Divoká Krista
Jan Staněk
Do vsi Skálov se po osmi letech u námořnictva vrací Toník Mírský a hned kolem něj začnou kroužit vdavekchtivé dívky, až na Kristu ze samoty, zvanou Divoká.
Pro ženy Literatura česká
Vydáno: 1914 , Sdružení českých katolických zemědělců v PrazeOriginální název:
Divoká Krista
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1930 | Bezejmenná žena |
1929 | Český legionář |
1928 | Její ochránce |
1924 | Květ západu |
1914 | Divoká Krista |
(SPOILER) Červená knihovna o namlouvání Toníka Mírských a spanilé Kristy Konvalové, která se straní lidí a před chlapci dává přednost četbě. Mládež si z ní dělá srandu a považuje ji za prostoduchou, proto jí říkají divoká. Krista se s Toníkem potkává každou neděli v kostele, navzájem si jsou sympatičtí, ale neřeknou si ani slovo. Když Kristu obtěžuje baron, který pobývá na loveckém zámečku, Toník mu dá facku. Celý podzim a zimu po sobě zase jen pokukují. O Kristu se začne ucházet mlynářův syn, ale Krista ho odmítne. On ji za to pomlouvá v hospodě a všem vykládá, že ho uháněla a košem ji dal on. Toník se jí zastane a popere se s ním. Odnese to rozbitou hlavou. Krista se vše dozví od služky a miluje Toníka ještě víc. V létě jde s bratrem na pouť do vedlejší vesnice, kde jí společnost dělají Toníkovy sestry. Při tancovačce se kolem ní točí syn bohatého statkáře. Toník si pak myslí, že s ním chodí, a opět ji neřekne, že ji má rád. Když jde Krista na stráň na maliny, uklouzne a zřítí se do tůně, kde uvízne zaklíněná pod kmenem. Námořník Toník pro ni skočí a zachrání ji. Konečně si vyříkají, že se milují. Nakonec se konají tři svatby: Krista s Toníkem, její bratr s Toníkovou sestrou a druhá sestra s Toníkovým kamarádem.