Nick Hornby

britská, 1957

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Funny Girl - Nick Hornby

Hlavní postavou zábavného románu britského bestselleristy je krásná a talentovaná Barbara Parkerová, která se po vítězství v soutěži Miss Blackpool 1964 rozhodn... detail knihy

Nové komentáře u knih Nick Hornby

Všechny moje lásky

„Autorův způsob psaní opravdu není moje první volba, ale v čem se shodneme, je láska k moderní rockové a popové hudbě. Je osvěžující zjistit, že se dalšímu autorovi dostala až tak pod kůži.“... celý text
— Metroušek

---

Dlouhá cesta dolů

„Moje první seznámení s autorem a musím říct, že to byla nejveselejší kniha o sebevraždě co jsem mohla číst. Ukázka toho jak málo stačí k tomu, aby vše dopadlo úplně jinak. Příběh o tom, jak jeden okamžik dokáže spojit čtyři naprosto odlišné bytosti. Za mě opravdu kniha co stojí za přečtení.“... celý text
— Sofolina

---

Funny Girl

„„Není všechno zlato, co se třpytí.“ Asi takto bych shrnula poselství z knihy britského bestsellerového autora Nicka Hornbyho. Pokud si přečtete anotaci, zjistíte, že hlavní hrdinkou je mladá, krásná a talentovaná Barbara Parkerová, které se právě splnil sen mnoha dívek a sice vyhrála soutěž Miss. Nicméně Barbaru tento triumf nijak netěší a po pár minutách se rozhodne titulu vzdát, načež odjíždí do Londýna, kde se hodlá stát televizní komičkou. Jelikož se příběh odehrává v 60. letech a tehdejší televizní i divadelní tvůrci měli jasnou představu o tom, jak mají herci pro tu či onu roli vypadat, nemá Barbara zpočátku štěstí, protože její věk a krása „nezapadá do škatulky“ určené komediálním hercům. Barbara je však velice tvrdohlavá a pro svůj sen ochotná udělat téměř cokoli, a tak se jí nakonec podaří prosadit si svou a získá roli v televizním sitcomu. Z Barbary – po změně jména Sophie Strawové – se brzy stává úspěšná herečka, díky čemuž se jí otevírají dveře a objevují možnosti, o jakých se jí ani nesnilo. Sophie si zpočátku svůj nový život známé celebrity užívá, avšak zanedlouho v ní začne klíčit semínko pochybností. A nejen v ní. Bude jí i jejím kolegům sláva a tvorba komediálních seriálů stačit ke spokojenému šťastnému životu? Bude je úspěch a popularita naplňovat tak, jak si to vysnili, anebo se brzy rozhodnou pro něco jiného? Musím říct, že po přečtení knihy se mi na některé věci trochu změnil názor. Zaprvé jsem se utvrdila v tom, že když o něčem sníte a to se následně stane skutečností, nikdy to není tak dokonalé a uspokojující jako ve vašich představách. A zadruhé, pokud si přečtete knihu, která se bez příkras zaobírá tvůrci a jejich tvorbou (ať už se jedná o filmy, seriály či knihy), tak jestliže jste alespoň trochu empatičtí, uvědomíte si, že vymyslet něco nového co má mít nejen hlavu a patu, ale zároveň to má být úspěšné a pokud možno i trochu originální, je obrovská dřina. Připadá mi, že my jakožto společnost často šmahem odsoudíme něčí výtvor, protože nám tam „něco nesedělo“, anebo se nám tam „něco nelíbilo“, ačkoli svou nelibost mnohdy nedovedeme ani popsat. Tím spíš, když jsme se sami nikdy nepokusili napsat knihu či scénář k filmu. Určitě není na škodu přimhouřit oko nad nějakou tou „mouchou“, která trochu kazí jinak kvalitní dílo, ale je samozřejmě důležité hledat kvalitu a neschvalovat či obdivovat kdejakou „splácaninu“. Co se týče mého celkového dojmu z knihy, pak musím zmínit, že i když to nebyl můj šálek kávy, četla se mi dobře. Autor má svižný a zábavný styl psaní, při kterém jsem se nenudila a občas se i zasmála. Všechny postavy měly skvěle vykreslené charaktery, takže se jevily přirozené a uvěřitelné. Líbilo se mi, jak autor popsal tehdejší dobu a onen bohémský život a nezabíhal do zbytečných detailů. Knihu bych doporučila spíše starším čtenářům, zvláště pak těm, kteří se alespoň trochu orientují v televizní a filmové tvorbě 1. poloviny 20. století (kvůli občasným narážkám a zmínkám na tehdejší počiny si totiž četbu užijí víc oni než mladší generace).“... celý text
— Cara.17

