Divočina
Cheryl Strayed
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173359/bmid_divocina-R0u-173359.jpg
4
1500
1500
Premena životom bitého dievčaťa na silnú, zrelú a nezávislú ženu Každý z nás má dni, keď sa cíti nanič, keď má všetkého dosť, keď nič nevychádza tak, ako chceme. Hlavná hrdinka autobiografického príbehu - dvadsaťdvaročná Cheryl - sa takto cíti veľmi dlhý čas. Najskôr ju opustí otec, potom jej zomrie vo veku iba 45 rokov mama. Po matkinej smrti, ktorú Cheryl znáša veľmi ťažko, sa rodina rozpŕchne. Do jej života sa dostanú drogy a sex s náhodnými mužmi. Časté nevery vedú aj k rozpadu jej manželstva. V tomto okamihu sa uvedomí, že musí niečo urobiť, že jej život nemôže takto pokračovať ďalej. O štyri roky neskôr, v čase keď už nemá čo stratiť, urobí to najimpulzívnejšie rozhodnutie svojho života: odhodlá sa prejsť vysokohorský chodník Pacific Crest Trail od Mohavskej púšte cez celú Kaliforniu a Oregon až do štátu Washington, a to úplne sama. S diaľkovými túrami nemá nijakú skúsenosť a chodník je iba „nejasnou exotickou myšlienkou plnou prísľubov“. No znamená najmä nádej, že znovu poskladá svoj rozsypaný život. Netuší však, aká ťažká skúška ju čaká. Životom skúšané dievča sa vydá cestu bez náležitej prípravy. Putuje pešo s batohom takým ťažkým, že jej do krvi oškrie chrbát, príde takmer o všetky nechty na nohách, časť cesty prejde iba v jednej topánke… Hrdinka sa nevyhne stretnutiu so štrkáčmi či s medveďmi, prekonáva úmorné horúčavy, rekordný sneh, no vníma krásu i osamelosť svojej túry. Počas cesty zažíva najrôznejšie emócie: odhodlanie, hnev, beznádej, ale napokon katarziu a naplnenie. Divočina je napínavé rozprávanie okorenené humorom, ktoré živo zachytáva strach i radosť mladej ženy tvrdohlavo si raziacej cestu k cieľu napriek mizivej šanci na úspech. Púť dlhá 1 770 kilometrov ju takmer doženie do šialenstva, ale napokon posilní a zocelí.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail, 2012
více info...
Přidat komentář
Tato kniha nebyla jen cestopisná, nebo biografická. Byla to kniha o životě. Byla o pouti. Ale ne jen fyzické pouti, ale především duševní.
Knihu jsem přečetla za necelý den. Líbilo se mi, jak byla napsaná. A líbila se mi i přes všechny nemalé nedostatky hlavní postavy (tudíž autorky). Vlastně díky nim ta kniha má něco do sebe. Kdyby hlavní postava byla dokonalá, nebyl by příběh tak zajímavý. Autorka má můj obdiv. Jak za její sílu, tak za tuhle neuvěřitelně čtivou knihu a za to, že nám v ní odhalila svoje nitro. Knihu jsem četla poprvé, ale určitě ne naposledy a rozhodně nebudu pálit přečtené kapitoly.
Příběh vás chvílemi pobaví i rozesmutní, bude vás napínat, budete na ní zírat s otevřenou pusou a kroutit hlavou nad chováním autorky. Souhlasím s tím, že se chovala kolikrát hrozně a nepochopitelně. Jenže to, že si to přiznala znamená, že je už někde jinde a že se mění k lepšímu. Nikdo není dokonalý. Každý snášíme věci jinak. Každý se se špatnými věcmi vypořádáváme jiným způsobem. A ona si vybrala očistec v podobě upadávajících nehtů a taháním Monstra na zádech.
Kniha vás však především donutí přemýšlet nad sebou a svým životem. Né nutně to však musí být nepříjemné myšlenky. Někomu třeba můj komentář může přijít přehnaný, ovšem píšu přesně to co cítím. A to co cítím, je vděk autorce za tuhle knihu.
Jednou větou: Kniha, ze které budete mít dobrý pocit. A možná vás vytáhne ven. Je jedno, jestli na procházku s batůžkem, nebo na tůru s krosnou. Právě to se mi na neuvěřitelném příběhu Cheryl líbilo, ta inspirace, k čemukoli. A teď hurá na film.
