Kuba: Stručné dějiny konce přehled
Tomáš Klvaňa
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517945/bmid_kuba-strucne-dejiny-konce-c6Q-517945.jpg
4
8
8
V živě napsaném literárním cestopise líčí autor své zážitky ze svých cest na kouzelný karibský ostrov v posledních deseti letech. Před očima čtenářů vyvstane nezapomenutelná atmosféra tropických kulis, které tvoří kontext lidským příběhům sužovaným komunistickou diktaturou. Kniha nabízí autorovy postřehy při jeho leckdy dramatických, jindy humorných schůzkách s antikomunistickými disidenty, aktivisty, nezávislými novináři a také docela běžnými lidmi, kteří se jen snaží přežít v těžkých podmínkách. Reportážním způsobem nás provází pozoruhodnými místy, od tabákového údolí Viñales a metropole Pinar del Río na západě až po Santiago de Cuba a Guantánamo na opačné straně ostrova. Na pozadí historií poznamenaných lokalit, jakými jsou například Zátoka sviní nebo havanské náměstí Revoluce, ožijí tragické politické děje posledních sedmdesáti let, které byly středem pozornosti světových velmocí a ovlivňovaly i naše životy ve střední Evropě. Prostřednictvím osobních reminiscencí staví autor do kontrastu kubánský komunismus a léta československé normalizace sedmdesátých a osmdesátých let a věnuje se významným postavám světových dějin, jakými byli Fidel Castro, Che Guevara či Ernest Hemingway, který značnou část své umělecké inspirace spojil právě s Kubou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kuba: Stručné dějiny konce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Kniha mě zklamala. Čekal jsem knihu o historii Kuby, cestopis a povídání s obyčejnými lidmi. To vše sice v knize je, ale bohužel na přeskáčku. Není třeba jedna část historie a jedna cestopis. Vše se neustále promíchává. Jen málo se čtenář v knize dozví o historii, velmi málo o cestách, ale zdaleka největší část je povídání s disidenty o tom, jak se mají špatně. A to ještě i ty rozhovory, které byly sesbírány během 10 let cest, jsou taky uvedeny na přeskáčku. Celé dohromady je to skoro 400-set stránkový nepřehledný maglajz. Škoda, tato kniha má tak velký potenciál!
Kniha mi velmi rozšířila obzory - nejen ohledně historie Kuby a kubánské revoluce, ale i života Kubánců v průběhu dějin. Autor rovněž staví události z knihy do kontextu doby a života u nás. Moc se mi líbila například část o natáčení majora Zemana. Knihu můžu doporučit všem, koho Kuba a latinská Amerika zajímá.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kuba: Stručné dějiny konce v seznamech
| v Přečtených | 8x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 9x |
| v Chci si koupit | 6x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Fenomén Trump - Poslední vzpoura bílých mužů |
| 2011 | Marina |
| 2017 |  Možná přijde i diktátor. Proč už zase ztrácíme svobodu a nikomu to nevadí |
| 2023 |  Kuba: Stručné dějiny konce |
| 2024 | Svět podle Trumpa |
Pokud jde o komunismus, stačí si přečíst Orwellovu Farmu zvířat, a člověk nemusí bádat dál. Vždycky to dopadne stejně. Výsledkem je spousta nevinných mrtvých a zavřených, diktatura věrchušky, pokřivení morálky a zásluhovosti, stagnace a zdevastování ekonomiky a život bídnější, než kdyby mohla fungovat svobodná společnost. Proto také komunismus nikde neuspěl a ani Čína s ním dlouhodobě neuspěje. Kniha pana Klvani plasticky popisuje, co se za posledních šest desetiletí stalo s Kubou. Není to veselé čtení. Dozvěděl jsem se pár věcí o diktátoru Castrovi a pár o Che Guevarovi, kterého stále občas vídám na tričkách mladých turistů. Je absurdní, že tričko s Heydrichem by (doufám) nikdo nenosil, ani kdyby to bylo dovolené, ale Che je stále považován za sexy revolucionáře. Přitom komunismus zavinil mnohonásobě víc mrtvých než fašismus. Jeden by řekl: Stačilo! Jenže ne, mnohým lidem to pořád nestačí. A Farmě zvířat by neporozuměli a knížky, které dobře popisují současný komunismus v Číně, na Kubě a v KLDR, si také nepřečtou. A tak i u nás řešíme ve čtvrtině 21. století agendu, kterou jsme měli mít vyřešenou do roku 2000.