Dlouhá cesta
Sławomir Rawicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14039/dlouha-cesta-14039.jpg
4
175
175
Skutečný příběh strastiplné pouti za svobodou Příběh důstojníka polské kavalérie, který byl po okupaci Polska uvězněn v gulagu, odkud se mu podařilo uprchnout. Líčení charkovského věznění, soudního procesu kvůli obvinění z protisovětské špionáže, odsouzení k 25 letům nucených prací, tříměsíčního transportu do sibiřského pracovního tábora, odkud se šesti společníky uprchl. Hlavní pozornost je však věnována utrpení provázejícímu devítiměsíční cestu přes Sibiř, jezero Bajkal, poušť Gobi a Himaláje. V březnu 1942 vstoupili na území Indie...... celý text
Přidat komentář
Volali ich Nešťastní. Už od cárskych čias boli väzňami režimov, ktoré sa chceli zmocniť bohatstiev Sibíri neplatenou prácou politických väzňov, teda ľudí, ktorí nezapadli do ich tyranských systémov.
Slavomír Rawicz mal možnosť ochutnať „pohostinnosť“ ruského mužíka, ktorý v ňom bez príčiny videl svojho nepriateľa. S osudom trestanca sa nehodlal zmieriť, vybral si neistú slobodu pred istou smrťou. Húževnatá sila priateľstva prevereného útrapami dlhého putovania pomohla prekonať nemožné.
Knižka je napísaná formou voľného rozprávania, máte pocit, ako keby autor sedel oproti vám a rozprával vám svoje osobné zážitky zo strastiplnej cesty. Môžete pochybovať o tom, či sa to stalo tak, ako vám autor rozpráva, no počúvate ho so záujmom a čakáte na každé jeho ďalšie slovo. 90%
Zajímavá knížka, jen jsem asi čekala maličko víc. A taky mně dělá problém všemu popsanému bezezbytku uvěřit.
Brilantně napsaný příběh, hvězdičku dolu za tom že se jedná pravděpodobně o fikci vydávající se za skutečný příběh,
Zajímavé a napínavé čtení dle skutečnosti. Cesta že Sibiře až do Indie byla opravdu náročná a namáhavá.
Jen chyběl epilog, jak to dopadlo s přeživšími po záchraně?
Shltla jsem během dvou dnů a celou dobu jsem uprchlíkům držela palce. Vůbec nechápu, jak dokázali přežít. Museli mít obrovskou vůli.
MOŽNÝ SPOILER
Co mi vadilo - konec. Chtěla bych vědět, jak to se všemi bylo dál. Setkali se ještě někdy? A trochu mě štvaly názvy kapitol, dalo se z nich vyčíst, že někdo zemře.
Knih o přežívání v sibiřských lágrech SSSR je poměrně dost. I o útěcích z nich, jeden dokonce z roku 1843, kdy to byly ještě lágry carské. Tento román je rovněž strašný zejména pro někoho, kdo se alespoň trochu dokáže vcítit do kůže lidí, kteří v nepředstavitelných podmínkách, často bez jídla nebo i vody ujdou přes 4000 km za svobodou. Přesto je to i příběh optimistický o tom, jak si lidé i v primitivních podmínkách mohou pomáhat a dosáhnout cíle.
Možné SPOILERY !!!
z knihovny...byla skvělá...sám těžký námět, sám příběh...byla to síla...samozřejmě, čím dál jsem četla, tím víc otázek ve mě zůstávalo...(spousta nejasností - třeba co měli od lidí, zda dostávali po cestě jen jídlo...) opravdu mohly být vzpomínky na takové trauma celkem slušně vymazány ? asi jo... také by mě zajímalo, co se stalo s ostatními, zda se už pak nikdy nepokusili spojit...zda třeba nic dalšího nevědělo Rawiczovo okolí ? (pěkně to píše květinka008 - podobné pocity a otázky jako já...)
