězdy, vesmír, Hubbleův teleskop a záhadná dívka s pomeranči....
Přestože je knížka určená hlavně dětem, tak myslím , že zaujme hlavně dospělé. Ty co jsou zvyklí uvažovat nad životem více, než jen co dnes, co zítra atp....
Začala jsem jí číst, a nešlo to se odtrhnout, takže druhý den dopoledne bylo přečteno.....slzy v očích, nad tím dojemným životním příběhem, nad příběhem všech lidí na této planetě.....
"Zlobím se. Zlobím se tak, že se mi chce zvracet. Podíval jsem se ďáblovi do očí. Ale nedovolím mu, aby měl poslední slovo. Otočím s zády ke Zlu , než nade mnou získá moc. Rozhodnu se pro život. Rozhodnu se pro ten malý zlomek dobra, který je mi dopřán, možná existuje i nějaké Dobro. Kdo ví, jestli se nad tím vším neklene nějaký Bůh.
Vím, že existuje Zlo, protože jsem slyšel třetí větu Beathovenovy Měsíční sonáty. Ale vím, že existuje i Dobro.
Vím , že mezi těmi dvěma propastmi roste krásná květina a z ní se za chvíli vznese čmelák, milovník života.
Ha! Teď jsem na to kápl. Naštěstí je v tom výpočtu i veselé allegretto. Mezi tragédiemi se hraje veselé loutkové divadlo a to představení si nechci nechat ujít. Jsem ochoten vsadit všechno na druhou větu!! Existuje něco, čemu se říká chuť do života, a ty dvě další zažít nemusím. Neexistují, nejsou pro mě. Je jen optimistické allegretto.
Krásná kniha, pořád ve mě doznívá ten pocit....nemám ve zvyku číst knihy dvakrát, ale tuto asi ještě jednou s odstupem času přečtu, něco jako Malý princ:-)
Romantický příběh, který má hluboký myšlenkový přesah, ale zároveň je podán lehce a jednoduše, takže si jej přebere jak dětský čtenář, tak i člověk, který školním lavicím už dávno odrostl. Oslava života, vesmíru, věčnosti. Nádherný příběh.
http://brabikate.blogspot.cz/2013/01/ctrnactilety-georg-zije-docela-obycejny.html
Do půlky jsem se nějak překousala, poté už jsem jela nadoraz. Nebýt toho, že jsem byla venku, při jedné pasáži bych si pobrečela. Krásný příběh.
Citát: "Vidíš támhle tu planetu? Je to Venuše, ale říká se jí taky Jitřenka. Kdykoli se táta na tu planetu podíval, myslel na tebe."
= kdo nečetl, nepochopí.
Na závěr i krédo knihy a jednoho z vypravěčů: "Život je gigantická loterie, v níž jsou viditelné jen vítězné losy."
Upřímně jsem čekala o trošičku víc, ale to nic nemění na tom, že byla nádherná, jen některé pasáže mě trochu nudily. Ale rozhodně bych si jí ještě někdy chtěla přečíst, autorovy myšlenkové pochody mě vážně uchvacovaly, stejně jako příběh o Dívce s pomeranči. S některými pohledy na život jsem někdy zcela nesouhlasila, ale on to každý vidí jinak, takže v tom nespatřuju překážku.
Stylem vyprávění a srozumitelností možná pro děti, námět, příběh a myšlenky jsou ale strhující a jednoznačně pro každého. Z téhle knížky čiší úžasná radost z maličkostí, z přírody a z každého dne. Od Georgova otce a jeho přístupu k životu by se měl každý něco přiučit.:)
Ano, i já jsem si na konci pobrečela, a i když bylo vyprávění místy trochu zdlouhavé, výsledný dojem byl hodně pozitivní. Knížka je určena pro starší děti, ale nadchne i dospělé (možná dokonce víc).
Štítky knihy
dopisy filozofie zfilmováno norská literatura severská literatura pro dospívající mládež (young adult) otcové a synové ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Oproti předchozím dvěma knihám od J. Gaardera, tato mi přišla trochu slabší. Chvílemi byly popisy zbytečně rozvláčné, ale kdyby jich nebylo, zbyla by z knihy nadmíru romantická povídka. Bohužel ani poselství, které měla kniha předávat, mě nijak moc neoslnilo, přišlo mi takové umělé, někdy až násilím přidané do příběhu... Nevím, tento kousek mi asi od tohoto autora nesedl...