Divoké kameny
Fernand Pouillon
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284685/mid_divoke-kameny-XDM-284685.jpg
4
34
34
Historický román je zasazen do prostředí vznikajícího středověkého opatství Thoronet na jihu Francie, jednoho z trojice klenotů rané cisterciácké architektury. Skrze záznamy „mistra díla“ – dobového architekta a vedoucího stavby –, který ve 12. století opatství v Provence budoval, sledujeme den za dnem, jak středověký mnich-stavitel zápasí s lidskou slabostí a tíhou reality, čelí protivenstvím, ale i rozporům ve svém nitru. Život středověkého místa, technické, finanční i doktrinální problémy, se kterými se musí vyrovnávat, i řešení, k nimž dospívá, se jeví podivuhodně moderně a boří zažitý obraz „středověku“. Živoucí kronika zrodu mistrovského díla, založená na původním historickém výzkumu a dlouholetých zkušeností autora, význačného francouzského architekta a stavitele, je současně vášnivou reflexí o vztahu krásy a nutnosti, řádu lidského a řádu přirozeného. Lyrická meditace o svrchovaném Řádu, o stavitelském umění, jež v sobě spájí všechna ostatní, o nezlomné víře.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2016 , VyšehradOriginální název:
Les Pierres sauvage, 1964
více info...
Přidat komentář
Jediný román francouzkého architekta na téma jemu blízké, zrod cisterciánského opatství Thoronet. Zvolená forma deníkových zápisků "mistra díla" navozuje dojem nebeletristických náhledů do období začátků stavby, života malého společenství mnichů na ní se podílejících, všedních problémů s tím spojených...a to pro mne nejzajímavější, úvahy středověkého stavitele o architektuře, popis vlastního tvůrčího procesu plánu stavby, zohledňujícího tehdejší okolnosti, prostředí, dostupný materiál a lidi, smysl a účel klášterního komplexu. Proces spojující tato východiska s vlastní vizí konečného výsledku coby průsečíku nejlepších možností, tvar který nabývá uměním citlivého propojení prostoru, světla a materiálu.
Přestože kniha díky spoustě úvah působí spíše jako zamyšlení architekta nad architekturou, posun do středověku jako kulisy, v nichž se ocitl člověk uvažující soudobě a toho klasicky románového - děje, psychologie, popisů apod.tam tolik není, četba to byla zajímavá, inspirativní a lákající architekturu vnímat jiným pohledem.
Oslovilo mne velice. Jedná se o strhující příběh ducha a materie. Jsem z oboru a tohle lze číst skutecne i jako jakousi bibli architekta. Z knihy je patrná opravdovost a láska k architektuře.
Divoké kameny jsem začala číst hlavně proto, že je to román o architektuře. Bohužel, jak jsem záhy zjistila, napsat dobrý román s touto tématikou je asi celkem oříšek, autor navíc nebyl zkušený spisovatel, ale architekt. Přišlo mi velmi zajímavé sledovat, jak na mýtině z ničeho začne růst klášter, kde a jak se v té době sháněly suroviny, jaké byly pracovní podmínky mnichů apod. Celá kniha byla ale hrozně unylá, moc se tam toho nedělo, nebylo tam nic, co by mě nutilo číst dál a tak jsem se do čtení musela nutit sama. Myslím si, že s takovýmu znalostmi na poli architektury a církve, jakými autor disponuje, se dal napsat mnohem lepší a záživnější román.
Kniha o středověku, jistě obsahuje spoustu termínů a církevní terminologie, které jsou mi neznámé, ale v tom je půvab čtení - rozšiřuje vám obzor, dává možnost trochu pochopit minulost a uchopit svět v širším kontextu. Líbí se mi, jak je text rytmizován, jak vás nutí zpomalit, překlad je velmi pěkný. Poněkud mě překvapil překlep v osobním zájmenu "my" s měkkým i, ale nejsem ještě u konce snad jich nebude víc.
Fascinující čtení plné tvůrčího zápalu a zároveň pokory a respektu. Není pochyb, že k nám mluví umělec, architekt, mistr díla, který je své práci cele oddán, že jde o autentické myšlenky a úvahy, i když vložené do úst středověkého mnicha.
Kontemplace nad nesnesitelnou lehkostí kamene… :-) Ale ne historický román, bohužel. Fascinující děj se odehrává jaksi mimochodem, často mezi kapitolami. A laik se ztrácí ve stavitelských i církevních pojmech, zoufale vzpomínaje na knihy, které nepotřebují dodatky – protože čtenáře do tématu uvádějí každou větou, každým odstavcem, každou stránkou. Obdivuhodná práce autora i překladatele vychází tak trochu vniveč. (Čteno v překladu Denise Molčanova.)
