Metroušek komentáře u knih

Povinná četba pro bezpečáky a jejich učitele a školitele. Pochopitelně lehce zastarala, ale podstata je asi stále podobná. A také dobré návody pro tajné agenty, hackery a vůbec pro lidi, kteří z různých důvodů rádi strkají nos do cizích věcí. Technologie máme hodně dobré, jenom ten lidský faktor trochu hapruje.

20.12.2024

Tahle kniha asi potěší málokoho, ale přesto je potřebná. Hlavní scénu posledních 35 let známe vcelku dobře, ale zákulisí si musíme jenom domýšlet. A že se tam dozajista čiperně přikrádalo, rozkrádalo, kšeftovalo, privatizovalo, podvádělo, falšovalo, vyhrožovalo, ubližovalo, unášelo nebo přímo vraždilo, to je vcelku jasné, neboť taková je povaha části lidí. Těžko bychom také hledali politickou stranu či hnutí, která se v tom nejen nenamočila, ale spíše přímo nevymáchala. Jen namátkou a podle abecedy: ANO, ČSSD, KSČM, ODS, SPD, VV... Jména Babiš, Gross nebo Zeman se v knize objevují daleko víc, než je zdrávo. Jeden by si téměř mohl zoufat. Vždyť je to daleko horší, než za socialismu! Jenže není. Tato kniha statečného investigativního novináře jenom ukazuje zrcadlo a nasvěcuje některé záměrně temné kouty naší společnosti. Můžeme demokracii odvrhnout a dávat zas a zas šanci "obětavým", "dobře to myslícím" egomaniakům, a jejich pokusům o nový, "správný", totalitní režim. Nebo můžeme přijmout fakt, že taková je prostě lidská povaha. Asi se nevyvarujeme toho, abychom volili nové a nové psychopaty, ale neměli bychom volit své staré, známé psychopaty, kteří slibují vyřešit problémy, které sami do značné míry způsobili. Někdo si demokracie váží, a jiný ji zneužije. Děje se to všude na světě. "Nemá smysl se odvracet od demokracie a hledat nové spasitele a totalitáře či normalizátory," píše pan Kmenta. Tento systém, který dnes máme, není ideální a nikdy nebude. Přes všechnu tu špínu, kterou zarputilý pan Kmenta svým podběrákem vylovil z kalných vod naší nedávné minulosti, nemusíme zoufat. Už jenom to, že ani jeden z těch "hrdinů", které ve své knize popisuje, nebyl schopen zabránit, aby vyšla, dokazuje sílu demokracie. Nedejme šanci falešným pábitelům! Buďme rádi, že žijeme v takové zemi, a držme palce autorovi. Dobrá práce, pane Kmento! PS: Věděl jsem docela dost věcí, ale to, že "jednička" je jedna miliarda korun českých, to jsem, já bloud, opravdu netušil...

