Divoké labutě

19.06.2019

Krásná knížka. Dozvěděla jsem se spoustu nového. Je tedy poněkud obsáhlá. Zhruba v polovině jsem si říkala, jak dnešní autorky románů pro ženy musí uměle vymýšlet témata a zápletky. Tak tady potíže a zápletky nese každodenní život. A ty vymyšlené příběhy mně vedle téhle knížky najednou připadaly trapné. Druhá polovina už se trošičku táhla, ale přesto - můj názor - nejmíň plný počet hvězd.

30.04.2019

Rodinná sága v historickém kontextu Číny 20. století. Tuto knihu by si měli přečíst všichni ti, co nadávají na to, že se narodili ve špatné části světa (a že jich znám docela dost). Po přečtení knihy mě přešla touha někdy cestovat do Číny. Čtenář se o dějinách této velké země dozvídá nenásilně přes osudy obyčejných lidí. Vždycky mě udiví, jak je možné, že jeden jediný člověk dokáže změnit a zničit životy milionů lidí...

25.04.2019

Autorka na osudech tří generací své rodiny popisuje dějiny Číny ve 20. století.
I když se mi kniha nečetla zrovna snadno,(je hodně popisná, minimum dialogů) tak určitě stojí za přečtení. Režim předsedy Maa si ve své zrůdnosti nezadá s fašismem. Přiznám se, že nerozumím čínské mentalitě, nechápu ten fanatismus, nekritické zbožňování Maa, absolutní ztrátu soudnosti a zdravého rozumu.
Tato knížka by měla být v povinné četbě pro středoškoláky.

19.03.2019

Zpověď čínské autorky, která odkrývá rodinnou historii žen tří generací na pozadí kulturně politických změn 20. století. Když babičce jako malému děvčátku lámali dle tradice chodidla, myslela jsem, že nic horšího nepřijde. Později se vyprávění posunulo až na praktiky pod taktovkou Mao Ce-tunga, kdy byly zlomené životy milionů lidí.
Neskutečně působivé vyprávění plné hrůz a beznaděje.

16.03.2019

Anotace knihy, jak je uvedena zde v záhlaví, je anotace k jiné knize. Divoké labutě nejsou Maovým životopisem. Jsou uhrančivým průvodcem Čínou 20.století, kdy na osudech tří generací žen z jedné rodiny, má každý možnost zachytit události, které smýkaly obrovskou civilizací ze strany na stranu a porovnat je s tím, jak se 20.století odráželo v našich vlastních životech. Zatímco babičce lámala její máma chodidla, aby uspěla na sňatečném trhu, dcera zapáleně budovala komunismus, protože se jevil jako naděje, tak vnučka se opatrně a po špičkách pokouší samostatně myslet. Neubránila jsem se srovnávání jejich a našeho komunismu, jejich a naší "tradice", jejich a našich pokusů žít a přežít dvacáté století. Když Druhá Divoká labuť prožívala radost z toho, jak dokázala na Maa kriticky pohlédnout a konečně si dovolit zapochybovat, vyvstávala mi na mysli historka z mého vlastního života, jak jsem v první třídě triumfálně u večeře prohlásila, že Lenin byl vůl a jak se moje máma snažila mi to nějak taktně vymluvit a do rána tu myšlenku se mnou rozchodit, abych ji neozvučovala náhodou ve škole. Jung Chang mě nutila soustavně přemýšlet, neodtrhávat se od textu, vykašlat se na všechno ostatní kolem sebe, nevařit, neprat, nic nedělat, jen číst a nořit se do kulis na jednu stranu vzdálených, ale na druhou velmi blízkých. Před tou knížkou se nejde schovat, nejde nikam uhnout. Je lepší jí buď nečíst vůbec, anebo jí číst i nohama.

03.03.2019

Co k teto knize napsat.... Vlatne by to mela byt povinna cetba! Kdo aspon trochu chce pochopit vychod, Asii, proc tam maji takovy rezim a proc se chovaji tak jak se chovaji je tahle kniha brana. Asi me nejvic bavila cast "Babicka" (zacatek knihy)... ale v globalu je to peklo cele.
Pro ty co by si chteli usnadnit cestu k tehle knize a chteli by sahnout po audioknize jen poznamka ... v audioverzi dost Maciuchova vynechava ... zazni jungle a nahle skoci v knize o x stran dopredu. Uplne to celkovemu vyzneni nevadi .. ale je to velka skoda. Taky nechapu proc ji znovu nekdo nevyda... to mi prijde uplne sileny... v Praze v knihovne se na tuhle knihu ceka bezmala 2 roky.