Tahle kniha mě dlouhou dobu stejnou měrou odpuzovala jako přitahovala a při čtení jsem se dlouho nedokázala rozhodnout, jestli mi přijde autorka drsná a skvělá nebo debilní a sobecká. Nakonec musím říct, že jsem se nevyhnutelně přiklonila k druhé variantě. Ono totiž postavit si pseudoliterární kariéru na tom, že se veřejně přiznáte k tomu, že jste sebestředná, omezená, labilní a bezohledná slepice se sklony k závislosti, to může fakt jenom blbá blondýna (nic proti blondýnkám).
Wild má být kniha o mladé ženě, která se vyrovnává s traumaty (jež si většinou způsobila sama) tím, že projde část Pacific Crest Trail. Ve Státech je těhle stezek (ne, vážně to není "hřebenovka" a ten, kdo trail jako "hřebenovka" přeložil, by zasloužil po takové "hřebenovce" pár dní jít anebo ještě líp běžet, ono by ho to rychle přešlo) hodně a je poměrně běžné, že outdoorově založení jedinci části nebo dokonce celé trasy chodí/běhají. Takže to není až taková pecka a výjimka, jak se snaží autorka prezentovat.
Cheryl se navíc usilovně pokouší z knihy vyjít jako upřímná drsňačka (je mi fakt fuk, kolikrát a jestli si na trailu klikala myšku...), ale pokud si někdo na podobnou cestu není schopný ani pořádně sbalit nebo se naučit používat kompas (!), nemá tam co dělat - představuje totiž riziko nejen pro sebe, ale i pro případné osoby podílející se na záchranné akci. Jenže to by drahoušek Cheryl nesměla být takový stupidní sobeček, aby si tohle dokázala uvědomit.
Co jinýho taky je, když o*uká všechno, co se hýbe, přestože má milujícího, chápající a podporujícího manžela? To je ale děvče charakter - co se třeba rozejít, než se nechám zbouchnout od feťáka? A kolik z nás ztratilo (nečekaně) rodiče a muselo se s tou situací nějak smířit a jít dál? Řešením asi nebude začít si píchat heroin, že jo - maminka totiž Cheryl sice vychovala tak, že by nikdy u nikoho cizího nevyryla nic do nábytku, ale že by ji naučila, že zahánět smutek buchnou není zrovna top nápad, na to už asi nedošlo...
Autorka se navíc považuje a krásku (ne, fakt nevypadá jako Reese Whiterspoon z přebalu), o čemž ji bez ustání ujišťují všichni, koho na své cestě potká. Kromě toho jsou z ní všichni úplně auf, protože, ó můj ty Tondo kolenatej, ona jde SAMA! Opakuje se to v knize tolikrát, že už jsem na božskou podstatu Cheryl měla dost velkou alergii. Protože - a co jako? Tak jde sama, no. Osobně spíš obdivuju všechny, kdo tohle dají s někým, aniž by se vzájemně nepozabíjeli - to musí být panečku ponorky... Kromě toho při každý příležitosti stezku opouští, nechává se hostit od cizích lidí, vozit autem a ulehčuje a zkracuje si to, jak jen může.
Kniha navíc není ani tak o cestě jako takové nebo o tom, jaké to je, podniknout takhle dlouhý trek, je to spíš o tom, kterak autorka zvorala všechno, na co sáhla (ať už dřív nebo i během cesty samotný) a o jejím dost chudičkým vnitřním životě, kde se střídají akorát vzpomínky na rodinu, vzpomínky na chlapy, který vojela, vzpomínky na herák, myšlenky na chlapy, který by vojela a tak pořád dokola. Jo a taky přesvědčení, že je velká spisovatelka. Není.
Knížka není vyloženě špatná. Jsou to prostě zápisky bývalý trosky, která už nevěděla, co by a místo, aby si to dál proháněla žílou, se začala prohánět po lesích. Tak jako jo, no. Bestseller hodný zfilmování? Tak to fakt ne.
Nevím, váhám... Po pravdě mi šla kniha chvílemi opravdu děsně na nervy, stejně jako autorka. Několikrát jsem ji odložila a zase se k ní vrátila z toho prostého důvodu, že jsem neměla co číst. Jinak... zkrátka mít co jiného číst, nedočetla bych. Film jsem neviděla, ale ani po tom netoužím.
