Divočina
Cheryl Strayed
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173359/bmid_divocina-R0u-173359.jpg
4
1492
1492
Premena životom bitého dievčaťa na silnú, zrelú a nezávislú ženu Každý z nás má dni, keď sa cíti nanič, keď má všetkého dosť, keď nič nevychádza tak, ako chceme. Hlavná hrdinka autobiografického príbehu - dvadsaťdvaročná Cheryl - sa takto cíti veľmi dlhý čas. Najskôr ju opustí otec, potom jej zomrie vo veku iba 45 rokov mama. Po matkinej smrti, ktorú Cheryl znáša veľmi ťažko, sa rodina rozpŕchne. Do jej života sa dostanú drogy a sex s náhodnými mužmi. Časté nevery vedú aj k rozpadu jej manželstva. V tomto okamihu sa uvedomí, že musí niečo urobiť, že jej život nemôže takto pokračovať ďalej. O štyri roky neskôr, v čase keď už nemá čo stratiť, urobí to najimpulzívnejšie rozhodnutie svojho života: odhodlá sa prejsť vysokohorský chodník Pacific Crest Trail od Mohavskej púšte cez celú Kaliforniu a Oregon až do štátu Washington, a to úplne sama. S diaľkovými túrami nemá nijakú skúsenosť a chodník je iba „nejasnou exotickou myšlienkou plnou prísľubov“. No znamená najmä nádej, že znovu poskladá svoj rozsypaný život. Netuší však, aká ťažká skúška ju čaká. Životom skúšané dievča sa vydá cestu bez náležitej prípravy. Putuje pešo s batohom takým ťažkým, že jej do krvi oškrie chrbát, príde takmer o všetky nechty na nohách, časť cesty prejde iba v jednej topánke… Hrdinka sa nevyhne stretnutiu so štrkáčmi či s medveďmi, prekonáva úmorné horúčavy, rekordný sneh, no vníma krásu i osamelosť svojej túry. Počas cesty zažíva najrôznejšie emócie: odhodlanie, hnev, beznádej, ale napokon katarziu a naplnenie. Divočina je napínavé rozprávanie okorenené humorom, ktoré živo zachytáva strach i radosť mladej ženy tvrdohlavo si raziacej cestu k cieľu napriek mizivej šanci na úspech. Púť dlhá 1 770 kilometrov ju takmer doženie do šialenstva, ale napokon posilní a zocelí.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail, 2012
více info...
Přidat komentář
Teda co napsat:) Nejdříve jsem slyšela o filmu,ale ten jsem shlédla až poté,co jsem si přečetla knížku,protože já to tak prostě dělám:D Kniha se mi velmi líbila,upřímně,já osobně sama za sebe bych se takhle nikam sama jen tak na vlastní pěst rozhodně nevydala,tudíž musím autorce vzdát hold,má můj obdiv.Knížka se čte velice pěkně,příběh krásně plyne,Cheryl teda musím říct,že po té,co jí umřela maminka,byla teda pěkný číslo:) Ale asi každý jednou potřebuje za svým životem,který už nechce vést tak jako do té doby,tlustou čáru a asi je potřeba udělat krok,který by člověk nikdy nedělal (v případě Cheryl teda jít PCT). Myslím,že knížka rozhodně stojí za přečtení,film mi v určitých momentech (samozřejmě jsem to brala podle knížky)jaksi trošku neseděl,a třeba i tím,koho po své cestě potkala,že ve filmu byl myslím zmíněn jen jeden člověk.
Že si knihu přečtu, jsem se rozhodla po zhlédnutí filmové verze. Film byl sice super, ale zdaleka ne tak dobrý jako tahle knížka. Moc se mi líbila, byla dobře napsaná a skvěle se četla. Hrdinka sice nebyla žádný svatoušek, ale myslím, že jí patří velký obdiv. Nedovedu si představit, že bych něco takového bez újmy na zdraví absolvovala :-) Ale možná je někdy potřeba udělat něco bláznivého, abychom si to v hlavě srovnali.
Někdy prostě člověk potřebuje projit pacifickou hřebenovku, aby si dal svuj život dohromady... moc hezký příběh, vcítila jsem se do děje a tahala Monstrum s ní
Kniha je mi svým tématem hodně blízká, a také se moc pěkně četla. Děj je plynulý a zajímavý. Jediný problém jsem měla s hlavní hrdinkou, ke které jsem měla spíše averzi než že bych s ní soucítila.....na druhou stranu, kniha se mi četla dobře, tak asi nebude líbivost hlavní hrdinky tak zásadní.
Cheryl rozhodně není bezchybná hrdinka, nebo snad někdo, koho bych dokázala pochopit, či s ní sympatizovala. Jenže pak se dá na cestu..
Jednak chci vyzdvihnout, jak je to napsané. Velmi dobře a čtivě, autorce se podařilo, že jsem se do toho tak vžila, že jsem si dokázala (nebo aspoň trochu) představit ty bolavé nohy, tíhu Monstra a to nadšení z cesty. Skutečně se málokteré knížce podaří mě tak dokonale vtáhnout do děje.
