Divoké labutě
Jung Chang , Jon Halliday
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7869/bmid_divoke-labute-BXc-7869.jpg
5
474
474
Kniha začíná rokem 1909, kdy se do tradičních poměrů mandžuského maloměsta narodila autorčina babička a končí rokem 1978, kdy se autorce podařilo odjet studovat do Anglie.
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1996 , Knižní klubOriginální název:
Wild Swans: Three Daughters of China, 1991
více info...
Přidat komentář
Asi jsem ještě tak náročnou knihu nečetl. Ne že by to bylo tak strašně napsáno, ale to o čem ta kniha bylo pro mě prostě nestravitelné a jen těžko akceptovatelné. A nejhorší na tom všem pro mě bylo, že zde není popisována žádná fikce nebo že by to byla autorčina divoká fantazmagorie. Nedokážu si představit že takhle to doopravdy bylo, že se to dělo, že v tom ti lidé v Číně žili a tohle se tam bralo jako normální. Naprostá šílenost. Mnohokráte jsem knihu chtěl odhodit a už ji nikdy více nevidět ale nakonec jsem se částečně ze zvědavosti ale hlavně spíše silou vůle dobral konce. Musím souhlasit s níže uvedeným komentářem cerky že i pro mě tahle kniha byla asi největší "obětí" rámci plnění čtenářské výzvy.
Neuvěřitelné se stalo skutečností a já jsem na konci knihy. Říci o této knize, že je krásná a bavila mě, by bylo lží. Kniha se mi četla hrozně a sama jsem nevěřila, že ji dočtu (zatím největší osobní oběť v rámci čtenářské výzvy 2021: Kniha jež byla v některé zemi zakázána).
Čína je obrovská země kde na jedinci nikdy nezáleželo a nezáleží dodnes. Ovšem taková obrovská genocida a teror, který provází její obyvatele je neuvěřitelná, nepochopitelná a naprosto šílená.
Přiznám se, čekala jsem trochu jiný styl i formu vyprávění, ale i tak jsem naprosto ohromena nebo spíš ochromena.
Velmi zajímavý příběh, který je nejsilnější v tom, že se jedná o skutečnost. Jediné, co mi vadilo, bylo občasné skákání v ději, které bylo obtížnější na orientaci. Jinak ale úžasný vhled do jiné kultury a novodobé čínské historie.
Neobyčejně obtížné čtení... a to jsem si myslela, že po Snu o městě obehnaném zdí jsem vůči krutosti a depresi čínských dějin imunní. Jenomže tam končil děj únikem na Tchajwan v roce 1950 - těžiště Divokých labutí tam teprve začíná, popisuje období mezi druhou světovou válkou a rokem 1978, zahrnuje tedy Velký skok, Kulturní revoluci, řádění Rudých gard a dozvuky Maovy smrti. Navíc autorka Snu o městě... je smířená, melancholická a plná stesku, kdežto Divoké labutě napsala velmi rozhněvaná a velmi dobře informovaná žena, která převážně tragickou historii své rodiny, v níž důležitou roli hrála fanatická víra v předsedu Maa a následná drsná deziluze, dokázala zachytit v kontextu doby a státu, jež stavěly na nenávisti maskovaném za třídní boj a v nichž malichernost, průměrnost, pokrytectví, hrubost a nevzdělanost byly předpokladem přežití... Poslední kapitoly jsem poslouchala jako audioknihu, Hana Maciuchová je pro tento příběh ideálně zvolený hlas.
Mao v roce 1964 veřejně odsoudil pěstování květin a trávy jako "feudální" a "buržoázní" a nařídil: "Zbavte se většiny zahradníků." Jako dítě jsem musela s ostatními odstraňovat z trávníků u naší školy trávu, a viděla jsem, jak z budov mizí květináče.Táto absurdnosť na mňa vykukla hneď v úvode knihy.
A tu je ešte väčšia: Maovu posedlost ocelí nikdo zvlášť nezpochybňoval. Stejně tak mu procházely jeho ostatní utkvělé představy. Znelíbil si vrabce, protože zobají zrní. A tak byla zmobilizována každá domácnost. Seděli jsme venku a zuřivě tloukli do kovových předmětů, od činelů po pánve, abychom zahnali vrabce ze stromů, až nakonec padli na zem, mrtví vyčerpáním.
Manželský život za Maa a tzv. manželská dovolenka (autorka popisuje život svojej čerstvo vydatej sestry): Stejně jako desítky milionů jiných čínských párů žili ti dva odděleně a podle předpisu měli právo prožít dvanáct dní v roce společně.