Upřímně, Divočina není knihou, u které byste oslavovali její literární styl nebo autorčinu schopnost psát. Nemyslím si, že by se Divočina literárním zpracováním vymykala autobiografickým knihám s obdobným tématem, ale přesto je velmi dobrá. Námět knihy, reálné prožitky a reflexe jsou to, co z knihy dělá silný zážitek. Cesta Cheryl se na chvíli stane i vaší cestou a vy ji provázíte a přemýšlíte, co všechno jí cesta dá (sebedůvěru a odvahu) a vezme (nehty na nohou). A i když je zážitek z cesty nepřenositelný, je Cherylino dobrodružství strhující. Jak si poradí s nepřekonatelné těžkým batohem, podivnými autostopy, dotěrnými lovci, ztracenou botou, zvířaty, vyprahlou studánkou, bolestí a samotou? Co jsem zvlášť ocenila je, že autorka není příliš vážná, nelituje se a nepitvá se ve fyzické bolesti, přestože musela být během cesty opravdu velká. Stejně tak Cheryl nehovoří o tom, jakou lekci jí cesta dala, nezveličuje ji v její spiritualitě, zkrátka nikomu nic nevnucuje. Vlastně tomu odpovídá i samotný konec.
Nevím, kde se stala chyba, ale já jsme knihu několikrát odložila, vůbec mě to nebavilo a často mě kniha i naštvala, že jsem ji znechuceně odhodila.... Dočetla jsem dokonce s vypětím všech sil.
Bez některých scén bych se klidně obešla, ale chápu, že i takové jsou součástí lidského života. Kniha je to rozhodně záživná, dobrodružná, smutná i úsměvná. Dobře si při ní pročistíte myšlenky. Je tak dobrá, že se při čtení cítíte, jako byste šli po stezce se Cheryl.
Původně jsem se obával, že bude kniha neumětelsky napsaná, nudná, ale nakonec jsem byl mile překvapen. Samotný příběh o hledání sebe sama mě bavil. I pocity, které Cheryl v průběhu cesty zažívala. Je zde vše. Zamýšlení se nad životem, vyrovnávání se se ztrátou, vzpomínky na dětství a samotné strasti na cestě s brutálním batohem a špatnýma botama. Experimentování s drogama i promiskuitou. Snad jediné co bych vytknul, je poněkud rozvláčná natahovanost některých zbytečných scén a vzpomínek, které děj nikam neposouvají. Nicméně jsem autorce držel palce až do konce, aby našla to, co vlastně přišla najít. A nyní, když vím, jak to vlastně celé dopadlo, je vidět, že ona cesta po PCT nebyla vůbec marná.
Skvělé, strhující, emotivní. Skvěle napsáno, chvílemi jsem si připadal jako bych šel PCT. Obdivuhodný výkon, klobouk dolů že to tato žena šla sama. Po dočtení knihy si zkusím pustit i film :-)
Cheryl Strayed podnikla ve svých sedmadvaceti letech túru po Pacifické hřebenovce a ušla 1770 kilometrů úplně sama a s nepředstavitelně těžkým báglem. Důvodem byla nespokojenost s vlastním životem, smrt mámy, heroin a rozvod. Zdá se, že během cesty z Cheryl spadla všechna tíha, zocelila se na těle i na duchu.
Knížka je vtipná, svěží a upřímná. Autorka se nesnaží udělat se lepší. Od románu jsem vlastně nic nečekala a byla jsem mile překvapená, je to prima odpočinková četba.
A musím říct, že Cheryl má můj obdiv, je dobrá.
Právě jsem dočetla. Před časem jsem viděla film a věděla jsem, že si tu knížku musím přečíst. Vzbudila ve mě spoustu emocí. O to víc, že je to biografie. Je to pro mě obdivuhodná žena. Tak trochu jí tu odvahu závidím. Věřím, že to byla výborná terapie a životní zkouška.
Cheryl, tohle se ti vážně povedlo. Zachránila ses. Tvé vyprávění je poutavé, zajímavé a velmi inspirativní. Díky za onu otevřenost a odvahu.
Jen ta příprava, ta ti vůbec nesla. Ale zase díky tobě vím, co bych udělala jinak a čemu bych věnovala pozornost.
Fakt, kdyby mi bylo 25 už bych začínala šetřit a měla bych v hlavě jen to, jak bych se na pacifický trail mohla dostat i já. :-)
Velmi doporučuji k přečtení všem a dobrodružným duším zvlášť. :-)
Knihu jsem začala číst na základě shlédnutí filmu. Film byl podle mého názoru úžasný, ale kniha jej naprosto předčila.