12.02.2019

Beletristicky podané zásadní události čínských dějin převážné části 20.století, skrze pohled tří generací ženské linie autorky. Konec staré Číny, moci úředníků a známostí, konkubín, nepochopitelných rituálů, ale i kultury...období nadvlády Japonska, druhé světové války...a těžiště biografie, prosazování komunismu a jeho moc až do období 80.let, jakoby přímo z centra dění, očima dcery dvou vysokých komunistických funkcionářů...kdy počáteční nadšení a víru v lepší systém i ochotu osobních obětí pro jeho myšlenky jen velmi pomalu a plíživě střídá těžká deziluze.
Velmi hutné a samozřejmě značně neveselé čtení, nabité spoustou informací, vyžadující soustředění.

30.09.2018

Příběhy o třech čínských ženách, pocházejících ze tří různých generací. Autobiografický román začíná životní peripetií spisovatelčiny krásné babičky, která byla rodinou provdána (výstižněji řečeno prodána)jako konkubína starému generálovi. Dále se dozvíme o osudech její matky a pak samotné autorky. Dobře vylíčený svět Číny, její historie a politika od počátku 20.stol. až do 80.let 20.století. Zvyklosti země, krásné popisy exotických krajin, ale i nehezké informace o politických čistkách, hladomoru, o kultu vůdce atd. Celkem zajímavé.

21.04.2018

Brutálně upřímná obžaloba komunistické víry a pravdivý popis jejího dopadu na tři generace čínské rodiny spisovatelky a potažmo na čínskou společnost, kde tato víra v prospěšnost násilných, nepřirozených změn dočasně zvítězila a kde napáchala - spolu s Kambodžou, Sovětským svazem a Severní Koreou - největší škody. Jenže ani tato kniha, ani sto miliónů obětí komunistických režimů ve 20. století nepřesvědčí řadu lidí, aby pořád nevěřili v prospěšnost sociálního inženýrství a v možnost dodání zářných zítřků na klíč pod vedením dalších fanatických, velkohubých a sebestředných kormidelníků, kteří stále rozvrtávají a mrší přirozený řád věcí. A přitom by stačilo jen málo. Nikoli Mao, ale TAO. Žít a nechat žít, pracovat na sobě a ne na druhých, sledovat dlouhodobý zájem společnosti a spolupráci win-win, nechat vše dobré a osvědčené plynout, a jenom občas podle potřeby ťuknout do kormidla sem nebo tam.

15.04.2018

Zajímavé, obsáhlé – ale je třeba zdůraznit, že nejde o nějaký pořádný příběh se zápletkou, ale tak trochu o převyprávění historie poutavým stylem.

08.04.2018

Niektoré veci mi boli dôverne známe, trebárs snaha vyvolať dojem, že to, čo sa deje, je prianím ľudu, nie príkaz zhora – okamžite mi naskočil „kůl v plotě“ – alebo snaha odnaučiť ľudí samostatne myslieť, zákaz individualizmu a povinnosť zapájať sa do kolektívu, a to nadšene. S tým mám bohaté skúsenosti z mladosti, hoci inak som z príkorí socializmu na vlastnej koži okúsila len málo, napríklad neslobodu slova (ešte si pamätám tú chuť zakázaného ovocia, keď sme si na školskom dvore rozprávali politické vtipy obzerajúc sa na všetky strany, aj ten šok, keď som po dorozprávaní vtipu zistila, že mám tesne za chrbtom učiteľku). No tie najhoršie časy, počas ktorých si nikto nemohol byť istý majetkom, slobodou ani životom, som našťastie nezažila. Na to, aby človek vzbudil podozrenie, stačilo byť sám sebou. Číňania si to ešte okorenili ľpením na svojich nezmyselných a krutých tradíciach, ktoré predovšetkým ženám robili zo života peklo. Všetky tie zväzujúce pravidlá, ktorými sa riadil každý krok, gesto, výraz tváre, každé slovo, oslovenie... Žiadna voľnosť ani v rodinnom kruhu. A k tomu ich v období, počas ktorého sa odohráva táto kniha, trýznili Japonci, Rusi, Kuomintang a napokon Mao Ce-tung. Všetci kradli, klamali, vydierali, mučili, zneužívali svoju právomoc, ľudia biedili, hladovali, báli sa, a po každom oslobodení a nadšení z nádeje na lepší život prišla tá istá svojvôľa, rozčarovanie a zúfalstvo. Podrobný popis Veľkého skoku (rozumej vzad) a Kultúrnej revolúcie (podstatne výstižnejší výraz by bol Protikultúrnej) bol veľmi zaujímavý a veľmi desivý. Jung Chang skvelo opísala, ako vtedy ľudia žili a zmýšľali, ako to, že bolo možné dostať do područia taký veľký národ. Nedá sa nepýtať spolu s ňou, ak toto mal byť raj, aké by potom bolo peklo?