Asi jsem čekala více příběhu než popisu.
Moc dobře se mi to nečetlo a dost jsem se ztrácela v architektonických výrazech.
Ale i ten malý příběh byl krásný a občas to mělo hezký děj. Obdivuji pracovitost a oddanost mnichů, ale něco mi tam chybělo.
Nahlédnutí do tichého duchovního života mnichů, kteří jsou prvními lokátoři v divoké krajině. Močál přeměňují na své příbytky, a pokládají první kameny nového kostela. Otesávají je a sami sváží ze vzdáleného kamenolomu. Souznění s místem dosahují pouze hrubým opracováním kamenů - tím získává zeď kostela surovou ale také pravdivou "divokou" podobu. Mniši také do málo obydlené krajiny přinesly pevný bod a východisko pro další rozvoj místní kultury.
Krásná kniha.
V dějepise jsme se učili, jak bohatá církev stavěla kláštery, ale v ranném středověku to bylo jinak. Kniha ukazuje jak církev docilovala své moci a kolik nadšenců a laiků jí bylo nápomocno.
Tito lidé vytvořili veliké dílo, které přetrvalo věky.
Úžasné dílko s velkou hloubkou a je tam cítit i jistá životní zkušenost autora. Musím říci, že v pojetí osobnosti hlavního hrdiny se mi to líbilo více než Jméno růže od Ecca. Kniha jakoby běží svým tempem, mimo čas a prostor. Nebo spíše se prolínají čas a prostor jako dva hadi v jednom hnízdě. Opravdu neskutečný zážitek a osvěžení v jinak dosti brakové tvorbě poslední doby na podobná témata. Asi to není pro každého a pro každou situaci/náladu, ale kdo se knize podvolí a nechá se unášet... neměl by litovat.
Lahôdka nielen pre milovníkov pomalosti, architektúry a premýšľania.
Kniha nás inšpirovala k návšteve cisterciánskych opátstiev Tintern a Heiligenkreuz.
Myslím, že pokud dočtete tuhle knihu až do konce ( a přenesete se i přes pasáže technického rázu , které občas pro mne osobně hraničily se srozumitelností) budete se na klášterní stavby už navždy dívat jinýma očima, budete chtít aspoň lehce pohladit divoké kameny středověkých klášterů, dotýkat se kamene, který byl před stovkami let vyrván z lůna přírody, opracován a osazen na místo dle představ tehdejších mistrů díla ke slávě boží.
Dlouho už jsem nečetla tak dvojakou knihu: je to příběh, a vlastně není, je to filosofie architektury, a taky není - rozhodně to ale není historický román, byť na první sáhnutí tak může vypadat. Je to taky prolínání stavby kláštera a "stavby duše a života" hlavního hrdiny, a ty dvě linie se rozejdou na konci, a přece ne... Je vidět, že autor do knížky promítl spoustu svých úvah o vlastní tvorbě, a to je dobře, lépe se pak chápou jeho stavby. Takže rozhodně nelituju, že jsem se pročetla až na konec. Hvězdička dolů jde za neuvěřitelné překladatelské excesy a občasné hrubky - škoda, dojem to kazí. Přečtěte si, ale není to kniha na pláž... :-)
Tento drsný příběh, psaný formou osobních zápisků samotného stavitele, popisuje velké úsilí několika desítek cisterciáckých mnichů, kteří na odlehlém místě za tvrdých podmínek budovali jeden z nejpozoruhodnějších románských klášterů ve Francii.
Moc by se mi líbila návštěva tohoto románského skvostu.
Divoké kameny
Romány v dopisech nebo deníkové formě mě vždycky fascinovaly. Když jsem se tedy dozvěděl, že slavný architekt napsal příběh z pohledu mistra stavby ve 12. století, který má za úkol vybudovat opatství, musel jsem ho mít. Téma je to přitom originální, protože nikoho jen tak nenapadne napsat knihu o středověkém architektovi. Fakt, že se tomuto oboru sám autor věnoval je pochopitelně plus, protože dokázal zachytit věci, které byste i po větší rešerši zaznamenat nemuseli. Druhá linka je pak náboženská a i ta je zachycená zdatně. Snad více lidí z různých oborů napadne napsat podobná díla, Kancl z prostředí marketingu totiž také fungoval skvěle.