Divočina
Jan Morávek
Volné pokračování Plavců na Sázavě líčí romantický život, plný nesmiřitelného boje mezi hajnými a pytláky. Osou děje je láska dvou milenců, syna hajného a dcery pytláka, jejichž dramatický životní román je poutavě podán napozadí sázavské lesní divočiny i zápasů tvrdého lesního lidu. Je to románová kronika plná horké bídy i krásy života, prodchnutá autorovou láskou k lidu i kraji.... celý text
Přidat komentář
U některých knížek nevím jestli mám fandit dobrým nebo zlým a kdo je vlastně dobrý a kdo zlý. Jsou špatní pytláci, protože chtějí jen kus masa a najíst se a nebo jsou špatní myslivci, kteří hlídají revír a dělají jen to, co jim bylo poručeno ? Tak mi byli spíš sympatičtí ti hladoví pytláci, ale pak došlo ke rvačce, sprosté a tvrdé vraždě a bylo po sympatiích. Snatky z rozumu taky nemám ráda, ale dočkala jsem se dobrého konce a příběh byl moc zajímavý a čtivý.
krásná kniha z Posázaví o věčném souboji myslivců a pytláků a klasicky lásce k jedné ženě, projděte si okolí Kamenného Přívozu a poznejte Divočinu
Štítky knihy
lesy Sázava myslivecké příběhy Posázaví milenci
Autorovy další knížky
1965 | Plavci na Sázavě |
1988 | Formani – vandrovníci – voraři |
1988 | Byl na Sázavě přívoz |
1977 | Zpáteční voda |
1970 | Lidé od vody |
Ve strži pod Pánskou skalou se nachází památníček na událost, která inspirovala pana Morávka k napsání tohoto melodramatického příběhu. I když tento žánr literatury nemám rád, v tomto případě jsem udělal výjimku. Důvodem je, že v blízkém okolí to dobře znám a je zajímavé poznat, jak se před 150 lety v těchto místech žilo (a byl to opravdu dost těžký život). Autor sice pozměnil jména aktérů a asi i lokalit, ale pořád je možné si udělat představu o těchto místech. Lesy už sice nejsou pánské, nicméně hájovny jsou v požáreckých lesích dodnes.
Zajímavé také je jak už se mnoho výrazu v současné době nepoužívá a tak je obtížné na některých místech porozumět textu.