Přechod mezi minulostí a současností byl nenásilný a vždycky to tak hezky vyplynulo ze situace. I když mě osobně pohledy do minulosti moc nebavili, ne, že bych je přeskakovala, ani jsem se u nich nějak zvlášť nenudila, ale prostě PCT mě zajímala a fascinovala mnohem víc.
Někde u prvního odtrženého nehtu si pak uvědomíte, že Cheryl fandíte, aby to zvládla. Je to neuvěřitelně autentický a skoro to na mě působí jako, že je to vymyšlené, jenže právě to, že vím, že není, knížku činí ještě zajímavější.
Knížku jsem zhltla na dva zátahy a lituji, že není delší. Snad jen jediná výtka - poměrně jsem se tam ztrácela ve jménech všech horalů a na konci knihy už jsem pak stěží věděla kdo je kdo, pokud mi to nebylo (aspoň letmo) připomenuto.
Ani po dokončení knížky mi hlavní hrdinka není tak úplně sympatická, ale to co dokázala, je naprosto obdivuhodné. Netvrdím, že bych si hned hodila batoh na záda a vydala se po Pacific Crest Trail, ale nemůžu si pomoct, celá ta stezka mě z nějakého důvodu strašně fascinuje.
Jedna z těch knížek, která ve vás něco zanechá, rozhodně na ni jen tak nezapomenu a ráda se k ní určitě znovu vrátím. 5*
Nejdřív jsem viděl film, Zjistil sem, že vznik z knihy, tak sem si přečet knihu. Moc hezký to je, zejména když si člověk uvědomí, že je to skutečnej příběh.
Sama ženská na takovýhle štrece. Slušná práce.
A zase mi to připomnělo, to, že chci sám pěšky obejít naší republiku....
Sakra.....
Zajímalo Vás někdy proč se lidé vydávají na cestu? Proč celý svůj život zabalí do velkého baťohu a vyjdou z domu do míst, která si našli kdesi na mapě? Proč se celé týdny špinaví, zpocení, vyčerpaní a hladoví trmácejí do končin na které lidé už dávno zapomněli? Ne každý je nadšenec do trekkingu nebo dobrodruh. Vyhledání absolutní samoty a odloučenosti může vyléčit duši.
Mysleli jste někdy na to jaký je životní příběh člověka, který kolem Vás prošel? Velká krosna, špinavé oblečení a upocené čelo. Usměje se na Vás, pozdraví a pokračuje dál. Neudělal to protože se to sluší. Možná jste první člověk na kterého narazil po dlouhých týdnech samoty a kontakt s jinou lidskou bytostí v něm vyvolává téměř dětskou radost.
Již jsem poznal pár lidí, kteří se vydali na cestu....a ne všichni z nich byli nadšenci do trekkingu nebo dobrodruzi.
Dlouho jsem se ke čtení odhodláva a musím říct, že mě knížka dost mile překvapila a úplně pohltila - krásný, silný příběh...
Dva poznatky:
1) Ano, kniha je čtivá a poměrně zajímavá.
2) Ale ani postupem času a děje jsem se nedokázala zbavit obrovské averze k vypravěčce. Byla mi tak neskonale protivná a nesympatická (drogy; "odkopnutí" Paula; poněkud zvláštní způsob, jak se vyrovnat se smrtí matky - spolykat její popel s kousky kostí?, atd...), že jsem občas knihu na pár dní musela odložit a její "postavu" vydýchat. Mmch, závislost na heroinu a přitom žádné abstinenční příznaky a problémy???
S knihou mám podobný problém jako s filmem. Autorka mě dost štvala svou naivitou a absolutní nepřipraveností na trek a nebyla po všech stránkách sympatická. Na druhou stranu je její odhodlání hodně silné a pozitivem je, že vše nevzdala a dokázala ujít celou vzdálenost. Její vůle a některé příhody jsou tím nejlepším na celé knize, která je jinak hrozně zdlouhavá, plná zbytečné vaty, ačkoli chápu, že autorka potřebovala dostat na papír všechno, co se jí přihodilo a jak se cítila. Je zkrátka znát, že vychází z vlastních deníkových záznamů a chybí jí cit pro výběr toho nejdůležitějšího. Přesto se kniha poměrně dobře čte, dodá čtenáři naději, že i když se dějí hodně špatné věci, je z nich cesta ven a někteří si i uvědomí, že v běžném životě řešíme opravdu malichernosti. Každý má zkrátka svůj způsob, jak se vyrovnat s nepřízní osudu a najít sám sebe v době krize. Já bych asi podobnou túru neabsolvoval, ale skláním se před těmi, kteří takovou odvahu mají. 70%
Nápaditý příběh na téma "útěk do samoty", zhruba v půlce knihy jsem se podívala na film, ten je oproti knize o spoustu dějových paralel ochuzen, ale chápu, že asi by nevyzněl tak dobře jako vyzněl, až tedy na ten poněkud kýčovitý konec "a žili šťastně až do smrti".