29.11.2024

Tak tohle bylo opravdu "slovo do pranice." Hlas židovské ženy, volající z pouště do chaosu moderní doby. A je to hodně zajímavé a současné čtení. Myslel jsem, že si tuhle anabázi ušetřím, protože jedinou osobu, která prošla transgenderovou proměnou, jsem osobně poznal počátkem 80. let, a to jsem té křehké, umělecky založené dívce, která se uvnitř cítila být mužem, a časem je jím stala, věřil. Když jsem se však dozvěděl, že se nedávno mladý muž z USA, kterého s celou rodinou zprostředkovaně znám, stal mladou, po roce od operace stále spokojenou ženou, nedalo mi to. Kniha je hodně podnětná a pokud mohu posoudit, docela erudovaná. Někomu možná nebude stát za přečtení jako celek, ale případové studie za to stojí. Není žádným tajemstvím, že naše doba je docela slušně ujetá. Není divu, že třeba masově plodí jindy tak zvláštní, okrajové případy, jaké jsou v knize popsány. Aniž bych chtěl závažnost situace jakkoli snižovat, dovedu si docela dobře představit, že se dívky a mladé ženy snaží s něčím identifikovat. Je to odvěký a pochopitelný jev. Kdo nezná sám sebe, snaží se najít identitu jinde. Proto mladí lidé v Goethově době páchali "wertherovské" sebevraždy, v 50. letech se stávali nadšenými komunisty a v 80. nagelovanými travolťáky, a proto třeba naši senioři dnes tíhnou k jistému mazanému filutovi, chaoticky blábolícímu plynnou praslovanštinou. Docela věřím, že memy, ideologie nebo vliv vrstevníků a jiných influencerů takto fungují. Puberta a dospívání pro mnohé představují obtížnou etapu v životě člověka, a ne nadarmo se uvádí výraz "adolescentní demence." V dnešní době se všemožně snažíme, aby člověk, onen jedinečný, vzácný tvor, žil jako v bavlnce a sebeméně netrpěl, takže máme porozumění i pro zmatky, úzkosti a deprese, které tento důležitý přechod k dospělosti doprovázejí, a snažíme se je vyřešit medikací, nálepkováním a bezbřehým porozuměním. Jedině tak si dovedu vysvětlit, že zejména v USA dochází k tak enormnímu nárůstu případů transgenderové proměny. (Ano, peníze pochopitelně také ani tam nesmrdí. A je jednodušší souhlasit s pacientem než mu jeho bludy vyvracet a riskovat žalobu a veřejné zostuzení.) Obávám se, že v naprosté většině případů se jedná o reálný, menší zástupný problém, jehož radikální řešení bylo citlivému mladému člověku podsunuto a naočkováno, a tak se ten malý problém rozbujel do netušených rozměrů. Ze šikmé plochy se pak hodně těžko seskakuje, zvláště když žena začne brát testosteron. Buďme rádi, že se v těchto ožehavých, extravagantních věcech zatím moudře držíme opodál, a můžeme se z nich poučit. Sám jsem v životě prodělal pět nepříjemných, bolestivých operací, a jímá mě hrůza při pomyšlení, že bych se dobrovolně podrobil lopotnému a riskantnímu předělání na ženu nebo opačně. Možná jsem v těchto věcech "konzerva", ale někdy je docela dobré být "konzervou." PS: Dal jsem si tu práci a zjistil jsem, že 12 čtenářů, kteří dali knize hodnocení "Odpad", až na dva zcela bez komentáře, mělo v průměru relativně "pouhých" 176 přečtených knih (z toho dva aktivisté tristní 2 knihy, takže ryze účelové přihlášení). To spíše svědčí o tom, že autorka měla pravdu, a progresivistická ideologie a nátlak fanatické sociální skupiny (tedy jakési sekty) ve škole nebo na sociálních sítích hrají zásadní roli. Věřím, že má pravdu také ohledně rad, které na konci své knihy sděluje. Mezi progresivismem a zkamenělostí existuje taková rozumná, vybalancovaná cesta, která je asi ideální. Jenže my často takové řešení odmítáme, protože nám naše extrémní řešení připadá daleko lepší. V otázce genderu jsou, obávám se, bezpečnou cestou jenom dvě možnosti: ženy a muži. Snažme se jich držet. Náš hardware můžeme vylepšit jen do jisté míry a poměrně pracně, ale proti přírodě bychom jít asi neměli, protože na to většinou sami doplatíme. Nejjednodušší cestou je provést úpravu a upgrade našeho softwaru. Někdy opravdu stačí jenom poodstoupit a nestát si na kabílku. Pokud se vás tato problematika týká osobně, zvažte to, než uděláte osudovou chybu. Radikální změna prostředí, optimálně pak dočasně bez smartphonu a internetu, je opravdu jednou z nejlepších cest, jak vystoupit ze situace. Změna pohlaví je naopak určitě jednou z nejhorších. Je mi strašně líto tolika zničených životů.

16 16.11.2024

Kniha je hodně podnětná a přináší slušný průřez problematikou, která není tak ujetá, jak by si leckdo mohl myslet. Většinu věcí jsem sice už znal, ale mít je pohromadě je fajn. Autor se neukazuje jako borec a nesnaží se o svůj verdikt, což je sympatické. Berte to tedy jako (lehce ukecaný) úvod do problematiky a zkuste si na ty věci udělat svůj názor. A věřte, že náš svět je o mnoho zajímavější, než to většinou vypadá.