---

---

Funny Girl

„Zlatá šedesátá léta v Británii. Parta přátel a kolegů pracuje v televizní zábavě a žije svoje neobyčejně obyčejné životy... Román jsem "slupla" ani jsem nevěděla jak a nenudila jsem se ani chvilku. Navíc se mi líbil epilog - jako ze života. Dobré čtení.“... celý text
— alzbeta4340

---

Všechny moje lásky

„"Máš potenciál jako lidská bytost. Máš všechny podstatný složky. Když se snažíš, jsi moc milej. Když se ti chce, umíš druhý rozesmát, a když se rozhodneš, že máš někoho rád, jsi hodnej, a ta osoba se pak cítí, jako kdyby byla středem vesmíru, a takovej pocit jí dělá dobře. Jde jenom o to, že většinu času se ti prostě nechce." Tenhle román docela klame tělem. Na první pohled se jedná o lehkým perem psaný zábavný příběh o problémech sympatického muže. Problémech se ženami, jak jinak. Dialogy plynule plynou, vedlejší postavy a vedlejší zápletky jsou napsané vtipně a zajímavě (mojí oblíbenou kapitolou se stal neuskutečněný nákup vinylového pokladu) a přitom to není tak úplně sitkomově povrchní - občas se text blýskne nějakým velmi přesným postřehem nebo zamyšlením, které působí tak přirozeně logicky, až jsem si říkal, jak to, že už jsem na to dávno nepřišel sám :-). A navíc je Rob fakt sympaťák, dost připomíná třeba toho knihkupce z filmu Notting Hill, jak ho hrál Hugh Grant (samotné Všechny moje lásky byly zfilmovány rok poté, s Johnem Cusackem). Na téhle rovině kniha funguje dobře. Jenže to není všechno. Nick Hornby nás totiž touhle pohodovou atmosférou ukolíbá, nechá nás s Robem sympatizovat a trochu mu možná i jeho free život závidět - vždyť kdo by nechtěl být svým pánem jako prodejce gramofonových desek (nebo čehokoli jiného, co má rád a čemu rozumí) místo našeho života plného kompromisů a až příliš pevně nalajnových cest? Jenže pak se to náhle zkomplikuje! A Rob se vyjeví ne jako pohodář, který vyzrál nad světem povinností a úkolů, ale jako ustrašený sobecký usmrkanec, který se bojí dospět, protože má strach ze všeho nového neznámého, ze všeho závazného a zavazujícího. Což je špatné pro něj samotného, ale opravdu tragické to začne být tehdy, když se jeho zralost má stát něčím, o co se potřebuje opřít blízká osoba (nejvíc je to patrné v situacích okolo pohřbu Lauřina táty). "Rob nemůže dospět, ani kdyby chtěl," píše se tady v anotaci. Úplně si to nemyslím. Rob dospět může, svým způsobem i chce (protože si uvědomuje, že tak jak žije mu dobře není, že takhle to napořád nepůjde), ale prostě se bojí. Proto se mi zdá, že Všechny moje lásky nakonec nejsou ani tak příběhem o střetu svobodného muže (svobodného od konvencí a otravných povinností) a nevlídného světa, jako spíš o snaze přerostlého chlapce stát se svobodným mužem - uschopněným k svobodnému rozhodování o sobě.“... celý text
— mirektrubak

Žánry autora

Literatura světová Fejetony, eseje Humor Povídky Romány Pro ženy

Štítky z knih

eseje přátelství sebevražda povídky láska humor zfilmováno hudba manželství 60. léta 20. století

Hornby je 67x v oblíbených.