Divoká Aljaška
Kathleen A. Tucker
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544740/bmid_divoka-aljaska.jpg
5
53
53
Když se Calla vrací zpátky do Toronta, není si vůbec jistá, jestli Jonaha, do kterého se na Aljašce tak bláznivě zamilovala, ještě někdy uvidí. Jednoho dne se však Jonah nečekaně objeví na prahu jejího domu a navrhne jí, aby se za ním na Aljašku přestěhovala. A Calla překvapivě souhlasí. Rozhodne se opustit celý svůj dosavadní život a vydat se do neznáma, aby se svou láskou našla na Aljašce nový domov. Jejich původní plán najít si dům v blízkosti velkoměsta však brzy vezme za své, a než se Calla naděje, stěhují se spolu na venkov, do staré roubenky na břehu jezera, daleko od lidí, daleko od civilizace. Ačkoli s Jonahem tráví noci plné vášně, přes den ho skoro nevidí a její sen o romantickém životě ve dvou se pomalu začíná rozplývat. Po seznámení s několika místními svéráznými sousedy Calla pochopí, že si v tomhle malém společenství bude muset vydobýt své vlastní místo a zároveň bude muset najít sebe samu. Přestože Jonaha velmi miluje, začíná se bát, aby ji nepotkal stejný osud jako její matku, která kdysi od jejího otce z Aljašky odešla. Podaří se jim tuto náročnou zkoušku ustát?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2024
,
Red
Originální název:
Wild at Heart, 2020
více info...
Přidat komentář
Tak ráda jsem se vrátila na Aljašku k příběhu Jonaha a Cally. Život tam jistě není jednoduchý, ale ta soudržnost mezi lidmi, to je něco, co v civilizaci nezažijete. Lidé tam nejsou tak "sluníčkoví" , mají své problémy, alkohol, deprese z dlouhých zim, ale přesto jsem si čtení moc užila.
První díl se četl sám - autorka fakt umí psát. Druhý díl byl ještě lepší, věrohodnější a hlavně o životě v drsných podmínkách, kde jsou lidé na sobě zavislí a musí si navzájem pomáhat. Doufám, že bude třeba další pokračování.
Autorka má ten dar psaní, který vás přinutí na okamžik přehodnotit svůj život. Párkrát se mi zachtělo sbalit si to nejnutnější, vyhledat na internetu nejbližší volnou chatu a strávit tam aspoň nějaký čas u dobrého jídla, teplého krbu a sklenky vína. Ta atmosféra, kterou autorka přenesla na stránky knihy, byla nepopsatelná. To útulno, s nehostinnou krajinou Aljašky v pozadí. To byla taková nádhera...
Líbilo se mi jak příběh hezky plynul a byl takový reálný, ne přeslazený. Autorka opravdu popsala skutečné problémy, které mŮžou lidi potkat, že ne vždy je vše zalité sluncem, že začátek vztahu je opravdu jen začátek a ta líbánková fáze jednou skončí a začne skutečný život. Za to fakt tleskám. Calla s Jonahem jsou skvělým párem, i když ta jejich vzájemná (ne)komunikace mě někdy trochu vytáčela :D. Znovu mi to trochu připomnělo mé milované Virgin river, kde jsou jednotlivci součástí komunity, lidé si vzájemně pomáhají a i ti největší bručouni umí překvapit. Kromě známých postav zde potkáváme spoustu nových, a všichni jsou opět skvělí. Tuto sérii jsem si neskutečně zamilovala a i když Calla není největší fanynkou Marie, tak na její knihu se taky moc těším.
Příběh Cally a Jonaha je jako balzám na duši, který dozrává ...
Jejich společné živobytí, ve kterém hledají sami sebe a vzdávají se svých zvyklostí pro druhého i nejistota, zdali je to ta správná cesta, dokresluje prostředí drsné Aljašky, která vábí nepoznaným...
Kupodivu jsem si užívala i nerudného Morouse, který nakonec přispěje k utužení nejednoho vztahu a vyklube se z něho užitečný pomocník.
Kniha byla vyvážená po všech stránkách a ja si čtení užívala, díky!