3 29.10.2024

Autorův způsob psaní opravdu není moje první volba, ale v čem se shodneme, je láska k moderní rockové a popové hudbě. Je osvěžující zjistit, že se dalšímu autorovi dostala až tak pod kůži.

2 22.10.2024

To to letí! Již krásných 35 let jsme, byť ke skřípění zubů třetiny voličů, relativně hrdou a úspěšnou součástí svobodného světa. A němu kromě jiných výhod a požitků patří investování, které umožní našim vydělaným penězům pracovat a vydělávat nám už podstatně méně namáhavě další peníze. Jenže cesta k úspěšnému investování je poměrně trnitá. "Musíte se smířit s představou, že trhy jsou stejně nejisté jako celý zbytek života," píší autoři. 20. století bylo velice turbulentní a v mnoha evropských zemích bylo obtížné si svůj majetek udržet. (Tak třeba můj tatínek zažil demokracii, okupaci Sudet, Protektorát, okleštěnou demokracii, komunismus a demokracii.) Nedělám si iluze, že 21. století bude o mnoho lepší. Spíš se opět postupně vytváří dokonalá bouře. Možná budeme mít jiné starosti, než jsou naše peníze, ale rozhodně bude lépe s nimi než bez nich, protože vám dávají větší svobodu a více možností reagovat a uspět. Vzhledem k tomu, že Češi začali po pandemii konečně spořit (s 18% úspor jsme na tom hodně dobře, ačkoli naše ekonomika z toho radost nemá) a snad se i postupně proměňovat z poddajných postkomunistických obětí fikaných politiků ve skutečné a svobodné piloty svých životů. A tak příjemné a zajímavé starosti ohledně poskládání co nejlepšího portfolia začnou mít stále další lidé, zejména pak mladí.
Tato kniha se může ukázat jako hodně nápomocná, protože se snaží vytvořit robustní, odolné portfolio, které se v přírodní, ekonomické, finanční nebo sociální vichřici jen tak nezhroutí. Autoři využili starší, po desetiletí osvědčenou strategii Harryho Browna, která spočívá v rozdělení investic do čtyř stejných, tedy 25% pilířů: akcií, dlouhodobých státních dluhopisů, hotovosti a zlata.
(Bonusovým pilířem je pak páté, riskantní, "funny" variabilní portfolio, které mnozí začátečníci, tradeři a spekulanti, většinou budoucí loseři, mylně pokládají za pilíř hlavní.) "Permanentní portfolio je totiž nejlepší metoda, se kterou jsme se dosud setkali a která umožňuje dosahovat stabilních výnosů za všech tržních podmínek, a to i po započtení inflace." Navíc má jednu velkou výhodu: jakmile své peníze rozmístíte do čtyř rovných pilířů, okamžitě začnete využívat nemalých výhod tohoto jednoduchého, ale sofistikovaného systému. A to je opravdu bomba!
Kniha je velice čtivě podána, má báječný nadhled, je dostatečně podložená a erudovaná a plná dobrých rad a konkrétních tipů na portfolia, ETF, solidní makléře atp. Osobně věřím, že to může fungovat i nadále. Cena knihy je vyšší (a navíc jsem podpořil svůj kamenný obchod), ale rozhodně oprávněná. Stejně jako ostatní dobré investiční příručky časem zmizí z pultů a bude těžko k sehnání. Hledáte-li podklady pro solidní, střízlivé, poctivě podložené dlouhodobé investování, neměli byste tuto knihu, stejně jako vynikající knihy osvícených pánů Siegela (sehnat ji je docela fuška a dotisk se zatím neplánuje), Tůmy a Dvořáka (kupte si je, zejména pokud s investováním začínáte), pominout. Štěstí přeje připraveným! Ti ostatní opakovaně nalétávají nesplnitelným slibům politiků.
P.S.: Můj seznámek (bohužel nikoli vyčerpávající, protože část literatury v češtině prostě není - nebo se mi nedostala do ruky - a je třeba si ji sehnat anglicky) doporučené investiční literatury v češtině vás může k další četbě inspirovat zde: https://www.databazeknih.cz/seznamy/popularne-naucne-knihy-o-investovani-a-financich-21140.
P.P.S: Jako člověk, který má nohy poměrně pevně na zemi a hlavu vysoko v oblacích, si nemohu odpustit škodolibou poznámku. Je zajisté fajn mít svůj majetek až tak hodně pod kontrolou, jako předvádějí autoři, finanční preppeři a dobrovolní lehcí paranoici. Stojí to však za tu námahu (ačkoli popsaná metoda patří k těm nejjednodušším)? Není v poměru cena-výkon skutečně lepší tradiční český fatalismus? Však to nějak dopadne. Necháme to vyhnít. Vždycky nějak bude. Na to sere pes... Za pár (doufejme desítek) let zběsilého 21. století uvidíme, kdo měl pravdu. Kéž by to byla taková hobitovská kombinace obou zmíněných přístupů... Zůstaňte příčetní v nepříčetném světě!