Kniha je čtivá, působivá a velmi přemýšlivá. Nikdo z nás nedokáže říci, jak by se zachoval v roli hlavní hrdinky a proto se mi během čtení X krát stalo, že jsem se přistihla s odloženou knihou v ruce a přemýšlela jsem co by kdyby... Pokud je nyní váš život ve složitější situaci, je kniha přímo pro vás, protože vám ukáže jiný pohled na věc i když s vámi téma na první pohled nesouvisí. Vřele doporučuju...
Právě jsem dočetla. Stejně, jak píše tereza přede mnou, zamýšlšla jsem se během knížky i nad svou cestou životem. Co vlastně chci? Kam směřuji? Autorka je hodně otevřená. Vůlbec bych se ji neovažovala soudit, za to jak žila po smrti matky. Každý se musí se smutkem a prázdnoutou vypořádat. Nesoudím lidi, v jejichž situaci nejsem. Ona pak udělala tu správnou věc - jak je teď módní říkat - vydala se na cestu, aby se hledala. Spousta z nás se stále hledá, ale v běžném rutinním koloběhu to jde velmi těžko. Obdivuji ji, že se na takovou cestu vydala a naprosto chápu, že téměř nepřipravená. Já, když se pro něco rozhodnu, jdu do toho taky po hlavě. Ale zatím jsem nenašla odvahu ani k týdenní samostatné pouti kamkoliv. Třeba ji letos najdu.
Viděla jsem nejdřív film, jsem moc ráda, že jsem pak vzala do ruky knihu. Je v ní toho mnohem víc, dá se o ději víc přemýšlet..... Díky Cheryl
Kniha se mi velmi líbila, neuvěřitelně mě zaujala celá cesta hlavní postavy, na kterou se vydala jen tak, v podstatě nepřipravená a dokázala cestu dokončit. Kniha mě inspirovala k tomu, abych také trochu přemýšlela o svém životě a o tom jak často si říkám, že něco nejde a skončím s tím. Očividně jde všechno, když člověk zatne zuby a snaží se. Kniha je výborná, inspirující a zajímavá.
Četla jsem hodně recenzí na tuto knihu a asi mě trochu udivuje kolik lidí nazývá hlavní postavu arogantní nebo povrchní apod. Ano, ona udělala spoustu chyb, hloupých a nedospělých chyb, ale v podstatě v celé knize mluví o tom, že ví, že udělala hloupé chyby, že si uvědomuje, že se možná připravila o životní lásku a že svému manželovi neuvěřitelně hloupě ublížila. Mluví i o tom, že si uvědomuje, že brát drogy a spát s tolika muži byla hloupost. Nepřijde mi to tak povrchní. Psala o sobě tak intimní a osobní věci a smrt její matky byl hlavní důvod všech jejích problémů, ale znovu, tady přeci hlavní postava neříká, že si myslí, že je jediná na světě, kdo prošel takovou ztrátou, naopak celá kniha je o tom, jak se rozhodla, že chyb, které nadělala už bylo dost a když už to má změnit, tak nějakým obrovským krokem a to pro ní znamenalo vydat se na ubíjející dlouhou cestu, pro ní takovou menší očistu.
Knihu jsem po celou dobu vnímala spíše jako menší zpověď hlavní postavy, která si uvědomuje, jak hloupě se zachovala a že měla smrt své matky řešit jinak, tak jak se na dospělou osobu hodí. Během této zpovědi, ale stihla podniknout neuvěřitelně těžkou, ale zároveň úžasnou cestu, o které mě opravdu bavilo číst.
Zajímavé vyprávění o dívce, která našla sama sebe poté co se vydala na pacifickou hřebenovku..některé úseky cesty byly mnohem zajímavější než jiné :) Šťastný konec k tomu, i když trochu rychlý zdál se mi! :)
Štítky knihy
cestopisné příběhy pro ženy zfilmováno americká literatura psychologické romány autobiografické prvky divočina Pacifická hřebenovka pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2015 |  Divočina |
| 2017 |  Velká cesta k sobě samému - o lásce a o životě |
Nakonec velmi zajímavá kniha. Místy jsem kroutila hlavou nad naivitou hrdinky a jejími dětinskými nápady, jindy jsem se zase musela nahlas smát jejím komentářům a popisům situací v divočině. Určitě výborná kniha pro všechny turisty a milovníky hor :-) Po přečtení jsem dostala chuť na cestopisy, i když nikdy dřív jsem je nečetla. Je to skutečně něco jiného než klasické romány, i když úplně čistý cestopis to také není. Rozhodně mi to osvěžilo mysl od klasické beletrie.