24.01.2018

Mimořádně literárně ztvárněný životopis tří generací v daleké/nedaleké Číně! Díky životnímu příběhu tří "labutí" a jejich rodin poznáváme život normálních lidí, kteří žijí, pro nás, ve zcela nenormálních podmínkách. Ty jim dávají příležitost projevit svou odvahu (a ukázat slabost a zbabělost druhých), věřím ale, že by daly přednost normálním člověčím starostem. O hrůzách Maovy kulturní revoluce ví snad každý, přesto je užitečné čas od času si takovou dobu připomenout. Na rozdíl od šíleného svazování chodidel a nesvobodného života konkubín, což už je opravdu snad už jen historií, kulturní revoluce v různých obměnách hrozí i v současném světě. A vůbec ne daleko od nás. Historie nás utváří, proto je dobré ji znát, ani na ni nezapomínat. Tohle bych si chtěla jednou přečíst znovu.

29.12.2017

Nejlepší kniha o Číně, kterou jsem kdy četl. Pochopíte čínského člověka, jeho neochotu se projevit, jeho kývání. Poznáte kulturní revoluci a kulturu, kterou nastolila.

Myslím, že do Číny bychom se opravdu měli jezdit učit demokracii. Jinak tady tu Čínu budeme mít brzy též. Ale na tu cestu se raději vydám s Jung Chang než třeba v letadle nejmenovaného miliardáře ;-)

Takové krásné hodnocení od předchozích čtenářů a já to prostě nedám. Dostala jsem se k 74.stránce a dál nemohu. Možná jsem jí začala číst úplně špatně - v předvánočním čase, ale spíš to není nic pro mě.

10.12.2017

Strhující kniha. Dozvíte se nejen, co se dělo v Číně 20. století očima tří žen a jejich rodiny. Komunistický režim, navíc ve zcela odlišné kultuře. Smýšlení běžných Číňanů je skutečně dost odlišné od našeho, proto i komunistický režim tam měl jiné možnosti. Co mě fascinovalo nejvíc, bylo, jaké hodnoty si vytvořila autorka a jak se dívala na svět kolem sebe. V prostředí, ve kterém vyrůstala, to bylo obdivuhodné. Uprostřed všeho marasmu objevuje lidskost, svobodu a poctivost jako nutnost pro naplněný život, byť je kolem sebe spatřuje jen vzácně. Obdivovala jsem i soudržnost jejich rodiny, která v tehdejší Číně také nebyla samozřejmostí a která je "držela nad vodou" i v těžkých časech.
Ještě upozornění: První jsem poslouchala audioknihu. Úžasně načtená, ale je v ní z knihy cca 50 %, spousta je toho vypuštěna. Doporučuji přečíst celou knihu, byť je to pro vytrvalé. Ale stojí to za to.
"Čichají k prdům cizinců a tvrdí o nich, že voní."

08.09.2017

Jedna z knih mého života. Bolelo ji číst, nachápala jsem a zároveň soucítila.Prosím, přečtěte si ji !!!

29.04.2017

"Mao Ce-tung dobře rozuměl nehezkým lidským pudům jako je závist a zášť a věděl, jak je zmobilizovat, aby dosáhl svých cílů. Vládl tak, že lidi donutil, aby jeden druhého nenáviděli…
Tím, že v lidech probudil a živil to nejhorší, co v nich bylo, vytvořil morální poušť.
Zanechal po sobě národ lidí, kteří se proměnili ve zvířata…"

"Jestli je tohle ráj, jak potom vypadá peklo?"

30.03.2017

Beletrizované dejiny Číny 20.teho storočia. Navyše spracované tak, aby boli ľahšie stráviteľné aj pre čitateľa zo Západu. Životy trochu žien, babičky, mamy a rozprávačky by mali v autobiografií tvoriť kostru diela a história iba rámec, v ktorom sa udalosti ich životov odohrávajú. V Divokých labutiach to tak, na moju veľkú radosť, nie je. Vysvetľovanie dejinných udalostí a ozrejmovanie kontextu zaberá podľa môjho odhadu tak polovicu rozsahu knihy. Príbehy či príhody postáv akoby boli len prípadovými štúdiami, ktoré ukazujú, ako mali veľké dejiny vplyv na jednotlivého človeka. A že to miestami hodne pripomínalo distopické fikcie! Knižku si odkladám a vyberiem až moje deti po puberte postihne ľavicové blúznenie. Toto bude vhodná medicína!

22.03.2017

„…na koho to slovo padne, ten musí jít z kola pryč!“
Mao Ce-tung měl své čistky velmi dobře zpracované a kdo nedodal povinných 10 procent sympatizantů Kuomintangu, tak se mezi ně automaticky zařadil sám. Ber, kde ber – desetina pravičáků je norma a hotovo!
Vyprávění tří generací čínských žen je velmi zajímavé a to mimo jiné i s ohledem na vývoj jejich politických názorů během jejich životů. Pro Evropana je poučný i pohled na běh čínských dějin ve 20. století. Jestli se vše ubíralo správným směrem či nikoliv není předmětem této knihy ani mého komentáře. Prostě to tak bylo a popis Jung Chang je přes zachycené hrůzy odlehčený a dobře se čte.