2 22.10.2024

Pan Weir je borec, který má výborné nápady a pečlivě (aspoň pokud dokážu posoudit) nastudovanou a promyšlenou problematiku. Proto se na jeho knížky rád podívám. Jenže radost mě brzy přejde, protože pan Weir (podle mého skromného názoru) neumí moc psát. Jeho styl je podobný, jakým dnes píše spousta moderních amerických autorů, a troufám si tvrdit, že by šlo těžko rozpoznat, jestli nějakou část napsal třeba James Swallow nebo právě Andy Weir. Je to škoda, protože rovnováha pravé a levé hemisféry je pro psaní velice důležitá. Ale třeba se autor "vypíše" a přibude pár skvělých knih a filmů. Má na to.

4 15.10.2024

Pokud jde o komunismus, stačí si přečíst Orwellovu Farmu zvířat, a člověk nemusí bádat dál. Vždycky to dopadne stejně. Výsledkem je spousta nevinných mrtvých a zavřených, diktatura věrchušky, pokřivení morálky a zásluhovosti, stagnace a zdevastování ekonomiky a život bídnější, než kdyby mohla fungovat svobodná společnost. Proto také komunismus nikde neuspěl a ani Čína s ním dlouhodobě neuspěje. Kniha pana Klvani plasticky popisuje, co se za posledních šest desetiletí stalo s Kubou. Není to veselé čtení. Dozvěděl jsem se pár věcí o diktátoru Castrovi a pár o Che Guevarovi, kterého stále občas vídám na tričkách mladých turistů. Je absurdní, že tričko s Heydrichem by (doufám) nikdo nenosil, ani kdyby to bylo dovolené, ale Che je stále považován za sexy revolucionáře. Přitom komunismus zavinil mnohonásobě víc mrtvých než fašismus. Jeden by řekl: Stačilo! Jenže ne, mnohým lidem to pořád nestačí. A Farmě zvířat by neporozuměli a knížky, které dobře popisují současný komunismus v Číně, na Kubě a v KLDR, si také nepřečtou. A tak i u nás řešíme ve čtvrtině 21. století agendu, kterou jsme měli mít vyřešenou do roku 2000.

2 15.10.2024

Název "České sny a noční můry" by možná knize seděl víc, ale nejsem autor. Kniha se nečte lehce, ale je v ní řada osvěžujících citátů, a čtenáře jistě uspokojí jistý happyending, ke kterému prozatím naše trnitá česká anabáze dospěla. Noční můry se zcela jistě mohly stát skutečností. Naše vlast vždycky stála na pomezí mezi germánským (roz. západním) a panslovanským (roz. ruským) vlivem. V současné době jsme pod vlivem západní, vyspělejší civilizace, ačkoli nikoli bezvýznamná část obyvatelstva stále pošilhává po "naší" "slovanské" "civilizaci". Jenže tak tomu mnohdy bylo a také mnohdy bude. Proto jsem z mnoha problémů, které pan Kosatík zkušeně nastínil, vybral jenom tento, pro dnešní dobu stěžejní. Mnoho věcí pro mne bylo docela objevných nočních můr. Čeština psaná azbukou?! WTF?! Česko jako ruský pašalík nikoli po druhé, ale již po první světové válce?! WTF?! Použití jaderných zbraní jako dlouhodobá doktrina ČSLA?! WTF?! Naštěstí si to moudřejší z nás vždycky uvědomovali, a rozhodovali se většinou správně. Tak závěrem jenom pár citátů. A kdo jim nevěří, tak ať tam běží. Určitě to bude zajímavá zkušenost a pak si povíme. "Ruské mrazy a ostatní ruské věci uhasily ve mně poslední jiskru všeslovanské lásky. Pravý rozdíl teorie a praxi žádný jiný se nenaučí, než kdo byl v Rusku." (K. H. Borovský tam byl.) "Ruští spisovatelé, básníci, myslitelé, umělci, jsou důsledkem, plodem ruské civilizace, nebo jsou to jen lilie čisté, vykvetlé z hnojiště?" (Vilém Mrštík tam byl.) "Rusko je tím, čím Evropa byla." (TGM tam byl.) "Víc než záškodníků všech, boj se štěnic, vší a blech." (Sovětský marketingový specialista tam žil a hádejte, jakou Pravdu používal místo nedostatkového toaletního papíru.) Já jsem tam byl taky, takže mi můžete věřit, že tohle všechno je čirá pravda. "Symbolem Ruska není široká náruč, ale karabáč." (Karel Kosatík tam zřejmě byl.) Jednou v životě stačilo, a pokud mi nevěříte, tak se tam vydejte sami. Dneska vám dokonce dají tu jejich občanku. Takže pokud se chcete cítit jako ruský mužik nebo ruská báryšňa, jen do toho! Komu není rady, tomu není pomoci. A to se týká nejen jednotlivců, ale i celých národů. Howgh!