Vynikající čtení, Divočina mě vtáhla do děje tak, že jsem si občas připadala, že cestuji s hlavní hrdinkou a bolely mě za ní nohy :) O Pacific Crest Trail jsem předtím nic nevěděla a jsem ráda, že jsem ji díky této knížce jsem zprostředkovaně poznala. Zároveň mě oslovilo i to, že se na tuto náročnou cestu nevydal nějaký zkušený hiker, ale obyčejná holka v mé věkové kategorii, která si potřebovala utřídit svůj život.
Naprosto dokonalá kniha, jedna z těch, které změní pohled na svět. Wow, mám chuť sbalit krosnu a vyrazit na PCT.
Myslím, že každý člověk si někdy projde obdobím, kdy by nejraději vzal batoh a vyrazil pryč od všeho. Cheryl tohle podnikla a za to ji vážně obdivuji. Určitě to nebylo snadné. Nicméně mě občas štvala její naivita a jakási nepoučitelnost, hlavně co se týče chlapů a drog. Ale budiž, pořád je to jen člověk, že.
Na konci samozřejmě vypluje na povrch otázka, zda šlo o úspěšnou cestu. Myslím, že Cheryl se hlavně chtěla vyrovnat se smrtí své matky, což se jí snad nakonec podařilo. To ostatní... nevím... možná si v sobě přece jen udělalal pořádek. Alespoň to tak vyznělo na konci.
Každopádně doporučuji. Je to skvělá kniha o lidské sílé a odhodlání. Zakousne se do vás a už vás nepustí.
Kniha dvou tváří. Na jedné straně jsem hrozně obdivovala odhodlání autorky se na takovou výpravu vydat, aby si urovnala svůj vlastní život. Na druhé straně jsem ale po přečtení neměla pocit, že by ji to nějak změnilo, jen se konečně dokázala smířit se smrtí své matky. Možná to byl její cíl, je mi zpočátku přišlo, že chce víc. Její neustálá nadrženost i v situacích, kdy byla na míle vzdálená jakémukoliv pocitu vlastní přitažlivosti, mě docela iritovala. Chvílemi jsem měla pocit, že místo hledání sebe sama, hledá spíše někoho na sex.
Hluboce lidský příběh. Více než samotné putování se mi líbily autorčiny životní flashbacky. Díky nim je celá ta záležitost pochopitelnější a jaksi reálnější. Hrozně se mi na knize líbil fakt, že jsem si při čtení jednotlivých dní a zmíněných datumů snažil vybavit, co jsem v té době, před těmi 21 lety zrovna dělal já. Takhle ta kniha dostala úplně nový rozměr. Další její pozitivem je fakt, že jsem ve svém životě měl několikrát tendence podniknout něco takového, vydat se prostě na cestu, kamkoliv, kde bych byl sám (jsem docela samotářský člověk). Tohle je další ponouknutí to konečně podniknout.
Největší kouzlo příběhu od Cheryl Strayed tkví v tom, že se jedná o příběh Cheryl Strayed. Vědomí, že čtete skutečný příběh skutečné (a naprosto neuvěřitelné!) ženy vyzdvihuje knihu nad všechny ostatní s podobným námětem. Divočina je důkazem, že není vždy potřeba vymýšlet přehnaně složité děje, originální zápletky či dramatické konce – dobrou knihu za vás napíše vlastní životní příběh. Přečtení této knihy mě naučilo 3 věci: 1) když člověk chce a nevzdá se, dokáže všechno na světě, 2) když je člověk nucen bojovat takřka o přežití, naše každodenní sebedůležitější problémy se najednou jeví jako naprosto nicotné, 3) i ve mně se očividně skrývá nebezpečná touha podniknout podobnou túru :-) … Ačkoliv se možná nejedná o žádné literární veledílo (některé pasáže budete mít chuť přeskočit kvůli jejich zdlouhavosti, na jiných se zase budete vytáčet nad chováním hlavní hrdinky), rozhodně je to kniha k zamyšlení.
Štítky knihy
cestopisné příběhy pro ženy zfilmováno americká literatura psychologické romány autobiografické prvky divočina Pacifická hřebenovka pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2015 |  Divočina |
| 2017 |  Velká cesta k sobě samému - o lásce a o životě |
Skvělý sportovní výkon, sebezapření a vytrvalost, touha překonat sama sebe, snášet nepohodlí...to vše kontrastuje s civilním životem mladé Cheryl, jak sama sebe popsala byla mladá levicová feministka se vším všudy. Myslím, že se na ní podepsala výchova v neúplné rodině, časté stěhování a frivolní život amerických univerzit, jinak by snad nemohla spáchat před cestou tolik šíleností - potrat, heroin, promiskuita, rozvod, skoro kanibalismus. Docela mi na konci chyběla nějaká aspoň trochu pokorná sebereflexe, což by s odstupem let nemusel být zas takový problém.