Málokdy se stává, že se mi druhý díl nějaké série líbí víc než ten první - a to je právě případ Divoké Aljašky! Nespoutaná Aljaška se mi líbila, ale měla jsem k ní určité výhrady - v prvním díle se hlavní postavy občas (resp. dost často) chovaly jako puberťáci, byla bych uvítala více "Aljašky" - přírody i běžného života v tomto odlehlém koutě světa - a hlavně mi vadily pravopisné chyby a poněkud neobratný překlad. Nic z toho se ale v Divoké Aljašce naštěstí nevyskytuje - postavy se (převážně) chovají jako svéprávní dospělí lidé, tak trochu nedobrovolný proces Callina zabydlování "na samotě u lesa" mi svou atmosférou lehce připomněl legendární Vejce a já (teď mám chuť si ho, snad už podesáté, zase přečíst!) a výměna překladatelky sérii významně prospěla.
Doufám, že autorka chystá další díl - sledovat Jonaha a Callu a jejich život v divočině je nesmírně zábavné!
Na pokračování Nespoutané Aljašky jsem se moc těšila, protože mi všechny postavy přirostly k srdci. Vážně. Za pouhých 340 stran jsem si je dokázala neskutečně oblíbit.
Calla se (překvapivě) stěhuje za Jonahem na Aljašku. Jak se šestadvacetiletá holka z velkoměsta popere s životem v domě na samotě?
Druhý díl je nejen o všech těch slastech, které aljašská divočina nabízí, ale i o té opačné straně, na které třeba hlavní hrdinka ani není připravená.
Já si neskutečně užívala tu aljašskou přírodu. Kdyby se příběh odehrával jinde, nebylo by to ono. Autorka dokázala popsat krásu divočiny, jako bych tam sama byla.
Tohle je úžasná série, kterou moc doporučuji a doufám, že se dočkáme dalšího dílu, ve kterém hrají hlavní roli jiné postavy.
Děkuji @knihydobrovsky za knihu. #spoluprace
Já tu sérii prostě miluju... Dost mi pomohlo nemít vysoká očekávání na akci, zvraty a díky tomu jsem dostala úžasnou oddechovku v nehostinné krajině Aljašky
Calla a Yetti (tedy Jonah, furt se mi to plete) - ti dva se nezměnili a já je prostě zbožňuju. On je sexy drsňák, co má srdce na správném místě (taky svaly) a Calla je holka, co se v tomto dílu hledá - někoho by rozčilovaly její neustále myšlenky o samotě, nebezpečí, že Jonah je pořád pryč, mně to přišlo blízké, byla bych stejná. Pravda, že v jistou chvíli to už bylo moc, ale já bych se tam v životě neodstěhovala. Taky se mi líbilo, jak je to mezi nimi pikantní, ale umí i řešit problémy, mluví o tom, hledají řešení, to mám u knih moc ráda!
Sice tu nečekejte nějaký extra zvraty, ale dostanete několik dramat, strachu, ale i zápletky, které vás nutí číst dál.
Jak já byla šťastná, že se nezapomnělo na mývala Banditu. Přibyl taky kozel, co v nebezpečí prý srandovně sebou švihl (jako že omdlévá), taky vlčák Ocar, který se tak přidával. Autorka umí ty zvířata vykreslit tak úžasně, že jsou prostě důležitý!
ROY - Jedna z nových postav, co bych chtěla vypíchnout. Je to morous a protiva, ze začátku vám bude lézt na nervy, ale vyklube se z něho velmi propracovaná postava s hlubokou minulostí, kterou jsem měla nakonec fakt ráda. Ukzuje to opět, že každý člověk je tím, čím si prošel.
Prostředí Aljašky opět vykresleno nejen (za mě) akorát popisy, ale i tím, jak to tam chodí, jak jsou lidé soudružní, jak je příroda drsná, nemilosrdná a nebezpečná. Puška je tam módní doplněk, ale i pojistka toho být naživu.
Objevují se zde původní postavy, jedna mi udělala obzvlášť radost. Nové přibyly a já za to byla vlastně ráda, že osvěžily děj! Celá tahle kniha byla tak příjemná, že máte pocit, že jste se vrátili do krásné části vašeho dětství.
Podtrženo sečteno - druhý díl nezklamal, opravdu doporučuji nemít očekávání plné akce a zvratů, brát to jako knihu, během které si odpočinete a pohladí po duši. Doufám taky, že se dočkáme dalšího dílu!
Tak jak první díl I tento byl moc pěkný. Někdy jsem si při čtení říkala, že bych se taky hned odstěhovala na Aljasku. A ted jsem zvědavá na 3 dil s Marií.