3 14.10.2024

Už dlouho jsem nečetl tak ryze obrozeneckou a slavjanofilskou knihu, takže jsem si zvedl své slovanské sebevědomí. Jsme sice nefalšovaní voříšci Eurasie, ale budiž, slovansky rozhodně mluvíme a jistý čs. tragikomik dokonce zdařile oživuje praslovanštinu. Jinak je to hodně černobílé a také, obávám se, do značné míry lehce nepodložené. "Hromu rachotem a vichru letem, vozy husitů se valí světem, vojínů v nich tváře opálené, žen i dívek prsy rozhalené." Svatopluk Čech. PS: Zajímalo by mě, jak slavjanofilská paní autorka vidí současnou krvavou, bratrovražednou válku mezi dvěma silně podobnými, přátelskými, mírumilovnými, vzornými a vyspělými slovanskými národy...

2 14.10.2024

Tak tohle se moc nepovedlo. Jednoduchý plán a snadný prachy: vezmeš populární film, použiješ jeho scénář a popíšeš děj. Co by se asi tak mohlo podělat? Pokud jde o čtenáře, tak ten bohužel opravdu ne, zejména pak strachy, ačkoli film je mistrovským hororem, který jsem viděl mnohokrát. Čteme tady velice suchý, odtažitý, monotónní popis. Rozsah novely je příliš malý na to, aby dokázala vzbudit patřičné emoce. Prostě jako fanoušek celé série bych si představoval pořádnou bichli, plnou děsivé úzkosti, brnkajících nervů a strašlivé bolesti. Ale toto rozhodně není tento případ. Zdejší vysoké hodnocení nechápu. Také chci číst příběhy svých filmových hrdinů, ale takto chabě podané?! (Normálně bych dal tři hvězdičky, ale zklamání nesu těžce, takže dvě.)

3 12.10.2024

Na třetí pokus jsem to konečně dal, ale autorčin styl mě zároveň přitahuje a irituje. Zajímá mě, o čem a jak mladí spisovatelé píší, a v mnohém Rooneyové rozumím. Přesto se však obávám, že výsledek četby neospravedlní vynaložený čas a námahu.

2 31.08.2024

Hynek, tento enfant terrible české diplomacie a dnes už i její živoucí klasik, je jedním z nejlepších vypravěčů, jaké může člověk v životě potkat, zejména pokud hovoří v kruhu přátel. Je vždy erudovaný, vtipný, má sloní paměť, smysl pro ironii a sarkasmus a nechybí mu potřebný nadhled. Procestoval, zažil a promyslel toho několikrát víc než většina z nás. Je fajn, že je konečně něco z jeho pamětí přístupno širší veřejnosti. Vždyť číst z jeho deníků je ta druhá nejlepší možnost. Z pochopitelných důvodů je to silně ořezané, ale věřím, že po této první vlaštovce přiletí celé hejno. Velice se těším na plánovanou knihu rozhovorů. To by mohla být docela bomba...

