Dlouhá cesta dolů
Nick Hornby
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352/bmid_dlouha-cesta-dolu-aQg-352.jpg
4
257
257
Silvestr na střeše věžáku Toppers' House na severu Londýna, oblíbeném místě sebevrahů. Čtyři neznámí lidé mají zanedlouho zjistit, že skoncovat se životem naprosto není soukromá záležitost, jak si původně představovali. Věčně opálený Martin Sharp je zkrachovalý moderátor ranního televizního pořadu, jenž měl všechno, co si muž muže přát - děti, ženu, báječný domov, skvělou práci - a o všechno přišel. Sebevražda Je pro Martina logickou a přiměřenou reakcí na život, který se nedá žít. Maureen nemá toho večera jinou možnost, protože Matty zůstal doma. Nikdy nebyl schopen běžných věcí, které děti dělávají - třeba chodit nebo mluvit - a jeho milující matka Maureen se s tím již nedokáže vyrovnat. A tak se tato svědomitá katolička odhodlá spáchat "nejtěžší ze všech hříchů". Také Jess je připravená skočit a absolvovat krátký let. Na střechu ji dohnaly zlomené srdce, osamělost, úzkost dospívání, sedm koktejlů a dva silné ležáky. Poslední je JJ - vysoký, elegantní Američan, jenž vypadá jako rocková hvězda a někdy si myslí, že jako rocková hvězda hraje na kytaru, který klesá pod tíhou hromady svých problému a přináší pizzu. Čtyři neznámí lidé, kteří byli ještě před chvílí přesvědčeni, že jsou sami a se vším skoncují, se rozdělí o pizzu a dají se do řeči - jen aby nakonec zjistili, že mají společného dokonce ještě méně, než se zprvu zdálo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , BB artOriginální název:
A Long Way Down, 2002
více info...
Přidat komentář
Dle anotace jsem očekával, že se děj bude odehrávat na vymezeném místě. Respektive, všichni čtyři budou sedět na římse s houpajícíma se nohama nad propastí, pojídat pizzu a několik hodin si vyprávět, co je zavedlo na toto místo. A nakonec přijdou na to, že co je sem dohnalo, není neřešitelný "problém". Kniha však v tomto tempu jela jen chvíli, což je pro mě zklamání. Vcelku jsem se musel přemáhat, abych ji dočetl. Bylo pár částí, které děj popohnaly kupředu, ale filozofické monology/úvahy jednotlivých postav mě občas vyčerpávaly. Stejně jako užívaný slang, sprostota a následné: "Promiňte, Maureen." - které mi lezlo krkem...
Zhlédl jsem následně i filmové zpracování. Žel, stejně slabé, jen jinak pojaté.
Ale jo. Ikdyž téma trošku "černé", tak hodně odlehčené různorodostí ústředních postav a vykreslením jejich charakterů. Bavilo mě to, ale na zlatou poličku v mé knihovně se určitě nedostane.
Jednohubka. Celkem jsem se i bavila a líbilo se mi, jak se postavy společně snažili kooperovat, i když spolu měli společného opravdu jen to, že se chtěli zabít. První část knihy mě bavila asi více. Celkově hodnotím jako takový průměr.
Moje první setkání s tímto autorem, ač jsem viděla řadu jeho knih ve filmové verzi. Kniha mě docela bavila, je čtivá, taková jednohubka. Myšlenky v ní obsažené sice nejsou kdovíjakou filozofickou sondou do duše sebevrahů, ale některé jsou i tak zajímavé. Sice je to hodně ve stylu já jsem řekla/udělala tohle a on pak řekl/udělal tohle, ale jako prázdninová oddechovka posloužila dobře. Chystám se i na další Hornbyho díla.
V kontextu ostatních Hornbyho knih trošku slabší dílo. Zápletka velmi originální, ale tak nějak se to točí pořád v kruhu. Ani zde ale nejsme ochuzeni o autorovy svěží, lehce cynické postřehy a výborné dialogy.
Zaujalo mě téma čtyř lidí, kteří se sejdou na střeše věžáku, aby skočili, ale pak je jim to nějaké blbé a místo toho slezou dolů a jdou spolu na kafe:-) sice to nebylo tak vtipné, jak se na začátku zdálo, ale jako taková oddechová knížka s poselstvím, že život nikdy není tak hrozný, aby to člověk musel zabalit, to fungovalo dobře.
Kniha o smrti a životě a hranicí mezi nimi, z pohledu čtyř různých postav (což považuji za velké plus), která nevypráví nijak hluboký příběh. Podstatné jsou myšlenky - myšlenky těch, kteří se rozhodli pro sebevraždu. Proč se zabít? Proč žít? 4 pohledy na věc, která je (jako jediná) spojuje.
Nenapadá mě nic, co bych knize vytkl. Dle mého názoru nad ostatními vyvstávala postava Maureen a její příběh, nesrovnatelný s příběhem zbylých postav.
Dlouhá cesta dolů je tak trochu dlouhé pozastavení nad smyslem života a kvalitou jeho naplnění. Místy vtipné, místy mrazivé, ale vždy inteligentní vyprávění (bez stopy patosu) o čtyřech lidech, kteří se jednoho dne sešli na střeše věžáku s úmyslem skočit. Konfrontace jejich neutěšených osudů spolu s trochou náhody rozhodne o tom, že na konci románu přece jen naleznou ještě alespoň zbytky touhy žít. Možná proto, že našli někoho, komu nejsou lhostejní. (A taky sami sebe.) //přečteno v původním jazyce//
Ten začátek byl tak senzační! Úplně jsem to hltala a čekala, co se stane dál a jak to celé dopadne. Ale pak už to byla jen dlouhá cesta dolů. Vlekla se, hrála na city a vlastně nijak neskončila. Viděla jsem i film a ten byl podle mě ještě horší.