Už dávno som pri čítaní tak často nekrútila neveriacky hlavou. O Číne 20. storočia som vedela minimum, takže pre mňa veľmi užitočná kniha. A pripomenula som si, aké mám šťastie, že žijem v krajine a v dobe, v ktorej si môžem slobodne v necenzurovanej forme čítať čo chcem, kedy chcem, kde chcem..
Precteno v ramci ctenarske vyzvy 2021 a rozhodne nelituji. Presne proto jsem se do vyzvy poprve pustila. Ze se “donutim” do knih, po kterych bych nesahla uplne automaticky.
Místy moc rozláčné popisování politické situace, ale v postatě se pořád něco dělo. Myslím, že velmi poučné a někdy nepochopitelné pro nás, kteří v tom nemuseli žít.
N e u v ě ř i t e l n é nahlédnutí za oponu nedávných dějin vlády Velkého kormidelníka - Maa v Číně... Na příběhu života třech generací žen v kulisách vzniku kultu osobnosti a filozofie maoismu, Velkého skoku (s následky hladomoru), Kulturní revoluce (s perzekucí všech věrných a vzdělaných členů strany), zbrojení proti SSSR (které zničilo veškeré hospodářství země) a povšechného rudého teroru (odhadem zásluhou Maa zahynulo v Číně 40-70 mil. lidí..) čtenář zjistí, jak tohle vše vypadalo v "praxi". Hlad, teror, ponižování, šikanování, věznění, nucené práce, popravy, politická propaganda, absence vzdělání a obecných vědeckých informací, omezování volného pohybu... Občas se mi to už všechno "slévalo" dohromady a stávalo "šedivě trpně opakujícím", ale i taková bohužel pravda je... Děkuji autorce za odvahu "prožít vše znovu" a rozhodně doporučuji!
Tak to byla síla - rozsahem i obsahem. Chvílemi mi připomínalo podrobnou učebnici dějin Číny, chvílemi jsem se mezi čínskými jmény trochu ztrácela, ale celkový dojem je konsternující a šílený. Kult osobnosti v čínském provedení předčil všechny moje nejhorší představy.
Přečteno jedním dechem - teda spíš posloucháno bez muknutí - procítěný přednes paní Maciuchové byl naprosto skvělý a dodal tomuto nesmírně poutavému příběhu tu odpovídající sílu i emoce.
Kniha začíná příběhem babičky, které matka v mládí lámala a svazovala chodidla a kterou v patnácti letech provdal její otec jako konkubínu. Dále pak sledujeme osudy autorčiny matky, která se stala nadšenou komunistkou a nakonec i příběh autorky samotné, která prošla jako mladá všemi hrůzami Maovi vlády, jež byla plná absurdních momentů od kolektivního plašení vrabců nebo vytrhávání trávy až po brutální a násílnickou kulturní revoluci.
Během poslechu mě občas napadlo, co všechno se může za jeden lidský život stát a na co všechno si může člověk zvyknout. A taky jak je možné ovládat národ 900 milionů lidí.
Tohle emotivní, obsáhlé přesto velmi poutavé a svým způsobem fascinující vyprávění o Čankajšekově vládě, japonské okupaci, o občanské válce mezi Kuomintagem a komunisty, velkém skoku vpřed a následném hladomoru, kultu Mao Ce-tunga i střetu tradic staré Číny s kulturní revolucí a osudů tří žen na pozadí toho všeho, podává svým způsocem úchvatný obraz Číny a její novodobé historie.
Úžasný příběh rodiny žijící v minulém století v Číně musí snad ohromit každého. Tolik despocie a ponižování, které museli všichni příslušníci této rodiny zažít! Znovu musíme osudu poděkovat za Chruščova a jeho odhalení kultu Stalina, že se nám podobné zážitky vyhnuly, i když si naši rodiče jistě užili komoušů více než dost. Vidím to na povinnou četbu pro naše milé levičáky, ale i ostatní se zde dozví leccos užitečného.
Nepochybně velmi zajímavý pohled na Mandžuskou/Čínskou historii velké části dvacátého století. Nejen z hlediska politického - historie vztahů mezi Kuomintangem a komunisty, kulturní revoluce, komunistické reformy na venkově..... Ale také z hlediska sociologického - jen těžko si lze představit rodinná a společenská pravidla ještě před 100 lety (a tady jsem začal chápat, proč i přes dnešní, pro nás těžko akceptovatelný režim v Číně připadá mnoha tamním obyvatelům jako pohodový), Také psychologicky - jen těžko jsem chápal fanatismus tehdejších revolucionářů - na rozdíl od našich komunistů a aktivistů bez osobního prospěchu, naopak na jeho úkor. Velmi silná kniha, která by však byla ještě silnější, kdyby se autorce podařilo příběh stěsnat do 2/3 rozsahu. Takhle mnohé informace působí příliš podrobně, únavně, a téměř nudně. Na druhou stranu byla kniha další, která vedla k dohledávání informací o událostech, místech a lidech o nichž hovoří. Nemám totiž rád, když jsou tyhle údaje jen anonymními pojmy.