2 28.08.2024

Není obtížné popsat něco mnoha slovy, ale je obtížné něco popsat málo slovy. Myslím, že pan Lukeš zde vážil každičké slovíčko, a že v tomto obstál. Každopádně toho promyslel a procítil opravdu mnoho. Dobrá práce!

2 06.08.2024

Postoj k probíhající válce na Ukrajině je jistým testem naší osobnosti, který bychom papírově měli téměř všichni dát. Je to přece tak jednoduché, po třech desetiletích svobodných informací! Nebo snad není, jak soudím podle některých ohlasů z okolí?! Toto je každopádně podnětná kniha rozhovorů s Rusy po vypuknutí "třídenní" "speciální vojenské operace." Otázky jsou možná trochu návodné, případně dotíravé, ale jinak by se možná ti dotazovaní nevyjádřili tak, jak se vyjádřili. Některým za jejich názory hrozí několik let vězení v ruském samoděržaví, a jiným zase kyne kýžené malé, bezvýznamné plus v očích mafiánské věrchušky. Najdeme tady prolhaný, falešný newspeak, zamlžená sdělení mezi řádky jako v hlubokém komunismu i upřímné výpovědi, mezi nimiž mě mimo jiné zaujala socioložka Jelena Koněva. Někoho potěší, že Homo Sovieticus stále žije a že brainwashing funguje. Někoho zaujme, jak živoucí a flexibilní může být fašismus a nacismus. (Rozhodně tím nemyslím Ukrajinu. Putinovské Rusko je jednoznačně fašistický, nacionalistický, mafiánský, imperialistický agresorský stát.) A někoho zase ne. Podle toho, co zrcadlíme. Máme prostě o čem přemýšlet. K čemuž nás ostatně veškeré krize ponoukají. Aby nám v hlavě nestrašili zombie. Příhodná skladba: Miley Cyrus - Zombie (The Cranberries Cover).

7 06.08.2024

Prostě paběrky. Nestojí za čtení, natož pak za koupi. Tohle není od autorky fér.

1 09.05.2024

Vynikající, přesná a detailní monografie jednoho z mála statečných lidí, kteří vzdorovali režimu, jehož odpornost jsme my ostatní pochopili až pozdě nebo si jej idealizujeme dodnes, protože jsme si neudělali ani ty nejzákladnější domácí úkoly z kapitalismu, demokracie a svobody.

12 11.04.2024

Tento díl nedosahuje síly prvního dílu, ale někdo si v něm určitě najde to svoje. Komunismus už v té době prostě trochu vyměkl i v Sovětském svazu. Pokud si chcete užít tu "báječnou" sovětskou atmosféru roku 1984, doporučuji ruský film z roku 2007 Náklad 200.

1 11.04.2024

Smutné čtení o pohnutém životě jednoho statečného spisovatele v zemi, kterou již přes století zmítají běsi, a která se proto kupodivu stále považuje za vyvolenou a nadřazenou, ačkoli opak je pravdou. Rusofilové a komunisté by si mohli krásně rozšířit obzory, ale pochopitelně si je nerozšíří. Pořád mi však nesedí ty počty. Pokud podle této knihy v Sovětském svazu zlikvidovali nějakých šedesát šest miliónů spoluobčanů (já vím, že se tam na nějaký milión nehledí) a v rudé Číně pokud vím dalších šedesát miliónů (a tam se také na pěkných pár miliónů nehledí) plus dva milióny Kambodža a soudruzi v ostatních komunistických zemích si snad také aspoň občas trochu zavraždili, může to být možná kolem sto třiceti miliónů vesměs nevinných obětí (mužů, žen a dětí), většinou vyvražděných v době míru, a nikoli těch devadesát sedm miliónů podle Černé knihy komunismu. To už snad příčetnějším lidem dojde, že na tom je něco aspoň trošíčku špatně, a přestanou volit jejich pohrobky a klony. A nemusí si k tomu ani číst Solženicyna nebo jeho životopis.

2 11.04.2024

Tolik jsem se těšil... Náčelníka i pana Palána můžu, ale tady se moc nepotkali. Takže za to zklamání hvězdička dolů.

1 13.03.2024