Neuvěřitelně vtipně napsaná kniha o lidech, kteří chtěli být sebevrahy. Četlo se jedním dechem ...
Nick Hornby není třeskutě komický a možná právě pro tu nenásilnost mi byl jeho v pořadí čtvrtý román tolik sympatický. Čtveřice postav, které se nezávisle na sobě sejdou na střeše věžáku, aby ukončily trápení zvané život, se v příběhu skvěle doplňuje svou nesourodostí. Díky tomu máte možnost na svět nahlížet hned několika páry očí, přičemž v každém z jednotlivých protagonistů dost pravděpodobně najdete kus sebe sama.
I když je osnova vyprávění naprosto jednoduchá, nedá se upřít skvěle zvládnutá koncepce. S nonšalancí se daří vyhnout očekávaným klišé, stejně jako samo se nabízejícímu kýči. Ve chvíli, kdy jsem už vědoucně začal pokyvovat hlavou v domnění, že pravidla hry mám v malíku, se karty sbalily ze stolu a vytáhly kostky. Díky tomu se autorovi i s málem daří bez problému bavit publikum celých dvě stě osmdesát stran. A o to větší je jeho mistrovství, když si dokáže utahovat ze společnosti hned ze čtyř úhlů pohledu, které se přitom v mnoha ohledech liší.
Jedním slovem - bezvadný.
Začátek knihy se mi líbil. Hlavně proto, že tam jde o seznámení se s osudy postav, aneb, co je na střechu přivedlo (anotaci, co je napsaná tady na databázi jsem nečetla a jsem celkem ráda, protože to vyzrazuje půlku toho, co je na knize důležité).
Po konfrontaci postav na střeše příběh upadá. Zbytek knihy mi přišel tak nějak o ničem, zbytečně natahovaný a ještě k tomu s neuzavřeným koncem. Bylo tu pár světlých chvilek, náznak vývoje postav, pár vtipných situací a čtyři nehorázně otravné postavy. Některé byly horší než druhé (Jess to s otravností vyhrála na plné čáře).
Líbila se mi myšlenka knihy, ale nepřišla mi dotažená. Takže vcelku takový průměr.
Čekala jsem od knihy asi o něco více. Opět se mi potvrdilo, že ne vždy kniha a film dopadnou stejně, ten konec je trochu jinak no.
Ze začátku jsem byla nedočkavá a četla jsem a četla a byla napjatá, co bude dál....jenže pak nastal zlom a knížka se stala nudou...chybí mi pár posledních stránek.., ale ani nevím, jestli to dočtu.
Film jsem viděla před týdnem... a uff.... to ani snad nestojí za hodnocení...Brosnan to nezachránil....
Jediný, co mě asi donutí knihu dočíst je zvědavost, jestli závěr bude stejný jako ve filmu....ale asi ne, co?!
Nick Hornby není autor, kteráho bych aktivně vyhledávala.....
Zvláštní téma, jistě zajímavé ... ale provedení ... myšleno díla ... již tak zajímavé nebylo. Kniha se dá přečíst, ale extra čtivá není a nevím zda je to právě tím tématem nebo způsobem psaní autora, nevím. Každopádně nijak zvlášť mě kniha neuchvátila a určitě ji znova číst nebudu.
Začátek jsem hltal a moc se mi líbil.Od strany (něco málo přes 100)už to bylo v podstatě o ničem.Ale už jen za ten nápad,si to 4 hvězdičky zaslouží.75%.
Jako jo, místy mě to bavilo, občas jsem se zasmála, ale celkově tomu něco chybělo (a toho něco bylo poměrně dost)... nápad, téma a myšlenka skvělá, kontrastní hrdinové také poměrně dobře zvolení (uznávám, Jess je opravdu "na facku" a moc nechápu, proč se v podstatě dospělé děvče chová a uvažuje jako cca třináctileté, ač evidentně není retardované či jinak postižené - tady mi to přišlo dost mimo)... ale celkově slabé... upřímně, věřím tomu, že i filmové zpracování bude lepší, a to se stává málokdy - této knize mohl film výrazně pomoci! 8-)
souhlasím s komentářem pod tímto.
Nápad a myšlenka- skvělé , bohužel Hornby toto nezvládl
Otevřený konec, který se k tomuto románu absolutně nehodí.
Bylo mi to docela líto, protože jsem se na tuto knihu moc těšila.
Štítky knihy
přátelství sebevražda zfilmováno mladí lidé
Autorovy další knížky
| 2005 |  Dlouhá cesta dolů |
| 2001 |  Fotbalová horečka |
| 2002 | Všechny moje lásky |
| 2002 | Jak být dobrý |
| 2004 | Jak na věc |
Přiznávám, že si nejsem úplně jistá, jestli se mi Dlouhá cesta dolů líbila, nebo ne. Na jedné straně musím ocenit styl vyprávění, líbilo se mi, jak každá postava měla svůj vlastní, naprosto uvěřitelný jazyk, myšlenkové pochody, vnímání světa a reality. Na straně druhé mi to vyprávění přišlo víc smutné než vtipné, i když byly pasáže, u kterých jsem se smála i nahlas. Uznávám, že možným důvodem mého rozčarování je fakt, že jsem se v některých postavách viděla až příliš, a nebylo mi to zrovna příjemné. I když kdo ví, možná je to přesně to, o co autorovi šlo - nejen čtenáře pobavit, ale taky ho přimět k zamyšlení nad vlastním jednáním.