Divokým pohořím Sajanu

29.08.2022

(SPOILER) Včera jsem napsala komentář k této knize, uložila. Na mě poměrně stručný. Nikoho neurážel, nepřinášel dezinformace, pouze zamyšlení. Zdá se ale, že někomu přesto vadil. Anebo je to náhoda? Prostě se někde něco pokazilo? Hm, pak je ale divné, že k podobným náhodám u mě dochází výhradně tehdy, když jde o komentáře určitého typu, takové, které jdou řekněme trošičku proti proudu doby...

Doba už je taková, že psát pozitivní komentář na cokoli, co má něco společného s tou velkou zemí na východě, kterou máme považovat za nepřátelskou, je zkrátka podezřelé. Co na tom, že autor už je dávno po smrti a s tím vším nemá nic společného… Co na tom, že jeho popisy přírody jsou nádherné a fakt, že v drsných podmínkách, kde šlo o život, dokázal všechnu tu krásu vůbec vnímat, je pozoruhodný. Co na tom, že z jeho knihy je znát láska k životu, k horám, které ho obklopovaly, k lidem i ke každému živému tvoru (tedy snad s výjimkou rosomáka :-)).

Ano, kniha je určitým způsobem poplatná době – jako každá kniha, která vzniká v určité době a přináší reálie té doby. Takže věty o pokoření přírody pro společnost založenou na kolektivním vlastnictví v ní také najdeme (podobné věty jsou i v literatuře jiných zemí, jen jde o pokořování přírody ve jménu pokroku, člověka – pána přírody a co já vím čeho ještě). A jiné věty, jež vyzdvihují hrdinství ve jménu této společnosti. Na druhé straně, ti muži, kteří po Sajanu putovali, byli skutečně hrdinové, to je nutno přiznat, bez ohledu na jejich národnost a názory. S vybavením, jaké měli, či spíše často neměli, dokázali téměř nemožné. Už uhájit si holý život nebylo jen tak.

Pro mě je kniha inspirativní, nejen nádhernými popisy přírody, houževnatostí a odvahou členů expedice. Umění uvařit jídlo z ničeho či umění usnout i v zimě, na sněhu, o hladu, se může hodit v každé zemi a v každé době. I v té nejvyspělejší a nejdemokratičtější.