knihu jsem dočetla plná dojmů, navíc jako lékařce mi nedalo neustále uvažovat nad tím, jak tak podvýživení, zbědačení lidé tohleto dokázali... představila jsem si sama sebe, s mými arytmiemi, jak bych padla ne po jednom dni, ale už po několika hodinách bez vody na poušti Gobi a snad by mě aspoň zahrabali...nechápala jse, jak mohli poběhovat v mokrém oblečení v sibiřských mrazech..útrapy líčené v celé knize byly neskutečené..a přeci popsané tak suše a s takovým odstupem, jakoby se autor díval poměrně nezúčastněně na nějakou jinou osobu a nepsal sám o sobě...nechápala jsem, jak zvládli Himaláje, kde zjevně při cestě podnikli pár prvovýstupů, když byli mnohem zbědovanější než v poušti...
bylo mi líto padlých druhů, kteří se nedočkali vytouženého cíle...(nejlépe snad Marchinkovas, umírající ve spánku v Himalájích)...no a konec - jak říkám, chyblo mi toho spoustu, co by jsem se ještě potřebovala dozvědět...ale i slza mi ukápla...
a pak mě dorazila větička na přebalu (potože až do té doby jsem nepátrala), že příběh je v posledních letech čím dál zpochybňován a začla jsem tedy lovit víc...
každopádně, ať to bylo jak chtělo, jako připomínka gulagů, nespravedlnosti a lidského utrpění vynikající...jako důkaz silné lidské vůle a chuti přežít také....
DOPORUčUJI !!!
K přečtení knihy mne přivedl docela zdařilý U.S. film (Útěk ze Sibiře / The Way Back), podle ní zpracovaný. Četl jsem v originále ("The Long Walk"). Stručné dojmy: (a) kostra příběhu i mnohé epizody jsou totožné, něco bylo do filmu přidáno navíc - např. postava ruského kriminálníka; (b) děj barvitý a napínavý; (c) některé situace málo uvěřitelné - přechod přes poušť Gobi a Himálaje, nebo setkání s Yettim; (d) psáno v "ich" formě a občas sebestředně; (e) rozpačitý dojem z toho, do jaké míry je příběh autentickým prožitkem samotného autora, jehož osoba a osudy jsou poněkud kontroverzní - jak lze snadno vyhledat v různých zdrojích na webu. Závěr: příběh se čte dobře, zaujme hlavně zájemce o historii a zeměpis, ale pravděpodobně nelze zcela akceptovat jako " the true story of a trek to freedom", jak inzerováno přebalu knihy. Škoda.
Kniha byla velmi dobrodružná, napínavá a dobře se četla, je obdivuhodné, co člověk dokáže přežít, pokud má nějaký cíl a táhne ho touha po svobodě. Co se týče literárního zpracování, jde spíš o jednoduché vyprávění, žádný složitě stavěný literární útvar to není. Knihu hodnotím kladně, a to i přes to, že některé prameny tento "skutečný" příběh zpochybňují např. zde http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/magazine/6098218.stm
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. A také jedna z těch, které se čtou úplně sami a nemůžete se odtrhnout. Chvílemi vás mrazí, když nemůžou najít vodu a naopak později, když se nají a napijí najednou cítíte sami v sobě úlevu. Děj založený na skutečné události - neskutečné, co zažili, ale hlavně že to (tak nějak) přežili.
Kniha se bohužel zakládá na skutečné události. Nezbývá než obdivovat houževnatost vězňů, kterým se podařilo utéct z gulagu a přejít přes Sibiř až do bezpečí.
Nádherná kniha,ktorá sa čítala sama....Je až kruté čítat čím všetkým či počas tých slávnych súdnych procesov museli prejst.Z čoho všetkého boli obvinení,ako im Rusové ukazovali dve tváre a potom ich pálili smolov,týrali,vybíjali im zuby a zúbožených postavili pred slávny súd,kde stáli 18hodín a počúvali švásty na svoju adresu....bolo jasné že nik kto sa Rusom nepáčil nevyšiel čisto a dostal pekných pár rokov pre nič na krutom,tvrdom a zmrznutom Sibíri.
Túžba utiect by ma chytala už pri ceste na samotný Sibír.A ked tam konečne po dvoch mesiacoch došli zistili že na dalšiu peknú hrstku rokov je toto ich nový domov.
Získavanie nových priatelstiev ktoré sa tetelili v ovzduší po závojom mrazu,snehu a pochybností.