Tuhle serii proste miluju! Neda se posuzovat, jestli druhy dil predcil prvni, protoze je tolik jiny.
Calla se stehuje za Jonahem na Aljasku. Musi prekonat sama sebe, prvni neshody ve vztahu, samotu, aljasskou divocinu i nevrleho souseda.
Do posledni stranky jsem byla napnuta, jak to vsechno zvladne! :)
Musím říct, že se mi tenhle díl líbil víc, než ten první. Ten první díl jsem četla hlavně, protože se odehrává na Aljašce. U druhého je to také velký plusový bod, ale i z jiných úhlů pohledů mě kniha velice chytla. Mínusové body dávám snad jen za postelové scény, ty bych opravdu s chutí oželela.
(SPOILER)
Ke Calle a Jonahovi jsem se s radostí vrátila. Přesouváme se na jinou část Aljašky, k novým výzvám. Prostředí jsem si hned zamilovala a ten jejich srub jim ze srdce závidím. Nové postavy jsou taky skvělé, hlavně Roy mě bavil. Když se s ním pak Calla sžila, u jejich rozhovorů jsem se skvěle bavila.
Jonah s Callou byli úžasní. Na tenhle díl jsem se moc těšila, protože v prvním ten jejich vztah byl takovou vedlejší linkou. Oni dva jsou pro mě jako pár dokonalý. Probrečela jsem snad každou jejich hádku a hrozila jsem se toho co po ní přijde. Strašné mě potěšilo, že spolu mluvili a hledali řešení jejich problémů. To že ani jeden z nich od toho neutekl, bylo to nejúžasnější, co jsem v téhle knize mohla dostat. Je škoda, že zde nemáme i Jonahův pohledu, některé scény by se mi z jeho pohledu líbili víc.
Když si vzpomenu na tu městkou holku ze začátku první knihy a porovnám ji s holkou na konci této, tak nemám slov. Za mě je Calla hrdinka a je úžasné pozorovat její cestu.
Kdo mi ovšem strašně chyběl byl Simon. Jeho rozhovory s Callou jsem si v prvním díle užívala, ale tady jsem bohužel dostala jenom jeden. A chudák Bandita byl v tomto díle uklizen do kurníku a taky jsem si ho moc neužila.
Ale i tak je to naprosto skvělá kniha a jen doufám, že budou přeloženy další díly. Hlavně ten, který se má odehrávat o Vánocích až všichni přijedou, protože bych se ke Calle a Jonahovi moc ráda vrátila.
Calla si užívá života v Torontě, bydlí u rodičů, je jí 26 a nic ji nechybí...
Po krátkém vztahu, zamilovaná se srdíčky v očích se vrací na Aljašku
žít s Jonahem. Jenže Aljaška je drsná zem, s divokými zvířaty a
nikdo nedostane nic zadarmo. Nastěhují se do divočiny s kozlem
a mývalem a Calla si musí zvykat na samotu.
Jejich vztah prochází pořádnou zkouškou jejich lásky.
Nasmála jsem se při situacích, kdy Calla naprosto plave v základních
věcech, drsnou krajinou i zvířaty.
Jen jsem si uvědomila, jaký skok musela udělat holka z města bez
problémů, o nic se nestarala a teď povětšinu času sama a bez přátel.
V knize vidíte důležitost komunity a přátelství i se zapšklým sousedem :-)
Moc se mi to líbilo.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Deset malých nadechnutí |
| 2015 | Jedna malá lež |
| 2015 | Čtyři vteřiny rozhodnou |
| 2015 | Pátá cesta k pádu |
| 2024 | Osud hněvu a plamene |
První díl (Nespoutaná Aljaška) byl nadprůměrně super, proto jsem čtení druhého dílu odkládala co to jen šlo, protože jsem se bála, že mě zklame. Překvapivě musím říct, že pro mě Divoká Aljaška je o dost lepší, než předchozí díl! Pořád tu jsou krásné popisy Aljašky, stále jde z příběhu cítit její divokost a nechybí ani oblíbené postavy … ale navíc se příběh věnuje tomu, jak se vlastně pracuje na vztahu co člověk chce udržet. Je to takové nakouknutí za zavřené dveře, kde většina romantických knih končí, protože se v nich primárně věnuje utváření vztahů, ne jejich budování.