Člověk slyší, co se dělo v Číně za vlády Mao Ce Tunga, ale až díky této knížce jsem si uvědomila, co to musela být za hrůza. Při čtení mi leckdy naskakovala husí kůže. Obdivovala jsem morální sílu hlavních hrdinek.
Skvělá, hutně napsaná kniha. V podstatě by se dala použít jako učebnice novodobé čínské historie, díky pravdivým osudům velmi autentické. Chvílemi jsem se musela prokousávat, ale jen kvůli tomu, že je kniha plná faktů, souvislostí a nutí čtenáře udržovat při čtení opravdu velmi bdělý stav. Vřele doporučuji!!!
(audiokniha - nedoposloucháno) Kniha o emancipaci žen na pozadí nezáživné historie Číny. Pravda, možná trochu přeháním. Například osud babičky byl celkem poutavý a hodný soucitu - jako například "svázaná chodidla". I tak jsem ale vydržel poslouchat "jen" asi tři hodiny.
Nač vymýšlet neuvěřitelné příběhy, když jsou jimi lidské životy nacpané k nedožití!? Tady nemrazí z dějin, ale z jejich prostého a téměř nezaujatého popisu...z upřímné zpovědi jedné z probuzených, přemýšlejících a nevzdávajících se duší..
"Ve skutečnosti byla malichernost základním charakteristickým rysem revoluce, která vychvalovala vměšování a nevědomost; závist se stala součástí kontrolního systému."
"Od té doby jsem začala posuzovat Číňany tak, že jsem si je rozdělila do dvou skupin: na lidské a nelidské."
Čína mě vždy zajímala, ale Divoké labutě jsou prvním hlubším políbením literatury spojenou s touto zemí. Až mě překvapilo, že pojmy typu "sociální skóre" vůbec není výdobytek posledních let.
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Jedinečnost tohoto díla spočívá podle mě v tom, že autorka pochází z daného prostředí, navíc z jedné z mála intelektuálních rodin v tehdejší Číně, prožila tam většinu života, poté emigrovala, byla schopná se časem oprostit od toho, co jí v Číně vtloukali od narození do hlavy, našla si potřebné a hlavně objektivní historické a politické souvislosti a za pomocí manžela, jehož rodným jazykem je angličtina, sepsat velmi čtivou, velmi dobře jazykově zpracovanou a poutavou knihu.
Připadalo mi to jako nějaké katastrofické sci-fi o tom, jak může dopadnout společnost, která se podřídí a zcela podlehne kultu osobnosti. Bohužel to ale byla realita, u knihy jsem často nevěřícně kroutila hlavou. Na popis té neuvěřitelně tíživé a dusivé atmosféry, před kterou nebylo nikde a nikdy úniku, hned tak nezapomenu. Z internátních školek se mi dělá mdlo ještě teď. Po pravdě řečeno nechápu, jak se to celé mohlo stát, že z toho obrovského počtu Číňanů se nenašla opozice, která by mohla Maa svrhnout, a hlavně jak to mohlo celé vydržet tak dlouho?! Co do důsledků byl proti Maovi Hitler jenom slabý odvar. Je mi moc líto všech těch stovek milionů Číňanů, kteří byli nuceni žít desítky let ve všudypřítomném strachu o holý život, bídě a všemožném utrpení a samozřejmě těch, kteří při tom přišli o život. Jako poučení jsem si z toho vzala to, že demokracie je nejlepší způsob uspořádání společnosti (i když zdaleka ne dokonalý), že je nesmírně důležité, aby se lidem dostalo vzdělání, aby si mohli udělat objektivní obraz o stavu věcí, a také že není dobré žádnou zemi na světě izolovat od ostatních zemí.
Tři generace čínských žen (od babičky narozené v roce 1909 po vnučku narozenou v padesátých letech). Čínské dějiny 20.století. Kruté a děsivě nelidské. Každý stoupenec komunistické ideologie by měl mít hako povinnou četbu.
Štítky knihy
Čína životopisy, biografie 20. století komunismus autobiografické prvky osudy žen ságy oběti komunismu maoismus podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Těžké čtení, kniha je plná faktů, událostí a neuvěřitelné krutosti, které na sobě lidé dokáží páchat. Je až k neuvěření, čeho všeho je člověk/lid schopný nejen k sobě samému a ostatním lidem, ale třeba k přírodě.