Toto všetko hnalo našich hrdinov k úteku.Mnoho ludí túto knihu už označilo ako neatentickú.Ale pravdu,ruku na srdce....čo bolo v tom období skutočne autentické ked sa táto kniha teraz postupne dostáva do rúk mladšej a mladšej generácii.Mladšej a mladšej variacii rodičov,ktorý nás vychovávajú a či už vedome alebo nevedome nám dávajú svoje názory a teraz je len na nás ,ktoré z nich si pretransformujeme alebo im plne uveríme.
Autentickost v strastiplnom putovaní by celkovo vzato ani nebola reálne na mieste.Je to holý fakt boja o prežitie.Túžba ani nie tak po slobode ako túžba umriet slobodný.
Prejst Lenu,okolo Bajkálskeho jazera,Transibirskú magistrálu,Čínu až do srdca Gobi a výjst z tejto púšte živý i ked stratili Kristínu,ktorá im podla mna pridávala chut do života.Vynorit sa v Mongolsku a byt zachránení z potručia strastiplného putovania Britskými vojakmi....Posledné stránky som preplakala a dojímalo ma počínanie Slava,ktorý svoj boj o prežitie a putovanie Himalájami alebo púštou Gobi prežíval znova a znova.
Odporúčam po tejto knihe siahnút a určite sa od nej tak lahko neutrhnete.pohltí vás celých tak ako do svojho atramentu pohltila i mna.
Super kniha fakt že jo,,,,teď jsem ji dočetl,,ve skutečnosti to muselo být ještě horší ,,,jen ten konec zajímalo by mě jestli se teda ještě setkali,,,jinak za mě doporučuji
Knížka, která dokáže, že člověk zapomene na všední realitu a hlavou je s hrdiny namačkaný ve vlaku, plouží se ledovou oslepující Sibiří, shromažďuje kožešiny v úkrytech, trpí v poušti Gobi a žasne pod štíty Himalájí... Příroda vykreslená nádherně, o charakterech a osudech hrdinů se člověk ale nedozví téměř nic. Přesto jsem každého oplakala... A chybělo mi uzavření příběhu. Nelze ani vygooglit, co bylo dál. Setkali se ještě někdy? Číst rozhodně doporučuji!
Jsem však rozpolcená: věřit - nevěřit? Zdravý rozum to popírá, jak mohla zubožená, nevyživovaná těla, zabalená do hader a bot z kůží a onucí, překonat tisíce kilometrů a extrémní podmínky? Když jen na Himaláje trénují dnešní dobře živení sportovci mnoho let, mají speciální oděvy, kyslíkové masky a zabezpečovací vybavení - a přesto to mnohdy nevyjde? Vypadá to, že kromě Rawicze o této neuvěřitelné "výpravě" nikdo nereferoval. Je to tedy smyšlenka? Ukradený příběh? Šikovně využitý nápad/inspirace v poválečném období? A proč pochybovači promluvili až po autorově smrti? Žádná z těchto otázek ale nemění nic na výborném počtení.
Námět knihy je skvělý, slibující velké dobrodružství. Bohužel, někdy mě příběh uvedl minimálně do rozpaků. Překonání pouště, kdy dvanáct dní neměli vodu a vlastně po celou dobu pochodu tisíce kilometrů skoro pořád o hladu, setkání s yettim a přechod Himalájí bez vybavení zní až neuvěřitelně. Ptám se sám sebe, zdali je to vůbec možné. Jestli ano, tak člověk vydrží opravdu všechno...
Ten příběh sám o sobě je strhující. Ale kniha je špatná. Psána mdle, nezáživně. Prostě někdo něco naprosto šíleného zažil a někdo to nacpal do knížky a asi jen přepsal vyprávění hlavního protagonisty. Film je na tom ještě hůř.
Viděla jsem nejdřív film, takže při čtení se mi před očima odvíjely scény trochu jinak, než jak bych si je představila já :-) Na čtivost to vliv nemělo, příběh mě bavil i tím, že byl částečně jiný.
Existují pochybnosti, že kniha je podle skutečnosti, ale podle mě je to úplně jedno- napsané je to skvěle.